• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace5. 12. 2019
Počet zobrazení719×
Hodnocení4.92
Počet komentářů9

Górdan mě čekal v hradní jídelně u stolu, na kterým byly snad všechny mý oblíbený lahůdky. Už věděl, že jsem byl tři dny o hladu, a nestrávený psí granule jsem potupně vyblil cestou asi po pěti zatáčkách. Objali a políbili jsme se, jako bychom se neviděli měsíc. Pak jsem se mu pořádně podíval do tváře. A v tu chvíli jsem na jídlo přestal mít chuť.

„Co se stalo?” dostal jsem strach. V životě jsem ho neviděl v takovym stavu. Strhaný rysy, pod očima černy kruhy z nevyspání a v očích prázdnej pohled.

„Nejdřív se prosím najez. Granule pro psa to opravdu nejsou,” pokusil se o žert. Fajn, takže věděl všechno. Master Frederic mu asi každej den podával raporty.

Opatrně jsem si sedl na místo po Górdanově pravici. Komentoval to nabídkou ještě jednoho měkkýho polštářku pod můj pochroumanej zadek, takže věděl i o tom, co moje prdel u Mastera Frederica zažila. Netvářil se, že by mu to nějak vadilo. Spolkl jsem asi tucet jedovatejch poznámek a nabral si tuňákovej salát. Chvíli jsem se v něm nimral vidličkou a pak jsem talířek odsunul.

„Nemám vůbec chuť k jídlu, když tě vidím. Co se proboha stalo?”

Vstal a mlčky nalil dvě vražedný dávky oblíbený Bushmills. Jednu mi podal a ťuknul do ní. Potom sebral z příborníku fotografii a hodil ji přede mě na stůl. Byla na ní velice krásná a velice mladá dívka na koni u parkurový překážky.

„To je má jediná dcera, Lady Claire,” začal vysvětlovat. „Nedávno jí bylo osmnáct.”

„A co je s ní?” vrátil jsem Górdanovi fotku a znovu si přitáhl talíř se salátem.

„Zmizela,” vyzradil konečně pointu. „Nejdřív si má žena myslela, že odjela s nějakou partou kamarádů, se kterou se v poslední době tahala. Znáš to, rockové koncerty, sex, koks a LSD. Asi rok byla nezvladatelná. Kašlala dokonce i na školu a na konci školního roku zdrhla z internátu a vůbec nepřijela domů. Minulý týden ale poslala pohled odněkud ze Skotska. Proto jsem musel do Belfastu, doufal jsem, že Claire přesvědčím, aby se vrátila. Jenomže ona se odmlčela a nakonec jsme našli v neděli dopis, že Claire byla unesena a že už ji v životě neuvidíme. Proto jsem ti před dvěma týdny říkal, že mám nějaké starosti. Původně jsem tě do toho nechtěl vůbec zatahovat.”

„A co se změnilo?”

„Dostali jsme chlapa, co dělal těm únoscům spojku.”

Za pouhý tři dny? Spadla mi čelist. Górdanovy schopnosti zjistit všechno na světě pomocí svý soukromý armády hrdlořezů PIRA mě nepřestávala udivovat. Byl mnohem výkonnější než policie, zřejmě protože v podsvětí se pohyboval jako ryba ve vodě a nesvazovaly mu ruce zákony. Krásnej severoirskej gauner s modrou krví. Zbožňoval jsem ho, toho zlýho muže.

„A potřebuješ ho vyslechnout,” doplnil jsem to, co mi bylo okamžitě jasný. Kdyby ten chlápek mluvil, neposlal by pro mě Górdan komorníka s bentleyem a Master Frederic by mi právě dělal rákoskou ze zadku sekanou.

„Přesně tak. Zanedlouho ho chlapi dovezou,” přikývl. „Zajišťoval jsem jeho utajený převoz. Proto jsem minulou noc nespal.”

Lhal mi. Nespal víc než jednu noc. Trápil se pro svou dceru. Sice mi to nechtěl přiznat, protože rodinu do našeho vztahu netahal, ale bylo přirozený, že má o Claire strach. I když vyměnil svou rodinu za mě, tak ona byla pořád jeho dcera!

Chtěl jsem mu dodat sílu, obejmout ho a říct mu, že jsem v tom s ním, že se na mě může spolehnout. Věděl to ale i bez mejch patetickejch ujištění.

„Kam ho dovezou a kdy se do toho můžu pustit?” zeptal jsem se nakonec. Nechtěl jsem ztrácet čas.

„Nebude to daleko a chlapi se mu postarají o příjemnou noc,” usmál se. „My tam vyrazíme, až se najíš a odpočineš si. Musíš být fit, a ne vyřízený a zelený jak sedma.“

Odhadl to přesně. Zeleně jsem se i cejtil a pořád jsem měl v puse pachuť těch odpornejch granulí. Zvedl se mi žaludek, sotva jsem na ně pomyslel. Možná se místo večeře ještě párkrát pobliju.

„Bylo to hodně tvrdé?“ zeptal se mě Górdan tiše. Teprve v tu chvíli mu došlo, že zatím projevil nulovou empatii. A přitom on byl vždycky první, kdo se staral, jak mi je, často dokonce dřív, než jsem se sám sebou začal zabejvat já.

„Jeden dost tvrdej zážitek by tu mohl bejt i pro tebe,” poklepal jsem si výmluvně na rozkrok. Gesto okoukaný od Freddie Mercuryho.

„Na sex nemám ani půl myšlenky,” zavrtěl rozhodně hlavou.

„Třeba by ti pomohl dobít baterky,” navrhl jsem a jen doufal, že se chytí, ale marně.

Zamířil jsem nahoru do svýho pokoje a rovnou pod sprchu. Věci, co jsem měl na sobě, letěly až na koženou bundu do prádla, ocelovej kolík od Górdana, kterej mi Master Frederic dal ohleduplně do ruky, a ne do zadku, jsem uklidil do skříňky, kde už bylo pár podobnejch hraček. Otočil jsem se před zrcadlem, abych si prohlídl podlitiny od řemenu a červený stopy od důtek.

„Dostals, cos zasluhoval,” ozval se Górdan od dveří koupelny. Neslyšel jsem ho přijít. „Nohy od sebe a ruce na zeď!” tón vrchního bachaře zvládal dokonale.

Poslechl jsem a postavil se stejně, jako když mě kdysi vojáci šacovali. Přišel až ke mně, aby si pěkně zblízka prohlídl následky tří dnů s Masterem Fredericem. „Do telefonu tvrdil, že to přežiješ,” zkonstatoval, když mi rukama přejel po těle, osahal a jemně prohnětl záda a seřezanej zadek. Záda byly v pohodě, ale zadek, poctěnej řemenem, ještě docela bolel. Pořád jsem stál opřenej o stěnu s hlavou skloněnou jako zajatec při osobní prohlídce.

Chytl mě za obě zápěstí a dal mi ruce podél těla, potom si mě za ramena otočil. Jeho černý oči se mi propalovaly až do mozku. Ten výraz jsem u Górdana neznal. Beznaděj, zoufalství, strach. Únosci ho zlomili během necelýho tejdne.

„To zvládneme,“ objal jsem ho. Poprvý jsem utěšoval já jeho. Dodával mu energii a sílu. Dlužil jsem mu to. Jenom jsem si nebyl jistej, že mu říkám pravdu. Nerad bych mu na nos věšel milosrdný lži. Co když je jeho dcera mrtvá, a proto únosci poslali dopis, že už ji nikdy neuvidí? To jsem nechtěl ani domejšlet, aby si nepřečetl mý myšlenky.

Rozhodl jsem se, že to zkusím s osvědčenou terapií: „Nechceš se svlíknout?” navrhl jsem mu.

Zavrtěl hlavou. „Osprchuj se,” řekl jen a opřel se o stěnu, že se na mě bude dívat. Ruce si založil na prsou a překřížil nohy. Byl celej ve svý oblíbený inkvizitorský černý barvě, upnutý triko, zdůrazňující svalnatej hrudník a ruce, úzký kalhoty a na nohou vysoký šněrovací boty. I s tím uštvaným výrazem mu to strašně slušelo. Rozcuchaný krátký vlasy mu dodávaly chlapeckej vzhled. Vůbec nevypadal o dvacet let starší než já.

„A namydlíš mi záda?” mrknul jsem na něj a začal mu předvádět pod tekoucí vodou hodně erotický divadlo jak z reklamy na sprchový gely. Snad nikdy jsem se nemydlil tak důkladně a tak pomalu, jako když mě on hltal očima, ale vliv to na něj žádnej nemělo. Asi se mu to líbilo, ale bez konečnýho efektu a já ho chtěl pořádně ošukat, ne vyhonit si péro pod sprchou. Z toho už jsem dávno vyrostl.

Sledoval očima můj trčící stožár, ale neudělal jedinej pohyb, aby mi to nějak usnadnil. Neodlepil záda od stěny, jen se pásl pohledem. Byl jako neúspěšně oživená mrtvola a mně už došlo, že ho na jiný myšlenky nepřivedu. Bral by to jako zradu svý dcery, kdyby si užíval, zatímco ona někde trpí.

Nakonec mi to usnadnil: „Klekni si, udělej se mi na boty a olízej to!“ přikázal mi tiše, ale přísně. Moje hrátky s Willym ho určitě inspirovaly. Věděl, že mám rád ponížení, abych si sex co nejvíc užil, a on se rozhodl mi ho dopřát. Sám neměl ani stín myšlenky, ale viděl, že já jich mám za čtyři.

Poslušně jsem si klekl na tvrdou dlažbu a on se ani nepohnul. Pořád měl překřížený nohy a zády se opíral o zeď. Shlížel na mě ze svých sto devadesáti centimetrů chladným pohledem.

„Dej si pozor, všechno musí vystříknout jenom na mé boty, nikam jinam. Jestli mi ušpiníš kalhoty, nebo podlahu, kopnu tě do koulí!“ dodal tvrdě a já vůbec nepochyboval, že to udělá.

Rozklepaly se mi kolena, jak mě ovládl strach, že to nedám. Měl jsem tak plný koule, že mi bylo jasný, že s takovým množstvím se nemůžu trefit jen na Górdanovy boty. Kdyby si tak ráčil dát aspoň nohy vedle sebe, a ne přes sebe. Hypnotizoval jsem špičku jeho levý nohy, kterou měl přehozenou přes pravou a přemítal o tom, že jestli mě nakopne hned po výstřiku, tak se asi podělám. To jsem cejtil bolest mnohem víc než jindy.

„Dělej, nebudu tady stát celý večer,“ vrčel Górdan, když už mi to trvalo skoro deset minut.

Jak jsem se snažil trefit na Górdanovu levou botu, nemohl jsem se udělat. Zavřel jsem proto oči a nechal se unášet jen příjemnejma pocitama přibližujícího se vrcholu. Vybod jsem se na Górdanovy boty, protože už se mi taky nechtělo klečet na tvrdý studený podlaze.

Byl jsem tak vzrušenej, že mi stačilo málo. Se zavřenejma očima jsem se na vrchol dostal mnohem dřív. Kašlal jsem na nějaký boty! Otevřel jsem oči těsně před výstřikem, abych se aspoň pokusil zasáhnout cíl, a možná protože jsem to vzdal, skoro se mi to povedlo.

Vystříkl jsem v snad v deseti záškubech a po třídenní nucený abstinenci toho bylo fakt hodně. Většina skončila na Górdanově vysoký kožený šněrovací botě, ale pár posledních kapek už jsem vymačkal na podlahu.

„Na co čekáš, olízej to!“ rozkřikl se nečekaně a já leknutím málem vyletěl z kůže. Okamžitě jsem se sehnul a začal jazykem slízávat svý sperma z jeho boty. Dlouhejma tahama, abych ho pokaždý nabral co nejvíc. Až nakonec jsem si nechal těch pár kapek na zemi. Když bylo všechno očištěný, klekl jsem si před Górdana s rukama za hlavou a čekal na vykonání trestu.

„Nesplnil jsi příkaz! Co mi k tomu řekneš?“ zeptal se mě úplně klidně, jako by se ptal, kolik je hodin.

„Promiňte, pane. Já nerad. Omlouvám se,“ vysoukal jsem ze sebe.

„A to je všechno?“

Tohle jsem nesnášel. Zahnal mě do úzkejch jedinou větou. Do háje! Vůbec jsem netušil, co by asi tak chtěl slyšet.

„Omlouvám se, pane. Byl jsem nesoustředěnej. Prosím, potrestejte mě,“ řekl jsem a čekal, co se bude dít.

Pokejval jen hlavou a odlepil se od zdi. „Stoupni si, otoč se a maximálně se rozkroč,“ rozkázal mi chladně.

Rozklepal jsem se, ale poslechl. Nemělo smysl vzdorovat, tím bych si jen přitížil. Postavil jsem se tak, jak si to přál, a on mi rukou zajel zezadu mezi nohy. Sevřel mi šourek a zmáčkl varlata. Zavřel jsem oči a stiskl čelisti, protože to docela zabolelo. Vydržel jsem ale bez pohnutí.

Pustil moje koule, objal mě rukama kolem hrudníku a přitiskl se ke mně zezadu. Jeho prsty si začaly pohrávat s mejma bradavkama. „Předkloň se,“ zašeptal mi do ucha tím svým hlubokým sexy hlasem.

Málem jsem brečel, ale předklonil se a nabídl mu varlata, visící mezi rozkročenejma nohama. Ani ve snu jsem nedoufal, že mi trest odpustí. Górdan sliby plnil.

Nabral mě zezadu nártem a přirazil mi koule k tělu. Vůbec ne silně, ale stačilo to. Zaskučel jsem, chytl se za rozkrok a šel k zemi jako podťatej. Kolena jsem přitáhl k tělu a válel se po zemi na zádech jako bezmocná želva.

„Jaůůůůůůůů, aů, aů!“ pes Baskervilskej by se nemusel stydět za to vytí.

Górdan si klekl ke mně a odtáhl mi ruce s takovým výrazem, že mě polila čirá hrůza.

„Chceš ty ruce zlámat teď, nebo až za chvíli?“ procedil tiše. Nesměl jsem se před ním zakrejvat, a to ani když mi způsobil takovou bolest. Přidržel mi ruce za zápěstí na podlaze a zdálo se, že na to nemusí vynakládat vůbec žádné úsilí, i když svaly se mu napjaly jako provazy.

Pomalu jsem natáhl nohy. Koule už mě přestávaly bolet, protože mě nakopl fakt s citem. To já irskýho ministra nabral asi tisíckrát větším švihem. Když Górdan viděl, že už jsem se uklidnil, pustil mý ruce a jemně mi promnul šourek, aby si ověřil, že mi neublížil. Pak mi obě varlata pofoukal a políbil.

„Musel jsem. Nesplnil jsi rozkaz,“ řekl něžně a pomohl mi na nohy. Koule mě ještě trochu bolely, ale nic, co by se nedalo vydržet. Dokonce i chodit jsem mohl bez problémů, jen jsem měl výbavičku po přeletu přes vrchol obzvlášť citlivou.

Nasměroval mě rovnou k sobě do postele a vytáhl ze skříňky olejíček Mistra Nobu a natřel mi nejen koule, ale i seřezanej zadek. Potom mě políbil a popřál mi dobrou noc.

Probudil jsem se za tmy a překvapeně zjistil, že jsem ve velký posteli sám. Hledal jsem očima Górdana, ale v ložnici nebyl. Prošel jsem nejdřív nahej celej Górdanův apartmán, ale nenašel ho. Vzal jsem si proto v koupelně froté koupací plášť s vyšitým zlatým „K“ a vydal se toho nejúžasnějšího chlapa na světě hledat dolů. Šel jsem ale skoro na jisto, protože v přízemí soukromýho křídla hradního paláce byla jen jedna místnost, kam se Górdan rád zašíval – pracovna. Tam přijímal pracovní návštěvy, takže proto byla dole, a ne v jeho apartmánu. Honosná reprezentativní místnost navazující na stejně noblesní knihovnu a dva salonky, jeden velkej s kulatým intarzovaným barokním stolem a druhej malej, s rokokovejma křeslama a čajovým stolkem.

Potichu jsem vklouzl dovnitř, protože jsem viděl, že se v pracovně svítí. Seděl u svýho psacího stolu ze sedmnáctýho století, u kterýho úřadovaly celý generace jeho předků. Rozsvícenou měl jen pozlacenou stolní lampu, která zalejvala mléčným světlem album s fotkama a těžkou broušenou sklenici se zlatě žhnoucí whiskey. Górdana jsem dobře neviděl, protože byl ukrytej ve tmě, schoulenej ve svým pohodlným pracovním křesle. Byl oblečenej stejně jako večer, takže vůbec nešel spát. Usnul jsem vyčerpáním tak rychle, že jsem si ani neuvědomil, že si ke mně nelehl.

Shodil jsem z ramen koupací plášť a nahej přišel až k němu.

Sjel mě pohledem a pak kývl bradou směrem k baru: „Nalej si, jestli chceš.“

Zavrtěl jsem hlavou a klekl si mu k nohám. Rty mu na okamžik zvlnil spokojenej úsměv.

„Louis nespí. Před chvílí tu byl, jestli něco nepotřebuju.“

Položil jsem mu hlavu do klína jako věrnej pes, i když psem jsem nikdy bejt nechtěl. Bylo mi v tu chvíli úplně jedno, že mě uvidí Górdanův věrnej komorník. Beztak věděl všechno a byl jsem si jistej, že s omluvama vycouvá, sotva na podlaze u dveří uvidí můj koupací plášť.

„To jsou rodinný fotky?“ zeptal jsem se.

Přikývl: „Klidně se na ně podívej, jestli chceš.“

Sice jsem chtěl, ale ani náhodou se mi nechtělo od něj vzdálit. Chtěl jsem mu dodat sílu, a ne listovat v albu a prohlížet si rodinnou selanku s malou Lady Claire. Górdanovu manželku jsem znal z fotek z tisku, protože byla předsedkyní nadace, kterou spolu se svým manželem založila. A taky to byla moc krásná žena. Lady Claire zdědila krásu po ní a po Górdanovi oči.

„Chci bejt u tebe,“ zašeptal jsem a ani se nehnul.

„Vím, co bys chtěl, ale já na to fakt nemám. Nejdřív musím zašlapat do země tu svini, která si dovolila Claire ublížit! Zaživa tu kurvu stáhnu z kůže!“ Jeho hlas nebyl hlasitější než šepot, ale zněl hrůzostrašně.

„To se ti určitě brzo povede,“ snažil jsem se ho uklidnit.

Chytl mě vztekle za vlasy a zvedl mi hlavu. „Neutěšuj mě!“ vztekle sekal slabiky.

Celej jsem ztuhnul leknutím. Takovýho jsem ho neznal.

„Promiň, řekl jsem ti jen to, co si myslím,“ omlouval jsem se ukřivděně.

Konečně mě pustil a já mu hlavu zase složil do klína.

„Ty promiň. Už nevím, co dělám,“ pohladil mě a pak se zvedl. „Jdeme spát!“ zavelel rozhodně a zvedl můj koupací plášť, aby mě do něj zabalil.

Ještě za tmy mě probudil, protože nás na nádvoří čekal landrover. Netušil jsem, jestli vůbec usnul, ale byl převlečenej a podle vlhkejch vlasů si dal i sprchu. Rychle jsem se oblíkl a v duchu poděkoval dobrýmu duchovi hradu, komorníku Louisovi, že nám dole nechal košík s jídlem a termoskou kávy. Měl jsem konečně hlad jako vlk. Ještě cestou k autu jsem se zakousl do sendviče s rostbífem. Nabídl jsem i Górdanovi, ale ten jen zavrtěl hlavou.

„Sněz je všechny, jsi hubený.“

Měl pravdu, co mě v poutech dovlekl do letadla, jsem toho moc nejedl a u Mastera Frederica jsem si dal úplnou hladovku. Oblečení na mě začínalo viset. Přesto jsem snědl jen dva sendviče a zbytek nechal na horší časy. Výslech zajatce se mohl táhnout dlouhý hodiny i dny, i když jsem předpokládal, že tak dlouho to nebude. Dost jsem si věřil.

Jeli jsme asi půl hodiny podél pobřeží. Byla jedna z těch nocí, kdy na irský obloze svítily hvězdy. Vítr se utišil a vlny na moři měly jen maličký zpěněný vrcholy, ozářený měsícem. Takový noci jsem kdysi trávil venku s bandou vejrostků. Řádili jsme v ulicích, kradli, co se dalo, a až na mě šukali všechno, co neuteklo na strom. Už tehdy jsem si připadal divnej, že mě nahánění holek moc nebere.

„Zdá se, že nás nikdo nesleduje,” oznámil mi Górdan, když jsme se i s naší ochrankou v dalších dvou autech asi pětkrát otočili a jezdili sem a tam po kraji.

„To je dost,” už mě ten vejlet přestával bavit, i když bezpečnostní opatření jsem chápal. Byla nutností. „A řekneš mi už konečně, jak jsi toho chlapa dokázal za tři dny vypátrat?” potřeboval jsem před výslechem vědět všechny podrobnosti, aby mi ten chlap nemohl kecat kraviny.

„Podali jsme si celou tu partu, se kterou byla Claire ve Skotsku, a našli práskače,” pokrčil rameny, jako by neexistovalo nic jednoduššího.

„Podali? Chceš říct, že jste z osmnáctiletejch výrostků vymlátili to, co neřekli policii?”

„Obdivuji tvou fantazii,” usmál se. Ani se to nepokusil vyvrátit. Tak proto od neděle nespal. Určitě to ale nebyly žádný zbohatlický dětičky. To by si netroufl svejm vznešenejm známejm seřezat potomstvo.

„Co byli zač ti kamarádi? A co ten náš chlap?”

„Claire je poznala na rockových koncertech. S jedním z nich snad chodila. Její matka z ní byla dost zoufalá, protože z bezproblémové mladé dámy se v necelých osmnácti najednou stal nezvladatelný živel. A docela nedávno mi prozradila, že naši drahou Claire sbalili i s celou partou poldové. Našli u ní trávu a u toho jejího kluka LSD. Tys byl tehdy na Floridě, takže se ti to nedoneslo, ale stálo mě hodně velké úsilí celý ten malér zamést pod koberec. No a čím se nám naše drahá dcera odvděčila?” nadhodil řečnicky. „Utekla z internátu do Skotska.”

„Hormony a vzdor,” přikývl jsem. Já si tím prošel taky, jenže na mě moje matka kašlala. U bohatejch dětiček holt tohle probíhalo kapku jinak.

„A ten chlap, co ho máme, je ubohej vypatlanej feťák. Smažka, co za prachy na fet udělá cokoliv,” dodal ještě.

„Ty mě urážíš!” ohradil jsem se. „Kvůli takový nule jsi mě vytáhl z toho skvělýho nápravnýho zařízení? Nebejt tebe, mohl jsem si teď léčit padesát ran rákoskou za nenaštípaný dříví.”

„Neboj, zlato,” zavrkal mi Górdan tiše do ucha. „Já ti to bohatě vynahradím. O nic z toho nepřijdeš. Napadlo mě ale, že by tě ten výslech mohl bavit. Já už na to totiž nemám nervy. Za pět minut bych toho sráče zabil,” konečně přiznal pravej důvod, proč přerušil můj trest u Mastera Frederica.

Už dávno minuly doby, kdy mě Górdan pakoval do bezpečí hradu, kdykoliv šlo při výsleších našich nepřátel do tuhýho. Za tu dobu jsem si už dokázal vybudovat slušnou pověst jeho výslechový hvězdy. V metodách, ale i v úspěšnosti jsem předčil dokonce i Paddy Mahonyho, a to je co říct.

Vystoupili jsme z auta na zpustlý farmě a Górdan mě nasměroval k menší budově a rovnou do ponurý výslechový místnosti. Ze stěn se loupala omítka a byly pokrytý plísní, protože celá stavba byla vlhká. Šlo o nějaký hospodářský stavení, možná sklad zemědělský techniky. Stavební úpravy, který tady ale Prozatímní IRA udělala, budově rozhodně neprospěly. Po zazdění oken a utěsnění dveří přestalo stavení dejchat a brzo bylo v irským podnebí nacucaný vodou jako houba.

U stropu svítila jedna holá žárovka, která osvětlovala scénu v místnosti. Hubenej zajatec byl svlečenej donaha. Šlo nám o čas, takže na fázi cukru se chlapci nejspíš vykašlali. Žádnej kultivovanej rozhovor a nabídnutí kávy a cigarety. Šli rovnou na věc a dali mu pořádně do těla. Seděl na tvrdý dřevěný židli, ruce spoutaný za zády. Tekla mu krev z nosu a tělo měl samou modřinu, jak si z něj pánové udělali boxovací pytel a kopací míč. Asi se v noci nudili. Čpělo to tam močí z louže mezi zajatcovejma nohama. Seděl tam už hodně dlouho a pánové se mu starali o pitnej režim, ale i o ponížení, když ho nechali chcát pod sebe.

„Prý se ti nechce moc povídat?” řekl jsem mu mile, sotva jsem vstoupil do místnosti. A pak jsem si stoupl před něj a on viditelně zbledl. Bylo mi jasný, že má pověst mě předchází. Černovlasej modrookej sadista s vizáží Doriana Graye se kolem Górdana pohyboval jenom jeden. Z mužovy reakce jsem hned pochopil, že je Ir. Do Skotska můj věhlas určitě ještě nepronikl.

„Museli zavolat mě, abych tě přinutil mluvit, a mně se to povede, tomu věř,” ujistil jsem ho. „Dám ti asi tak minutu na rozmyšlenou a pak to bude hodně ošklivý. Řekneš mi, kde je Lady Claire buď po dobrým, anebo po zlým.”

Vytáhl jsem krabičku cigaret, jednu obřadně vyklepal a okázale si ji zapálil zlatým zapalovačem. Sice jsem nekouřil, ale taková cigareta, zastrčená žhavým koncem do zadku, dokázala báječně prolomit ledy. Studoval jsem pohledem toho muže přede mnou a bylo mi jasný, že ho zlomím poměrně rychle. Feťák a alkoholik, příležitostnej zlodějíček a hlavně posera. Únosci Lady Claire na tom museli bejt asi hodně zle, když si k tělu pustili takovou veš. Vejprask ještě vydržel, ale sesype jak domeček z karet, jakmile na něj trošku zatlačím. Vytáhl jsem z kapsy latexový rukavice a pomalu si je natáhl. Efekt, kterej pokaždý fungoval, ale já chránil jenom sám sebe. Zajatec zbledl jako stěna.

„Stoupni si!” přikázal jsem a muž, kterej mi měl při výslechu pomáhat a doteď stál tiše u dveří, uklidil židli ke zdi, jakmile se zajatec vrávoravě postavil. Klid zbraní skončil. Několikrát jsem potáhl z cigarety a pak jsem sfoukl přebytečnej popel. Rudej konec krásně zasvítil. Šest set stupňů v celý svý kráse.

Zajatec se při pohledu na cigaretu rozklepal jako osika. Pořád ale mlčel. Jeho chyba, tak se trošku pobavíme.

Sehnul jsem se, chytl zajatcův ocas a přimáčkl mu žhavej konec cigarety na obnaženej žalud. Fakt jsem měl málo času, takže zdržovat se s jinejma částma těla nemělo smysl. Zavřeštěl a pochcal se bolestí. Stál jsem bokem, protože jsem s tím počítal, a taky ho hned to tý louže chcanek srazil a pěkně mu v ní vymáchal držku.

„Vylízej to, ty svině!“ zařval jsem na něj a nakopl ho vší silou do zadku. Rozbrečel se jako malej spratek. Podíval se po mně, jako by chtěl smlouvat, ale já nepovolil. Cvaknul jsem zapalovačem.

„Buď po sobě ten svůj bordel uklidíš, nebo ti vopálím všechny chlupy. A začnu kolem tý tvý sevřený prdele,“ vyhrožoval jsem a myslel to naprosto vážně. Už jsem to párkrát zkusil a pokaždý to mělo bombastickej úspěch. Plamen zapalovače na maximum a potlesk byl zaručenej.

Váhavě začal slízávat vlastní moč ze špinavý betonový podlahy a já mu cvakal zapalovačem čím dál blíž vystrčenýmu zadku. Sem tam jsem mu i přejel plamenem mezi půlkama, abych ho popohnal. Zavyl pokaždý, když jsem mu trošku připálil dlouhý černý chlupy kolem díry, a pěkně zrychlil úklid toho svinstva. Trvalo mu ale asi dvacet minut, než podlahu úplně olízal. Pak se složil na zem a začal mě s pláčem prosit, ať už ho nechám být.

Nechal jsem ho ležet na podlaze, pochodoval kolem něj a pokuřoval novou cigaretu. Tu první mi uhasil, když se pochcal. Když se trochu sebral a přestal vzlykat, sklonil jsem se k němu a zamával mu cigaretou před nosem. „Tak co, budeš mluvit, nebo mám pokračovat? Řekneš mi, kde je Lady Claire?”

„Já to nevím,” promluvil konečně plačtivě. Jenomže lhal! Nosil do bytu, kde Górdanovu dceru drželi, nákupy a dělal celý tý bandě spojku. Musel vědět všechno. Ještě pětkrát jsem mu típl cigaretu o ptáka a několikrát mu žhavým koncem obsloužil koule, a dokonce i křečovitě sevřenou prdel, než jsem se dozvěděl, že krásná osmnáctiletá Górdanova dcera skončila na nějakým šíleným statku ve Skotsku, kde se točí snuff a tvrdý SM porno, v rukou obchodníků s bílým masem. A když jsem si vzal pohrabáč a začal tomu zmrdovi zpracovávat kolenní klouby, řekl mi něco, co bylo ještě zajímavější. Celýmu únosu prej šéfoval muž s jednou rukou.

CURRY!

„Vyřídím si to s ním tak, že bude prosit o smrt!” soptil Górdan, když jsem mu to sladký tajemství v soukromí sdělil. Seděli jsme v jeho pracovně a po psychickým vypětí nám byla společnicí osmnáctiletá Bushmills. Górdan byl se silama na dně. Ve chvíli, kdy doufal, že osvobození Lady Claire je dílem několika hodin, přišel o všechny hračky. Byli jsme příliš pomalí a ta svině pomstychtivá, Curry, stihl zinkasovat peníze od obchodníků s lidmi. Proto Górdanovi a jeho ženě napsal, že už dceru nikdy neuvidí.

„Rád se toho vyřizování účtů zúčastním,” přikývl jsem a vstal, abych si s Górdanem ťuknul a připil. Pak jsem si zase sedl na zem k jeho nohám a opřel se mu zády o holeně. Sice jsem byl oblečenej, ale sezení u jeho nohou mě vždycky vzrušovalo.

„Možná, že bych uměl zjistit, kde ten statek je,” nadhodil jsem do tísnivýho ticha. „A pak bych se tam mohl pokusit dostat a najít tvou dceru,” otočil jsem se na zemi a pohlédl Górdanovi do očí. Měl pod nima už zase černý kruhy z vyčerpání.

„To tě nesmí ani napadnout!” odpověděl jen na můj druhej návrh, ale moc přesvědčivosti v tom nebylo. Věděl stejně jako já, že jiná možnost není. Pořád jsem byl vycvičenej voják a s mou průpravou v D/s hrách jsem měl největší šanci uspět. Nebude pro mě problém hrát vyznavače SM sexu před tvůrci snuffu.

Mlčel jsem a čekal, než si to sám uvědomí. Nemělo smysl tlačit na pilu.

„Je jí sotva osmnáct a podle mé ženy byla donedávna ještě panna,” řekl konečně po nekonečně dlouhý době to, co ho trápilo.

„Děvče z dobrý irský katolický rodiny,” souhlasil jsem. Už jsem ale nedodal, že její otec je pěkně sadistickej gay, takže ta selanka poněkud pokulhává. „Jestli se ale tahala s nějakou partou z koncertů, tak bych na její poctivost moc nesázel,” mluvil jsem z vlastní zkušenosti. Já měl první sexuální zkušenost v patnácti. „I když si myslím, že věděla, že existuje i anální sex,” dodal jsem po chvilce. Nedělal jsem si legraci. Nedávno jsem četl, že už před několika sty lety takhle řešili milenci sex. Ctnostný renesanční dámy měly mnohem víc sexuálních zkušeností než dnešní mládež, a přitom zůstávaly až do svatby panny.

Górdanovu reakci jsem pořádně podcenil. Svou poznámkou o análním sexu jsem ho vytočil. Byl tak vystresovanej, že se nekontroloval. Rozmáchl se a vrazil mi takovou pecku, že jsem slízl druhou o zem, až mi před očima zajiskřilo. V místnosti se zešeřilo a v hlavě mi hučelo. Měl jsem co dělat, abych se nepoblil, ale spíš ze šoku než z rány do hlavy. V životě mi nedal facku a já byl uraženej, zhrzenej a poníženej skoro jako od toho ministerskýho psychopata. V prvotním impulsu jsem se chtěl zvednout a utýct, jenomže se mi to nepovedlo. Plazil jsem se v šoku pryč a on si ke mně klekl na zem a chytl mě do náručí.

Slyšel jsem, že něco říká, ale slova měla zvláštní ozvěnu, tak jsem mu nerozuměl. Cejtil jsem, jak mi bere hlavu do dlaní a otáčí, a pak něco volá ke dveřím. Vůbec nic jsem nechápal. Pochopil jsem až o pěkných pár minut pozdějc, když u mě klečel i s komorníkem Louisem a držel mi nad uchem pytlík s ledem. Sáhl jsem si do vlasů a nahmatal lepkavý vlhko.

„Kierane, promiň!“ omlouval se mi zoufale. „Tohle jsem nechtěl! Vůbec nejsem ve své kůži a reaguju jako idiot. Mohl jsem tě zabít,“ držel mi hlavu a tiskl mi do vlasů led. „Snad to nebude na šití. Je to jen odřené, ale šíleně to krvácí.“

„Chcete donést ještě led, vaše lordstvo?“ zeptal se komorník. Ještě nikdy jsem toho důstojnýho muže neviděl tak ustaranýho, a navíc na podlaze.

„Děkuji, Louisi, led už nenoste, ale budu klidnější, když zavoláte doktora McKeenena,“ odpověděl mu Górdan a pak mi zvedl před nosem dva prsty a zeptal se mě, kolik jich vidím. Když jsem mu řekl, že šedesát devět, naznačil mi sevřenou pěstí, že brzo dostanu do zubů.

Vyhrabal jsem se s jeho pomocí do křesla a chytl si pytlík s ledem sám. Ten chlad byl příjemnej, protože jinak by mě hlava rozbolela jako střep. Ani ve snu by mě nenapadlo, že zmínka o análním sexu v souvislosti s Lady Claire vyvolá u jejího zlomenýho a vyřízenýho otce takovou reakci. Byl vždycky pragmatik, ale teď přestával vnímat realitu. A přitom sám anální sex provozoval a jak rád.

Přemejšlel jsem o tom, jestli Lady Claire znásilnil už Curry, anebo se jí tý laskavosti dostalo až u surovců na statku. Možná, že si Curry uvědomil, jaká je cena panny na trhu s otroky.

„Jak chceš zjistit, kde je ten statek?” Když se Górdan přesvědčil, že už jsem schopnej fungovat, posadil se zpátky do křesla a vrátil se k mýmu návrhu. Snad mu z toho šoku zase začaly makat mozkový závity.

„V klubu v Soho,” usmál jsem se. Bylo to přece tak jednoduchý. BDSM gay klub, kde jsem nějakej čas pracoval jako barman, byl nevyčerpatelnou studnicí informací. „Taková věc se v komunitě neutají,” pokračoval jsem. „Určitě rychle najdu někoho, kdo to místo bude znát.”

„Dám ti pár nejlepších chlapů, aby ti chránili zadek, a vyrazíš s nimi do Londýna. Ale v žádném případě se k tomu statku ani nepřiblížíš. Najdu jiný způsob, jak odtamtud Claire dostat, i kdybych na to měl použít atomovou bombu,” varoval mě důrazně. „A já se zatím pokusím vypátrat tu svini Curryho,” rozhodl se konečně hradní pán. Nebyl sice nadšenej z toho, že mě vystavuje nebezpečí, ale taky už neměl sílu vzdorovat mi. Ne s čerstvejma výčitkama svědomí.

„Domluveno,“ opřel jsem si hlavu o vysoký opěradlo a podíval se na kapesník, přitisknutej k ráně. Krev už skoro netekla. Volat doktora McKeenana bylo nejspíš zbytečný, akorát mi ránu vydezinfikuje a zalepí. Nejspíš mi ale dá něco proti bolesti, a to mu budu vděčnej.

Górdan mi donesl k pití vodu s citronem. Má sklenička Bushmills zmizela a já na alkohol stejně už neměl ani pomyšlení.

„Doktor už jede, vaše lordstvo,“ komorník se tiše zjevil mezi dveřma. „Vzkazuje, že by si mladý pán měl lehnout.“

„To by měl,“ Górdan mi pomohl vstát. Komorníkovi řekl, ať doktora dovede do jeho ložnice, a mě odtransportoval tamtéž. Usnul jsem dřív, než doktor přijel.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #9 Ach jo Ronegayděvka 2019-12-09 22:59
co mi to děláš? :D Nemůžu kvůli tvým fantaziím spát a musím si představovat co tahle rozlícená, dvouhlavá saň, kterou si vytvořil, bude dělat dál. Jak bude ničit, pálit a za sebou nechávat spálenou zem i zdeptaná těla i duše nepřátel, co si dovolili ohrozit její majestát a sebrat mládě. :D
Má fantazie si pěkně v noci pohrála na téma extra sado hardcore všelijakými způsoby.
Jen tak na okraj. Všichni, kdo do toho byli zainteresovaný si užili ;-) i Claire se nakonec pomstila v jejich stylu :lol:
Jak se to bude vyvíjet v tvém podání jsem docela dost, velmi zvědavý. :D
Citovat
+2 #8 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireRon 2019-12-08 13:25
Díky moc, definovals to, co já považuju ve vztahu za samozřejmost. O všechno by se měli dělit oba dva a je jedno, jestli to je D/s vztah, nebo jakýkoli jiný partnerský/milenecký vztah. Pokud má vztah fungovat, nemůže se jeden topit v problémech a druhý nic nevědět. To pak začne skřípat nedůvěrou. A navíc, když jsou na to dva, líp se ty průšvihy snáší. Už třeba jen protože o nich ty dva spolu mluví. ;-)
Citovat
+4 #7 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady Clairegayděvka 2019-12-08 12:23
Rone, Rone ty snad ze mne uděláš sadistu, aspoň virtuálního. :lol: Zabijte Curryvu a pěkně pomalu, pomaloučku. :lol:
Teda jak to vidím já tak zajisté K vždycky a všude poslouchá G jako svého Pána. :D
Tenhle díl se mi velmi líbil, to ne, že by ostatní ne. Ovšem zde se konečně objevilo ve vztahu našich hrdinů něco co považuji za důležité a zatím to v něm nebylo. Sice G reaguje neadekvátně, ale je to to tam. :D Jedná se mi o vzájemnou oporu. Dost často Dom se staví do pozice, že VŠECHNO zvládne sám a suba k tomu nepotřebuje, i má osobní zkušenost. To je ovšem špatně. Heslo "Tvoje radost , moje radost. Tvoje starost, moje starost. Tvoje bolest moje bolest" musí platiti obousměrně. Jinak je ve vztahu stále něco špatného.
Citovat
+4 #6 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireMiky 2019-12-07 19:47
Nevěřím že kdokoliv kdo má děti si dokázal tento dil jakkoliv užít. Ta úzkost co člověka přepadne po přečtení dané pasáže je prostě silnější než cokoliv jiného.. Mě naštěstí napadlo asi v půlce povídku odložit a dočíst až druhý den, jinak by mě to týrání grázlíka snad ani nepotěšilo!
Ale do takhle propracovaného příběhu takové věci prostě patří a jsem za to svým způsobem rád :)
Citovat
+3 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireRon 2019-12-07 14:16
Neee, kdepak. Jak tě něco takového mohlo napadnout? Kieran přece Górdana poslouchá na slovo. :D :D :D
Citovat
+5 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireLenka 2019-12-07 10:38
Drsné. Noční můra všech rodičů, BR! A vsadím se, že Kieran na ten statek určitě nepojede, že??? ;-)
Citovat
+6 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireAlianor 2019-12-06 12:19
To nevadí, jsem už dost starý na to, abych tak nelpěl na datumu. Ale tak... Další varianta může být romantický Valentýn :lol:
Citovat
+6 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireRon 2019-12-06 11:25
Nejsem si jistej, že to Ježíšek stihne. To by musel zvládnout ve dvou kapitolách. Na vyřešení si budeš muset počkat do dalšího roku. ;-)
Citovat
+8 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 12. Lady ClaireAlianor 2019-12-06 08:47
Jak nečekané! Takže Górdan má dcerunku. Chápu jeho nervozitu, ale vybíjet se na nebohém Kieranovi... Tak co dál, já samozřejmě doufám, že Claire zachrání. Mám rád šťastné konce. Nakonec, kdoví jak dlouho by s Górdanem nic nebylo, kdyby přišel o dítě. Doufám, že všichni zúčastnění toho únosu dostanou od Kierana pořádně na frak. Toť mé touhy, doufám, že mi je Ježíšek nadělí :lol: 8)
Citovat