• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace30. 1. 2020
Počet zobrazení586×
Hodnocení4.79
Počet komentářů8

Pořád jsem přesvědčoval Górdana, aby mě nechal dokončit, co jsem začal, a dovolil mi odjet do Skotska. Zbytečně. Dokonce na mě byl už tak naštvanej, že mi v mým pokoji přikázal svlíknout se donaha, pak mi spoutal ruce za zádama policejníma klepetama a další náramky použil k připoutání mejch rukou k ocasu a koulím. Protáhl mi genitálie mezi nohama dozadu, takže jsem zepředu vypadal jako holka, a kolem kořene pevně utáhl jeden náramek. Řetízek od něj mi zařízl tahem hluboko mezi půlky a druhej náramek cvaknul na řetízek mezi mejma rukama. Pak mi popřál hezký odpoledne a zamknul mě v pokoji.

Stál jsem tam jako tvrdý Y s nechápavým výrazem. Tohle přece nemůže myslet vážně? Vždyť si ani nesednu, ani nemůžu na záchod! Jedinou možností bylo lehnout si nějak na postel, jenže to jsem se musel pohnout a zatahat si za koule. Pomalu a opatrně jsem to zkusil a stálo to za to. Nakonec jsem se ale slepičíma krůčkama dostal k posteli a pak jsem to risknul a svalil se na deku. Zařval jsem bolestí, jak jsem si koule málem urval, ale zvládl jsem to. Lehl jsem si na bok a našel docela pohodlnou a bezbolestnou polohu. Jak dlouho ale tohle vydržím, to jsem si netroufl odhadnout.

Górdan mě přišel vysvobodit až před večeří, a to už jsem se mohl pochcat. Už jsem přemejšlel, že si půjdu ulevit do sprchy, ale pořád jsem doufal, že se Górdan objeví včas. Nesundal mi ale náramky hned. Nejdřív jsem musel slíbit, že už o Skotsku neřeknu ani slovo, a pak jsem musel udělat padesát dřepů s oběma sadama pout zavěšenejma na genitáliích. Když se Jeho Lordstvu zdálo, že dřep není dost hlubokej, prostě mi klepeta přišlápl až na zem. Výjimečnej zážitek!

Když jsem přišel do jídelny, prozradil mi, že jsme na hradě sami. Byl pátek večer a on dal personálu na víkend už skoro tradičně volno. Pak mě chvíli pobaveně sledoval, a když jsem nijak nezareagoval, připomněl mi nový pravidlo o zákazu zakrejvání genitálií. Omluvil jsem se a sáhl si na zip, když mě zarazil, že to udělá sám. Cítil jsem, jak se mi ocas rychle nalejvá krví, takže když ho vytáhl i s koulema ven, stál už téměř v pozoru.

„Hezký pohled,” usmál se a pak mi řekl, ať přinesu jídlo, který bylo nachystaný v ohřívačích a mísách na komodě. Górdan si dal nadívanou perličku a já si vybral jen salát s pecorinem. Když jsem ke stolu donesl talíře, poslal mě ještě pro víno a pak mi konečně dovolil posadit se. Celou dobu, co jsem s hajlujícím ocasem chodil po jídelně, jsem měl zvláštní a hodně vzrušující pocit. Chodit nahej třeba celej víkend jsem byl zvyklej, ale bejt oblečenej a nesmět si schovat ocas a koule do kalhot, to bylo něco úplně jinýho. Naše nový otrocký pravidlo se mi začínalo moc zamlouvat.

Po večeři jsme se přesunuli do Górdanovy pracovny. Potřeboval ještě vyřídit nějaký telefony. Tam už mi přikázal, ať se svlíknu úplně a kleknu si na všechny čtyři před jeho křeslo. A on se pohodlně posadil, pustil si televizi a na mý záda si položil nohy. Často mi v takovejch chvílích dával vibrační kolík a já se nesměl udělat, ale tenhle večer to bylo jiný. Master Frederic, kterej mě den před tím prohlídl, řekl Górdanovi, ať je při análních hrátkách ještě pár dní opatrnej a Górdan to respektoval. Mohl jsem cokoliv, ale ne přes bolest, protože od mýho zranění bitím přes kolík uplynul sotva tejden. Mastička od Mastera Frederica a olejíček Mistra Nobu ale hojení hodně urychlily.

Když Górdan vyřizoval třetí telefonát toho večera, ztuhnul jsem jako solnej sloup. Došlo mi, že mluví s Masterem Tylerem a navíc tónem, jako by to byl jeho starej známej. Vyslechl jsem polovinu rozhovoru a pochopil, že se domlouvají, jak dostat Lady Claire z tý usedlosti bez mýho přispění. Górdan se chystal sejít s Websterovejma a zaplatit jim jakoukoli částku jako výkupný za svou dceru.

„S únosci se nevyjednává,“ připomněl jsem mu zlatý pravidlo, který on sám až doteď dodržoval.

„Nevím o tom, že bych ti dovolil mluvit,” upozornil mě ledově a pak mě poslal pro rákosku. Vyšel jsem do zšeřelý a tichý schodišťový haly hradního paláce. Bylo tam chladno a já byl nahej, takže mi hned naskočila husí kůže. Vyběhl jsem schody do podkroví, abych se zahřál, a přitom přemejšlel o Górdanově plánu. Nebyl zas až tak marnej. Zavolal na telefonní číslo z mýho papírku a dohodl se s Masterem Tylerem, že ho seznámí s majiteli usedlosti. Předpokládal, že manželé Websterovi vůbec netuší, koho jim Curry prodal. Že netuší, jakou má Lady Claire cenu a že na ní můžou trhnout mnohem víc vydíráním jejího otce než prodejem na trhu s otroky. Byl to dobrej plán, ale bylo by ještě lepší dostat tu svini Curryho a zeptat se ho, co vlastně majitelé usedlosti o Lady Claire vědí. Třeba se celou dobu připravujou na to, aby mohli začít jednoho z nejbohatších Irů ždímat.

„Dal sis načas,” poznamenal Górdan, když jsem se vrátil do pracovny s trestným nástrojem. „Asi ti budu muset přidat pár na prdel, aby ses příště neflákal.”

„Promiňte, pane,” odpověděl jsem jen a zase si klekl před sedačku. Zatím jsem nedostal jinej příkaz. Můj pán si o mě už ale neopřel nohy. Vstal ze sedačky a ukázal mi, abych se ohnul přes opěradlo křesla. Nebylo to poprvý ani naposledy, takže už jsem to znal. Nohy doširoka rozkročit, rukama se chytnout dřevěnejch područek. Bylo to stejný rudý křeslo, jaký měl Górdan nahoře v podkroví, tam mě ale většinou přivazoval.

Uslyšel jsem zašustění látky a pak mi Górdan zavázal šátek přes oči. Hned na to mě pohladil po zadku. Naskočila mi husí kůže jako vždycky, když byl něžnej, ale i krutej zároveň. Nejdřív pohlazení a láskyplný dotyky a pak švihnutí rákoskou.

„Prdel už se ti skoro zahojila, takže je nejvyšší čas s tím něco udělat. Mluvil jsi bez dovolení, byl jsi drzý a ještě ses coural s rákoskou,” vypočítal mý smrtelný hříchy. Pak se odmlčel a já napjatě čekal, kolik dostanu. A můj pán mi mezitím pod zadkem šáhl na ocas a zkontroloval mou bezchybnou erekci. Kdybych nebyl vzrušenej, dostal bych vyšší trest. Chytl mi pevně koule, stiskl a zatahal, teprve potom vyřkl svůj ortel: „Deset! Nechci tě zlikvidovat hned prvním trestem. Za každý pohyb ti ale dvě přidám, takže se kontroluj.”

„Děkuji, pane,” to šlo od srdce. Vydatný mazání všech mejch zranění olejem Mistra Nobu urychlilo mý hojení, ale kůži jsem měl ještě citlivou. Těch deset ran bylo maximum, co jsem byl schopnej snýst.

Górdan se napřáhl a rákoska zasvištěla vzduchem.

Švih!

Prut se zakousl do mejch napjatejch půlek, ale rána nebyla zdaleka tak silná, jak jsem byl zvyklej. Zabolelo to, ale ustál jsem to jen se syknutím mezi zuby.

Švih!

Další rána dopadla o kousek níž, ale ta už zabolela víc. Prohnul jsem se v zádech a zaklonil hlavu. Ještě pořád jsem ale nezařval. Potichu jsem zvládl ještě dalších pět ran, ale každá byla horší než předchozí. U osmý už jsem si zařval a u dalších dvou taky. Górdan byl sice skoro něžnej, když mi prdel maloval rudejma pruhama, ale mý půlky byly příliš citlivý.

Docela jsem si oddechl, když exekuce skončila a já se mohl pustit područek. Kdyby ty rány byly větší, asi bych se pustil dřív a vykoledoval si tím přídavek. Klekl jsem si poslepu, pořád se šátkem na očích zas před Górdana a čekal, co bude dál. Můj pán ale vůbec neměl náladu na sex. Po rozhovoru s Masterem Tylerem měl až moc starostí. Pořád si v duchu probíral všechny možnosti, jak dostat Lady Claire ze spárů obchodníků s bílým masem. Sedl si zas na sedačku a já mu musel nastavit záda jako opěrku pro nohy.

„Fakt si myslíš, že ti manželé Websterovi vědí, koho na své farmě vězní?” zeptal se mě zamyšleně.

„Nemám tušení, ale radši bych si předem podal Curryho, než s nima začneš jednat. Taky by ses mohl dostat do spárů ještě horších vyděračů.”

„Našeho milého zmrda Curryho by mi chlapi měli doručit převázaného mašličkou dnes v noci. Až budou tady, zavolají mi.”

„A proč s nima dávno nejsme?” otočil jsem hlavu a nejradši bych si sundal šátek. To jsem si ale nedovolil.

„Nejsme tam, protože ten grázl je pořád v Belfastu, kde by tebe vojáci okamžitě sebrali. Něco jiného je identifikovat potichu bratra, ale únos je kinetická akce, při které se může střílet. A to by se před vojáky SAS neutajilo. Hned bys je měl všechny za prdelí.”

Vojáky bych za prdelí nechtěl, ale Górdan by se hodil, a nejen za prdelí.

Belfast byla vážná komplikace. Tam jsem do akce fakt nesměl. Vojáci Jejího Veličenstva na mě měli pořád zálusk. Chtěli se mnou hodit řeč o Seanovi, kterýho bych jim v životě nepráskl, takže bych to zase parádně vodsral. A taky by si rádi poklábosili o Górdanově a mý roli v PIRA a o našich umučenejch nepřátelích. Na Górdana si bez zatykače netroufli, ale já pro ně byl hovno u cesty a zdánlivě snadnej zdroj informací. Třikrát ze mě mučením dostali nějaký bezvýznamný informace, a mysleli si, že to daj i počtvrtý. I proto jsem se po Spojeným království pohyboval buď s ochrankou na falešný doklady, nebo byl schovanej na Floridě a na Bahamách.

„Pojď ke mně,“ Górdan mi sundal nohy ze zad a vytáhl si mě na klín. Šátek na očích mi nechal a začal si hrát s mým stojícím ptákem. Nevěnoval mi plnou pozornost, to jsem poznal, spíš jakoby mimoděk. Někdo při přemejšlení maluje do bloku kosočtverce a Górdan mi prostě honil péro.

Málem mě udělal. Málem! Jeho hru ale přerušil ho telefon. Zaskučel jsem a zůstal bez pohnutí, brzo jsem ale pochopil, že mám smůlu. Hned z první věty mi došlo, že chlapi Curryho dostali a vezou ho na nějaký předem určený místo. Představil jsem si toho zmrda přivázanýho v nějaký stodole a sebe za ním s honáckým bičem. Kdysi mě taky takhle obsloužil, takže by to bylo zub za zub. Jenomže já bych s ním provedl ještě jiný věci. Ještě radši bych mu dopřál jinou jeho medicínu – elektrickej bič na dobytek.

„Zítra večer bude připravený. Pak si s ním pojedeme popovídat,” Górdan mi sundal šátek z očí. Hra skončila.

Připravenej byl eufemismus. Bude zmlácenej jako žito, jak s ním chlapci daj řeč. Otočil jsem se na sedačce a usmál se sladce na Górdana. Už jsem se nemohl dočkat.

„Vstávej! Nedal jsem služebnictvu volný víkend proto, aby ses tu vyvaloval,” zavelel a vstal. „Mazej do postele. Musíš si odpočinout, abys byl zítra fit. Správce, pan Craig říkal, že v pátek nestihli uklidit stáje, tak jsem mu slíbil, že to zařídím. Budeš mít celé dopoledne co dělat,” usmíval se vítězoslavně.

„Jsi sadistickej tyran,” vyčetl jsem mu. V klacku mi hučelo a cejtil jsem se ošizenej.

„Tos objevil Ameriku,” rozesmál se.

Zvedl jsem se a zamířil do jeho ložnice. Tušil jsem ale, že spát ještě nepůjdeme. Górdan neměl ve zvyku odcházet od nedodělaný práce a v ložnici měl pár hraček pro zpestření sexu. Tentokrát si ale vystačil bez nich, protože jsem byl sám, kdo měl na sex náladu. Musel jsem si kleknout v koupelně a vyhonit se. Díval se na mě a neudělal nic, aby mi to usnadnil. Když jsem se vystříkal na podlahu, rozkázal mi po sobě uklidit jazykem. Videa z Floridy ho inspirovaly ve všech směrech.

Ráno vyrazil udělat míchaný vajíčka, který uměl nejlíp na světě. Donesl nám je do postele. Mezi jídlem mi sdělil plán na dnešní den. Dopoledne jsem se musel postarat o jeho čtyři vysloužilý závodní plnokrevníky, ustájený na prvním nádvoří. Že by pan Craig nechal stájníky lenošit, jsem nevěřil. Určitě to bylo Górdanovo přání nechat práci ve stájích na mně.

Vybavil mě na tu práci kovovým kroužkem nad varlata a gelovým análním kolíkem, kterej jsem si mohl vyndat, kdyby mě zadek moc bolel. Pak mi dal šibeniční termín dvou hodin a poslal mě nahýho uklízet. Věděl jsem, že za dvě hodiny ty čtyři boxy neuklidím ani náhodou. Musel jsem totiž jezdit s kolečkem hodně daleko jak na hnůj, tak pro seno. První box mi trval čtyřicet minut, a to jsem se neflákal. Děkoval jsem bohu, že je krásně a neleje jako z konve. Když uplynuly dvě hodiny, začínal jsem teprve čistit čtvrtej box, kde byl ustájenej Górdanův milovanej černej hnědák Irish Devil. To laskavý zvíře projevilo svůj názor na úklid, sotva jsem vlezl dovnitř. Nejdřív mě nakoplo do zadku a pak ještě raflo do ruky.

Górdan mi dal ještě deset minut k dobru, než se objevil. Zrovna jsem se vrátil s kolečkem plným slámy a našel ho stát rozkročenýho v uličce mezi boxy. Ve vysokejch jezdeckejch botách a s koženým bičíkem v ruce vypadal úplně úžasně! Tvářil se přísně a významně koukal na hodinky.

„Tvůj drahej černej poděs mě kopnul i kousnul,” postěžoval jsem si naštvaně.

„Tvoje chyba! Pojď se mnou,” zavelel a táhl mě za ruku do sedlovny. Cestou mi spílal, že v životě neviděl tak pomalý a líný nemehlo, jako jsem já. Snažil jsem se mu vysvětlit, že když musím vyvážet hnůj čtvrt míle daleko a pro slámu jezdit až do vzdálený stodoly, protože půda nad stájema je zamčená, tak to nemůžu za dvě hodiny stihnout, i kdybych měl v prdeli vrtuli. Místo odpovědi mě šlehnul vší silou bičem přes zadek a řekl mi, že brzo budu mít v prdeli něco docela jinýho.

Slabiny mi sevřelo vzrušení, takže když mě dotáhl do sedlovny, už jsem se nemohl trestu dočkat. Ohnul mě přes sedlo, přehozený na dřevěný koze, shodou okolností jeho vlastní sedlo, s vygravírovaným erbem a ozdobným G. Jaká to čest! Pak mě pečlivě a pevně připoutal třmenovejma řemenama. Myslel jsem si, že tím to skončí, jenže jsem se spletl. Zacinkal řetěz, na kterým se normálně čistily koňský cajky, ale teď na něm visel anální hák!

Vsunul mi ho do zadku místo kolíku a vytáhl tak, abych musel skoro na špičky. Nic příjemnýho!

„Nebolí to?“ zeptal se a myslel to vážně.

„Ne, pane,” nelhal jsem.

„Kdyby tě začal zadek od toho háku bolet, okamžitě to stopni,” dodal vážným hlasem.

„Spolehněte se, pane,” odpověděl jsem mu procítěně.

„Tak začneme. Třeba si budeš příště pamatovat, že musíš při práci pohnout prdelí.”

„Slibuji, pane!” Jo, jo, vlk taky sliboval.

„Pozdě, milánku,” zašveholil mi něžně do ucha a pohladil mě po napnutý zadnici. Pak se rozmáchl bičem.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Nemrskal mě zatím nijak silně, ale i tak to pěkně bolelo. Při každý ráně mě zabolely zbitý svaly zadku, a protože mě švihal docela rychle, za chvíli už jsem řval a přemejšlel, jak dlouho mě bude takhle mučit, protože neřekl počet ran, který dostanu. To znamenalo jediný: bude mě bít tak dlouho, jak on sám uzná za vhodný. Občas se mě zeptal, jestli mě nebolí díra od háku, ale když jsem pokaždý zavrtěl hlavou, vesele pokračoval.

Rány byly pořád milosrdný, určitě slabší, než jaký mi dával běžně. Vzhledem k jejich počtu ale byla bolest brzo nesnesitelná. Visel jsem tam na háku už aspoň čtvrt hodiny a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by exekuce měla skončit. Můj pán mi vesele vypočítával moje všechny světový hříchy, včetně vyhnání z ráje a luxusní koženej bičík na koně se pásl na mejch půlkách.

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

Švih! Švih! Švih! Švih! Švih!

„Jauuuuuuuuuuu, pane, prosím, už DOST! Jauuuuuuuuuu, to bolí!“

„Co bolí? To bití?“

„Ano, pane.“

„Hák ne?“

„Ne, pane.“

„Pak je všechno v pořádku?” odpověděl spokojeně a mrskal mě vesele dál.

Nakonec jsem už brečel. To už se prostě nedalo vydržet. Veškerá moje hrdost šla do háje a já se rozbrečel jak malej harant. Prosil jsem ho, sliboval, že příště budu rychlejší, ale nebylo to nic platný.

Konečně bičík odložil a osvobodil mě z pout i z háku. Opatrně mi vsunul do zadku prst, aby se přesvědčil, že nekrvácím, a když se ujistil, že mě nic nebolí, vrátil mi měkkej anální kolík.

„Za půl hodiny si přijdu zkontrolovat ten poslední box, a jestli nebude hotový, tak si mě nepřej!” upozornil mě a nechal svýmu osudu.

Jestli jsem nechtěl další tanec biče na mým zadku, musel jsem sebou hodit. Na žádný hekání a sebelítost v sedlovně nebyl čas. Na mou bolavou prdel se ohledy nebraly a půlhodina byla jen tak tak, abych odvozil hnůj a navozil seno. Mazal jsem zpátky k boxům a cestou si prdel masíroval. Byla horká jako kamínka.

Nakonec jsem to stihl, ale poslední kolečko slámy už jsem vezl poklusem. V předklonu jsem rozprostřel podestýlku rukama po boxu, otočil se a tam stál můj pán a doslova mě hltal očima. Měl takovej výraz, že bych se od něj v tu chvíli nechal ojet. Moje ruka mimoděk zamířila k tvrdnoucímu ocasu, ale hned jsem si to rozmyslel.

„To máš kliku, jinak bys přes něj dostal bičem,” komentoval mý opomenutí. Jako otrok jsem neměl právo dotýkat se svejch genitálií. To mohl jenom můj pán.

„Pojď do boxu, osprchuju tě. Jsi špinavý jako prase,” řekl mi a mně se podlomila kolena. Sprcha v boxu znamenala umytí proudem studený vody z hadice, stejně jako se sprchujou koně. Měl ale pravdu. Byl jsem zpocenej a celej olepenej prachem i slámou.

V boxu mě přivázal za spoutaný ruce k řetězu, kam se připínali sprchovaný koně. Celý tělo jsem měl volný a mohl se točit ze strany na stranu. A Górdan mě mohl s hadicí kolem dokola obcházet. Už jsem to tady párkrát za trest slíznul, takže jsem se vůbec netěšil. Silnej ledovej proud z hadice, namířenej mezi půlky nebo na ocas, nebyl nic příjemnýho.

Górdan pustil vodu a hned v úvodu mi podrazil proudem nohy, takže jsem se zhoupl za zápěstí. Než jsem znovu našel rovnováhu a postavil se na nohy, využil Górdan mý nepozornosti a naplno zasáhl proudem vody můj ocas a koule. Zaječel jsem bolestí a snažil se rychle otočit. Docílil jsem ale jen toho, že jsem nelítostný ledový vodě nastavil seřezanou prdel. Další vřískot a snaha o únik a zase plnej zásah do koulí a tak pořád dokola. Málokdy Górdan proud hadice zamířil někam jinam než na mý intimní místa. Točil jsem se bezvládně na řetězu, prosil a řval, a proud vody si se mnou dělal, co chtěl.

Konečně Górdan proud vody zastavil. Chvíli si mě prohlížel, jak tam visím jako zmoklá slepice, a pak zavelel: „Postav se rozkročmo zády ke mně!”

„Nnne,” zuby mi drkotaly jak kastaněty. Rezolutně jsem zavrtěl hlavou, visel dál a klepal se neovladatelnou zimnicí.

„Nehraj si se mnou! Buď to bude po dobrém a já tě osprchuju menším proudem, ale budeš u toho klidně stát s nohama od sebe a vystrčeným zadkem, anebo to bude po zlém.”

Podíval jsem se na něj zpod mokrejch vlasů. Pořád vypadal stejně úžasně, v krátký lehký bundě, uzoučkejch kalhotách a koženejch botách pod kolena. Rozhodl jsem se, že to bude po dobrým, a poslechl ho. S obrovským vypětím sil jsem si stoupl, rozkročil nohy, vystrčil zadek, čekal a klepal se dál. Górdanovi jsem věřil, že mi vodním proudem neurve koule. I tak jsem se ale bál.

„Stůj a nehejbej se, dokud ti to nedovolím,” varoval mě. Potom pustil vodu. Proud byl asi poloviční než v úvodu, ale i tak mi dal co proto. Měl jsem zakázáno uhejbat, a tím to bylo horší. Górdan mi namířil vodu mezi půlky na kolík i zezadu na varlata. Promasíroval mi celou zmrskanou prdel i záda a nohy. Potom mi řekl, ať se otočím, a zase se vyřádil na mejch genitáliích, břiše, ale i nohách zepředu. Jediný místo, který nezasáhl proud naplno, byl obličej a prsní bradavky. Bál se, aby mi neutrhl čerstvej piercing.

Dovnitř mě musel odnýst. Opatrně mi vytáhl anální kolík a posadil mě rovnou do svý obrovský vířivky, plný teplý vody. Po studenejch skotskejch střicích ve stáji to byl ten nejlepší nápad. Přinesl mi tam dokonce sendviče, co nám nechal komorník v ledničce. Zapadl jsem do vody až po krk a pustil si celotělovou masáž. Snědl jsem ale sotva jeden obloženej chleba s lososem a víčka mi spadla únavou.

„Půjdeme si lehnout, ať jsme na večer čilí,” zašeptal mi Górdan do ucha. Potichu vlezl do vany vedle mě a přitáhl si mě do náruče. Opřel jsem si mu hlavu o prsa, zavřel oči a relaxoval, zatímco on mi jemnejma prstama masíroval ztuhlý svaly, namožený nezvyklou prací. Sjel jsem mu rukou na břicho a do klína a našel tam stojící ocas. Pohladil jsem mu dlaní žalud a bříšky prstů poškádlil uzdičku. Zasykl a prohnul se v bocích. Chvíli jsem si s ním hrál prsty a pak jsem si klekl obkročmo a opatrně nasedl. Bylo to naše první milování po nekonečně dlouhý době, tak jsem si ho užíval, co to šlo. Byl jsem od kolíku připravenej, takže mě zasunutí vůbec nebolelo. Pomaličku jsem začal vysedat a Górdan se chopil ruční práce na mým ocasu.

Netrvalo to dlouho a naše těla zalila mohutná přílivová vlna krásnýho a intenzivního orgasmu.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (36 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (37 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (45 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+5 #8 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíAlianor 2020-02-02 21:20
A jéje, za únavu se tvrdě platí a není radno psát komentáře na mobilu, samozřejmě, že si Kieran ty tresty navlékal jak korálky.
Povinná četba by byla zcela jistě zajímavá, ale poprosím ministerstvo školství, zdali by to nezařadilo, až tak ve třetím ročníku středních škol. :lol:
Citovat
+5 #7 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájígayděvka 2020-02-02 21:11
Cituji Alianor:
Tak tohle bylo, jak nalékání korálků. Jde vidět, že Kieran je neuvěřitelný provokatér a Górdan zase krásně vynalézavý. Jakože ten první korálek této kapitoly byl úžasně nápaditý :lol: ;-) Čekal jsem už dávno, kdy Kierana zapojí i do běžné dřiny a tohle se stane. Výborné! Ovšem na další kapitolu se vážně třesu, jsem raději, když se trápí ti zlí. a pokud ho bude mít v rukou sám Kieran, no to by byla bomba. :lol:

Já z těch korálků i lekám, ale především sním a tvrdnu. :D
JJ, zlí mají trpět a dobří uživat, třeba i bolest. :lol:
Jak jsem se už zmínil tak Ronovo vyprávění o Kieranově sadistických činech, teda ty důvody, ve mne probouzejí sadistické choutky. Např. Currva by si užila i se mnou :D ;-)

Cituji Ondra:
, je to lepší než povinná četba :-)

Nevím jak dnes, ale za mých mladých let, ach to je tak dávno, se občas dalo najít a propašovat do něj i docela zajímavé čtení.:lol: Pravda až takové čtení jaké nám tu poskytuje Ron to zas nebylo. Možná proto, že Ron ještě není tak známý :-) není v povinné četbě.
Citovat
+4 #6 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíAlianor 2020-02-02 17:20
Tak tohle bylo, jak nalékání korálků. Jde vidět, že Kieran je neuvěřitelný provokatér a Górdan zase krásně vynalézavý. Jakože ten první korálek této kapitoly byl úžasně nápaditý :lol: ;-) Čekal jsem už dávno, kdy Kierana zapojí i do běžné dřiny a tohle se stane. Výborné! Ovšem na další kapitolu se vážně třesu, jsem raději, když se trápí ti zlí. a pokud ho bude mít v rukou sám Kieran, no to by byla bomba. :lol:
Citovat
+5 #5 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíRon 2020-02-02 11:45
Tak jsem si představil referát z Kierana na hodině literatury a chechtám se ještě teď. Díky, Ondro. :lol:
Citovat
+6 #4 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíOndra 2020-02-02 11:17
Ten týden je tak strašně dlouhý. Ach joooo.
Mockrát děkuji, je to lepší než povinná četba :-)
Citovat
+4 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíRon 2020-02-01 17:51
To jsem rád, že si aspoň někdo práci ve stáji s Kieranem užil. :lol: Holt život otroka na středověkém feudálním sídle není jen o radovánkách v mučírně, vířivce a posteli hradního pána. I makat se musí. ;-)
Díky za komenty. Čtvrtek se blíží a Curry se už určitě netěší. :D
Citovat
+7 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájígayděvka 2020-01-31 23:22
Rone, Rone opět za 5 :lol:
Musím naprosto souhlasit s Lenkou. Tak tohle zažít nestěžuji si ani trošičku. Pravda ta práce ve stáji by mi dala zabrat a skončili by jsme stejně, ale i tak. Nebo právě proto?
Ty zkrátka víš co je pěkné a udělá v konečném důsledku dobře.
Už se těším na Currvu. :lol: Kdy bude čtvrtek? :sad:
Citovat
+8 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 20. Úklid stájíLenka 2020-01-31 08:20
:-) Tenhle díl má v sobě přesně všechny ingredience, mohl by sloužit jako recept … špetka toho, lžička tamtoho :-) Geniální shrnutí celé série :-) A na rozdupání nepřátel už se těším.
Citovat