Filtr povídek

Takže musíme bejt na stejný vlně, a to mi řekni, že ne. Zamilovanej do jeho hlasu už jsem, ale stejně mě to hrozně vytáčí. Nadávám si za ten moment, kdy jsem si ho uložil jako Lívanec.

V posteli si Toma přitáhl k sobě a dovolil si ještě poslední dávku svého suchého humoru: „Máme kliku, že Rusty je natolik vychovaný, že nejenom neštěká, ale ani nekouše. Měl jsem pravdu, že vyžly vůbec nejsou agresivní.“ Tom se s ním nechtěl přít, ale přece jen mu alespoň v myšlenkách mírně odporoval. Každý pes dokáže kousnout, stejně tak jako každý člověk dokáže ublížit. Záleží na okolnostech.

Hodně se rozhlížím a udivuje mě, že v této blízkosti města je takovýto krásný kout světa. Jedeme mezi políčky a vysoko nad námi švitoří hlas skřivánka. Mám to moc rád, protože ve městě ho nikdy neslyším. Romantika jako z filmu „Seno, slunce, jahody“. Nezapomenutelná věta faráře (herec Kopřivy): „Kraji můj líbezný…“ a pak se vykokotil na kole mezi lány obilí. Nebo: „Panenko Maria Podsrpenská, vidíš to?“ vždy vděčné hlášky hlášky.

Rychlostí blesku je zpátky a vyrazíme ruku v ruce. V pokoji okamžitě připojím kameru k počítači. Společně projedeme, co jsem natočil, a začneme celkově upravovat. Při výběru hudby se dobře bavíme a dohadujeme, každému se líbí něco jiného. Marek je zákazník, takže nakonec hudební podklad bude podle jeho. Zatím se nám podařilo vytvořit pouze jeden klip, a to s Beátou. Chystáme se na další, když Markovi zazvoní mobil. Pouze poslouchá, vůbec nic neříká, obličej mu postupně koprní.

Otevřel jsem oči a podíval se po pokoji, Dominik byl zachumlaný kompletně do deky a mně nad hlavou jen trčela jeho obrovská noha. Pucek ležel na zádech a ruce rozhozené do stran, jak kdyby byl ukřižovaný. Kaká byl stočený do klubíčka, měl asi divoké sny a hodně se převaloval a nějak si stáhl trenky pod zadek, a tak do místnosti svítila jeho maličká, ale velice pevná prdelka. Musel jsem se nad tím výjevem pousmát.

Iva mi přenechala nůž. Ta Iva je někdy jak malá, akorát se takhle se svojí zručností zakudne. Začal jsem pomalu páčit jeden plátek od druhýho. Moc to nešlo, a tak jsem nakonec skončil, stejně jako Iva, s kudlou zabodnutou mezi těma plátkama a snažil se je prorazit. Aspoň jsem to teda měl namířený od těla. Jenže ta kurva těsto bylo kluzký a povolovalo. Najednou nůž projel skrz a bylo to. Ostrá bolest a těsto a vál se obarvily do ruda.

V ten moment už to Damian nevydržel a začal se smát na celé kolo. Vytěsnil informaci o vytopené kanceláři i o tom, že její stěny už nejsou bílé. Představil si svého upjatého a stokrát víc sucharského ekonomického manažera, jak civí na rozchechtaného Vila balancujícího nahoře na žebříku. Byla to tak vtipná představa, že se nemohl přestat smát, z očí mu tryskaly slzy. Když se uklidnil a rozevřel znovu telefon, uviděl svou, ale také Edovu vymalovanou kancelář a znovu se rozesmál. Na jeho nebylo nic úsměvného, pokud mohl v tomto svém rozpoložení mínit, tak soudcovské kladívko opřené o silný svazek knih a nad ním Brush scriptem napsáno jméno a logo firmy vypadaly dokonale. Ovšem Edova kancelář? Vedle dveří byl přímo na stěnu namalovaný rám obrazu a v něm velmi důležitě se tvářící Damian, nebo Viliam, to už záleželo na tom, koho tam zrovna bude chtít Eda vidět. Pod fotkou se skvěla zpráva – Jako ve školách mají prezidenty, i náš Eda si zaslouží mít jednoho ředitele zeměkoule na obraze v kanclíku.

„Mamíí, koupíš mi v krámě nějaký chipsy, kolu, malinovku, bagety, zeleninu a kuřecí maso? Kaká dělá večer na Volšáku nějakou oslavu, tak klukům udělám svoje bagety.“ Bagety s grilovaným kuřecím masem a zeleninou byl takový můj tehdejší majstrštyk a kluci se po nich mohli utlouct. Limči se hodily, jelikož mi bylo jasný, že přitáhnou jenom alkohol a na tohle nebudou myslet. A já se navíc budu tvářit jako vzorný synek, který nepije, i když už může.

Dojdu jim konsternovaně otevřít. Než se vzpamatuji, vše si na povel vezme Vítek. Vytáhnou gril, holky v kuchyni připraví pohoštění a já jen nevěřícně na vše koukám. Nenechal mě v tom, ne, oni mě v tom nenechali. Všichni se vesele baví, švitoří, občas se mě zeptají, kde co je, nebo si to sami najdou. Jejich dobrá nálada se přenese na mě. Donesou si i alkohol, jemu já se musím vyhnout. Přece jen prášky, co jsem měl včera, nejsou kamarádi s alkoholem. Chci jim pomoct, ale s díky odmítnou. Prý jsem jim poskytl útočiště, a to stačí.

Byli jsme čtyři, dá se poupravit název slavné knihy, kterou nám ve škole nutili, a tak jsem k ní měl přirozený odpor až do dospělosti. Parta kamarádů ze vsi na jihu Čech. Záboří je vesnice, která má necelých čtyři sta obyvatel a přímou úměrou si dokážete spočítat, kolik tam tak mohlo být dětí. My jsme však byli poměrně silné dva ročníky, kdy se za dva roky narodili čtyři kluci a dvě holky. Kluci i holky drželi separé svou partu, my kluci si do ní nikdy nikoho nepustili, další kluci byli buď o dost starší, nebo naopak o dost mladší a holky mezi námi neměly své místo.

„Á, copak? Tenhle rarášek nemá nikdy dost?“ Fofrem mi zrudly tváře a začal jsem blbě vysvětlovat, bóže… „No, ne… to je to ranní, přechodníkový, ne, myslím přechodový… teda jako přechodný. To přejde… samo.“ To jsem debil, ani nenajdu to správný slovo! Jak jsem byl otočenej, tak mi Ondra poplácal mý velectěný půlky. „A nebolí tě prdelka, Prdelko?“ Vyplázl jsem jazyk a zaprděl pusou: „Nejsem žádná Prdelka.“ Hned se mi na zadek přilepila trochu svižnější dlaň. Mlask. „Jsi.“ Zavalil mě a já už neprotestoval, pro tentokrát.

Třesoucí se mladíček se k ničemu neměl, Damian tedy usoudil, že ho musí vysvléct sám. Na erotické myšlenky naštěstí neměl ani pomyšlení. Neodpustil si ale u stahování mokrého trička přilepeného na drobném těle tlumeně brblat: „Většího blázna, jako jste vy, jsem nepotkal. Proč děláte takové věci? Jednou z vás dostanu infarkt a vy mě budete povinně každý den navštěvovat v nemocnici!“ Stále mu laskavě spílal a snažil se stáhnout mokré pyžamové tepláky. Šlo to ztuha.

„Tak to je asi jasné. Myslím to s ním naprosto vážně. Teda… dokud si nepolezem na nervy nebo nezjistíme, že to prostě nejde. Líbí se mi, že na policajta je dost normální a… sladký,“ mrknul okem škodolibě do placu. Nik s Danem se k poslední poznámce rozchechtali.