Povídky

„Jasně,“ kývla a ladně seskočila z barové židle. Sjel jsem pohledem celou štíhlou postavu a dlouhé nohy. Byla opravdu děsně krásná. Vždycky se mi tyhle typy s pěknými tvary líbily víc než vychrtlé modelky. „Nechcete dát trojku?“ zeptal se nenuceně Radek. Vzmohl jsem se jen na vytřeštění očí. „Prosím?“ otázal jsem se, jako kdybych byl hluchej. „Jestli nechcete dát trojku,“ zopakoval a propíchl mě očima.

Prošel kolem něho, skrz zeď a byl pryč. Proč je ksakru tak nervózní, jen spolu mluví. Rozhlížel se, zaslechl chrápání. Našel spícího muže. Rozvalený v křesle s lahví piva v ruce. Klouby na rukou ještě zarudlé od úderů do Filipových zad. Nejraději by mu něco provedl, ale Filip potřebuje prostor pro ústup. Rychle se k němu vrátil. Poslechl, do batohu si narovnal všechno, pro co si přišel. Taky se převlékl. Těsné džíny a přiléhavé tričko smaragdové barvy, když na Michala pohlédl, usmál se na něj. Plachý úsměv zvířete v kleci.

Adam vytváří masky na karneval, když mu přijde výzva od jeho expřítele. Přijme výzvu a postaví se mu s přáteli? Co vlastně chce? Pomstit se, nebo začít opět žít?

Na druhou stránku, byl jsem to já, kdo ho ze svého šukacího teritoria prostě vypustil. Za prvé, nevěděl jsem, jak si stojím, a když pak jo, bylo už pozdě. I když vím, že sex je prostě jen prchavé fyzické spojení, o nic moc v něm nejde, dokud se do toho nezapojí srdce. A pak je to problém. A těm se doopravdy rád vyhýbám. Od jistý doby. Pamatuji si ten úsek svého života docela dobře. Po jedné takové srdcové zkušenosti jsem další rok neměl chuť si ani vyhonit. Neměl jsem zájem o nic a o nikoho. Moje koule a pták byli jak po mrtvici.

Muž mu položil ruku na ústa. „Ani by mě nenapadlo tě někde nechávat, protože bych se nejspíš zbláznil. Za prvé strachy, že tě objeví a ublíží ti.“ „A za druhé?“ nemohl si odpustit Martin. „A za druhé,“ zavrčel muž, chytl chlapce za boky, strhl ho na postel, celou svou vahou ho zalehl. Martin sotva popadal dech. „Nedovolím nikomu, aby se k tobě přiblížil, neřkuli na tebe sáhl,“ propaloval ho zblízka pohledem.

V taxíku jsme ani jeden nemluvili. Nepřemýšlel jsem nad ničím konkrétním. Místo toho jsem sám se sebou hrál hru – počítal jsem, kolik mineme na pravé straně aut. Říkal jsem si, že v jednu ráno nebude takovej provoz, ale dost jsem se spletl. Taxikář si totiž vzal Radkova slova – co nejrychleji na xxx adresu – k srdci a my jsme svištěli Prahou, jak kdyby nás honili fízlové. Nutno podotknout, že jsem opravdu jen čekal, kdy se nám za zády ozvou houkačky a rozblikají světla. S počítáním jsem skončil někde u šedesátky, poté jsem se vzdal.

Seděl jsem v rohu místnosti a pozoroval Radkova záda. Díky bílému tričku svítil mezi všemi těmi lidmi vysázenými na baru jak lampión. Už dobrou půlhodinu jsem se snažil přemluvit k pozorování někoho jiného. „Kámo, takže Sten je v tom Londýně s ním?" zaslechnul jsem útržek rozhovoru od našeho stolu. „S kým?" probral jsem se z transu a věnoval Markovi překvapený pohled.

Poličky nebyly žádný problém, za chvilku byly na zdi, jen do nich narovnat knížky. Martin se měl k odchodu. „Děkuju, asi bych s tím bojoval tejden a čert ví, jak by to dopadlo,“ dostalo se mu díku. „To bys zvládnul, rád jsem pomohl,“ odtušil Martin, sáhnul po klice, když ho Pavel chytil za ruku.„Nechoď,“ zašeptal přiškrceným hlasem. Prsty se jim propletly. Martinovi začalo být horko. Stačí krok a je venku, jen jeden krok.

Rozhodl jsem se, že půjdu dřív spát. Zalezl jsem do koupelny, pustil si sprchu. Nechal jsem si padat vodu na obličej a mydlil jsem se se zavřenýma očima. V duchu jsem zase viděl Patrika, jeho zrzavý vlasy stažený do culíku, modrý oči, úsměv… Namydlená ruka mi jela automaticky po zadku k análu a začal jsem se dráždit. Prst pomalu dovnitř… jaký to asi bude, až se Patrik vrátí a budem spolu… Druhou rukou jsem si začal honit péro…

Hnědé oči se na něho upíraly s takovou intenzitou, znovu mu v podbřišku tančily motýli. Uvědomoval si, že Dan prozrazuje tajemství, o jakém neměl ani tušení, a odhaluje informace, které by mu v rukou jiných mohly ublížit. Najednou si něco vybavil, něco, co mu babička řekla, ale nikdy to neviděl v téhle souvislosti.

Sledoval Zaka, když k němu pomalým krokem šel, cítil lehké chvění. Chtěl ho a zároveň se toho bál. To, co se odehrálo v kuchyňce, neplánoval, vážně šel požádat jen o trochu kafe. Když se na něj pak Zak otočil a podíval se mu svýma modrýma očima do těch jeho, najednou se nemohl udržet. Opřel se o něj a bylo vymalováno. Sakra, neměl by, ví to a přes to nemůže přestat.

Bloumal jsem nákupním centrem, prošmejdil jsem oblíbenou prodejnu knih a podvědomě jsem zamířil do malé prodejny specializované na čokoládu. Koupím vždycky aspoň tabulku… Teda dost často ne jednu… Vlezl jsem dovnitř a rozhlíd se, jestli uvidím nějaké své čokoládové oblíbence. Trochu to tu předělali, takže budu chvíli hledat… „Můžu nějak pomoct?“ Oči mi vyjely po hnědé zástěře, uvázané přes černou košili s krátkým ohrnutým rukávem a zastavily se na obličeji. Hezkej kudrnatej kluk, úsměv s krásnejma bílejma zubama… Ale ty oči. Velký, hnědý…

Martin se ráno probudil v posteli sám. Hlavu položenou na polštáři, vdechoval vůni, kterou byl prosycený. Nezdálo se mu to, ta noc byla skutečná, Dan byl skutečný. Usmál se, protáhl se v leže na zádech, otevřel oči a díval se do hlavně zbraně. Ztuhl, strach ho ochromil. Před očima hlaveň, vůbec neviděl postavu za ní.