Povídky

„Představ si, přijel Jarda. Pamatuješ? Ten kolega, co jsem ti o něm vyprávěl. Tak jsme si dali večeři, povídali až do jedenácti. Byl na dovolené v Thajsku. Alexi?“ Zdeněk byl nervózní. Nechtěl Alexovi lhát, ale taky věděl, jak moc je žárlivý. Taky věděl proč. Jeho bývalý, Karel, ten byl Alexovi nevěrný pořád. A on se toho neumí zbavit. Je nedůvěřivý, podezírá a někdy taky pěkně bouchne.

Za poslední léta jsem si x krát představoval, jak šťastný bych byl, kdyby mi Sten sdělil, že mě miluje nebo že mě nebere jen jako kamaráda. On mi skutečně pověděl něco na ten způsob, ale rozhodně to nebylo tak očividné jako od Radka. Neznělo to tak jasně. Bylo to: „Tě asi jako mám rád ne jen jako kámoše?”

Usmál jsem se a podíval se na něj. Chtěl jsem mu nějak vyjádřit vděčnost za dnešek, ale hlavně že se mě snažil pochopit. Přistoupil jsem blíž k němu a dal mu pusu na tvář.

Vyskočil jsem ze sprchy na dlaždičky, což samozřejmě nebyl úplně inteligentní nápad. Nemohlo to logicky skočit dobře. Při doskoku se mi nohy rozjely jak profesionálnímu gymnastovi s tím rozdílem, že do profíka mám opravdu hodně daleko. Naneštěstí mě napadlo zahrát si na pytel a stočil jsem svůj pohyb na záda, neboť mi bylo jasné, že jinak bych skončil místo s připraveným zadkem spíš s natrženým. Pád na zem se proto jevil jako lepší varianta. Stále bolestivá ale ne tolik. Naraženou kostrč už jsem párkrát měl.

„Adam Korcakovský.“ Hedvábný hlas ho vyburcuje, že se narovná. „Vanin,“ odsekne. Otočí se čelem ke svému bývalému milenci, který ho zradil hned dvakrát. Prvně, že ho nemiloval, podruhé tím, že si vzal na karneval jinou masku. Lhář, kterému není rovno. „Ano, pane Vanine. Musím vám hodně vysvětlit.“

Robin. S Robinem se setkal tehdy na tom procovském rautu. Chlap, který se v obleku snad musel narodit, jak přirozeně ho dokázal nosit. Štíhlá ramenatá postava, dokonalý úsměv. Světlé dlouhé vlasy stažené do malého drdůlku. Stál tam tehdy a díval se na Robina a asi chvíli ani nevnímal, co říká. Zamiloval se na první pohled a Robin to poznal. Ne, neskončili spolu ten večer v posteli. Nechali si to na druhý den.

Nepotřeboval jsem slyšet víc. Fakticky. Tohle bylo až kam. Sten, jenž byl celých těch dvacet let nedostupným zbožím, které neseženete ani na černém trhu, byl náhle stejně přístupný jako Durexy. Při troše snahy i v kdejakém automatu. Proto jsem neváhal ani sekundu.

Dlouho jsem si myslel, že to přejde. Jenže se tak nestalo. Myslel jsem si, že je to jen prázdninová láska, ale asi to bylo něco víc. Čas totiž plynul a já se s tím nemohl smířit. Hledal jsem si kluky se zelenýma očima a při sexu si představoval Míšu. Vždy jsem je měl jen na jednu noc, bylo by mi špatně, kdybych s někým chodil.

Sledoval jsem, jak si Lenka s lehkým úsměvem rozepnula župan a nechala ho volně sklouznout na zem. Nebyla pouze v měkké bílé froté látce, jak jsem se mylně domníval. Měla pod ním černé saténové pyžamo s tenkými ramínky a krajkou lemovaným výstřihem, jež jí lnulo k tělu na těch správných místech, a volný drdol, který doslova volal po tom, aby ho někdo rozpustil a ty krásné vlasy rozcuchal rukama.

Po nějakém čase se všichni cestou unavili, dali si sluchátka do uší a přestali vnímat okolí. Tyhle okamžiky jsem měl tak rád, moje oči mohly nepozorovaně sledovat Wikovy krásné linie tváře, svaly rýsující se pod obepnutým tričkem, bouli na kytkovaných kraťasech… Zrovna když se mi hlavou začaly honit představy, jak moje ruce objímají Wikův pevný sexy zadek, byl čas vystupovat. Měl jsem co dělat, abych skryl svojí erekci, naštěstí jsme museli jít ještě několik kilometrů, po cestě jsem se snažil soustředit na rozhovor s Martinem, a tak mi brzy zase klesnul.

Ron bol obyčajný 24 ročný chalan, v ktorom sa však spájali 3 vlastnosti, ktoré zvyčajne u jedného človeka neočakávate. Mal skvelú, vyrysovanú postavu s trupom v tvare obráteného trojuholníka. Mal príjemnú tvár s hlbokými hnedými očami a trochu dlhšími, rovnako hnedými hlasmi. Onou neočakávanou vlastnosťou, ktorú pri takýchto krásavcoch veľa ľudí ani nehľadá, bolo, že Ron bol zároveň múdry a veľmi empatický chalan.

„Jasně,“ kývla a ladně seskočila z barové židle. Sjel jsem pohledem celou štíhlou postavu a dlouhé nohy. Byla opravdu děsně krásná. Vždycky se mi tyhle typy s pěknými tvary líbily víc než vychrtlé modelky. „Nechcete dát trojku?“ zeptal se nenuceně Radek. Vzmohl jsem se jen na vytřeštění očí. „Prosím?“ otázal jsem se, jako kdybych byl hluchej. „Jestli nechcete dát trojku,“ zopakoval a propíchl mě očima.