Gay povídky

„Vstáváme. Máme novej den, což by většinou byla nová příležitost k sexu, ale vzhledem k tomu, že bych přes venkovní hluk neslyšel sladké vzdechy své Růženky, budeme muset počkat na večer. Věčná škoda. Už to skoro vypadalo, že ti vylepším hodnocení, ten včerejšek byl super, ačkoli příště bych rád zase se vším všudy. Mohli bychom někam vypadnout. Po ranní puse – tu chci i s řemeslníkama kolem baráku," odtušil, a jednu si od ještě rozespalého Davida vzal. „Tebe vyplivlo samo peklo i s těma dole, že jo?" zaúpěl David a přetáhl si polštář přes tvář i uši, aby utlumil příšerný zvuk sbíječky, jenž se ozýval z přízemí. Chvíli tak zůstal, a když nastal klid, uslyšel tichý smích. Odhodil polštář na stranu a zašklebil se. „Ošukám tě tak, že tě vlastní matka nepozná, ale jen pod podmínkou, že mi seženeš kafe."

„Honzíku, nechtěl bys zítra zajít ke mně?“ Podíval se na mne s jakousi nedůvěrou v očích. Mlčel. „To není dobrý nápad.“ „Takže náš vztah není přátelský a řediteli jsi lhal?“ Mlčel. „Promiň, že jsem tě obtěžoval, domníval jsem se, že jsme přátelé.“ „Pch,“ uchechtl se. Otočil jsem se a odcházel. „Jsem ti dobrej jenom na to, abych ti podržel,“ zařval za mnou a celá chodba oněměla, všichni studenti jako by zmrzli.

„No trenéra jo,“ uchechtl se Michal a zkusil si levou rukou dosáhnout kamsi k pravé lopatce, „ale já narážím na tebe. Na to, že ty z mýho přestupu nadšenej nejseš.“ Kryštof trhnul rameny. „Tak nadšenej bejt nemusím. Mně stačí, když kvůli tobě nezačnem prohrávat, a to zatím vypadá, že nezačnem… Co je? Sis natáhl sval?“ nedokázal se už bez komentáře dívat na to, jak se Michal na lavičce kroutí. „Asi…,“ zahučel Michal.

David se poddával dotekům, které by jindy nepřipustil, ne v takové míře. Nebyl zvyklý na jemné hlazení a přílišný kontakt. Nebyla pravda, že by nikdy své milence nenechával, aby se ho dotýkali, ale v tuto chvíli cítil Sydovy ruce snad všude, a tam, kde se dotkly jeho hořící kůže, žhnula ještě více. Nechtěl to zastavit, noc jej dělala citlivějším a přístupnějším k romantickým projevům, které jindy nemusel. Ani on necítil svou běžnou zvířecí touhu poddávat si tělo pod sebou trochou násilí. Když si to uvědomil, vydechl překvapením. Snad poprvé za celé dlouhé roky ho uspokojoval klid a slastně pomalé a lehké milování místo divokého nezřízeného sexu plného chtíče a bolesti. V tuto chvíli by toho nebyl ani schopen. Co na tom, že tělo tím neuspokojí tak, jak by si jindy přálo, že orgasmus nebude tak bouřlivý a nespoutaný. Teď živil duši, která byla jindy až příliš přehlížená.

To žuchnutí do měkkýho se mi líbilo vždycky. A s Lexem o to víc, když přistál v podstatě na mně. Tak jsem se trochu skulil na bok, stáhnul ty brejle, stáhnul i ty jeho a naklonil se nad něj. Někdo z nás dvou to už prostě musel zkusit…

Říká se, že v partnerským vztahu hrozí krize po třech, sedmi a desíti letech. Aspoň ve všelijakých psychologicky laděných příručkách se na to upozorňuje. Je v nich teda hlavně plno nápadů, návodů a mouder, jak si takový spokojený partnerský, ale třeba i pracovní vztahy vybudovat a udržovat, a já se jima veskrze snažím řídit, takže mi přijde, že to všechno docela funguje – a že tedy všeobecně v těch knížkách nejsou žádný bláboly. Ale kruci, nemusel bych se na vlastní kůži přesvědčovat o fungování úplně všeho, ne? A tedy právě i o tom načasování těch krizí. Sedm let…

„Co to…, do prdele!" Chvíli zmateně seděl a nechával uklidnit zběsilý tep, když mu to došlo. On si žádný budík nenastavoval, a když už ho potřeboval, vždycky volil jemné probuzení zpěvem ptactva a šuměním vodopádů. Tohle bylo… příšerné! A dobře si uvědomoval, koho práce to byla. „Zabiju ho," zamumlal do již ztichlého pokoje. „Jednou ho vážně zaškrtím, parchanta malého!" Do ticha pípla esemeska. Ignoroval ji, určitě to bude ta harpyje, která mu saje krev. Telefon se ozval znovu, a než se stihl odšourat do koupelny, ještě jednou.

Jedným pohybom sa k obom mužom otáča chrbtom, hrudník položí na posteľ, roztiahne nohy a nadvihne zadok. Potrebuje opichať. Tvrdo a dlho. Počuje mužský smiech a vzápätí ucíti na chtivom análi jazyk. Zavzdychá spokojnosťou. Gabriel vníma, ako sa jeden z mužov dvíha z postele a prechádza k jeho hlave. K jazyku na jeho dierke sa pripoja prsty a nenáhlivo sa do neho zasúvajú. Zdvihne oči a pred sebou vidí silné mužské stehná. Ako sa nohy končia, čnie tvrdý úd a čaká. Gabriel sa nadvihne.

Když dopil a otočil se ke dřezu, aby mohl opláchnout použitou skleničku, protože tady sakra nemají ani tu pitomou myčku, zadíval se pro změnu Julian zkoumavým, zvídavým pohledem na Bernarda. Taky si ještě pořád na novou situaci nezvykl. Že už tři týdny, od začátku letních prázdnin, nebydlí v tomhle rozlehlém rodinném domku jenom se svou mámou a babičkou, ale přistěhovali se sem hned dva další zástupci opačného pohlaví – a sice Lukáš, mámin nový partner, a jeho syn. Bernard, týjo, to je aspoň jméno!

Pozoroval střechu vedlejšího paneláku, kde právě nějaký mladý montér předělával společnou anténu. Všechno shodil a byl tam v tom horku jen ve slipech. Určitě si byl vědomý, že ho nějaká ženská pozoruje. Kdyby měla třeba divadelní kukátko, bylo by na co. Viki se zasmál, tak on ženská není, ale podívá se rád. A kukátko je ve skříňce. Zaostřil. Jo, tak to by mohl. Tělíčko jak ze zahraničních časopisů pro homosexuály. Tam bývají takoví. Aby se bylo nač dívat, když už. Ty slipy tak tak drží svůj obsah pohromadě. A že se tam toho vleze.

„Dobrej,“ zahlaholím, a teprve když se ke mně oba otočí, dojde mi, že zřejmě došlo k nějaký obměně party. S vedoucím tu totiž dnes nejsou dva jeho vrstevníci, ale jenom jeden pomocník – a sice kluk, kterýmu může být plus mínus pětadvacet, čili podobně jako mně… „Dobrej, dobrej!“ usměje se vedoucí srdečně, načež sklouzne očima k mýmu nákladu: „Teda, tady dneska někdo provokuje!“ Kluk mě sjede pohledem od hlavy k patě a zase zpátky, načež se s čímsi jako mírným úšklebkem zase otočí, zjevně jsme ho ani já, ani můj nákup nezaujali.

Když se Petr vrátil z koupelny, na stole hořely dvě olejové lampičky, plaváčci. Dávaly se i do hřbitovních luceren. V kulaté nádobce byl olej ke svícení a na něm na třech kouscích korku zapíchnutý plechový držáček knotu. Nádobka stála ve válcovité sklenici. Talířek pusinek z bílku a věneček sušených fíků. Půllitrová sklenice, dvě štamprlky.

Ta první noc, kterou strávili ve svém bytě, byla… fenomenální. Nemohli se nabažit toho, že jsou spolu, že se nemusejí před nikým na nic vymlouvat, hlídat se, dávat si pozor, jestli nejsou moc hluční… Sex prokládali obyčejným objímáním, povídáním si a plánováním toho, jak si byt ještě dozařídí… A o půlnoci dostal Ben od Kamila dárek. „Jenom tak! Prostě aby se ti tu hezky bydlelo,“ smál se Kamil, když na něj Ben při přebírání balíčku nechápavě mžoural. Když pak ze sáčku vytáhl ne dvoje, ale hned čtvery kožená pouta, napůl chápavě, napůl nevěřícně protočil oči. Kamil prostě nehodlal nechat ani jednu jedinou noc nevyužitou! A mně to teda samozřejmě ani v nejmenším nevadilo.