• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace17. 11. 2023
Počet zobrazení1570×
Hodnocení4.93
Počet komentářů11

“A nemůžeš mě s ním seznámit?” zkusil jsem tu poslední zoufalou možnost.

“Ale vošukáš si ho už sám,” opáčila vážně, jen v očích jí hrály čertovský ohníčky.

Jo! Povedlo se jí to. Rozesmál jsem se na celý kolo. Karolína, moje nejlepší kámoška, která vždycky věděla, co se mnou. Teď se zrovna rozhodla nasekat mě nadrobno a orestovat ve vlastní umíněnosti.

Byl jsem zamilovanej. Čerstvě a beznadějně. Přišlo to ve chvíli, kdy už jsem ani nedoufal, že potkám někoho atraktivního. A teď jsem byl zabouchnutej jak patnáctka do kluka, kterýho jsem s ní viděl před tejdnem. Nevěděl jsem, jestli je taky teplej, jen jsem tipoval a moje kámoška mě napínala jak péro v hodinách, potvora jedna!

“Když má náladu, rozváží na kole jídlo. Zkus si něco objednat, Same, třeba budeš mít kliku,” culí se. Oslovila mě zkratkou mýho pitomýho jména. Samuel byl můj pradědeček, dědeček i táta. Celou pubertu jsem bojoval s pokušením to jméno změnit. Až v dospělosti mi přestalo vadit.

“V čem je problém? Proč mi na něj nechceš dát kontakt?” nechápal jsem, proč se zakopala na pozici neochotný slepice.

“Nechci, abys ho zkazil. Je nevinnost sama, kdežto ty seš pěknej hajzlík. Vycucáš ho, využiješ pro svý potěšení a pak ho odhodíš, jen co tě přestane bavit,” zvážněla a koukla mi do očí.

“Auvajs!” vyplivl jsem jediný slovo, co mi šlo vyslovit. Ťala do živýho a kurva hluboko. To jsem byl já. Sbíral jsem kopačky jak vizitky cesťáků. Ke všem mejm kladnejm vlastnostem jsem byl ještě posera. Nedokázal jsem na rovinu říct, že je konec. Prostě jsem vztah nechal vyšumět do ztracena a počkal si, až to toho druhýho přestane bavit. A když to trvalo moc dlouho, nasadil jsem masku kyselá držka, která ve finále přesvědčila každýho.

“Kdyby ses konečně začal chovat dospěle,” pokračovala v mateřským kázání. “Vždyť by sis mohl otevřít kšeft s výmluvama, proč se s někým nemůžeš a nechceš vidět. Jenže si neuvědomuješ, že každýmu rychle dojde, že slova a činy se rozcházej. Napíšeš klukovi, že ho máš rád, jenže se podle toho nechováš. Jeho zprávy si třeba celej víkend nepřečteš, protože ti je u prdele, co dělá a jak se má. Naslibuješ mu hory doly a pak se z toho vždycky nějak šikovně vyvlíkneš. Naplánovaný akce, výlety, všechno pošleš do hajzlu, jen protože tam nechceš být s tím, komu jsi to nasliboval. Kdybys ho měl fakt rád, řekneš mu, na čem je, aby se netrápil. Seš sobec!” uzavřela to rázně.

Nepárala se se mnou. Dělala na krajský kriminálce, hrabat se lidem ve svědomí a v životě byla její práce. Tohle jsem fakt mýmu ex udělal. Matlal jsem mu hezkejma zprávičkama med kolem huby a přitom se mu vyhýbal, jak to jen šlo. A když už jsem se s ním sešel, tak jen protože měl káru s plnou nádrží a já potřeboval někam hodit.

“Nedovolím, abys Dana zničil,” vnímal jsem ještě mezi úvahama na rychlou sebevraždu otravou alkoholem. Jsem hajzl, sketa, šmejd, co druhejm ničí životy. Asi bych odsud měl co nejrychlejc zmizet pod zem, jede mi hlavou, když nám objednávám třetí karibskej rum. Káje Legendario, pro mě Diplomatico.

“Dana?” A najednou mi to propálilo! Její bratranec, co pět let studoval někde v cizině! Než odletěl, párkrát jsem ho zahlíd. Byl hrozný ucho. Nojo, jenže teď se vrátil krásnej opálenej frajer s hárem vysišovaným od sluníčka. Vyspěl a získal dost sebevědomí na to, aby mě přitahoval. O žádnýho povolnýho pitomečka jsem nestál.

“Jo, Dan, o kterým jsi kdysi řekl, že patří do jeslí.”

“Tak z těch už zjevně vyrostl,” usmál jsem se. Co s člověkem dokáže udělat pět let? Když odlítal studovat někam do Tramtárie, bylo mu jednadvacet. Hezkej slušňáček, co mu v hospodě odmítali nalejt, dokud nevytasil občanku. “Kde vlastně byl?” 

“Tři roky studoval ve Španělsku a pak se flákal po světě. Nakonec odjel do Austrálie za svým otcem.”

“A už tam zůstal?”

“U otce ne. Nijak zvlášť si nerozuměli a myslím, že Danova sexuální orientace v tom hrála podstatnou roli. Cestoval, psal články, fotil a točil videa. Teď má smlouvu s nějakým anglickým časopisem na seriál cestopisů.”

“A má kluka?” zkoušel jsem to znova. 

“Ani na to nepomysli,” varovala mě. Rozhodnost z jejího hlasu už ale zmizela. Věděla, že seznamovat mě s Danem nemusí, že si ho můžu kdykoliv najít sám. Určitě si mě pamatoval.

“Chodí furt běhat do lesoparku?”

“Budu ho před tebou důrazně varovat,” řekla místo odpovědi.

Takže svý zvyky nezměnil, to bylo jasný. Chodíval tam každej večer obkroužit aspoň deset kiláků. Jednou ho tam přepadli, jenže Dan klamal tělem. Dělal nějaký bojový sporty, takže frajery zbouchal a ještě zavolal poldy. Byl tehdy slavnej, protože ty zmrdy hledali už dlouho. I v místním plátku se o tom psalo. Dan si ale na žádný ovace nepočkal, sbalil se a odletěl pryč. Nebyl rád středem pozornosti.

Chodil jsem s klukama hrát fotbal, takže běhání mi problém nedělalo. Sice jsem neuběhl desítku a už rozhodně ne Danovou lehkostí, jedno pětikilákový kolečko jsem s ním ale dokázal držet krok.

“Nezkoušej to na mě, Same,” houkl na mě, sotva jsem se k němu večer poprvý přidal.

“V pohodě. Chci si jen zaběhat a ve dvou to jde líp, ne?” klidnil jsem ho.

“Kecáš! Funíš jak slon,” posmíval se mi. “Vrať se k tomu svýmu podělanýmu fotbalu,” ukázal mi, že jsem jednička a odsprintoval.

Tak to se moc nepovedlo, jelo mi hlavou, když jsem se zpocenej blížil k autu. Uběhl jsem s ním dohromady asi kilák a pokaždý si vysloužil jen posměch za mou zoufalou fyzičku. Jestli s ním chci aspoň držet krok, musím se dostat do formy.

V koupelně jsem ze sebe svlíkl sportovní hadry a prohlídl se ve velkým zrcadle. Jako správnej narcis jsem se měl rád, jenže mý růžový brejle mi nějak zakryly skutečnost, že pekáč buchet se zlehka začínal vytrácet a mý svalnatý nohy už taky nevypadaly, jak by měly.

Pustil jsem si vlažnou vodu a nechal ji týct po těle. Potůčky si brázdily cestu kolem mejch bradavek a přes břicho furt dolů na jih. Představil jsem si, jaký by to bylo, kdyby tam byl Dan se mnou. Jaký by bylo dotýkat se jeho opálenýho a dokonalýho těla. Zavřel jsem oči a začal si sám se sebou hrát. Prsty jedný ruky dráždily mý citlivý bradavky, druhá pohladila od včera nevystříkaný koule a přejela po ocasu. Nepotřeboval moc pobízení a za chvíli už mý vzdechy naplnily prostor.

Jako uspávanku před spaním jsem si pustil porno. To už jsem dlouho neudělal, jenže Dan mi pořád strašil v hlavě. Rozhod jsem se, že to přebiju nějakou pěkně tvrdou akcí, ale rákosky a biče mi najednou vůbec nic neříkaly. Hledal jsem nějakou inspiraci a nakonec ji našel ve filmu s klukem, kterýho dva nadrbaní dominanti nutili sloužit nahýho na farmě. Kluk se každou chvíli bránil tvrdý práci, a tak musel makat nahej, v řetězech anebo v kládě a ti dva si ho pěkně podávali. 

Netrvalo ani měsíc a už jsem s Danem dokázal držet krok celejch deset kiláků. Začal jsem zas chodit do posilovny a mý figuře to jen prospělo. Džíny na mě visely a svaly se pěkně vyrýsovaly. Dokonce i Dan tu změnu ocenil a vzal mě na milost. Vypadali jsme jako dva nerozluční kámoši. Klusali jsme vedle sebe, a dokonce si i povídali. Probírali jsme naše cesty životem a já se Dana snažil přesvědčit, že nejsem až taková kurva, jak se o mně povídá.

“Líbíš se mi,” přiznal konečně, když jsme se po běhu protahovali ve venkovní posilovně v lesoparku. “Jenomže to nestačí,” dodal.

“V čem je problém?” zeptal jsem se otevřeně.

“Svlíkni se donaha,” přikázal mi z ničeho nic chladně.

“Ses posral ne?” vylítlo ze mě. Rozhlídl jsem se, ale večer byl už lesopark pustej. I tak se mi nechtělo exhibovat. Bylo docela chladno a nějaký pejskař se ještě mohl vynořit. A navíc jsem to byl já, kdo byl vždycky nahoře. Já udílel příkazy, já ponižoval suby a trestal je!

“Zajdu si zatím pro něco do auta. Až se vrátím, buď nahej, nebo se ztrať a už se neukazuj,” otočil se na patě a zmizel k parkovišti.

No tě pic! Tak tohle bylo hodně tvrdý. Tady padla kosa na kámen. Jestli Dana chci, budu muset dolů. Nedal mi na výběr. Buď to bude po jeho, nebo nic. Znovu jsem se rozhlídl. Po cestičce se blížil pán s vlčákem. Nechal jsem je přejít, pak jsem zalezl hloubš do stínu lesa a pomalu se svlíkl. Stál jsem tam v boxerkách, a když jsem viděl, že se Dan vrací, stáhl jsem si i ty. Cítil jsem se strašně. Poníženej a zranitelnej.

“To bych fakt nečekal,” komentoval to. Přišel až ke mně a bezostyšně si mě prohlídl. Pak mi ukázal, co donesl z auta. Měkkej gelovej kolík. Oči se mi rozšířily, ale ne strachem. Vzrušilo mě to a pořádně! Takovej kolík se dal nosit dlouhodobě. Dával jsem ho subům spíš za odměnu. Za trest dostávali velkej ocelovej.

“Máme pátek, víkend je tu,” pokračoval Dan tiše. “Teď ti kolík strčím do prdele a vyndám ti ho zejtra u mě. Předtím si s ním ale zaběháš. Ráno v devět tady a zkontroluju si, že ho máš. Nesmíš si ho sám vyndat. Jestli to dodržíš, si zkontrolovat nemůžu, to už bude jen na tobě, jestli mě podvedeš.”

“To nemyslíš vážně!” oči mi málem lezly z důlků a ocas, ten podrazák, tvrdnul vzrušením na šutr.

Dan si nemohl nevšimnout. Klidně se na mou erekci podíval a pak mi koukl přímo do očí.

“Tahle hra bude podle mejch pravidel. Já budu nahoře a ty dole. Budu tě ponižovat, jak se mi zlíbí. Pak mě budeš mít se vším všudy. Vyber si, buď tu hru vydržíš a dokážeš mi, že jseš schopnej obětovat svoji hrdost, anebo máš smolíka,” plivnul na kolík a rozetřel po něm slinu. “Otoč se a vystrč prdel! A odvolej svý víkendový plány. Bude to delší.”

Doma ve sprše jsem měl poprvý chuť ten kolík vyndat. Trošku tlačil, ne ale nepříjemně. Spíš mi pořád připomínal Dana a sex. Ocas mi stál od svlíknutí v lese vlastně pořád. Nebyl sice tvrdej jako žulovej obelisk, rozhodně ale nevisel. Moje sexuální fantazie jela na plný obrátky. Byl jsem poprvý v roli spodka, a dokonce si to užíval. Neměl jsem ale vůbec představu, jak se mi povede usnout.

Dan řekl, že to buď vydržím, anebo ho podvedu a kolíku se zbavím. A pak dodal, když mi ho vtlačil do zadku, že podvedu i sebe. Že mít v sobě kolík do odvolání, je jedinečnej zážitek. Zeptal jsem se ho, jestli si to zkusil. Koukl mi do očí a přikývl.

“V Austrálii mockrát. Měl jsem tam dlouhodobej Ds vztah. Kdyby to nešlo dohajzlu, asi bych se nevrátil,” přiznal možná víc, než chtěl. Přejel jsem si rukou po ocase a usmál se. Byl to slušnej bizár, já, Dom, v roli otroka a Dan, sub, převtělenej do Pána. Pravidla ale určoval on a já na ně přistoupil, protože jsem ho neskutečně moc chtěl.

Chtěl jsem ho, jako ještě nikoho před ním. Obdivoval jsem ho a vnímal jeho přirozenou autoritu. Po všech mých povolných subících jsem se zabouch do kluka, co měl sebevědomí na rozdávání. Když jsme spolu běhali lesoparkem, vyprávěl mi spousty věcí o přírodě i zemích, který navštívil. O svý práci pro magazíny i o studiích ve Španělsku. Poznal spousty lidí, domluvil se asi pěti jazyky a netrpěl žádnými předsudky lidí, co nevystrčili nos ze svý vlastní prdele, maloměšťáků, kterejch bylo naše město plný. Kdyby mě někdo z nich viděl nahýho v lesoparku, asi by ho trefil šlak.

Kolík mi nedal ani na moment pokoj. Mý představy jely na plný obrátky, ocas stál a plný koule chtěly úlevu. Dan mi nezakázal nic, takže plán na večer byl jasnej. Našel jsem si další video z farmy. Dva Dominanti tam měli jako otroka dalšího kluka. Tenhle docela ochotně pracoval, ale nechtěl sex. Nakonec skončil přivázanej na koze a oba páni mu ukázali, k čemu má pusu i ten druhej konec. Hltal jsem očima to drsný divadlo. Kluk prosil a uhýbal, jenže mu to nebylo nic platný. Skončil s jedním ocasem v krku a druhým v zadku a já si u toho pěkně vystříkal mýho macka.

Noc jsem kupodivu prospal. Kolík mě moc netrápil, Dan vybral ohleduplně takovej, co jsem cejtil hlavně při pohybu a sezení. Zabrat mi dávaly spíš moje hříšný myšlenky. Těšil jsem se na víkend pod Danovou taktovkou, připravenej se mu poddat a nechat zničit. Dal jsem si rychlou sprchu a pak si do tašky hodil pár věcí, co bych mohl potřebovat.

Věděl jsem, že oblečení si brát nemusím, dostal jsem ale za úkol vzít si hračku, kterou nejradši trestám svý suby. Takovou, o který vím, že není zrovna příjemná. Dost dlouho jsem přemejšlel, co vzít, protože trestnejch hraček jsem měl víc. Měl jsem rozporky i dlouhý roubíky, měl jsem důtky a rákosky, měl jsem nafukovací a rozvírací kolíky i různý svorky a závaží na bradavky a koule. Nakonec jsem sáhl po pytlíku obyčejnejch dřevěnejch kolíčků. Měl jsem z nich pěknej respekt a rád je cvakal neposlušným subům na bradavky a dvorce, na ocas i na koule. Efekt to vždycky mělo dokonalej.

Na sobě jsem měl hadry na běhání a v sobě gelovej kolík, kterýho jsem se fakt ani nedotkl. Na parkoviště k lesoparku jsem dorazil přesně v devět. Dan už tam čekal.

“Tak jak sis to užil?” halekal, sotva jsem vylezl z auta. Moc nechybělo a poplácal by mě po zadku. Kolem bylo ale docela dost lidí, takže se ovládl.

“Nepodváděl jsem,” uculil jsem se. “Zkontroluješ si to hned tady, nebo až doma?” stoupl jsem si půl kroku od něj a podíval se mu do očí.

“Podívám se vzadu v autě. Mám tam tmavý skla. U mě doma se pak svlíkneš, to by tady fakt nešlo, i když by mě to pěkně rajcovalo,” uznal, když viděl ten provoz okolo. Oblíbený místo celýho města pod modrou oblohou přetejkalo životem. Pejskaři, matky s dětmi, sportovci. Ani někde v křoví se nemohl Dan přesvědčit. Lidí bylo všude spousta.

Vlezl jsem k němu do auta. Měl terénní volvo a na přední sklo dal clonu proti slunci. Musel jsem si kleknout na zadní sedadlo a on mi zezadu prostě sáhl do běžeckejch kalhot. Zkusil zahýbat kolíkem, ale gelová hračka ve mně držela dobře. Zatlačil na základnu a pak mu ruka sjela níž a promnula mý koule. Ocas se mi z toho mohl zbláznit. Chvilku si se mnou hrál, a když už jsem začal naznačovat přírazy, nechal toho a vykopl mě z auta.

“Seš tady pro mý pobavení, takže na stříkání zapomeň,” určil obvyklý pravidla Ds hry. Ocas mi stál jak Ramsesův obelisk a já byl rád, že mám delší větrovku a nikdo to nevidí. Vyběhli jsme na naše pětikilometrový kolečko a já hned poznal, že to s mou erotickou výbavičkou bude docela zábava. Za dvanáct hodin už jsem si na kolík zvykl, jenže při běhu se mi hned připomněl.

“Máš nějakej problém?” posmíval se mi Dan, když jsem hned od začátku nasadil pomalejší tempo.

“Po deseti kilácích budu celej odřenej,” odfrkl jsem.

“Aspoň si víc užiješ, až si s tebou budu hrát,” neztrácel Dan dobrou náladu. Proč taky, jeho nedřel kolík v zadku při každým kroku. “Pohni, jinak si to vypiješ,” přidal a utekl mi. Zrychlil jsem a vytěsnil všechny nepříjemný pocity. Tady určoval pravidla Dan a já po něm toužil pořád víc, takže jsem musel zatnout zuby a začít makat.

K Danovi jsme jeli každej svým autem. Se sousedy si starosti nedělal. Bydlel na konci slepý ulice v domečku po babičce. Zvenku nevábný stavení si už zařídil podle svýho, takže mě moderní interiér překvapil. Čekal jsem nábytek z padesátejch let a přivítalo mě jednadvacátý století.

“Donaha a támhle je koupelna. Čelem ke zdi, ruce za záda a čekej,” pršely příkazy, sotva zapadly dveře. Koupelna byla světlá a velká. Chvíli jsem přemýšlel, kam si stoupnout, a nakonec jsem si vybral stěnu proti dveřím. Tak na mě bylo dobře vidět.

Dan se objevil po chvíli.

“Nedívej se na mě! Čum do zdi!” přikázal a pak pustil sprchu. Uslyšel jsem cvaknutí a ucítil vůni sprcháče. Představil jsem si jeho nahý tělo pod vodou a mohl se zbláznit touhou se ho dotýkat a líbat se s ním. Ovládnout chuť se otočit bylo málem nad moje síly.

“Seš dobrej,” pochválil mě, když se oblíkl. Slyšel jsem šustění a zapínání zipu na kalhotách. “Čekal jsem, že se koukneš,” přejel mi něčím po zádech. Lechtalo to. “Otoč se,” zavelel. K vyndání kolíku se pořád neměl.

Stál přede mnou do půl těla, v ruce krátký kožený důtky. Tmavý bokový džíny na dlouhejch nohách, v bradavkách piercing a pod pupíkem taky. Na pravým rameni vytetovanej černej kůň ve cvalu. Pan božský osobně. Koukl jsem mu do rozkroku a boule, co se tam vydouvala, mě nenechala na pochybách, že tam pro mě schovává pěkný překvapení.

“Brzo se seznámíte, ale moc se netěš,” všiml si mýho pohledu. “Doufám, že umíš potlačit dávivej reflex,” uculoval se a mně se zatmělo před očima. Cokoliv, jenom tohle ne! Kouřit jsem uměl dobře, ale moc hluboko do krku jsem ocas nikdy nedostal. “Otoč se, zbavím tě toho kolíku a dám ti čtvrt hodiny, aby ses osprchoval a vypláchl.”

Poslechl jsem ho a pěkně na něj vystrčil zadek. Vyndání kolíku trochu zabolelo, ale nic, co bych nezvlád.

“Přijď pak do pokoje. Dveře vpravo,” upřesnil a nechal mě v koupelně samotnýho. Půjčil jsem si jeho sprcháč a užil si horkou sprchu a těch pár minut samoty. Psychická i fyzická příprava na to, co mělo následovat. To, co jsem znal z druhý strany moc dobře, jenže já svý subíky ponižoval i v koupelně. Dan si tohle díkybohu odpustil.

Dveře do pokoje byly otevřený, ale já je za sebou zavřel. Dan seděl na sedačce a před ním byl místo stolku jen kobereček. Bylo mi jasný, že pro mě. Důtky měl pořád v ruce a pohrával si s nima, taková malá výstraha.

“Rozkroč se a ruce za záda,” tichej příkaz. Splnil jsem ho do posledního puntíku. Můj natěšenej ocas se tak octl ve výšce Danova obličeje. “Těšíš se, je to vidět,” usmál se, stoupl si a obešel mě. “Nehejbej se!” varoval mě důrazně. Znova polechtání na páteři a já už věděl, že jsou to řemínky důtek. Naskočila mi husí kůže.

Stál jsem tam nahej, čůrky potu mi kreslily na hrudi seřazovací nádraží a hlavou mi jelo, proč to vůbec toleruju? Nemám pouta a přitom Dana poslouchám jak hodinky. V klacku mi furt hučelo. Každej úder srdce bolel ve slabinách a pulzoval až v žaludu. Napětí a energie v místnosti se propsala do mý husiny. Chlupy mi stály v pozoru. Vzrušení vibrovalo mým tělem! Zažíval jsem něco, co jsem ještě nikdy nezkusil. Vždycky jsem byl já ten, kdo ovládal druhýho. Jenže kdo to tady měl na povel? Nikdo mě tu nedržel. Neměl jsem pouta a mohl jsem kdykoliv odejít. Stopnout to a ztratit šanci Dana získat?

“Snad se nebojíš?” promluvil mi tiše u ucha.

Natáhl si vyšetřovací rukavice. Ten zvuk jsem dobře znal, nehrál jsem tuhle hru poprvý. Jak se ale stalo, že jsem Danovi dovolil, aby mě dostal? Proč ho tak moc chci? Co má navíc, co ty ostatní nemaj? Nepadl mi k nohám při prvním setkání, zněla logická odpověď. Musel jsem ho uhánět! Dával mi jasně najevo, jakou má cenu, že není žádná snadná kořist. Neskutečně mě vzrušoval.

Důtky mi znovu přejely po páteři a pak mě zlehka švihly přes zadek. Probodlo mě bolestivý sevření touhy. Nohy jak z hadrů, a kdyby mi Dan nedal jasný pravidla, otočil bych se a pěkně si ho podal. Proč to vlastně neudělám? Přepral bych ho, není sám, kdo tu dělal bojový sporty. Jenomže já nechtěl. Líbilo se mi to přesně tak, jak to bylo. Já dole a on nahoře.

Ruce v rukavicích hladily mý tělo. Byly jemný, ale nezastavily se ani před nejskrytějšíma místama. Předsudky a studem Dan rozhodně netrpěl. Prsty mi projížděly mezi půlkama, dráždily hráz i svěrač a já měl co dělat, abych si neřekl o víc.

“Předkloň se,” tichej hlas a mně poskočil puls z cvalu na trysk.

Prostrčil mi ruku mezi nohama a já konečně viděl, že rukavice má černý. Správná barva pro tuhle hru. Přejel mi zespod po napruženým ocasu, jemně promačkal koule a palcem objel růžičku. Znal dobře ty nejcitlivější místa.

Prudce jsem vydechl a jen tak tak udržel vzdech za zubama.

“Jedinej zvuk a dostaneš ty tvý kolíčky na bradavky,” ozval se tvrdě a nekompromisně. Panebože, na kolíčky jsem úplně zapomněl! Palec mi dál masíroval svěrač a mně se tmělo před očima. Zuby zaťatý a jediný přání, aby ten palec byl uvnitř. Neovládl jsem se a zlehka naznačil příraz.

Ostrý plesknutí důtkama mě vytrhlo z nastupující extáze.

“Nehejbej se, nedívej se na mě a buď zticha, jinak tě potrestám,” zopakoval nevzrušeně a tiše základní pravidla týhle hry na sebeovládání. Horší jsem nikdy nehrál. “Můžeš dělat jen to, co ti dovolím, musíš udělat to, co ti přikážu.”

Jak jednoduchý! Porušíš pravidla, přijde trest. Čekal jsem, co vymyslí.

“Tak ty bys chtěl vobtáhnout?” obešel mě, takže jsem v předklonu viděl jeho rozkročený nohy v tmavě šedých džínách.

“Na něco jsem se ptal!” vzal mě pod bradou. “Podívej se na mě a odpověz mi!”

Zvedl jsem jen oči. Nedovolil mi pohyb. Modrý oči měl zabodnutý do mejch, krásnej obličej plnej očekávání, že udělám nějakou chybu. Pásl se na mý bezmoci.

“Ano pane,” soukal jsem ze sebe poslušně. Bylo to těžší, než jsem čekal.

“Celou větou!” zvýšenej hlas šlehl místností.

“Ano pane, chtěl bych vobtáhnout,” skoro jsem šeptal. Tohle mi fakt nešlo přes pysky. Ještě nikdy jsem si o to nemusel říkat.

“Nemáš nárok!” skoro mi plivl do ksichtu, pustil mou bradu a zmizel někam za mě.

V ponižujícím předklonu jsem čekal, co bude dál. Šíjový svaly začínaly protestovat. Slyšel jsem nějaký zvuky a pak rychlý kroky. Skoro pod nos mi strčil černý vibrační vajíčko a ne zrovna malý.

“Když chceš vobtáhnout, pobavíme se,” smál se. “Nasliníš si ho, nebo to dáš nasucho?”

Měl jsem sucho v puse, ale nebylo na výběr. Poslední zbytky slin jsem plivl na sametovej povrch toho rafinovanýho trapiče. Sledoval mě mlčky a pak se otočil na patě.

“Dej si minutu voraz a pořádně se napij,” ukázal na tvrdou židli u zdi a vrazil mi do ruky láhev studený vody. Doslova jsem se zhroutil a zvrhnul si skoro půl flašky do krku. Stál nade mnou a jeho pátravej pohled mě probodával.

Kdyby mi někdo řekl, že nečekaná laskavost mučitele mě sejme víc než rána důtkama, nevěřil bych. Dostal mě na kolena i lopatky. Dokonale!

Po ranním běhu jsem žahnul půllitrovku nadvakrát a chvíli přemejšlel, jestli si říct o další. Představa, že pak budu škemrat o vymočení, se mi ale vůbec nezamlouvala. Zavřel jsem oči, nebyl jsem si jistej, jestli se na něj i při krátký pauze můžu koukat. Zalezl jsem na chvilku do sebe a vypnul. Vteřinová meditace. Stačil moment na uklidnění rozbouřenejch emocí, neovladatelný vzrušení mi ale krví proudilo dál.

“Vstávej!”

Příkaz mě vystřelil do pozoru. Vrátil jsem se doprostřed místnosti a do širokýho rozkročení.

“Jestli se nepletu, byls pěkně ohnutej, když jsem ti dovolil pauzu,” posměšnej tichej hlas.

Dal jsem dlaně na kolena a on mi strčil k puse vibrační vajíčko, abych ho naslinil. Neodflák jsem to.

Stál za mnou a chvíli byl zticha. Ani jeho dech jsem neslyšel. Byl jsem napjatej jak plachta ve vichřici. Studenej a vlhkej dotek mezi půlkama jsem pomalu vydejchával. Nageloval si prsty. Chtěl si se mnou hrát. Ponížit mě, ne zranit.

“Prohni se,” jemně mi zatlačí na kříž. Byl jsem možná až moc ochotnej, musím si dávat pozor!

Nejdřív jen prsty. Ne jeden, tipoval jsem spíš dva, byl jsem od kolíku docela uvolněnej. On se se mnou ale nemazlil. Zaťal jsem zuby, abych zůstal zticha. Nehty zaryl do kolen. Vydržet bez jedinýho pohybu bylo skoro nad moje síly. Nepříjemný a příjemný pocity se slily do extatickýho koktejlu, kterej mi žlázy pumpovaly do žil. Přirážel prstama a já si kousal rty, před očima mžitky.

Bolest jak šlehnutí bičem! Ohleduplnej vůbec nebyl. Vibrační vajíčko do mě strčil pěkně drsně. Kdybych mohl, zařval bych si, jenže tu radost mu nedopřeju. Zaťatý zuby, sevřený oči, mělkej a rychlej dech. Bez pohnutí jsem čekal, až bolest svěrače odezní. Kolík na přípravu byl fajn, jenže vajíčko bylo moc velký.

“Seš dobrej,” kroužil mi prstem na kraji citlivýho svěrače a druhou rukou hladil zespoda ocas.

Tmělo se mi před očima. Tohle nedám. Jestli bude takhle pokračovat, budu se hejbat a budu i řvát. Nikdy jsem nepochopil ty, co jsou při sexu tichý jak myšky. Emoce musej ven každým pórem. Žádný ovládání a předstírání.

Vyškubl ze mě prsty, pustil ohon. Měl mě přečtenýho, naservírovanýho na talíři, prokouknutýho jak díl telenovely. Žádný uspokojení nebude. Nebyl jsem u něj kvůli svý zábavě, ale pro něj. Dobrovolně a rád!

Vydejchával jsem to, ale nehnul se. Oči zabodnutý do podlahy, vzor dřeva už jsem měl dokonale vrytej do mozku a nehty do kolen.

Zavrzání podlahy a jeho nohy narušily obrazec prasklin a suků na okraji koberce. Zavřel jsem oči, abych na něj nekoukal. Bylo přece jen na mně nekazit hru.

“Poslušnej mizera,” užíval si svou moc a vibrační vajíčko se hluboko ve mně probudilo k životu. Vibrace mi projely až do konečků nervů. Měl jsem co dělat, abych zůstal klidně stát.

“Pohni se a důtky si užijou,” ozval se mi u ucha jeho sametovej hlas. Ze zornýho pole už mi zmizel. Postavil se za mě a přejel mi prsty po bederní páteři. Zkoušel mý sebeovládání na maximum. Kam se na mý napětí hrabala struna a vibroval jsem stejně.

“Narovnej se, nohy k sobě, ruce za záda!” přikázal, ale hlas nezvedl.

Byl jsem jak na pérko. Ve zlomku vteřiny v pozoru.

Černej šátek přes oči mě vyvedl z míry. Absolutní bezmoc! V životě jsem ji nepoznal. Vzrušení mi projelo nervama, chlupy se zježily. Tiše mě obcházel, mlčel. Slyšel jen jeho dech a měkkou chůzi. Byl jak kočka. Vibrační vajíčko ztichlo, asi aby mě nerozptylovalo. Chystal pro mě nějakou specialitu.

Dotek latexu na bradavce mě zasáhl jak elektrická šlupka. Celej jsem se napnul a slabiny sevřel chtíč. Mám co dělat, aby mě nohy unesly. Bradavky mám hodně citlivý a on je obě přejížděl dlaněma. Dřelo to, latex byl neúprosnej. Sykal jsem mezi zubama a doufal, že to neslyší.

“Jaůůůůů!” zařval jsem i přes zákaz a celej se zkroutil. Tvrdej stisk bradavek přišel jak blesk z čistýho nebe. Držel je a natáhl.

“Kdo ti dovolil pohnout se a řvát?” byl ledově chladnej a sekal slabiky. Zatáhl za bradavky nahoru, takže jsem se musel narovnat.

Dejchal jsem rychle a mělce a snažil se vytěsnit bolest.

“Promiňte, pane, tohle fakt bolí,” cedil jsem ze sebe namáhavě.

“Takže kolíčky,” konverzačním tónem pronesenej ortel. Chladný konstatování a žádný ohledy. Pár tichejch kroků a zavrzání podlahy. Mý bradavky dostaly pár vteřin timeout, než se vrátí a dá jim pořádně zabrat. Měl jsem strach, ale stál tam bez pohnutí, aby to na mě nepoznal.

Když znova pevně sevřel mou pravou bradavku, cukl jsem sebou leknutím. Nebyl vůbec jemnej. Drtil to citlivý místečko prstama, a když byl spokojenej, jak se bradavka nalila krví, cvakl na ni kolíček. Můj vlastní kolíček.

Zařval jsem a šel do předklonu a on mě tahem za levou bradavku drsně narovnal.

“Chceš i závaží na koule?” šeptl mi u ucha.

Vrtěl jsem hlavou, ale na odpověď mi nezbyl dech.

“Chci to slyšet celou větou,” pořád drtil mou levou bradavku a já nevěděl, co je horší, kolíček nebo jeho prsty?

“Ne, pane, nechci závaží na koule,” dostal jsem ze sebe přerývaně.

“Popros, ty zmrde!” zařval. “Jestli něco chceš, budeš o to prosit!”

“Prosím, pane, nedávejte mi závaží na koule,” podařilo se mi vyslovit.

“Už budeš poslušnej?” zvedl obočí.

“Ano, pane,” čuměl jsem do podlahy a snažil se nemyslet na bolest.

“Tak se zase rozkroč,” rozkopl mi nohy daleko od sebe, “narovnej se, dej ruce za hlavu a ani se nehni!” Příkazy jen pršely. Přitvrdil. Už to nebyl ten sametovej mazlivej hlas. Teď se mnou nelaškoval.

Konečně mi pustil bradavku a já splnil příkaz. Stáhl mi lokty dozadu, až se mi hrudník napjal a pravá bradavka s kolíčkem řezavě zabolela. Poprvý jsem zažíval to, co subové v mejch rukách. Taky jsem se nima nikdy nepáral.

Cvaknutí kolíčku na levou bradavku bylo stejně hrozný jako na pravou. Rozkročenej jsem líp držel balanc, ale ovládnout se a neřvat mě stálo nekonečně sil. Dan stál těsně u mě a sledoval, jak bojuju sám se sebou, rozhodnutej dodržet pravidla. Dal jsem to potichu a bez pohnutí, i když jsem si málem vylámal zuby.

“Máš kliku, zmrde,” vrazil mi ruku do rozkroku a promnul koule. “Zatím to máš bez bolavejch koulí.” Obešel mě zezadu a zas mi šáhl mezi nohy. Sevřel šourek nad koulema a natáhl dozadu, jako by zkoušel, kam až to půjde. “Nebolí tě to náhodou?“ medově lepkavá ironie se mu vrátila do hlasu.

Konečně mý varlata pustil a já slyšel nějakej mlaskavej zvuk.

“Ohni se a pokrč kolena. Chci vidět tvoji prdel pořádně vystrčenou,” nekompromisní, tichej příkaz. Poslechl jsem. Už mi bylo jasný, co to bylo za zvuk, a chladnej gel mezi půlkama mi dal zapravdu. Dva prsty mi vrazil do zadku a začal přirážet. Lubrikant mi tekl po stehnech a studil, ale vzrušení ty nepříjemný pocity stíralo. Ani bradavky už tolik nebolely. Jestli se jich nebude dotýkat, třeba se nepochčiju bolestí.

Vibrační vajíčko se zase probudilo. V kombinaci s jeho prstama to byl očistec. Stál jsem tam v hlubokým předklonu s rukama za hlavou a snažil se myšlenkama utýct někam jinam. Jedině tak jsem to dával bez reakce. Vzrušoval mě tak, že mi v klacku cukalo, a kdyby se ho dotknul, stříkal bych. Vydržet se nepohnout, nezavzdychat ani nenaznačit příraz bylo na zavaření mozku.

Konečně vytáhl prsty a přimáčkl se na mě tou svou tvrdou boulí v kalhotách. Natáhl ruce a přejel mi po kolíčcích. To už se nedalo vydržet. Zařval jsem z plnejch plic a prohnul se. Okamžitě mě pustil.

“Vidím, že potřebuješ zklidnit,” konstatoval a nechal mě tam stát s vystrčeným zadkem. Vajíčko si spokojeně vrnělo a dráždilo mi prostatu, až mi z toho brněly koule.

Zaslechl jsem kroky a pak bez varování a zaváhání tvrdej stisk šourku. Zase jsem zařval, ale bylo mu to jedno. Dotek něčeho studenýho na mým pytlíku a zacvaknutí. Koule se mi zhouply pod tou tíhou a já šel do kolen. Řval jsem novou bolestí, která přehlušila i zmučený bradavky. Válel jsem se po zemi a bylo mi úplně jedno, jak moc si to odseru.

“Vstaň, nohy od sebe a předkloň se,” tvrdej a nekompromisní příkaz, podpořenej svištěním důtek.

Opatrně jsem si nadlehčil koule a stoupl si. Další průser!

“Vidím, že poslouchat neumíš! Kdo ti dovolil řvát, válet se tu po zemi a ulevovat si od bolesti?” zacinkala klepeta. Serval mi ruce z pytlíku a secvakl na zádech. Další příval bolesti mi málem zas podrazil nohy. Koule se prověsily a zahoupaly. Bylo to děsný. Na tohle jsem fakt nebyl připravenej. Když jsem takhle trestal otroky, netušil jsem, že je ta bolest tak příšerná.

Nechal mě tam stát a trpět rozkročenýho dlouhý minuty. Obcházel mě a točil důtkama. Jestli mě takhle zmrská, pochčiju se bolestí. Rozhoupaný koule bych fakt nedal. Nakonec se slitoval a těžký závaží zmizelo. Ze srdce jsem mu poděkoval.

“Nemáš zač,” skoro se zasmál. “Nechci ti ublížit, chci si s tebou užít,” vysvětlil. Tím ale jeho ohleduplnost končila. V další vteřině vibrační vajíčko zrychlilo a důtky se roztančily na mým vystrčeným zadku. “Nebudeš uhýbat a já nebudu surovej. Pěkně ti tu tvoji prdel zahřeju,” uculoval se. “Hni se a bude hůř!”

Poslechl jsem a zas se snažil odpojit. Důtky mě švihaly po půlkách i mezi nimi. Dalo se to ale vydržet. Fakt nebyl nijak brutální a měkká kůže důtek mi neubližovala. Lehce to štípalo, jenže to taky bylo neskutečně vzrušující. A když se trefil mezi půlky, rostl jsem do stropu. Když důtky konečně odložil, hicovala mi prdel jak kamínka.

Cvakla pouta a najednou jsem byl volnej.

“Můžeš se narovnat,” sundal si latexový rukavice a opatrně pohladil můj žhavej zadek. Rozvázal mi šátek a stoupl si přede mě. “Jestli chceš, dej si studenou sprchu. Snad jsem tě moc nezničil,” přejel mi po hrudníku a opatrně sundal kolíčky. Promnul obě bradavky, ale stejně jsem tu bolest těžce vydejchával. Objal mě a já se osmělil opřít mu hlavu o rameno. Tepající bradavky mi dávaly zabrat. Sklonil se a přelízl je jazykem. Syčel jsem bolestí.

Vypnul vibrační vajíčko, ale nechal ho uvnitř. Doprovodil mě do koupelny a začal se svlíkat.

“Končíme,” ohlásil vesele. “Seš fakt dobrej, nečekal jsem, že do toho půjdeš,” producíroval se přede mnou nahej a předváděl stojící péro. Jestli to moje změklo při výprasku, tak teď vystřelilo ke stropu.

“Tys určil pravidla,” pokrčil jsem rameny a přejel si dlaní po tom tvrdým klacku v rozkroku. “Já tě fakt chci, tak co jsem mohl dělat?” poslechl jsem jeho pozvání pod proud vlažný vody. Opatrně mi ji namířil na rudej zadek a taky na bradavky. Bylo to moc příjemný, protože mě hladil po celým těle a zaháněl bolest, co mi způsobil.

“Už ti věřím, že mě chceš. Jestli o to stojíš, rád se vrátím na svý místo dole. Vím, že nejsi sub,” navrhl a svezl se na kolena, aby mohl vzít můj ocas do pusy.

“A co kdybychom si ty role občas prohodili? Tvoje lekce byla ohromně vzrušující,” zvedl jsem ho z podlahy a políbil. Poddal se mi celým tělem. Pootevřel pusu, abych mohl jazykem dovnitř. Přimáčkl jsem ho k sobě a pak si ho otočil čelem ke stěně. Pochopil hned, pokrčil kolena, vystrčil zadek a rukama se opřel. Na poličce jsem si všiml lubrikantu. Nešetřil jsem s ním. Chtíč, nahromaděnej v průběhu hry, musel ven. Nechystal jsem se na něžný dlouhý milování před obědem. Napětí ze slabin a plný koule si říkaly o vystříkání. Můj ocas netoužil po ničem jiným, než Dana pěkně protáhnout.

Připravil jsem si ho prsty a pak do něj opatrně vnikl. Vyšel mi maximálně vstříc a za chvíli už přirážel v mým pomalým rytmu. Stiskl jsem mu jednou rukou ocas a druhou ho objal kolem břicha. Narazil jsem si ho nadoraz, až prudce vydechl.

“To je úžasný!” vzdychal a zrychloval přírazy. Taky už se potřeboval vystříkat. Kdybych chtěl, mohl bych ho deptat v pomalým rytmu, jenže já nechtěl bejt za šmejda. Přizpůsobil jsem se mu a narážel si ho na klacek bez zábran, rychle a nadoraz. Převzal ruční práci na svým ocasu a za chvíli mě sevřel v křečích extáze, vystříkanej do poslední kapky. Zrychlil jsem ještě přírazy a následoval ho do ráje.

Oddechoval na všech čtyřech na podlaze sprcháče, moje mrdka mu tekla po stehnech a mísila se s vodou. Byl na něj skvělej pohled. Dokonale vyšukanej a zničenej sameček, nabitej sexem a chtíčem. Byl jsem spokojenej sám se sebou, ne protože jsem dosáhl svýho a sbalil ho, ale protože jsem ho tak pěkně vyřídil. Stálo mě to docela dost sil a přemáhání. Vibrační vajíčko v mým zadku se probudilo k životu na nejvyšší rychlost. Nevím, kde měl Dan dálkový ovládaní, asi schovaný v dlani. Seděl na zemi a culil se na celý kolo. Čekal mě sakra dlouhej víkend.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (40 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (38 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (48 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #11 Odp.: MizeraSinme 2023-11-25 20:43
Pridávam sa k fanúšikom. Super poviedka a budem sa tešiť na tvoje ďalšie (snáď ich bude veľa).
Citovat
+1 #10 Odp.: MizeraTamanium 2023-11-20 00:27
Cituji Eradia:
Tame to bylo myšleno hezky ❤️😀

No jo, já mám Kierana oblíbenýho, moc. To co si musel vytrpět, byli mi ho líto a to ostatní mu závidím. Něco bych mu taky rád dělal...ale o tom nemluvme. Když to bylo myšleno hezky, beru toho nasranýho smajlíka zpět. 😀🙂😉🦚 (ten páv je místo kytky)
Citovat
+2 #9 Odp.: MizeraEradia 2023-11-19 20:21
Tame to bylo myšleno hezky ❤️😀
Citovat
+2 #8 Odp.: MizeraTamanium 2023-11-19 19:12
Cituji Eradia:
Každý kdo hltal toho zmetka Kierana zavýskl radostí, když viděl tvoje jméno pod názvem povídky, já nebyla výjimkou. A rozhodně jsme nevýskali zbytečně. :lol:
Parádní to bylo.
Jsem ráda, že se ti zas zachtělo psát, tak snad vyjde i čas na další. ;-)

S větší částí textu souhlasím, ale nazvat mou oblíbenou postavu zmetkem, s tím nesouhlasím. ☹️
Citovat
+2 #7 Odp.: MizeraEradia 2023-11-19 17:49
Každý kdo hltal toho zmetka Kierana zavýskl radostí, když viděl tvoje jméno pod názvem povídky, já nebyla výjimkou. A rozhodně jsme nevýskali zbytečně. :lol:
Parádní to bylo.
Jsem ráda, že se ti zas zachtělo psát, tak snad vyjde i čas na další. ;-)
Citovat
+4 #6 Odp.: MizeraRon 2023-11-18 22:47
Díky všem za komentáře. Snad bude dost ćasu obćas něco napsat. Už mám absťák. :lol:
Citovat
+1 #5 Odp.: MizeraVikys 2023-11-18 10:27
Joooo, super, vítej zpátky :-)
Úžasně napsaná povídka, a to tvrďárny fakt nemusím.
Citovat
+3 #4 Odp.: MizeraP.Waits 2023-11-17 20:41
K tomu asi ani není co dodat, ve svém žánru to v podstatě nemá konkurenci, přecházím na psaní tklivých básní v daktylském rytmu. :lol:
Citovat
+4 #3 Odp.: MizeraIsiris 2023-11-17 20:30
Za mě nejlepší tvrďárna za posledních xy(z) měsíců... 8) 👍
Citovat
+4 #2 Odp.: MizeraHonzaR. 2023-11-17 20:05
Jo!
A pak že nemá význam se modlit. :lol:
Citovat
+2 #1 Odp.: MizeraTamanium 2023-11-17 18:23
Tohle byla super povídka, tyhle tvrďárny jsou super a od tebe obzvlášť. Umíš to perfektně popsat, asi by bylo excelentní se ti dostat do ruky.
Jsem rád, že jsi sem zase něco dal. Od tý doby co jsem četl Kierana (mimochodem několikrát) mě fakt BDSM hodně bere, asi to chtělo impulz.
Je pravděpodobné pokračování? Docela si ti dva sedli a mohli by nám zas někdy něco předvést.
Citovat