Povídky

VAROVÁNÍ: Obsah může narušit víru čtenáře v jedno nebo více věroučných dogmat. Autor prohlašuje, že nemá žádné relevantní důkazy pro v textu uvedené spekulace, tvrzení a děje, vše si bohapustě vymyslel a předem se omlouvá všem „slušným lidem“, jejichž přesvědčení by mohlo být tímto textem jakkoliv dotčeno či uraženo.

Tom se naklonil k Petrovi a provokativně mu řekl do ucha: „Nechceš se taky projít?“ Jeho mnohoslibný úsměv se Petrovi líbil. Vydali se trochu jiným směrem než Jerry, přímo ke břehu a k lodím.

„Musíš si na recepci pro žetony, jinak se nevysprchuješ,“ upozornil ho. Tom se zasmál a prohlásil, že doufá, že tam bude ta roztomilá paní. Naštěstí nebyla. Radši šel s ním, aby zas nevyváděl nějaké skopičiny. A taky proto, že i on si tu teplou sprchu s ním dát chtěl. Ve vší počestnosti samozřejmě. Ale dívat se, tomu stejně neodolal. Ani tomu, umýt mu alespoň záda, protože ve sprchách byli sami.

Začátek krásného dne se záhy změnil pro desítky tisíc lidí v peklo na zemi. Hořící inferno dvou věží na Manhattanu si budou pamatovat do konce života. Panika, strach a zoufalství, boj o přežití, hledání svých blízkých a zase zoufalství se plížily všude okolo stejně jako všudypřítomný prach, který se zvedl po pádu Dvojčat. Fiktivní příběh dvou zoufalých mužů, již už ztratili víru, který vám nabízíme, by mohl být jeden z mnoha, které se tenkrát odehrály.

Max málem v kanceláři Lloydovy pojišťovny přeskočil stůl a vrhl se nebohému úředníčkovi po krku, kdyby ho Michal s Kristýnou nestáhli zpátky, čímž tomu nebožákovi na druhé straně pravděpodobně zachránili život. Od té doby, kdy zjistil, že Calamares se spolu s dalšími loďmi pohřešuje, tak po ateliéru, bytě a nově i kanceláři lodního registru lítalo všechno, co nebylo přišroubované.

Když otočili loď a našli kachnu stále přivázanou na provázku, Tom mírně vyčítavě řekl: „Já myslel, že se postaráš i o ni…“ „Nezdá se ti, že gumový hračce je to jedno?“ „No, hlavně, že o jiný gumový hračky se poměrně staráš,“ uchechtl se Tom a on zas na chvilku neměl v hlavě nic jiného, než že by s ním vlastně ani nemusel být tady, ale doma, v jejich posteli, a klidně i s nějakou tou hračkou. Jestli Tomáš hodlal provokovat, tak se mu to dařilo.

Kapitán se na svého syna dlouze zadíval. Tak Declan chce radu. Zrovna po něm. Snažil se ho chápat, protože z pohledu toho staršího viděl, že to, před čím ten kluk tak dlouho utíkal, ho o to rychleji dohonilo. Bylo mu ho líto. A litoval v tu chvíli i Marka, který se nevědomky namočil do hrnce s medem a ještě o tom navíc ani neví. Tohle se nepěkně zamotalo.

Objekt jeho zájmu v klidu ležel v lodi, pod mokrým trikem se mu rýsovaly vztyčené bradavky a mlčel. Netušil, jestli je to jeho obvyklé spokojené mlčení. Doufal, že ano. Mlčel tedy také a občas se pokochal tím pohledem. A byl rád, že jeho samotného v určitých partiích ty mokré kraťasy docela účinně chladí.

Marek se pomalu zasnil u písničky, kterou zpíval potemnělé hale. Vnímal klidné tempo skladby, jež korespondovalo s pomalým tempem plavby, které se účastnil. Začínala to pro něj být v jistém smyslu rutina, kterou si ovšem neskutečně užíval. Calamares kroužila už potřetí a tentokrát i naposledy kolem Malých Antil, čas návratu do Evropy se blížil.

Aleš se skoro vypotácel, rudý v obličeji a se slzami na krajíčku, jak si uvědomoval. Zmizel na záchody. Seděl na poklopu, utíral slzy pokoření, jen tam prostě čekal, až to přejde. Po ne zrovna krátké době si opláchnul obličej studenou vodou, moc to teda nepomohlo, ale co nadělá.

Calamares mířila s cestujícími z Miami do Nassau a on stále pod vedením Declana trénoval svoje hlasivky. Ne všechno se mu podařilo naučit ještě před vyplutím, takže si to teď vyžíral pod taktovkou toho irskýho spratka, který mu lezl svojí nadřazeností pekelně na nervy. Opřít, furt opřít, no jo. Tak ať mu to ukáže, trouba jeden zrzavý! Kdyby mohl, hned teď vytře věčně ulepenou podlahu u lodního baru a tím mokrým hadrem ho flákne přes ksicht!

Marek scházel po schodech se svazkem dokumentů ke kapitánově kanceláři v mezipalubí. Měl radost, že dneska má po úklidu čítárny volno, a těšil se, že se na chvíli projde po přístavní čtvrti. Calamares v Charlestonu kotvila už druhý den a on zatím neměl čas vystrčit paty z lodi. Zaklepal na dveře a po melodickém „Vstupte“ vešel do místnosti. Kapitán seděl za stolem, vypisoval nějaké hlášení a požádal při tom Marka, aby mu lejstra založil do pořadače.

Sledoval jeho záda, jak mu na nich pracují svaly, stejně jako na pažích. A byl to hodně hezký obraz. Delší zvlněné vlasy na sluníčku zářily barvou roztavené mědi. Cítil, jak mu z toho pohledu tvrdne péro. Výborně, takže to bude skutečně zajímavá plavba, jestli se mi postaví pokaždé, když na něj takhle kouknu, pomyslel si pobaveně. Vůbec ho dopředu nenapadlo, že tahle Tomova poloha na lodi bude ještě ta nejméně dráždivá.