Povídky

Šli vedle sebe nočním městem. Když zahnuli do tiché uličky, Dan se zarazil.
- Kam to jdeme? -
- Přece ke mně. Myslel jsem… Dane, Dane počkej! - chytil odcházejícího Dana za ruku.
- Ale no tak. Můžem si přece sednout a povídat si. Otevřu víno. -

Konečně jsem dorazil na náměstí, Pride byla již v plném proudu. Všichni se vlnili a tancovali do rytmu hudby. Všude byly barevné vlajky, slogany a znaky. NÁDHERA, jinými slovy se to nedalo popsat. Líbilo se mi to až do chvíle, než jsem uviděl nějakého kluka, který jakoby Adamovi z oka vypadl. Je to on? Není to on?

Voda mu chmury odplavila, přiběhl usměvavý a uvolněný. Žuchl do písku na slunci a kapky na jeho ohanbí zářily jako diamantová čelenka. Seděl jsem a pozoroval ho. Určitě můj pohled cítil, ale rozvalil se ještě více, jakoby na truc. Vzal jsem do hrsti kamínky a začal se strefovat. Do čeho? Hádejte. Až na potřetí se to podařilo. „Trefa!“ zavolal a já už byl zaměřený.

Nejvíc mě zaujal Adam – hubený, modrooký, s trochu kudrnatými černými vlasy – prostě překrásný. Hned jsem se na něj zadíval a on to nejspíše spatřil a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatil a pan učitel nabídl Adamovi místo vedle mě. Adam se posadil a řekl:
„Adam, těší mě.“ Měl krásný hlas a podal mi ruku.

Jakub byl dokonale zmatený. Nenadálá péče o jeho osobu ho zaskočila nepřipraveného, cítil poprvé po dlouhé době, že se o něj někdo zajímá. Vůbec ho nenapadlo, že by pro svoje nabídky mohli mít i nějaký jiný důvod než jen ten, aby mu pomohli.

První díl povídky, o jejímž pokračování rozdnete vy, čtenáři, v diskuzi.
„Copak tak tvrdě spí?“ zahuboval domácí a na dveře důrazně zabušil. Když se i tento razantní zásah minul účinkem, David to už nevydržel:
„Něco se muselo stát, prosím, nemáte náhradní klíč?“

„Heterosexuální muži neexistují, to jsou jen ti, kteří mě zatím ještě nepoznali, to bys měl vědět a já tě o tom přesvědčím! A to tak, že teď a hned!“ vyskočil Lukáš ze židle. Zůstal stát proti Pavlovi, štíhlou postavu vypnutou, ruce v bok, modré oči se třpytily, tváře mírně zrůžovělé odhodláním.

Vždycky jsem svou nadprůměrně vysokou inteligenci považoval spíše za prokletí než za dar. Ale když mi přinesla tyto zážitky, musel jsem to výrazně přehodnotit.

-Pokud bych byl na jeho místě, neváhal bych ani minutu.-
-To já váhám.-
-To v mém objetí nebudete. Nebudu se ptát a vnutím vám svou vůli a lásku. Učiním vás závislým na mé lásce. Jen přijďte a uvidíte.-
A jist si svým triumfem přitiskl mladíka na zeď a chtěl ho začít líbat.

Ludvík i on věděli, že dneska je to na dlouho naposledy, kdy jsou spolu takhle nerušeni. Chlapec byl pevně rozhodnutý, že tato poslední společná noc bude zároveň i první. První, kdy se milenci dá cele a se vším, co k tomu patří.

Wojciech zakloní hlavu. Ví, že k tomu muselo dojít. Už od jejich setkání čekal, doufal, ale neodvažoval se něco říct a najednou je to tu. Jan rozepne knoflíčky, odhalí jemný župan, který stáhne, až zůstane plátěná košile s kalhotami. Nemůže se dočkat, až ho ve světle uvidí nahého. Stáhne mu vysoké boty, odmotá z nohy onuci. Polaská svou rukou nárt. Polkne. V denním světle je ještě hezčí než v jasu svíček, kdy ho viděl naposled, ale potom zaslechnou lomoz.

Nevěděl, kam ho proud lidí nese, a bylo mu to jedno. Nahrnuli se do krčmy a pili. A on s nimi. Hrnuli se ven a zpívali a hulákali. A on s nimi. Těžký po domácku vypálený alkohol mu stoupl do hlavy. Začal se motat a byl rád, když ho podepřely silné paže. A náhle byli v tmavé uličce, ty silné paže ho přitiskly ke špinavé zdi jakéhosi baráku a muži ho začali prohledávat. Rázem vystřízlivěl a začal se bránit. A volat o pomoc.