Povídky

Kevin jí ze země podává ruku a evidentně je mu uplně fuk, že má přes rozkrok jen tak narychlo přehozený svoje triko. Von snad vůbec neni schopnej studu, zatimco já se tu červenám jak ředkvička zrovna vytažená z hlíny. Ale to je asi to poslední, co by Kláře vadilo. Dost nápadně visí pohledem na jeho vyzubenym úsměvu a namakanym potetovanym hrudníku a nemůže se vodtrhnout pohledem. Mám takový podezření, že na moji existenci asi v tu ránu stačila zapomenout.

Zůstává přesně na kraji, vevnitř, ale ne dost vevnitř. Jako když někdo zůstane stát ve dveřích a není si jistej, jestli může jít dál. A všichni na něj čuměj a čekaj, co bude. Znervózňuje je to. Mě taky. Buďto pojď dál, nebo padej. Ale tohle – to je ta nejnesnesitelnějí a nejvíc vzrušující pozice ever. Klepu se jak ratlík a nos mi k tomu volizuje vysokej hnědej ridžbek.

Zvědavost ho táhla k té postavě. Udělal tedy pár kroků dopředu a začal rozeznávat detaily. Postava byla zahalená v jakémsi plášti s kapucí. Měla sklopenou hlavu a nebylo jí vidět do tváře. Dostal neodbytný pocit, že to mumlání přichází přímo od ní. Udělal ještě dva kroky vpřed, aby na ni lépe viděl, a najednou se ta hlava otočila přímo na něj. Uskočil vzad a hlasitě vyjekl.

Byl jsi zvědavý. Pomalu jsem začal vodní masáž. Tobě se líbila. Koupelnou prolétl první, jemný vzdech. Tvé slastné vzdechnutí. Chvilku jsem tak pokračoval. Ty jsi jen zatínal svaly. Cítil jsem to. Byl jsi stále namáčklý na mé tělo. Cítil jsem, jak se ti zvýšil tep. Nechtěl jsem, aby naše hra byla ukončena tak brzy. Zvedl jsem se a vyzval tě k odchodu z vany. Pomalu jsi odlepil své mokré tělo od mého. Zvedl ses. Stoupl sis a překročil vanu.

U branky (vlastně tam žádná neni, jenom takovej kamennej voblouk porostlej psim vínem) stojí bajker zablácenej vod hlavy až k patě. Vedle něj jeho stejně zadělanej horskej bajk. „Čau, nemáš tu nejtovačku? Hodil jsem držku a urval řetěz,“ kejvne na mě bez vokolků a usměje se, takže vycení svý bílý zuby. Docela kontrastujou s tim ksichtem umouněnym černou lesní hlínou a zaschlou krví. Prohlížim si ho trošku pobaveně. Týpek max. vo pár let starší než já, ale na rozdíl vod mý skoro rachitický postavy fest udělanej a asi ještě vo pár čísel vyšší. Vyšlápne si asi kdovíco, pokud je možný vodhadovat podle stupnice zabahněnosti, a na tváři se mu šklebí pořádnej krvavej sekanec.

Jsem šťastný. Sice naše těla už nikdy nesplynou v jedno, ale zabejčit si můžeme tímhle způsobem. Cítím jeho vůni, která mě láká pořád stejně. Z Reda po krátké chvíli vytéká i Alarova šťáva a on mi tu svoji posílá v táhlých provazcích na krk, prsa a břicho. Tam je roztírá, jak se snaží uspokojit se co nejintenzivněji o moji pokožku. Upřeně mi u toho kouká do očí a já vidím v těch jeho drobnou změnu.

Přidal proto raději do kroku a kapesní nožík sevřel v prstech ještě pevněji. Rodiče odjeli na chatu, přesto ale věděl, že se doma bude cítit o dost bezpečněji. Přišlo mu až úsměvné, jaký strach může dostat téměř dvacetiletý kluk. Sportovec jako on. Koutky rtů mu pobaveně cukly a veškeré napětí z něj na chvilku opadlo. Kdyby ho tak viděli kluci.

„A co dá…?“ chtěl jsem se zeptat, ale ani to nestíhám doříct a onen modře zářící kousek čehosi se mi samovolně vpíjí pod kůži, z řetězu se stává pevný límec a já cítím – všechno možné. Vnímám, jak se mi sentrenálium v těle propojuje s veškerými mými vzpomínkami, prožitky a vědomostmi, které obohacuje o gigantickou nálož nových.

"Jasné, môžem si nerušene vyhoniť," reagoval pohotovo a s úsmevom. "Ty si ho snáď nehoníš doma pri porne?" opätoval. "Ale honím, len toho súkromia je menej," odvetil som. S úplným kľudom v hlase sa ma spýtal, či už som si niekedy s nejakým chalanom honil pri sledovaní porna. V tom momente mi hlavou začali prúdiť hromady myšlienok a predstáv. Vedel som, kam smeruje, a tušil som, že to dnes neskončí ako bežný filmový večer.

“Ty si tak nadržaný, že by ti bolo jedno, aj keby som ti ho teraz vyhonil ja.” “Nefandi si,” povedal Tomáš, ale sám počul, ako žalostne nepresvedčivo to znelo. V penise mu zas cuklo, pretože otec ho stále držal za gule. V tom zovretie zosilnelo a Tomáš zo seba vydal nečakaný vzdych. “Chceš mi povedať ešte nejakú pičovinu, alebo môžeme ísť na to? Len tebe chcem dobre, garantujem ti, že dva týždne nevydržíš.” “No tak teda dobre, ale rýchlo.” “No, počkaj, počkaj… a čo za to?”

Po proniknutí branky svěrače se ve mně rozehrála neuvěřitelná a krásná slast. Cítil jsem, jak mě voda plní a tryská ze mě zase ven. Prostata se mi rozechvěla teplem a penis mi ztvrdnul na kámen. Tep se mi zrychlil na maximum a já věděl, že nekončím…

Oblial ma pot. Objavil som denník svojho starého otca, ktorý ukryl v nočnom stolíku. Pár minút som sa spamätával a musel som vypiť zopár pohárikov. Posadil som sa do kresla a trasúcimi rukami som otvoril písanku. Stránky boli zažltnuté, drobili sa a smrdeli stuchlinou. Písmo bolo kostrbaté, neupravené a ťažko čitateľné. Niektoré z fragmentov som sa rozhodol zverejniť.

Pátrající prsty prohmatají povadlá péra. Prsty postupně porozepínají poklopce, povolí pásky. Pohladí ptáky, pomůžou pohonit penisy. Paže přejedou po partnerových půlkách. Postupně poodhalí pozadí přítele.