• Ron
Stylklasika
Datum publikace16. 3. 2019
Počet zobrazení2099×
Hodnocení4.75
Počet komentářů4

Polda, co mi drží hlavu přimáčknutou na desce stolu, se jmenuje Leonid. Ten za mnou, co právě si navlíká jednorázový rukavice, si říká Maxim. Dvě největší prasata z Petrohradský policie, oba na vejplatní pásce konkurenta mýho fotra.

„Povol se,“ štěkne Maxim, ale já nehnu jediným svalem. Vím, že nakonec dosáhne svýho, protože na nějaký práva zadrženejch si u nás moc nehrajeme. Spolupracovat ale nebudu.

„Chceš to horší, než to je?“ Leonid mi cloumá hlavou a rve pěknej chomáč vlasů. Druhou rukou mi páčí spoutaný ruce.

„Ser na něj a roztáhni mu půlky,“ okřikne ho Max.

„Maxi, netušil jsem, že seš taky na kluky,“ vysmívám se mu, zatímco mi ten sráč cpe nasliněnej prst do zadku, aby si vychutnal mý ponížení. Prej osobní prohlídka. Leda tak kulový!

„Polib si, buzno,“ procedí a narve mi do zadku dost brutálně tři prsty. Vtáhnu vzduch mezi zuby, ale jinak se ani nehnu. Leon mi leží na zádech a rve mi půlky od sebe. Taky není zrovna jemnej. Tohle si ty svině vypijou. Tím skončili! Oba. Můj fotr má v tomhle městě pořád vliv. Až se vrátí z Londýna, vyřídí je.

Navlíkám si smradlavý šedivý tepláky, ze kterejch mi je na blití. Možnosti mám ale jen dvě, buď ty policejní hadry, nebo bejt nahej. Ne, že bych se měl za co stydět, na svou postavu jsem právem hrdej. Mám osobního trenéra a výživovýho poradce, co se staraj, abych byl v kondici. Taky mám skvělýho trenéra Krav magy, a ještě lepšího instruktora střelby. No a pak mám taky parádní průser.

Před tejdnem jsem se vrátil s fotříkovými diamanty z Antverp a zjistil, že mi mezitím můj nejlepší kámoš přefik mýho miláčka Afu. Což vo to, takový věci se dějou, takže jsem to vyřešil zaťatou pěstí a rozbil drahýmu ex nejlepšímu kámošovi držku. Nic moc, jen by pár tejdnů cucal tekutou stravu brčkem. Jsem mírumilovnej člověk, nerad někomu ubližuju, na to mám fotříkovy gorily. Vztek jsem šel léčit do vlastního klubu. Nekonečný stakany vodky to spravily, bylo mi úžasně! Hlava čistá, mozek vymytej a svět byl můj…

A pak jsem se probral, zbitej jak pes, kus vod starý fabriky u Něvy a vedle mě na chodníku ležel můj ex nejlepší kámoš, tuhej jak treska v mrazáku.

Smázli ho mojí bouchačkou a taky hned zavolali ty dvě sadistický svině. Všechno jim bylo úplně jasný. Za přemejšlení je nikdo neplatil. Sbalili mě a teď jsem za katrem s obviněním z vraždy na krku.

„David Dworkin,“ slyším řvát svý jméno. Reakce ale žádná. Ať už mi políbí prdel. Jestli se mnou chtěj mluvit ty dvě úplatný svině, nemám zájem. „Máš tady návštěvu,“ jinej polda, kterej neví, že mi má vykat. Tohle snášet nebudu. Kouknu po něm a blbečkovi to v tu chvíli dochází. Kurva dobře ví, kdo jsem! Mýmu fotrovi tohle město patří, sakra!

„Pane Dworkine, máte tady vašeho právního zástupce,“ řekne předpisově. Vstanu a propaluju ho pohledem. Omluvně mi nasadí klepeta, protože to je předpis. Mrtvej muž!

V hovorně přímo proti kameře sedí fotříkův malej tlustej židovskej právník. Ten chlap je mi protivnej, ale je to nejvychcanější právník z celýho Ruska, takže mu věřím. Není tady sám. Vedle něj sedí něco, z čeho se mi podlamujou kolena. Obrovskej namakanej holohlavej chlap s potetovanou pravou pazourou. Na ksichtě strniště, vřelej úsměv a chytrý oči. Nebude to žádnej vymlácenej idiot. Jsem z něj úplně hotovej.

„Domluvil jsem kauci, Di. Odpoledne tě pustí a Greg tě odveze do bezpečí,“ mele právník, ale já jen čumím na ten nádhernej exemplář vedle něj. Vzduch je nabitej testosteronem. Stojí mi z něj, takže díky bohu za ty hnusný vytahaný tepláky. Vůbec mi nevadí, jak mě právník oslovil. Kdyby mi řekl Di před mým fotrem, nepřežil by to. Di mi říká jen můj fotřík, když má dobrou náladu.

„Hi, I’m Greg,“ představí se to namakaný atomový hovado. Přátelsky se zubí. Kdybych neměl klepeta, podal bych mu i ruku.

„Doprdele, o co tady sakra jde?“ syčím anglicky.

„Later,“ odpoví mi Greg neslyšně a právník se tváří jako hromadnej vrah. Mikrofony! Já jsem přece debil. Mile se usměju a pak už jen držím hubu. Bolí mě celej člověk. Ty kurvy, co mě do tohohle průseru namočily, si ze mě udělaly kopací míč.

Před soumrakem jsem venku. Do klubu jsem jel svým ferrari, ale venku čeká pancéřovanej medvěd. Greg mi drží otevřený dveře. Jedeme směr letiště a já se dozvídám, co se vlastně stalo. Na bouchačce nebyly mý otisky a na mý ruce zase střelnej prach. A rukavice u mě žádný nenašli. Taky není jasný, kdo mě vlastně zbil. Můj ex kámoš by si to nikdy netrouf. Z nás dvou jsem byl ranař já. Pro mýho vlivnýho fotříka žádnej problém. Soud prej ani nebude, jen vyřizování účtů s gaunerem, kterej mě do toho namočil. Chce mýho fotra vydírat, ale nemá šanci. Greg se omlouvá, že spolu teď budeme trávit nějakej čas, dokud se to všechno neuklidní. Zírám na něj jak na svatej obrázek.

„Odkud vlastně jsi?“ ptám se. Projíždíme okrajem města s berjozkama. Rychle se stmívá. Vítá nás otevřená brána letiště. Nikdo si netroufne tohle auto zastavit. Celej Petrohrad ho zná.

„Ze Skotska. Dva roky už ale pracuju pro tvýho otce,“ otvírá mi dveře a podává ruku. Jsem po cestě ještě víc ztuhlej a bolavej. Zavěsím se do toho nádhernýho chlapa a hraju mu pěkný divadlo. „Jsi OK?“ ptá se starostlivě a pomáhá mi do schůdků. Fotříkův airbus už má nahozený motory. Vůbec nevím, co se vlastně děje a kam poletíme, ale dokud bude Greg se mnou, je všechno v cajku.

„Letíme na Maledivy,“ zubí se Greg, jako by mi četl myšlenky. „Tvůj otec tě tam chce uklidit, aby ho jeho konkurent nemohl vydírat.“

„Co o tom víš?“

„Nic moc, jen to, že tvůj otec se jednou zachoval jako čestný muž a jeho konkurent ho chtěl přitlačit ke zdi. A proto tě vezu do bezpečí.“

„Mohli jsme přibrat ještě Afu,“ mrkám na něj.

„Že bys mu taky rozbil hubu?“ směje se ten holohlavej namakanej borec, kterej o mně ví od fotříka asi úplně všechno.

Zavrtám se do pohodlnýho koženýho křesla a stevardka hned zjišťuje, co bych si dal. Vybírám si šampaňský s jahodama a nabízím i Gregovi, ale ten odmítá. Prej musí bejt střízlivej, když je za mě zodpovědnej. Chechtám se, jak mi šampáňo stoupá do hlavy. Celej den jsem nic nejedl a celej bolavej ani nemám chuť. Je mi blbě, ale chlast otupuje hroty bolesti a zbavuje mě zábran.

Blbost, zábrany jsem nikdy neměl!

„Proč se mnou fotřík poslal tebe? Proč ne Jurije?“ posunu se blíž ke Gregovi, až se ho skoro dotýkám. Chci znát důvod, proč se mnou neletí můj obvyklej bodyguard. Položím mu ruku na stehno. Nevadí mu to!

„Nebyl s tebou Jurij v tom klubu?“ odpovídá Greg otázkou a mně to i v alkoholickým opojení zapaluje. A doprdele! Dozvídám se, že kopačák si ze mě udělal nejspíš můj vlastní bodyguard. A nikdo neví, kde skončil. Doufám, že už z něj dělaj psí žrádlo.

Než uprostřed noci dorazíme do fotrovy rezidence na Maledivách, stihnu se prochlastat do střízlivosti. Padám rovnou do postele, oblečenej, neumytej, polomrtvej. Druhej den se probouzím až odpoledne, ve spodním prádle, přikrytej dekou.

„Gregu, měls mě rovnou vopíchat, kdyžs mě svlík,“ řvu někam do éteru, ale ten namakanej model mě stejně neslyší. Horká i ledová sprcha mě vrací do života. Konečně se vidím v zrcadle. Ten zkurvenec Jurij mě teda zřídil. Mám svý krásný tělo samou modřinu a pořád bolí. Prohrábnu modelovací pastou dokonale ostříhaný vlasy, abych jim dal nějakej tvar. S těma monclama to ale stejně nevylepším.

„To je dost, že ses probral,“ Greg vlezl do koupelny. Jsem k němu zády a nahej. Ocas se mi ve vteřině plaší. Zase ten nářez testosteronu ve vzduchu. Tenhle borec bude můj, i kdybych ho měl svázat! V klidu se otočím a ukážu se mu v celý svý stojící kráse.

Sjede mě pohledem: „Pěknej klacek,“ usměje se a zmizí z koupelny.

Doprdele, to si snad dělá kozy! Já se tady předvádím a on nic? No to ne!

Navlíknu si plavky a jdu ven k bazénu. Greg se rozvaluje na lehátku, v ruce tablet, u ruky bouchačka. Je na něj božskej pohled. Tělo bez jedinýho chloupku, dokonalý svaly, dokonalý opálení, dokonalá kérka. Na sobě jen těsný černý boxerky. Boule v nich toho slibuje sakra moc. Dohajzlu, toho božskýho chlapa musím mít! Jsem z něj úplně hotovej. Nemůžu myslet na nic jinýho než na to, co má mezi nohama. Nebude první heterák, kterýho dostanu!

Čumí na něco na tabletu, v uších sluchátka. Jdu blíž. Jsme tu sami. U bazénu mám sex rád. S mým miláčkem Afou, s tou kurvou nevěrnou, jsem tu šoustal mockrát. Snažím se Gregovi nakouknout přes rameno, na co to tak zaujatě čumí. Nedává mi ale šanci, tak na to kašlu a skočím do vody. Mý bolavý svaly potřebujou rozhejbat. Greg mě chvíli pozoruje, jak plavu ukázkovýho kraula. Předvádím se mu, to je jasný, a nejradši bych si svlík i plavky. Nakonec sebou plácne taky do vody a během chvíle mě předhoní.

„Hele, modelko, plaveš jak z reklamy, ale na mě nemáš!“ provokuje a má pravdu. Má mě na háku a dělá si ze mě prdel. Normálně bych to nesnes, ale vyskakovat si na Grega nemá smysl. Ten by mě akorát zbušil jak houpacího koně. A tak si plaveme a on už má půl bazénu náskok a já přemejšlím, jak se mu dostat do kalhot.

Jsem z něj tak nadrženej, že si jdu pustit péčko. Pěkně v obýváku na velkou obrazovku, ať se borec taky podívá. Lehnu si k tomu a ležérně si honím, zatímco potetovanej svalnatej fousatej chlap pěkně s chutí píchá mýho oblíbenýho estonskýho pornoherce. Krásnej pohled, jak je to baví. Modrookej blonďáček a nad ním ten svalovec, no nádhera. Estonec si říká Billy a fotr mi ho koupil k pětadvacátejm narozkám. Byl jsem z těch jeho modrejch očí tenkrát hotovej. Blbější vykroucenou buznu ale svět nezažil, takže to skončilo dřív, než začalo. Vojel jsem ho a vykopnul. Byl únavnej, jak se furt prohlížel v zrcadle a řešil, jak je pěknej.

Zavřu oči a poslouchám koncert vzdechů, mručení a hekání z péčka. Představuju si, jak mě pěkně tvrdě klátí Greg. Vůbec se se mnou nemaže. Přiráží jak buchar v šíleným rytmu a já se sotva držím na všech čtyřech. Za chvilku už jeho váhu nedávám a rozplácnu se na břiše. Zarazí do mě tu svou kládu až po kořen a hobluje mě dál.

Ruka mi na ocasu jezdí pěkně svižně. Oči pořád zavřený, v duchu vstupuju do ráje s tím obrovským pokérovaným chlapem, kterej mýmu fotrovi ručí za můj život. Zakláním hlavu, dejchám s otevřenou pusou. Vrchol se blíží a já jsem hlasitější než frajeři z porna. Zesílím stisk, dva tři tahy a stříkám si na břicho i na sedačku. Řvu u toho v extázi a je mi fuk, jestli mě někdo slyší.

Otvírám oči a zírám přímo na toho úžasnýho svalnatýho supermana Grega. V očích má fascinovanej výraz.

„Chtěl bys taky?“ útočím vztekle. Sere mě, že se jen díval, a přitom mu v boxerkách stojí. Doprdele, další heterák, co by si dal říct, a přitom na to nemá koule. Ale já ho dostanu, toho sráče nádhernýho! Vždycky dostanu všechno, co chci, na tom je postavenej svět. Vylítnu ze sedačky a jdu po něm, jenže na něj prostě nemám. Umím se rvát sakra dobře, ale tahle hora svalů mě mrštně chytne jednou rukou pod krkem, druhou sevře koule. Třeštím na něj oči, přišpendlenej ke zdi. Ani nedejchám.

„Jo, chtěl bych taky, ale ne po tvym, frajere. Vezmu si tě, až JÁ budu mít chuť, a ty budeš ten poslední, koho se budu ptát!“ zakroutí mi koulema a já se můžu zbláznit bolestí.

Stojí nalepenej na mě a já cejtím jeho pot. I přes bolest z něj šílím. Kolena se mi podlamujou. Jsem v hajzlu. Vzduch je nabitej sexem, jak z něj cákáj mužský hormony. Může mě mít, jen když kejvne malíčkem. Přiběhnu za ním jak poslušnej pejsek. Péro mi zase stojí a on se jen uchechtne a pouští mě. Sunu se podél zdi až na zem a čumím na jeho záda, široký jak letiště. Mizí ve dveřích k bazénu. Doprdele, tohohle chlapa fotrovi nedaruju! To mi snad udělal schválně.

Pod krkem mám parádní modřiny, jak mě přiškrtil svou ocelovou pazourou. Proboha, byl schopnej mě snad zabít! Při sexu mě zničí za dvě minuty. Chci ho! Musím ho mít! Jsem z něj úplně v háji. Mizím do ložnice a pouštím si další péčko, kde namakanej frája s obrovským čůrákem znásilní v lese mladýho kluka. V jeho kůži bych chtěl bejt. Gregova boule v plavkách slibuje podobnej zážitek.

Rychle se udělám, ale hlavu mám furt plnou sexu s Gregem. Musím se z toho nějak dostat. Šáhnu do baru, kde mám v ledu flašku vodky. Dávám si ohnivej lok rovnou z láhve. Jo! Jde se chlastat!

V mým oblíbeným nočním klubu je narváno. Chodí sem samá zlatá mládež a dobře půlka je z Ruska. Fotřík není sám, kdo tu má letní rezidenci. Zdrhnul jsem Gregovi. Seru na něj. Ať si mě najde sám, boreček namakanej. Chci ho provokovat a jsem trochu uraženej.

V klubu mě všichni znaj. Teplej pingl mi během pěti minut vyklízí můj oblíbenej stůl. Za pár minut je obsazenej. Tři vykroucený buzničky, co se tu potloukaj po plážích a lověj bohatý páprdy. Jedna z nich má na sobě flitrový růžový tričíčko. Řvu smíchy. Dvě luxusní šlapky, co se chtěj zadara napít a je s nima vždycky prdel. A pak pár kámošů, co se tu plácaj a střídaj postele. Na každou noc jinej vocas, to je jejich životní krédo. Ten můj už všichni měli, takže mezi sebou nemáme tajemství. Jsme jak jedna velká rodina. Mejdan se rozjíždí a bude pořádnej. Šampáňo a vodka tečou proudem a kolem stolu je najednou sakra narváno. Koluje pár jointů a na hajzlu se sjížděj lajny.

Jdu se vychcat. Pěkně si to šněruju přes parket, kde se vlní pár zfetovanejch individuí u hlasitý hudby. Už ani nevím, co všechno jsem vychlastal, ale bylo toho moře. Jsem syn svýho fotra, ten taky chlastá jak ruskej generál.

Zastoupí mi cestu v uličce u hajzlíků. Chlap jako hora! Vynoří se odnikud, na sobě kvádro, v podpaží kvér. Beru to od zdi ke zdi a čekám, že mi uhne, ale on mě bez námahy sejme na břicho. Ječím jako siréna, ale stejně mě nikdo neslyší.

„Gregu, Kde jsi! Pomóc!“ Do hajzlu, já jsem takovej kokot. „Pomóc!“

Smradlavej hadr na ksichtě a pak tma.

Ledový mokro! Doprdele, už dost! Chci tý hnusný vodě uniknout, ale nemám šanci. Mozek vysílá impulzy, ale nedojdou, kam maj. Zkrat! Nic nefunguje. Baterky kaput. Hlava mi může prasknout bolestí. A do ksichtu mi furt chčije ledová voda.

„Di, vnímáš mě už?“ starostlivej něžnej hlas.

Greg!

Otvírám oči, ale vidím furt jen tu pitomou vodu. Konečně poslechne ruka. Odstrčím sprchu a mrkám. Ležím ve vaně ve svý vlastní koupelně. Hlava mi třeští a žaludek protestuje. Vybliju žaludeční šťávy, nic jinýho už v sobě nemám. Je mi neskutečně zle. Tohle není jen z chlastu.

Greg něco mele, ale zachytím jen slovo chloroform. Vůbec nevim, která bije. Totálně mimo!

„Jestli mi ještě jednou zdrhneš, vodsereš to. Do toho klubu jsem se dostal za vteřinu dvanáct. Zrovna tě zadníma dveřma táhli do auta.“

„Kdo?“ konečně začínám zpracovávat informace. Klepu se zimou, mám na sobě hadry, prochcaný ledovou vodou. Greg mě svlíká a pouští teplou. Balí mě do osušky a zvedá z vany. Skládám se na zem, nohy mě nenesou.

„Gorily šmejda, co tě potřebuje jako páku na tvýho otce. Aby nám nepomáhal. Aby nemluvil.“

Už zas jsem skoro mimo. Nic nechápu. Gregova slova mnou procházejí, aniž by se zachytila v mozku. Jak taky, když je tam prázdno? Kromě stravující bolesti mám hlavu úplně dutou. Matně cejtim, jak mě Greg lehce zvedá ze země a nese do ložnice. Jo, frajere, když si počkáš tak dvě tisíciletí, možná ten sex bude.

Tma. Než se zrodil vesmír, byla tma. Ten můj bude muset ale chvíli počkat.

Další probuzení je lepší. Vím, kdo jsem i co jsem podělal. Konkurent mýho fotra mě sledoval a poslal svý gorily, aby mě dostaly zpátky do Ruska. A tam by se nade mnou zavřela voda.

„Tak co, už je líp?“ Greg s kafem. Zase jen v plavkách. Vypadá jak bůh.

„Jo,“ natáhnu se pro šálek a pan božský bodyguard si sedá vedle mě na postel.

„Jestli ještě jednou bez mýho vědomí opustíš tenhle opevněnej barák, přivážu tě k posteli,“ varuje mě vážně.

„Když mě u toho budeš šoustat, tak klidně,“ nedám si pokoj. „Kdo vlastně jsi?“ ptám se, zatímco mi kofein putuje tepnama do zadřenýho mozku. „Bodyguardi nebejvaj teplý,“ dodávám.

„Nejsem bodyguard,“ tváří se vážně. „Jsem britskej polda a máš pravdu, jsem gay. Měl jsem tě sbalit a vytahat z tebe informace, ale tvůj otec s náma začal dobrovolně spolupracovat. A tak jsem dostal za úkol ti chránit prdel.“

„Doslova?“ culím se jak debil. To, co mi řekl, nějak nemůžu zpracovat. Proč by můj fotr spolupracoval s britskou policií?

Zajede mi pod dekou klidně rukou mezi nohy. „Jo, doslova,“ sevře můj ocas, kterej ve vteřině reaguje. Odkládám šálek s kafem, abych se nepolil, a zírám na toho svalnatýho boha vedle mě. Jsou Vánoce, nebo co? Splněnej sen! Stahuje ze mě deku. „Líbil ses mi od první chvíle, ale tohle prostě nesmím,“ usmívá se a sklání se k mýmu stojícímu péru.

Když se mě jeho rty poprvý dotknou, slastně se nadechnu. Nasliněnej jazyk mi objede žalud a párkrát ho nechává proklouznout mezi rty. Polaská uzdičku a znovu objede okraj žaludu. Sykám blahem. Jednou rukou mi ocas honí a jazykem a rty si s ním hraje. Pomalu, takže to je k zešílení. Skučím a snažím se ho přírazy donutit k rychlejšímu tempu, ale on se rozhodl mě trápit. Beze spěchu si zasouvá mý péro až do krku a jazykem přejíždí zespod. Rty stahuje předkožku a mazlí se se mnou. Kdyby trochu zrychlil, byl bych za minutu, ale on to prodlužuje, abych si to užil. Masíruje mi rukou koule i hráz a druhou si rozepíná kalhoty.

„Vopíchej mě,“ otáčím se na všechny čtyři a podávám mu gel. Nenechá se dvakrát pobízet. Chce bejt rychle ve mně. Kašle na nějakou přípravu. Pořádně se prohnu a hlavu vrazím do polštáře, ať neskučím nahlas. První brutální zásun bolí. Vyhrknou mi slzy, ale rychle si zvykám a za chvíli už mu jdu vstříc. Jeho tlapy mě drží kolem boků. Naráží si mě až na kořen a já jsem v sedmým nebi. Takhle už mě dlouho nikdo nemrdal. Žádný ohledy a předsudky, jen tvrdá živočišná akce. Honím si ve svižným tempu a vrchol se rychle blíží. Brány do ráje otevřený dokořán.

Stříkám a řvu u toho. Greg za mnou párkrát přirazí a láduje to do mě. Složím se na břicho. Zalehne mě tím svým obrovským svalnatým tělem a líbá na šíji. Jazykem mi objíždí ušní lalůček.

„To bylo úžasný, dík,“ zašeptá.

Do sprchy jdeme spolu. Nohy mě moc neposlouchaj, tak se do svýho poldy zavěsím. Namydlíme se navzájem a pak se vášnivě líbáme a objímáme pod proudem vlažný vody.

„Proč si říkal, že nesmíš?“ ptám se se zpožděním asi dvou světelnejch let.

„Protože jsem ve službě, vole. Jenže už jsem to nemoh vydržet.“

„A co máš s mým fotrem?“ pořád jsem jak retard. Chlast a chloroform je koktejl na hovno. To už si nikdy nedám.

„Slíbil nám spolupráci výměnou za beztrestnost. A jistý lidi nechtěj, aby u soudu mluvil. Vypadá to, že tu spolu budeme trávit dost dlouhou dobu,“ mrká na mě lišácky.

„Jestli takhle, tak jsem všema deseti pro,“ usmívám se spokojeně v objetí toho nádhernýho svalnatýho potetovanýho chlapa, kterej mi zachránil život. Nic lepšího jsem si nemohl přát.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (46 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (44 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (47 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (61 hlasů)

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

0 #4 Re: gayděvkaRon 2019-03-19 00:02
Díky :-)
Asi nebudeš sám, kdo by chtěl bodyguarda. Ona i ta povídka byla psaná skoro "na zakázku". :lol:
Citovat
+2 #3 Odp.: Bodyguardgayděvka 2019-03-18 23:30
Máš to za všechno za 5 :-) Já chci taky boduguarda :-D
Citovat
0 #2 Re: zmetekRon 2019-03-18 00:26
Díky moc. :-)
Citovat
+4 #1 Odp.: Bodyguardzmetek 2019-03-16 19:05
Klasika za plnej! Dobrý.
Citovat