Povídky

Potom se mazlil s celým mým tělem, masíroval mi záda, sál bradavky, chodidly mi svíral a třel ptáka, pak se věnoval nejen mému, ale i svému nástroji, kdy na nich přehrnoval předkožky, třel o sebe odhalené žaludy, a když mi ho ještě chvíli ovlažoval v ústech a jazykem dráždil na uzdičce, asi poznal, že hrozí mé brzké vyvrcholení, rychle si opět lehl na záda, pokrčil nohy, nadzvedl zadek a sám se zavedl penis do análu, kam díky navlhčení jeho slinami po mém zaražení bez problému vklouzl. Není asi nutné opakovat, že opět sevření jeho análu nemělo chyby. Bylo tak těsné, že každé zaražení a vytažení strkalo a posunovalo jeho tělo po dekou přikryté podlaze.

Byl to pro mě nezapomenutelně krásný zážitek. Jestli i pro Zbyška, to si nejsem úplně jistý. Snažil jsem se do něj zasunout svůj tvrdý nástroj pomalu a opatrně, protože jsem cítil, že je strachem dost stažený, ale jakmile jsem poznal, že se trochu uvolnil, už jsem to nevydržel a zarazil jsem ho tak prudce, že jsem ucítil, jak se mi koule zmáčkly mezi jeho zadkem a mými stehny. Zbyšek jen vyhekl, chvíli se nehýbal, ale potom začal sám zadkem tak aktivně přirážet, že jsem měl obavy, aby mi nerozmačkal má varlata. Netrvalo to ale dlouho a naplnil jsem ho z nich proudem horkého semene.

Jednou, když jsem rozvěsil v temné komoře právě dokončené fotky z našeho focení a opět se při jejich prohlížení pořádně vzrušil, Dan, který stál za mnou, držel v hrsti můj penis a obvykle jako při předcházejících setkáních druhou rukou sám onanoval. Tentokrát však po chvíli i druhou ruku zasunul do mých kalhot. Ne však směrem k penisu, ale začal mi hladit zadek, prstem pomalu projížděl rýhu mezi hýžděmi, až se dostal na okraj análu a začal ho krouživým pohybem dráždit.

„Doktore, jestli tě opravdu zajímají mateřská znaménka, tak se podívej, já mám hned dvě,“ také se hlásil nedočkavý Rob. Snažil se sundat šortky, aby mi ta znaménka předvedl, ale činilo mu to evidentní potíže, protože je nemohl přetáhnout přes trčící penis. Když se mu to podařilo, otočil se k nám zády a ukázal pravou půlku, kde měl skutečně spíše větší pihu než mateřské znaménko. Piha však nebyla tak zajímavá jako jeho pěkný zadek.

Prostředí pro soutěž bylo uspořádáno s vytříbeným vkusem. Nejednalo se o žádný amatérský podnik s lacinými efekty nebo nevkusnou výzdobou. Na pódium bylo zaměřeno několik barevných reflektorů, místo zápasnických žíněnek byla podlaha vyložena sametovými polštáři a jediné, co připomínalo boxerský ring, byly barevné ručníky přehozené přes provazy, které lemovaly podium a gong, který svými údery upozorňoval přítomné na začátek jednotlivých disciplín.

Henry se na židli zasouvá do pololehu, abych se mohl plně věnovat tomu, co mi jeho vzedmutý poklopec nabízí. Zip na jeho maskáčích nejde kvůli napružení skoro rozepnout. Osvobozuju velitelské mužství ze sevření kalhot, které stahuju až na vypracovaná lýtka. Dlaněmi hladím svalnatá stehna. Ta se roztahují a já si vychutnávám pohled na dokonale tvarovaná varlata a perfektně vymodelovaného macka. Jeho lesknoucí se žalud prozrazuje, že si velitel moji akci s Achimem užil a na tohle setkání se už delší dobu těší.

„Hele, byla to povídka, prostě fantazie, která se rozvine, když zažiješ nějakou situaci, a tobě je příjemný v ní pokračovat a nakonec ji sepsat a hodit někam na web, kde ti nějací neznámí lidi řeknou, že se jim to líbilo, a jiní zase, že to bylo moc schématický, nebo naopak nepochopitelný.“ „Nikdo o mně ještě nenapsal povídku,“ zamyslel se, „alespoň ne takovouhle.“

Zhluboka jsem nasál vůni jeho rozkroku a olízl přes látku tvrdýho ptáka. Hodně nasliněným jazykem jsem pokračoval, až byly boxerky mokrý a skoro půhledný. Podíval jsem se na něj. Měl přivřený oči a náramně si to užíval. Zhluboka dýchal. Usmál jsem se, kousek stáhl gumu boxerek a nechal vykouknout lesklej žalud. Objel jsem ho jazykem a špičkou pomalu přelízl uzdičku a dírku. Tom vtáhl vzduch mezi zuby a zavzdychal. Pomalu, centimetr po centimetru jsem mu osvobodil klacek i koule a pokračoval v důkladný práci jazykem.

Mazlili jsme se nahý v posteli a Tomáš se u toho rychle sám odbavil. Nestál o to vobtáhnout mě, chtěl se jen vyhonit, zatímco si jazykem hrál s mým pérem a koulema. Nikdy bych neřekl, že mě to bude tak rajcovat. Mladej krásnej kluk, co si užíval, když jsem byl spokojenej já. Vzrušovalo ho, když mě dostal, a vystačil si sám.

Doteď přesně nevím, co mě k tomu vedlo – snad jenom snaha o další podnět k fantazírování, snad jenom kvůli té představě, ale přispěl jsem ve skupinovém chatu svou troškou do mlýna. "Nechce někdo vykouřit? Brno!" Mobil jsem odložil a snažil se soustředit jen a jen na cestu. Nečekal jsem žádnou odpověď.

„Ááách, jooo,“ vydechnul jsem znova. Nohy nad hlavou, stehna přimáčknutá jeho dlaněmi pevně k břichu, až jsem se bořil do polštářů gauče. Zadek vystrčenej nahoru k němu, půlky v téhle poloze roztažené, až by se jeden začervenal. Vyholený půlky, poznamenávám. Týpkovo péro, z větší části zaražené, teď působilo jako dokonalá součást tohohle lascivního sousoší. Noční sousoší lascivity – super název, musím si ho zapamatovat.

Dva dny to při zmatku ve službě zvládám, i když pokaždé, když jsem v Memorialu, mám sto chutí vyběhnout nahoru a navštívit ho. Pak si ale v duchu nafackuju, že jsem trapnej idiot, a kašlu na to. Třetí den mám ale volno a jako na potvoru mě osud, nebo mý podvědomí dovede přímo k nemocnici. Nedá mi spát! Pořád ve snech vidím ty jeho kolouší hnědý oči a vlnitý polodlouhý blond vlasy. Aspoň ho navštívím a popřeju mu hodně štěstí, protože přát mu zdraví nemá smysl.