Povídky

Když nastal večer, vlastně spíš noc, a celá akce byla u konce, tak jsem Tomáše odvlekl do stanu. Spíš jsme se podpírali a ve své fantazii jsem v každém doteku viděl víc. Když jsem ho chytil kolem ramen a on mě kolem boku a prsty mi zasunul do kalhot, věděl jsem, že to jde správným směrem. Nevěděl. Mýlil jsem se. Bral mě jako kamaráda. I položení hlavy na rameno jsem si vyložil jinak. Běžně mi dával pusu na krk, což bylo jeho gesto, že si někoho váží, jsem si také vykládal jinak.

Když se probudil, byla pořád hluboká noc. Měl žízeň, a tak vstal z postele, šel ke kuchyňské lince a napil se vody. Když šel zpátky k posteli, uvědomil si, že Honza leží úplně nahý a odkrytý. V tu chvíli na něj dostal šílenou chuť. Alespoň se dotknout – nebo přivonět.

A my chtěli moc. Cítil jsem, jak moc, když jsme se konečně zas líbali a já mu nedočkavě sahal na poklopec. Péro měl krásně tvrdý, to bylo znát i přes džíny. I mně hrozilo, že mi pták protrhne kraťasy. A když po něm hmátnul Kuba, cítil jsem, jak mi vlhnou trenky a tvrdou koule. To prostě muselo ven.

Jak mě chytil za rameno, ruka se mu po něm smýkla, ale oblečení v jeho velké tlapě uvízlo. Tím se na kombinéze rozjel jezdec zipu doslova běsnivou rychlostí směrem dolů a zastavil se až na samém konci. Vyklouzlo mi nahé rameno, Medvědář se lekl a kombinézu upustil. Ta se ladně sesunula k mým kotníkům, já zavrávoral, udělal krok dozadu, ale protože jsem měl žabky pod vrstvou sesutých šatů, vyzul jsem se i z nich a najednou stál před ním dočista nahatý a úplně bos.

Už jsem identifikoval toho, co mě přidržuje u stěny. Je to Georgie a do ucha mi šeptá, abych byl v klidu. Že prý, když se nebudu cukat, všechno proběhne hladce. Údajně konají na základě bleskového rozkazu. Někteří z nich nejdřív zvažovali, že ho neuposlechnou. Nakonec se ale usnesli, že já to pochopím a ve finále se všechno vysvětlí. I kdyby se mi povedlo dostat se z pout a nějakým zázrakem se vysmeknout z jeho drtivého sevření, bylo by to asi to jediné, na co bych se zmohl. Neměl bych proti němu ani tu nejmenší šanci. Jednou ranou by mě poslal do věčných lovišť. A možná bych se už nevrátil.

V pátek odpoledne visel Šimon rozpažený z kruhů jen v upnutých šortkách. Ve svalech svázaných naběhlými žílami už měl půl druhé hodiny. Dneska makal víc než jindy, protože hlavou mu protékaly myšlenky na jeho profesora. Od prvního dne se mu tam zabydlel a griloval mozek erotickými představami. Nejčastěji ho viděl nahého ve své posteli, jak se probouzí po takřka probděné noci. Vlasy rozcuchané, tělo voňavé a zadek rozdrážděný.

Projela mi tělem nová, silnější vlna vzrušení. Jo, tohle bylo ono. Nechat ho určovat, jak to má probíhat, mě dostávalo o level vejš. Přestal jsem myslet na to, co budu dělat potom, a soustředil se jenom na něj.

„Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex, byla by to blbost. Protože prakticky každej má rád sex. Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex s klukama nebo s holkama nebo obojí, to už by bylo lepší, ne? Jenomže na to se ptát nemůžu. Bylo by to docela dotěrný, co? A hlavně, já už o vás určitou představu stejně mám. Taky máte svou představu o… o mých… dejme tomu… erotických zálibách? Jestli teď řeknete, že jste o tom nepřemejšlel, a budete se při tom rozpačitě dívat na řeku, tak vás odvezu zpátky, zdvořile se rozloučím a víckrát se neuvidíme. Ale jestli řeknete, že také tušíte, o co mi jde, když tady s vámi courám po lese, tak…“

Odtáhnu ho k posteli a povalím na ni. Jen s vytaženým ptákem tam leží a kouká na mě, co se bude dít, vždy byl spíš subka a k tomu taková ukňučená, když se mu to nelíbilo, tak jen kňučel, že nechce. Razantní ne nikdy neuměl. Nasednu mu na hrudník a vytahuji to své nadržené péro a hned mu ho strkám do pusy.

Hneď som vyskočil z postele, išiel ku dverám a skúsil som cez to okienko vidieť čo najviac. Chodba ostala prázdna, bola tiež celá biela a čistá. Na opačnej strane som videl viacero dverí, zrejme ďalšie izby. Videl som aj do izby oproti mojej. Na posteli ležal ďalší chalan. Veľa som ale spozorovať nevedel. Ten chudák mal tvár samú modrinu a opuchlinu, takže som veľa odhadnúť nevedel, mimo toho, že bol asi v podobnom veku ako ja. Spal. Ani som sa mu nedivil, podľa jeho vzhľadu musel prejsť oveľa väčším peklom ako ja.

Trpěl, trpěl vzrušující bolestí a trpěl nekonečným vzrušením, na druhou stranu ještě nikdy neměl pocit takové péče, trpěl a zároveň se cítil být středem světa. Ten pocit, jakým o něj ten muž pečoval, jakým ho něžně a zároveň s krutě rafinovanou vynalézavostí dráždil a jakým si vychutnával jeho reakce, byl opojně pohlcující. Nikdy, ještě nikdy neměl příležitost vnímat svoje vlastní tělo takto intenzivním způsobem, cítil se být polapen, připojen k muži, který ho zdánlivě mučil, a přitom ho obdarovával nekonečnou slastí.

Chris vešel dovnitř a Mart málem zapomněl na všechny nepříjemnosti. Měl pocit, že ještě nikdy ho neviděl tak krásného a vzrušujícího. Opálená kůže se slabě leskla, pod ní lehce hrály pevné svaly. Černé oči hořely temným plamenem.

Prebudil som sa v malinkej tehlovej miestnosti so špinavým matracom a k tomu zviazaný. To som si zavaril. Začal som so sebou hádzať, kričať, ale nič nepomáhalo. Ako by aj mohlo? Tí ľudia mali prax. Keď ma začalo od kriku bolieť hrdlo, prestal som kričať a začal sa obzerať okolo seba. No, obzerať je možno silné slovo, okolo mňa boli štyri steny a na jednej z nich boli dvere. Okno tam nebolo žiadne. Tri zo stien vyzerali ako pristavené neskôr, aby sa väčší priestor rozdelil na malé cely. To bolo asi všetko, čo som dokázal vypozorovať. Teda, zo stropu ešte visela žiarovka, ale vypínač tam nebol.