Povídky

I když bych ho nejradši něžně popadnul, položil na bříško a olízal mu všechny ty jeho poklady. Pak na něj mírně nalehnul, aby si užil váhu chlapa, a pomalu bych mu u toho mezi půlky natlačil svůj zcepenělý ohon. Ale jenom náznakem, abych si mohl jemňounce masírovat tekoucí žalud o jeho svěrač. Občas bych ho přeci jenom přitisknul víc a špičkou proniknul. A potom znova a zase a vždycky o kousek víc, o jedno zasténání hlouběji. Fantazie se mnou mlátí skoro ode zdi ke zdi. Přesto se v reálu nesmím ani pohnout, abych ho neprobudil dřív, než bude sám chtít.

A dost! Ještě chvilku posedím a jedu domů. Nebudu pak někde stepovat na zastávce a čekat kdoví jak dlouho na noční tramvaj. A nikdo nový nepřichází a nepřichází. Je pátek, jasně, ale přece nemohli všichni odjet na chaty a na chalupy. Ale asi jo. Kdyby lidi nebyli hloupí, vymysleli by, jak se nějak domluvit. A všichni bychom si přišli na své. Jenomže ješitnost a umanutost… Ale co, projdu se ještě jednou tudy dozadu. Naposledy. Třeba tam přece jen někdo bude.

V tomhle nevysvětlitelném napětí mi ulevují chvíle, jako je právě tahle. Tahám Daka za trencle a kochám se okamžiky, kdy mu z nich občas vyklouzne některý z kousků všech jeho zahalených rozkošností. On se u toho snaží uplácat něco ke snídani, ale já mám úplně jiné chutě. Vejce nechci mít umíchaná, ale hezky z ostra natlačená na jeho překrásnou prdelku. Sedím u stolu, kousek od kuchyňské linky, právě tak daleko, abych ho mohl takhle škádlit a hrát si s ním.

Nenápadně koukám, jak se svléká do slipů a jde se sprchovat. Z koupelny vychází s ručníkem kolem pasu. Došel ke své posteli, zády ke mně hází ručník na postel. Teď vidím ten hezky tvarovaný zadek, který jsem si prohlížel v letadle. Navléká si pyžamové trenýrky. Nevidím ho zepředu, ani za strany. Ještě chvíli si povídáme o bezvýznamnostech a pak jdeme spát.

Rukami som mu prechádzal po mohutných stehnách a vyrysovanom bruchu. Pomaly som sa posúval perami po jeho penise a jazykom som dráždil žaluď. Počúval som, ako sa Mišov dych zrýchľuje. Odrazu sa neovládol, chytil mi zozadu hlavu rukami a začal si ju prirážať na svoje péro čoraz rýchlejšie a hlbšie.

Prvním kusem byla složitě barevným dřevem vykládaná lenoška. Zvládal jsem základní truhlářské a řezbářské techniky, ale intarzie, navíc tak komplikovaná, mezi ně nepatřila. Po vykuchání původního čalounění se nábytek rozpadl a shnilé dřevo rozdrolilo. Vykládané čelo naštěstí zůstalo, a to ostatní se dodělá. Když jsem to Alexovi zavolal a oznámil mu, že se renovace prodlouží a prodraží, nijak se necukal. Naopak to přijal jako informaci srovnatelnou s faktem, že ten týden byly banány v akci.

Čekala mě dvouhodinová cesta se zastávkou v Písku, kde nastoupil můj kamarád Zoltán. Poznali jsme se na úplně prvním pobytu. On tomu říkal rehabilitace a svým způsobem to pro něj byl, po celém roce, ozdravný pobyt. Kdekdo by si myslel, že si po tolika letech vezmeme společně pokoj. Opak byl pravdou. Každý jsme si vzali svůj a vždycky s nadšením i obavami čekali, kdo bude náš spolubydlící. V podstatě to znamenalo oficiálně nevyhlášenou soutěž mezi našimi pokoji. Co to budu prodlužovat, prostě, kdo první srazí postele, vyhrává. Jednoduché, prosté, zábavné.

Uvedomil som si prekvapene, že teraz už na sebe nemá takmer žiadny tuk, a to napriek tomu, že od septembra očividne nabral ešte pár kíl svalov. Vydýchol a prešiel si rukou po ôsmych tehličkách na bruchu, očividne spokojný, že upútal moju pozornosť. Ja som sa v duchu uškrnul a natiahol si tesné slipové plavky, v akých som chodieval trénovať a posledné roky rekreačne plávať.

Pak se k němu to nahé štíhlé tělo přitisklo a Tim věděl, že je ztracený. Možná, že po tom podvědomě toužil od okamžiku, kdy Damiena poprvé uviděl. Jeho štíhlá postava, kaštanové vlasy a velké modré oči. Byl krásný, to si Tim jasně uvědomoval. Chtěl ho nenávidět, kvůli firmě, kvůli otci, ale nedokázal to. Damien ho očaroval.

Keď šli popri nich, zrazu Lukáš do Tomáša vrazil tak, že ten sa cez zvodidlo takmer prekotil. Než stihol zareagovať, Lukáš ho na zvodidle privalil, začal Tomáša hrýzť do krku, pod ktorým ho jednou rukou držal. Druhou sa mu začal hrať s jeho polkami, pekne obtiahnutými v tesných nohaviciach. Tomášovi to bolo príjemné, mal rád dominantných chalanov a niečo takéto rozhodne nečakal, takže prekvapenie tiež zohralo svoju rolu. Zrazu sa však Lukáš odtiahol, povedal len: "Prepáč," a išiel ďalej. Tomáš to nechápal, prečo ho prepána Lukáš takto naťahuje?

Už to nevydržel. Sotva za nimi zapadly dveře, vrhl se na Freda a začal ho prudce líbat. Fred se nebránil, pootevřel rty, aby Tomův jazyk mohl dovnitř, a vjel Tomovi oběma rukama pod košili. Skopli boty, jeden druhému prudce strhávali oblečení, až létalo po místnosti, a nazí oba padli na postel.

„Chceš, abychom si adoptovali nějakého malého prcka? Zklamu tě, ale to tady zákony nedovolují,” toto vážne nevydržím a začnem sa smiať, čo nie je veľmi dobrý nápad, keďže mu sedím na vtákovi a celé moje telo sa začne natriasať a nadskakovať. Sám pocítim, ako ma to uspokojuje, no ešte sa musím udržať. Narovnať sa na ňom a s rukami na jeho prsiach zasa zavrtím hlavou.

Vyhodil ma z bytu. Proste ma vyhodil z bytu v tak dobrej časti. Starý dobrý Radek je späť! Domov prídem úplne rozladený. Po studenej sprche (aby som zahnal erekciu – nemienim sa robiť pri myšlienkach, to by bola výhra pre neho) sa hodím do postele a jednoducho zaspím. V piatok si nájdem SMS od mamy, že mám naklusať domov, pretože ma minulý týždeň teta nestihla a chce mi zablahoželať k meninám (na ktoré Radek, len tak mimochodom, zabudol – žeby slovenský kalendár?).