Cesta na Island – I. Let do nebezpečí

Letadlo společnosti SAS pojíždí po vzletové dráze letiště Kodaň, aby během několika následujících minut zamířilo k cíli své cesty, letišti Keflavík na Islandu. Otáčky motoru se však snižují a letadlo roluje zpět k letištní budově. Znovu se otevírají dveře letadla a mechanici rozehrávají koncert pro pneumatické šroubováky, doplňované rytmickým bubnováním kladiv. Kapitán se palubním rozhlasem omlouvá za zdržení z důvodu nutnosti odstranit drobnou závadu na hydraulice.

Po dlouhých a nervózních čtyřiceti minutách oznamuje, že porucha byla odstraněna, letadlo může bezpečně odstartovat a vydat se na svoji pravidelnou linku. Několik cestujících však ztrácí důvěru v bezpečnost letu, přestože ji kapitán svým ujištěním v palubním rozhlase zaručuje a raději se rozhodují opustit palubu letadla. Než se podaří vyhledat a vyložit jejich zavazadla, uplynulo dalších dvacet minut.

A tak začala má kombinovaná, v první řadě služební, ale také soukromá cesta na vzdálený Island, na kterou jsem se těšil, a která mě překvapila neplánovanými událostmi ještě dříve, než jsem do cíle své cesty dorazil. Na zcela rozporuplné, ale intenzivní zážitky asi už nikdy nezapomenu.

Palubní průvodčí, pro které raději používám označení letuška nebo stevard, zopakovali bezpečnostní opatření, naposledy kontrolují, zda jsou cestující řádně připoutáni, světla v kabině jsou ztlumena a letadlo se s motory pracujícími na plný výkon rozjíždí a konečně se odlepuje od startovací dráhy. Vychutnávám vždy a znova to drobné vzrušení při startu, které ukončuje duté klapnutí oznamující zasunutí podvozku a uzavření podvozkových šachet spojené s rozsvícením světel v kabině.

Již jsem se těšil na týden, který jsem měl před sebou. Dva dny služební jednání, zbytek dovolená. V nabídkovém katalogu cestovní kanceláře v Praze mě zaujaly záběry sopky Hekla a Katla i blízkého ledovce Solheimajőkull. Protože mám rád i trochu adrenalinového vzrušení, objednal jsem si u cestovní kanceláře v Reykjavíku několik výletů. Kromě sopek jsem si naplánoval návštěvu oblasti gejzírů a vodopády Skógafoss a Gullfoss. Pokud by zbyl čas, chtěl jsem si ještě dopřát relaxaci v horkých koupelích Modré laguny nedaleko letiště. Doufal jsem, že se najde i vhodný průvodce, který by mi pomohl odhalit všechny krásy Islandu.

Ekonomická třída v zadní části letadla, ve které bylo přiděleno sedadlo také mé maličkosti, byla důkazem toho, že prosperující poradenská firma, pro kterou pracuji jako právník zaměřený na zahraniční obchod, nevydá ani cent zbytečně, takže se na svých služebních cestách musím zpravidla obejít bez pohodlí business třídy, která byla pro nás „druhotřídní“ cestující skryta v přední části letadla za sametovým závěsem. Nicméně jako skalní optimista jsem na této situaci neshledal nic špatného. Naopak jsem si cenil toho, že se mé sedadlo nacházelo v těsném sousedství služebního oddílu, kde byly umístěny nejen skříňové vozíky s občerstvením, kávovar, zboží pro palubní prodej a palubní telefon, ale i sklopné sedačky pro palubní personál, takže jsem si mohl zblízka každého z jeho členů prohlédnout.

S potěšením jsem konstatoval, že při výběru palubního personálu měl kapitán, pokud to mohl ovlivnit, šťastnou ruku. Je-li něco pravdy na řečech o tom, jak si kapitán a piloti užívají s palubním personálem, pak jim bylo co závidět. Dvě pěkné letušky a dva mladí stevardi jistě vyvolávali hříšné myšlenky v nejednom z cestujících.

Moji pozornost přitahoval především stevard v naší ekonomické třídě, rusovlasý, štíhlý a modrooký, vyloženě severský typ, kterému výborně seděla slušivá uniforma. Při pohledu na jeho přiléhavé vypasované kalhoty, ve kterých se rýsoval pevně stavěný zadek, mě napadla všetečná otázka, jestli je tak svůdně rezavý opravdu všude a nejen tam, kam bylo vidět. Ani druhý stevard v business třídě nebyl k zahození.  Byl to spíše jižanský typ, snědý, tmavě hnědé oči a stejné barvy i vlasy, sportovní postavy, ale většinu času byl za závěsem oddělujícím třídy od sebe, tak jsem ho zatím nemohl lépe poznat.

Asi po hodině klidného letu nad mořem se ohlásil kapitán letadla. „Dámy a pánové, vítám vás jménem svým i jménem posádky na palubě letadla společnosti SAS a ještě jednou se vám omlouvám za drobné zdržení. Let probíhá normálně, blížíme se k Faerským ostrovům, nacházíme se ve výšce devět tisíc pět set metrů nad mořem, naše cestovní rychlost je osm set devadesát kilometrů v hodině a venkovní teplota je mínus padesát čtyři stupně…“

V tom momentě se letadlo nečekaně zachvělo a po levém křídle sklouzlo o několik desítek metrů níže.

„Zpropadené turbulence, doufám, že to nebude dlouho trvat a budeme moci v klidu dojíst právě servírovanou večeři,“ řekl jsem si v duchu.

Kapitán se však již s dalšími informacemi neozval a v kabině zavládlo tísnivé ticho. Když se letadlo opět silně zachvělo a tentokrát se propadlo značně více, prolomilo ticho vyzvánění palubního telefonu. Sluchátko zvedla vystrašená letuška. Naslouchala pokynům z pilotní kabiny. Jen přikyvovala a stále více bledla. Potom šeptem informovala ostatní palubní personál a všichni začali urychleně sklízet nádobí s často ještě nedojedeným občerstvením.

Když byly skříňové vozíky bezpečně ukotveny ve služebním prostoru a letušky se stevardy zkontrolovali, zda jsou všichni cestující řádně připoutáni, ozval se opět hlas kapitána. I přes snahu uklidnit cestující, bylo v jeho hlasu znát nervozitu, když informoval o vzniklé situaci.

„Dámy a pánové, velice lituji, ale opět se objevily potíže s hydraulikou. Nejedná se o nic vážného, co by mohlo ohrozit bezpečnost letu, ale pro jistotu jsem se rozhodl k návratu na letiště v Kodani. Prosím zachovejte klid a s vašimi dotazy nebo žádostmi se obraťte na palubní personál, který je vám plně k dispozici. Děkuji za pochopení.“

V nastalém tichu bylo slyšet vzlykání nějaké ženy a dvě děti sedící v přední části začaly plakat. Když kapitán zahájil otáčecí manévr, letadlo se opět několikrát propadlo a musím se přiznat, že ani já jsem se už necítil příliš dobře. Křečovitě jsem svíral opěradlo sedadla, snažil jsem se nevnímat nervózní atmosféru v kabině a najít nějaký bod, na který bych se soustředil a odvedl tak myšlenky mimo kabinu letadla. Stále jsem měl ale pocit, který jistě také znáte, jakoby mě někdo pozoroval.

Rozhlédl jsem se a uviděl modré, obavami rozšířené oči „mého“ stevarda, které mě upřeně pozorovaly. Možná pod dojmem scén z katastrofických filmů jsem se domníval, že palubní personál je na podobné situace připraven a mají především svým příkladem cestující uklidňovat. Teď ale bylo vidět, že nejen cestující, ale i profesionální personál byl nastalou situací zaskočen.

Raději jsem nesledoval dění v kabině a věnoval se studiu skládačky s bezpečnostními pokyny, kterou jsem našel v kapse sedadla přede mnou, když se ke mně naklonil stevard z první třídy.

„Pane, promiňte, jste doktor Urban?“ zeptal se mě ztlumeným hlasem.

„Ano,“ odpověděl jsem mu stejně tiše, i když jsem nevěděl, proč se ptá.

„Prosím můžete mě následovat do první třídy? Máme tam menší problém.“

Nebyl čas na dlouhé vyptávání, protože stevard již kráčel přede mnou, a tak jsem až po příchodu do přední části kabiny zjistil důvod žádosti.

Na sedačce v první řadě seděla zhroucená starší žena s krvácející ranou na čele, kterou si způsobila nárazem na stěnu kabiny před sebou při jednom z vrtochů letadla. Nebylo mi jasné, jak může právník v takové situaci pomoci, ale několikrát jsem viděl v soudní síni lidi zhroucené z odhalení, která se tam dozvěděli, nebo po vynesení tvrdého rozsudku, a hned na první pohled mi došlo, že zraněná žena je v šoku. Vybavil jsem si, co zpravidla přivolaný lékař podnikl, a také znalosti první pomoci z autoškoly se teď hodily, zejména zásady T – teplo, tekutiny, tišící prostředky a transport.

Začali jsme od konce a nejdříve jsme ženu přenesli na volná sedadla, kde měla více pohodlí. Ošetřili jsme jí ránu na čele, zabalili do přikrývek a stevard jí podával teplý čaj. Požádal jsem ho, aby mi přinesl cestovní tašku z mého sedadla, kde jsem měl pro všechny případy několik tablet silnějšího analgetika a jednu jsem zraněné dal. Ta se po chvíli uklidnila, a když začala podřimovat, vrátil jsem se na své místo.

Během zpátečního letu si letadlo ještě několikrát zalaškovalo s našimi nervy i žaludky, a tak když jsme uviděli pod námi první světla na pobřeží Dánska, věděli jsme, že už máme nejhorší za sebou. Po chvíli kapitán ohlásil, že se blížíme k letišti, kde nás čeká zabezpečené nouzové přistání.

Letušky i stevard urychleně zopakovali bezpečnostní zásady pro vzniklou situaci. Když potom „můj“ stevard přede mnou předváděl, jak se mají cestující předklonit a opřít hlavy o ruce položené na sedadlo před sebou, vyrýsoval se mu na kalhotách do detailů pevný zadek se zaříznutými slipy tak vyzývavě, že i přes kritickou situaci, jakou jsme právě prožívali, mi hlavou proběhly tak odvážné představy, že díky reakci na ně jsem měl obavy, abych si při případném nárazu nezlomil o přední sedačku penis, který mi při tak vzrušujícím pohledu a erotických představách zdřevěněl a trčel nebezpečně přede mnou.

Přistání však proběhlo hladce, takže mé mužství žádnou újmu neutrpělo. Sanitky i hasičské vozy, které pojíždějící letadlo s kvílícími sirénami a blikajícími majáčky doprovázely, se opět vrátily na svá stanoviště a můj penis se také vrátil tam, kam patřil. Cestující opustili letadlo se ztichlými motory tak rychle, jak jsem to dosud ještě nikdy nezažil.

Také posádka letadla měla řadu povinností, takže jsem ani neměl čas se rozloučit se sympatickým stevardem. V tranzitní hale nás již očekával zástupce letecké společnosti, omluvil se za vzniklé potíže a ujistil nás, že společnost nese veškeré náklady vzniklé naším zdržením. Převzali jsme vouchery na dopravu i ubytování a vyrazili jsme taxíky do tranzitního hotelu Radisson nedaleko letiště.

Hotel byl stejně jako letiště dosti vzdálený od centra Kodaně, a tak jsem se rozhodl strávit zbytek večera v hotelové restauraci. Zde mě čekalo milé překvapení. Když jsem si pochutnával na výborné večeři, také na náklady letecké společnosti, uviděl jsem u jednoho stolu v rohu restaurace celou posádku letadla.

Tmavovlasý stevard se oddělil od skupinky a zamířil si to přímo ke mně.

„Pane doktore, dovolte, abych vám jménem kapitána i celé posádky poděkoval za pomoc a pozval vás k našemu stolu.“

Poděkoval jsem mu za pozvání, ale vymluvil jsem se, že jsem již večeřel. Přitom bych se rád k jejich společnosti připojil, zejména po tom, co mi stevard sevřel pevně ruku a podíval se mi zvláštním, vyzývavým pohledem do očí a já se neubránil představě, jaká lákadla by se mohla skrývat pod jeho uniformou.

„Vím, že jste již večeřel, ale také vím, že sklenku dobré whisky, kterou teď všichni potřebujeme, již naše letecká společnost nehradí. Proto bychom vás chtěli pozvat na jednu sklenku nebo i více.“

To „i více“ řekl opět s takovým důrazem, že jsem si nebyl jistý, zda myslel více sklenek nebo ještě více něčeho jiného. Chvíli jsem váhal, ale nakonec rozhodly pohledy, které ke mně vysílal od jejich stolu „můj“ stevard, kterými prosil, abych pozvání neodmítl.

Kapitán mě přivítal tradičním leteckým přípitkem.

„Připijme si na to, ať je počet našich přistání stejný jako počet startů.“

Na to jsem si rád se všemi přiťukl. Potom mi i kapitán osobně poděkoval a rozhovor, který následoval, se stále vracel k prožitému dramatu.

„Byl to můj první tak vážný problém ve vzduchu, ale vy jako lékař jste jistě zvyklý na situace, kdy se rozhoduje o lidských životech.“

V tom okamžiku mi teprve všechno došlo. Vždyť oni mě považovali za lékaře. Abych zakryl své překvapení, zeptal jsem se, jak mě v letadle vůbec našli. Hnědovlasý stevard mi vysvětlil, že při jednom propadnutí letadla se starší paní v první řadě v hysterickém záchvatu odpoutala a nárazem na stěnu si způsobila poranění na čele.

„Když omdlela, hlásili jsme situaci letišti a z kontrolní věže jsme dostali informaci, že na palubě máme doktora s doporučením, ať ho požádáme o pomoc, a tak jsme se dostali až k vám,“ navázal kapitán.

Teď jsem si uvědomil, že přestože mimo úřední dokumenty svůj titul doktora práv nikdy neuvádím, sekretářka to ráda dělá a pravděpodobně to udělala i při rezervaci letenky, takže jsem se na seznamu cestujících objevil sice jako doktor, ale mé povolání má k medicíně tak daleko, jako povolání kapitána letadla k práci kapitána parníku.

Nesnažil jsem se již tuto záměnu vysvětlit, protože to v tomto okamžiku nemělo význam a musím se přiznat, že mi to i trochu imponovalo. Zraněné paní se dařilo dobře, a jak mě stačili informovat, lékař na letišti poskytnutou „odbornou“ pomoc ocenil.

Kapitán se asi po půlhodince omluvil, že musí ještě vyřídit nějaké formality a zvedl se od stolu. Blonďatá letuška ho rychle následovala a všem nám bylo jasné, o jaké formality asi jde. Obdobně se po chvíli vytratil druhý pilot s brunetkou a u stolu jsme zbyli jen se stevardy. Ti se na mě obrátili se společným pozváním na další sklenku u baru.

Po několika sklenkách se mi hnědooký stevard svěřil, že jsem byl v letadle jeho spása a neví, jak by to beze mne zvládl.

„Byl jste báječný. Ještě teď se klepu, když si na to vzpomenu. Jsem ještě pořád tak rozhozený, že asi vůbec neusnu. Ještě jednou moc děkuji a prosím tykejte mi, já jsem Jan.“

„Je mi potěšením, já jsem zase Milan,“ rád jsem nabídku přijal. „Můj“ stevard se také okamžitě připojil k nabídce tykání.

„Jmenuji se Robert, ale znáte ty vtipy o robertcích, raději mi říkejte jen Rob.“

„Ty máš něco proti robertkům?“ zasmál se Jan a šibalsky na mě mrkl.

„Vůbec ne, spíše naopak, vždyť to dobře víš,“ smál se Rob.

„A když už se nikomu nechce spát, mohli bychom si objednat na pokoj ještě něco na uklidnění,“ dodal.

Jan se hned připojil, a tak jsme se domluvili, že se za dvacet minut sejdeme na jeho pokoji.

Rychle jsem se osprchoval, natáhl na sebe pro všechny případy přiléhavé slipy, do kterých jsem jen těžko vměstnal nedočkavý a ztopořený penis. Ten se již při představě možného dobrodružství hlásil neodbytně ke slovu.

Když jsem si vybavil, jak si kapitán uklidňuje nervy s blonďatou letuškou a druhý pilot to samé s brunetkou, představa, že si teď nervy možná uklidňují i Rob s Janem mě vzrušila natolik, že jsem se vypravil k jejich pokoji o chvilku dříve s tajným přáním je překvapit. Než jsem tam došel, uvědomil jsem si, že to není jen touha je překvapit, ale také nečekaná žádostivost, i když jsem si nebyl jistý, kdo z těch dvou mě více přitahuje, a abych měl více času si srovnat v hlavě svá přání a představy, raději jsem zpomalil a zaťukal na dveře pokoje s malým zpožděním.

Jan se naoko zlobil, kde jsem tak dlouho, že už s Robem mají za sebou jedno kolo a záhadně se na sebe usmáli. Jak se ale vysvětlilo, byla to jen runda whisky, takže nebyl problém, abych je dohnal. Po další rundě Jan prohlásil, že je v pokoji příliš horko a začal se pomalu a vyzývavě svlékat.

„Milane, doufám, že ti to nevadí, a Rob je na to už zvyklý,“ obrátil se ke mně Jan.

Než jsem ale stačil cokoliv říci, připojil se k nečekanému, ale vítanému striptýzu i Rob.

Po chvilce již byl Jan jen ve spodním prádle, které ještě zdůrazňovalo jeho přednosti. Uzoučké slipy, spíše tanga, jejichž stužka se vzadu ztrácela v půvabné rýze mezi půlkami, přecházela vpředu v miniaturní trojúhelník, který prakticky nemohl moc zakrývat jeho přesně do detailů vyrýsovaný penis, který byl zřetelný jako nahý.

Nenalezl jsem však ani odpověď na otázku týkající se barvy jeho chlupů. Měl rozkrok tak dokonale vyholený, že po chlupech nebylo ani památky. To mi však vadilo nejméně. Zbožňuji, když je přirození pěkně hladké, maximálně s menší ozdobou z chloupků, která dá vyholeným partiím ještě více vyniknout.

Mohl jsem na Janovi oči nechat jen do té chvíle, než svůj neúplný striptýz dokončil i Rob. Pohled na jeho tenké a těsné šortky, ve kterých se také rýsovaly všechny detaily ztopořeného penisu, mi přivodil vlnu horka v rozkroku a vyvolal viditelné povstání v kalhotách, které jsem se snažil zamaskovat. Nejen do tváří, ale i do penisu, se mi nahrnula krev, a přestože jsem se snažil tvářit odmítavě, pohled na můj penis neposlušně se vztyčující mé vzrušení nepochybně prozrazoval.

„Ale pane doktore, tobě také musí být horko, vidím, jak jsi zčervenal,“ se smíchem ke mně přistoupil Jan, začal mi povolovat vázanku u krku a rozepínat košili.

„Doufám, že pro lékaře je normální, že se před ním pacienti svlékají, a nemá také žádné problémy je prohlédnout.“

K Janovu počínání se teď připojil i Rob.

„Vidím, že jsou ti jaksi těsné kalhoty, chtělo by to povolit alespoň pásek.“

Rozepnul mi však zručně nejen opasek u kalhot, ale jedním trhnutím i zip. Rychle jsem se postavil a chtěl si zase kalhoty zapnout. Ty se však při prudkém pohybu svezly na zem a já tam stál jen v modrých slipech se ztopořeným penisem, který se jasně rýsoval na napnuté látce a jeho naběhlý žalud vykukoval nad jejich lemem. Rob o něj jakoby náhodou zavadil a přidržel ho, ale já jsem ho zase rychle zastrčil do slipů a tvářil se, jako by se nic nestalo.

Rob s Janem přistoupili tedy na hru a tvářili se také jako by nic.

„Pane doktore, když jsi poskytl pomoc té starší dámě v letadle, nemohl bys také teď pomoci jednomu mladému muži? Mám tady vedle bradavky na levém prsu mateřské znaménko a bojím se, zda to není nebezpečné,“ naoko vážně se svěřoval Jan a už si sundával nátělník. Skutečně měl malé mateřské znaménko vedle dvorce, ale bylo spíše se vzrušením zduřelou bradavkou ozdobou než důvodem k obavám.  

S chutí jsem provedl důkladnou prohlídku, která se Janovi viditelně zamlouvala. Když jsem prohlídku končil, neudržel jsem se a vzal jsem postupně obě bradavky do úst a sál je tak, že ještě více nabyly na objemu.

„Doktore, jestli tě opravdu zajímají mateřská znaménka, tak se podívej, já mám hned dvě,“ také se hlásil nedočkavý Rob.

Snažil se sundat šortky, aby mi ta znaménka předvedl, ale činilo mu to evidentní potíže, protože je nemohl přetáhnout přes trčící penis. Když se mu to podařilo, otočil se k nám zády a ukázal pravou půlku, kde měl skutečně spíše větší pihu než mateřské znaménko. Piha však nebyla tak zajímavá jako jeho pěkný zadek.

Pevně stažené hýžďové svaly porostlé jemnými chloupky jako zralá broskev sváděly k nakousnutí. Na půlkách se mu dělaly dolíčky jako mladému děvčeti ve tváři a Rob si byl těchto předností jistě dobře vědom, proto nás nechal chvíli se tím pohledem potěšit.

Když se potom otočil, držel v ruce ztopořený penis s odhaleným žaludem a ukazoval malou skvrnku na předkožce.

„Chudák malý, nebolí ho moc ta strašná věc?“ začal ho Jan naoko litovat a se smíchem mu hladil penis.

Bylo vidět, že to není poprvé, protože nebyl Robovým výstupem vůbec překvapen a pokračoval ve hře. Chvilku mu špičku penisu hladil, chvilku ho ovlažoval slinami, až nakonec sevřel žalud mezi rty a celý penis se postupně ztrácel v jeho ústech.

Rád bych se také zapojil do té lákavé hry, ale nechtěl jsem vypadat jako nezdvořák a rušit jejich laškování. Situaci vyřešil Rob, když mi připomenul, zda bych také neměl ta znaménka prohlédnout. S chutí jsem se připojil, a když Jan uvolnil Robova ptáka z úst, začal jsem ho také důkladně „vyšetřovat“.

Prohlédl jsem každičký centimetr a každý záhyb ohrnuté předkožky, zmáčkl jsem penis těsně za žaludem tak, že se na jeho konečku otevřela malá růžová ústa a zasunul jsem do nich špičku jazyka. Robovi se to viditelně líbilo, teď ale zase Jan netrpělivě přerušil tento lékařský zákrok dalším dotazem.

„Doktore, je to nebezpečné?“ snažil se obrátit pozornost k sobě.

„Jestli je tady něco nebezpečného, tak je to tenhle sametový krasavec,“ potřásl jsem stále ztuhlým Robovým pyjem.

„Ten je nebezpečný každému panicovi, kterého připraví o poctivost ani nebude vědět jak.“

„Proč jenom panice? Takový mladý doktor také není k zahození,“ zasmál se Rob.  

Jeho upřímnost mě překvapila, ale Jan byl plně v obraze a pokračoval v nahrávce.

„Ale není to nic jednoduchého nechat si zadek protáhnout takovým mackem. To můžu potvrdit z vlastní zkušenosti a také se mi jednou svěřil palubní inženýr, že nemohl týden sedět po tom, co ho Rob v sauně utěšoval po rozchodu s jeho děvčetem.“

„Tak co bude s tou prohlídkou, už skončila?“ zeptal se Rob.

„Když prohlídka, tak prohlídka,“ prohlásil jsem rezolutně a pořádně jsem zmáčkl palcem a ukazováčkem žalud penisu, který jsem stále ještě držel v ruce. Ale Rob nic. Přitlačil jsem tedy víc, až žalud začal tmavě rudnout, jak se v něm zadržovala krev, ale Rob zase nic.

„To máš marný, má ho jako hřebec a nic ho nevyvede z míry. Zkus to odzadu,“ poradil mi Jan a podával mi tubu s jakýmsi přípravkem.

Myslel jsem, že je to gel a snažil jsem se ho trochu vymáčknout na prsty, kterými jsem chtěl pokračovat v „hloubkovém“ vyšetření.

„Ale ne, už jsem ho natřel vazelínou, tak mu to tam jen celé zasuň,“ radil dál Jan.

A já teprve teď zaregistroval, že už je stejně jako Rob celý nahý. Bylo vidět, že Rob s análním vyšetřením již počítal, asi to byla obvyklá součást jejich zábavy. Ochotně se otočil a opřel se lokty o stolek. Už jsem neváhal a tubu jsem mu zasunul do nastaveného zadku.

Jeho penis okamžitě zareagoval ještě větším vzepřením se v celé své délce. Toho využil Jan a začal mu ho honit. Rob spokojením jen hekal, ale pak se zarazil.

„Tak takhle ne přátelé, já se tu mám jako paša v harému a vy dva pořád nic. Co kdybys Jane, také chvíli potěšila Milana?“

Jan se ke mně obrátil a pro jistotu se zeptal: „Milane, můžu? Nebude ti to vadit?“

Rychle, aby si to náhodou nerozmyslel, jsem přitakal.

„Že se vůbec ptáš, vždyť se už nemůžu dočkat“ a rychle jsem si stáhl slipy. To již ale Jan klečel před lůžkem, kam jsme se všichni rychle přemístili. Sevřel můj penis v pravé ruce, přehrnul předkožku ze žaludu, uchopil ho mezi rty a začal intenzivně sát.

Sevřel mi ho v ústech tak pevně, že si teď mohl pravou ruku uvolnit a dál zpracovávat Robův penis. Levou si současně zajel do rozkroku, kde jeho hbité prsty jezdily po naběhlém penisu až k nedočkavě vykukujícímu rudému žaludu.

Ticho bylo rušeno jen mlaskáním, jak Jan nahoře jazykem zpracovával můj penis a dole prsty proháněl již úplně mokrého ptáka, reagujícího mlaskáním na pumpující prsty. Měl jsem se co ovládnout, abych do úst svírajících můj pyj nezačal stříkat ven se tlačící semeno, když se o své také přihlásil Rob.

„Miláčci, nezapomněli jste teď zase na mě? Víš Jane, že mi tvůj pták dělá opravdu dobře, teď si ho klidně proháněj dál sám, ale tvoje prdel mě strašně rozpaluje. Co kdybys tu krásu na mě vystrčil?“

Jan Robův návrh nijak nekomentoval, jen se pohotově přesunul tak, jak požadoval. Ten se už také ničím nezdržoval, a protože měl penis celý mokrý od Janových slin smíšených s kapkami, které mu na jeho špičce vyrážely, přilehl k němu zezadu a už se penis nořil do nastaveného otvoru, který mu sám Jan prsty roztáhl. Dál se nenechal rušit, jenom hekal, když Rob tvrdě přirazil, a věnoval se vlastní masturbaci.

Teď jsem se ocitl v rozpacích zase já. Mám se věnovat přednostně Janovi, nebo mám dát přednost tomu, co mě více přitahovalo. Tím byl Robův zadek pravidelně se přede mnou pohybující v rytmu zarážení penisu do Janova zadku. Nakonec jsem si řekl, že kdyby se jim něco nezdálo, tak se jistě ozvou, a přiložil jsem špičku penisu k Robovu zadku lesknoucímu se vazelínou od předchozího protahování, které ho pěkně uvolnilo.

Ani jsem si nestačil rozmyslet, zda ho mám zasunovat pomalu a opatrně nebo zvolit razantní zaražení, když to Rob rozhodl za mě. Jakmile ucítil tlak mého žaludu na kraji análu, prudce proti němu zadkem vyrazil a sám se na připravený penis doslova nabodl. Pak jsme už bez dalších slov, jen za hlasitého vzdychání a hekání všichni tři prožívali každý po svém báječnou soulož.

První, ač jsem to vůbec nečekal, se udělal Jan. Asi to bylo tím, že se jako první rozjel a měl přede mnou a Robem náskok. Současně ho vzrušoval Rob zarážením svého kůlu do zadku a sám jistě velmi dobře věděl, jak si přivodit co největší potěšení. Náhle se od našeho klubka oddělil, stočil se na bok, se zavřenýma očima a s oběma rukama mezi nohama se oddával sladké křeči.

Bylo příjemné pozorovat ho, jak se kouše do rtů, aby nezačal přílivem vášně vykřikovat, a po stehnech mu stékají pramínky čerstvě vystříkaného semene. Rob, který teď zůstal v pokleku se svým trčícím nezaměstnaným penisem a s mým zaraženým hluboko v zadku, přerušil kopulační pohyby a chvíli oddychoval. Potom se ode mne také odpoutal, ale než jsem se stačil postavit, protože jsem pořád ještě klečel fascinován pohledem na uklidňujícího se Jana, ucítil jsem Robovy horké dlaně na svých bocích.

Přitáhl si mě k sobě a už jsem cítil, jak se jeho tvrdý žalud snaží prodrat do mého úzkého zadku. Přestože jsem si to přál, podvědomě jsem se jeho útoku bránil. Rob proto přestal se svými pokusy do mě proniknout a místo toho mi podsunul pravou ruku pod břichem, uchopil asi následkem jeho předchozího pokusu trochu změklý penis a začal ho honit.

„Neboj se a uvolni se. Uvidíš, vůbec nic to nebude. Sedni si na mě, já ti ho dám jen na kraj a ty si sám urči, jak pomalu nebo rychle a jak hluboko si ho chceš zasunovat. Až bude uvnitř, sám si rozhodni, jestli chceš jen mírně a pomalu projíždět nebo pořádně a tvrdě protáhnout.“

Jeho slova mě uklidnila, a když jsem ucítil špičku jeho penisu na kraji análu, uvolnil jsem se tak, že jsem mohl začít s pomalým narážením. Když konečně pronikl celý žalud dovnitř, pocítil jsem obrovskou úlevu a příjemný pocit při pronikání zbytku Robova penisu.

Zpočátku jsem jen opatrným pohybem zadku umožňoval jeho penisu se v omezeném rozsahu vysouvat a zase vracet zpět do teplého sevření. Pomalu jsem tomu začal přicházet na chuť a kurážně jsem Roba vyzval.

„Tak mi tedy předveď, co dokážeš, ať o nic nepřijdu.“

A o nic jsem také opravdu nepřišel. Rob položil své silné ruce na má ramena a přitahoval se ke mně tak silně, že jsem cítil při každém přiražení, jak mi jeho tvrdá varlata narážejí na zadek. Bylo to tak vzrušující, že jsem odhodil všechen stud, vůbec jsem nevnímal přítomnost Jana a hlasitě jsem Roba pobízel, ať pořádně přiráží a pravou rukou jsem přitom sám tvrdě masturboval. S hlavou opřenou o pelest postele jsem sledoval pravidelné kmitání našich varlat a lesknoucí se kapičky vyrážející na špičce mého pyje.

Když jsem po chvíli zvedl hlavu, viděl jsem Jana, jak nás upřeně pozoruje a mezi nohama se mu ztrácela tuba, kterou jsem dříve použil k uspokojování Roba. Mezi prsty svíral naběhlého ptáka a bylo vidět, jak mu to dělá dobře. Jeho pohled prozrazoval, jak ho naše řádění vzrušuje. To, že nás pozoruje a představa, jakou scénu mu předvádíme, mě vzrušilo takovou měrou, že jsem už více nedokázal ovládnout blížící se vyvrcholení.

Pohyby prstů na penisu jsem zrychlil, co nejvíce jsem vyrážel zadkem vstříc Robovi, dokud jsem neucítil, jak se mi mezi prsty dere proud semene. Současně se stahy, které z mých varlat vypuzovaly další a další dávky, jsem také cítil, jak se mi stahují i svaly uvnitř pánve. Jak se mi později svěřil Rob, povzbudilo ho to tak, že se již také přestal ovládat a bez vytažení penisu z mého zadku začal do mě stříkat tak silně, že jsem i uvnitř vnímal vlny jeho vystřikovaného semene. To při každém dalším přiražení vytékalo ven a stékalo mi po stehnech.

Konečně se i Rob vyčerpal, vytáhl ze mě mokrý penis a oba jsme se připojili k Janovi, který již podruhé prožíval svůj orgasmus, ale byl jistě rád, že se mu opět věnujeme. Trochu jsem znervózněl, když jsem si uvědomil, že náš anální styk proběhl bez jakékoliv ochrany. Jan, jako by četla mé myšlenky, nás naoko vážně pokáral.

„Pánové, příště bych doporučoval prezervativy. Kdybyste nebyli tak rozjetí a já v ten moment nebyl zcela mimo, pomohl bych vám ze svých zásob, které jako správný palubní mám stále po ruce. Ale Milan je jistě jako lékař v pořádku a my s Robem také absolvujeme pravidelné prohlídky, tak máte ohromné štěstí.“

Jeho výtka mě uklidnila a žádat Jana ještě před chvílí o prezervativ bych považoval za projev nedůvěry vůči Robovi. Přesto jsem se zapřísáhnul, že příště, bude-li ještě nějaké příště, už bez řádné ochrany ani ránu.

A to příště ještě bylo. A ne jednou. Po malém občerstvení jsme absolvovali další dvě kola v ringu bez gongu, žíněnek a vyhlašování vítězů. Věřím, že jsme se vítězi cítili všichni tři.

Jednu chvíli to už vypadalo, že největší vzrušení z nás vyprchalo a vše skončí. Jan si však postěžoval, že má stále před očima ty stresující scény z letadla a rozhodně nechce být do rána na pokoji sám.

„Přece ho v tom nenecháme, nejsme přece žádné padavky,“ prohlásil srdnatě Rob, i když já jsem si už tak jistý nebyl.

„Máme tu ještě nějaké dluhy, přece když všichni, tak všichni.“

Nejprve jsme mu moc nerozuměli, a tak nám to polopaticky vysvětlil.

„Vy jste si už oba užili dosyta análu a já, který to tak miluji, bych teď měl být ošizen?“

Uznali jsme, že má pravdu, a po krátké poradě bylo pro další dějství rozdělení rolí jasné. Los padl na mě. Pro mě zpočátku nepříjemným problémem bylo, že můj penis nebyl ve stavu potřebném k provedení takového úkonu. Proto bylo na Janovi a Robovi, aby odpovídající tuhost zajistili.

Úkolu se ujal Jan a bylo vidět, že mu to vůbec není proti mysli. Rob mu mezitím svým jazykem a rty vydatně proháněl ptáka, ale u mě ani po krátké masturbaci včetně zapojení jazyka nebyl velký pokrok znát. Jan to vyřešil razantně. Potřel si ukazovák krémem a zasunul mi ho celý do zadku. Zapůsobilo to jako blesk a za okamžik jsem byl opět v plné pohotovosti. Když ale stále nepřestával, přitáhl jsem si Roba a začal mu také kouřit penis, který si až dosud musel honit sám.

 Jakmile jsme byli zase oba plně provozuschopní, klekl si Rob na pohovku, já si klekl za něj a sám jsem mu teď už v kondomu navlečený a řádně připravený penis zavedl do zadku. Jednou rukou jsem si ho za boky přitahoval, druhou jsem zezadu nahmatal jeho penis a pořádně mu ho proháněl.

Zatímco jsem tvrdě přirážel, lehl si Jan před Roba tak, že měl jeho ptáka přímo před obličejem a mohl ho důkladně obšťastňovat jazykem a na Janovu žádost přidal k jazyku i jemné stisky zuby na žaludu a uzdičce.

Dával si záležet, aby ho co nejlépe uspokojil, a tak si chvílemi pomáhal i prstem v jeho přitažlivé prdelce. Dařilo se mu to tak dokonale, že po několika minutách dosáhl celý rozechvělý dalšího vyvrcholení a výstřiky končily až na jeho břichu a prsou. Zasáhlo ho to tak silně, že se téměř divoce vrhl na Roba, odstrčil moji ruku z jeho penisu a na oplátku mu ho vyhonil tak, že stříkal sperma okolo sebe jako by to bylo poprvé po dlouhé sexuální abstinenci. 

Rob už byl dokonale uspokojený, a tak jsem vytáhl penis z jeho zadku, stáhl z něj prezervativ a chtěl se dodělat sám. Jan mě však nenechal a stejně jako Robovi mi penis honil, dokud z něj semeno nestříkalo na Robova chlupatá prsa.

To však neznamenalo, že by naše vášnivá noc končila. Střídání všech možných i nemožných poloh i všech otvorů, které jsme měli k dispozici, byť už ne s takovým nasazením, trvalo až do časného rána.

Ráno mě autobus s ostatními spolucestujícími odvezl zpátky na letiště, kde již čekalo náhradní letadlo. Byl to stejný typ jako to, které nám včera připravilo takové nemilé překvapení a horké chvilky. Bohužel posádka už stejná nebyla, s tou jsem se musel ráno ještě v hotelu rozloučit.

Jen jsem smutným pohledem občas zabloudil ke služebnímu koutku, odkud se na mě už nezasměje můj včera ještě neznámý Jan, ani se za závěsem neobjeví Rob s jeho spikleneckým úsměvem. Věřil jsem, že vzpomínky na gejzíry vzrušení a lávu horkého semene už nezastíní ani gejzíry a láva ze sopek, které mě na Islandu teprve čekají. Vše však bylo opět jinak.