Povídky

Jistou dobu jsme se pak pokoušeli o prevenci erekce tím, že jsme se snažili mluvit o všem možném. Ovšem přiopilý Asiat se neustále vracel k nepřístojným otázkám ohledně onanie. Jak často si to děláme, kde si to děláme, jak často se nám postaví a takové ty věci. Výsledkem bylo, že nám všem stál, ale dělali jsme, že „nedíváme“.

Přesunuli jsme se dovnitř, v kuchyni stáli proti ani ne dva metry od sebe a klábosili o nesmyslech. Najednou nám jaksi došla řeč a jen jsme tak stáli proti sobě a hleděli si přímo do očí. Ač jsem si řekl, že bych se měl dívat někam jinam, nedokázal jsem odvrátit zrak. Dostal jsem strach, že se aktivuje ta moje věčně nadržená část těla a párkrát skoro hlasitě polkl to množství slin, které se mi začalo hromadit v puse. Dan mě stále upřeně sledoval a velmi pozvolně si otočil svou kšiltovku kšiltem dozadu a pečlivě ji urovnal.

Černochovi bys měl rozhodně vysvětlit, že ani před ním, ani před tebou nebude vystavovat svůj ocas čouhající z trenek! Jak si vůbec dovoluješ mu říct, že ti to nevadí, když ti to vadí!? A ten Japonec, tomu to vadí rovněž, jen mu jeho slušnost nedovoluje to říct nahlas! To jsou zcela irelevantní argumenty! Ihned mu nařiď, že v mezinárodním společenství musí nosit vhodné domácí prádlo! Jaképak copak? Fujtajbl!

Ten jeho vzrušením zastřenej hlas mi teda dává! A ty jeho dotyky, ach… Děsně se to ve mně mele, jasně, že bych mu chtěl vyhovět, protože nejsem žádnej tyran, i když mi do něj tak často nadává. Ale na druhou stranu, úplně stejně často ze mě má srandu, že jsem měkkej. A pokud si mám vybrat z těchto dvou možností, tak beru toho tyrana, haha.

Držel jsem jej pevně a nemínil si ho nechat utéct a on po chvíli zvládal jen něco mumlat do polibku, nakonec se poddal úplně. Samozřejmě předtím vykulenýma očima zkontroloval, jestli nikdo v okolí není. Nebyl, pro mé štěstí. Jen jedna z hus, ochočená a zvyklá na lidskou blízkost, si nás zvědavě prohlížela. Viděl jsem na Persym, že na chvíli pod jejím pohledem znejistěl, ale pak nejspíš pochopil, že husa z toho nemá rozum a odsuzovat nás nebude.

Po dvou takových večerech se z toho pomalu stávala rutina, akorát už jsme nesedávali na opačných koncích gauče, ale těsně vedle sebe. Z ničeho nic natáhl ruku a chytil mě okolo mých ramen a klidným hlasem poznamenal: „Krk je jedno z hlavních míst, odkud z tvého těla utíká teplo.“ Ve skutečnosti je to pravda, proto jsem to nijak neřešil.

Neznal jsem takovéto myšlení. Vždycky jsem si byl svými činy a dráždivým sváděním jistý, a pokud mě někdo poslal do háje, jen jsem nad tím s úsměvem mávl rukou. Tohle však v případě toho hnědovlasého kuchtíka nehrozilo a věděl jsem to už teď. Jeho odmítnutí by mě zchladilo jako ledová sprcha. Netušil jsem, jestli si dokážu lízat rány po psychické facce, kterou bych si mimochodem zasloužil.

Neuměl jsem vést zbytečné řeči. Chvíli jsme se jeden druhému dívali do očí a pak jsem se naklonil a políbil ho. Přímo na ústa. Vlastně jsem se pouze o ně otřel, zlehka a rychle, ale stačilo to. Askar se ke mně přitiskl, objal mě jednou rukou kolem krku a druhou si přitáhl mou hlavu. Svými rty drtil ty moje, přinutil mě otevřít ústa a vstrčil do nich svůj vlhký jazyk.

„Chtěl bys vědět, co mi řekla?“ podíval se mi do očí a já jen němě přikývl. „Řekla mi, že mi čumíš na zadek a že na mě v jednom kuse zíráš… Takže já bych potřeboval vědět, o co ti jde? Už jsem si zvyk‘, že civíš v kuchyni, ale ty to děláš i venku, takže se tě zeptám a chtěl bych upřímnou odpověď – jsi na chlapy?“

Představa, že v koupelně právě masturbuje jeden a chystá se ho vystřídat druhý, mne donutila lehnout si do postele na bok a přikrýt se. Když se Haruko vrátil z koupelny a onanovat šel Umar, bojoval jsem s myšlenkou, že budu si muset jít zamasturbovat hned po něm. Ale tatínku, zvítězil jsem nad touto mrzkou touhou! Představil jsem si, jak ležím v posteli s Elisabeth (to je ta kyprá spolužačka bez estetických kvalit) a jak se snažím jí vpravit svůj právě ztopořený pyj do vagíny… A vskutku, jistě by mi to nešlo, poněvadž mi během několika sekund penis úspěšně ovadl!

Než se Mates vrátí, vyhrabu z jedný skříně v předsíni deku a rozložím ji na zahradě pod stromem. Jo, tady se nám bude hezky učit – a nejenom učit, ujistím se, když s potměšilým výrazem přejedu očima nejbližší okolí a všechny možnosti, který se nabízejí. No, Matýsku, jestli dneska budeš mít zlobivou, tak prosím!

„A s tím chefem jdi do prdele, když nejsme v kuchyni!“ „A jak vám mám tedy říkat?“ Bože, tak natvrdlého kluka jsem ještě nepotkal! Člověk mu tady naservíruje tykání až pod nos a on se nechytá. „No, já nevím, třeba mým jménem, představ si, že i já se nějak jmenuju, myslím, že jsem se představil, když jsi poprvé přišel do kuchyně, ale jestli máš krátkou paměť – jmenuju se Persy,“ pobaveně jsem se pousmál a na chvíli mu položil familiárně ruku na rameno. Cítil jsem, jak se otřásl. Chvíli mi ho až bylo líto, ale koneckonců svrab snad nemám, tak mi nemusí tak okatě ukazovat, že se mého dotyku štítí.