Povídky

„Já je ale nestřídám jako spodní prádlo…, v tvém případě možná i víc jak to," ohradil jsem se trochu uraženě, že nás dva vůbec srovnává. Já s nikým nedělal nic, co by překračovalo hranice přátelství. Jeho úšklebek se najednou ještě zvětšil a v jeho očích něco nebezpečně zablesklo. Nevědomky jsem se nad tím trochu přikrčil a couvl o dva kroky, když se on o tři přiblížil. Kvůli tomu jsem byl ještě víc zatlačen do slepé uličky, a když se naklonil ke mně, až jsem cítil jeho dech na své tváři, došlo mi, že je na tohle expert. Je si nebezpečně vědom, co dokáže a jak člověka vyvést z míry. Spiklenecky se na mě podíval, hned vedle mého obličeje, než se stočil k mému uchu. „Nenosím spodní prádlo,"

A náhle ho uviděl. Krásný, nahý mladík s jemně vymakanými svaly, bronzovou pokožkou, černými a kvalitními vlasy dlouhými až po vypracovaný zadeček, s dosti velkým ochlupením různě po těle, obzvláště pak mezi nohama, a z chloupků vykukujícího něco neobyčejného. Adonis byl proti němu zrůda. Ovšem reakce vlastního těla Marcuse nemile překvapila. Nikdy v životě nic takového nepocítil.

Prohlížel si blonďáka před sebou. Bílá doktorská košile s krátkým rukávem, bílé kalhoty i boty. V kapsičce košile přichycená jmenovka: MUDr. Martin Štěpánek, urolog. Krev v těle mu začala vztekem vřít.

Hlavou mu běhala spousta otázek. Co má teď dělat? Nebylo by lepší se před Martinem schovat v kabině a nevylézat, dokud nepřistanou? V duchu nad tím zakroutil hlavou a otočil se k němu.

Pak jsem objevil v největší místnosti něco jako ring, ale bylo tam docela bahno. Ještě chvíli a už to začalo. Ukázalo se, že se jedná o určitý druh wrestlingu. Těch pár rozdílů se ovšem našlo. Kromě zmíněného bahna šlo především o sex. Oba bojovníci nebyli moc oblečení, ale prvním úkolem bylo svléknout soupeře úplně do naha a při tom své vlastní oblečení uhájit. Kdo měl protivníka nahého, měl právo mu ho uzamknout a třeba ho i znásilnit. Samozřejmě dotyčný se tomu všemu usilovně bránil a snažil se přejít do protiútoku. Zápas skončil jen a pouze v případě, že se jeden z nich vzdal anebo byl uzamčen a jakýmkoliv způsobem znásilněn. Klíč vítěz poté hodil do obecenstva, a kdo ho chytil, mohl si s uzamčeným dělat, cokoliv se mu zachtělo, teda v rámci zákona.

Jonáš sebou trhl, když ho to heslo uhodilo do očí. Zmateně zamžikal a ohlédl se, aby tu reklamu zahlédl ještě jednou, dřív než od ní ujede příliš daleko… Live – or die. Pravděpodobně název koncertního turné nějaké kapely, nebo možná divadelního představení? Výstavy? Nestihl si to přečíst celé, ale bylo mu to stejně jedno. Šlo mu o to upozornění jako takové. O ten vzkaz.

Filip blaženě vydechl. Páni, to bylo přece něco, takhle být uprostřed. Podíval se na Dana. Oči mu svítily vzrušením, dýchal otevřenou pusou a tiše sténal. Začal zrychlovat. Dan se okolo něho stáhl. Pán se snažil zasunovat ve Filipově rytmu. Pokojem ostře zavonělo sperma…

Míchají se ve mně obě ty možnosti, který mi předestřel. Buď – anebo. Nic mezi tím. Žádný „pojďme si o tom celým ještě jednou promluvit“, což bych teď uvítal ze všeho nejvíc. Na druhou stranu – tohle je Bruno. Přísnej, nesmiřitelnej, panovačnej, nekompromisní. A přesně tohle mě k němu táhne.

Zadkem mu projel křečovitý stah, vystřelil do koulí, smáčkl je a další stahy ho následovaly a mačkaly mu koule jako citron. A on stříkal skoro stejně. Škubal sebou a lapal po dechu. Ale kdesi v poslední prokrvené části mozku se ozvalo: „Co to ten chlap se mnou dělá?“

Pustil vodítko na zem a začal šťouchat nosem do rozkroku staršího, okusovat ho, olizovat a mňoukat. Přes látku šlo viděl, že se jeho dožadování pozornosti daří a že daddyho přirození na takovéhle vymáhání pozornosti reaguje milou odezvou. Mladší zasténal, aby svého daddyho donutil se na něj podívat. Koukal mu mlsně do očí a olízl si ret, po té skousl tu bouli v jeho modrých džínech, kterou omluvně olízl. Daddy propletl svoje prsty v delších vlasech mladšího. Mladší zavrněl a zavřel spokojeně oči.

Dan zalapal po dechu. Nová dávka gelu, nové zásuny, kterými se Pán dostával do rozdrážděné močové trubice, nová bolest a nepříjemný tlak. A Danovo stále silnější naříkání. Začal znovu kopat nohama a prohnul se do oblouku.

„Řeknu ti totiž tajemství, Brennere," šeptne. Liamův výraz je plný chladu a částečné zloby, což Alexe uklidňuje a těší zároveň. „Já z tebe strach nemám."