Povídky

Takový je dnešní svět. Převlečený v toleranci. Jsme friendly, ale zas ne moc, ať nás to nesežere. Jsme pro i proti, sereme si do huby a tváříme se jako ONI, i když nejsme ani na stejném stupni. Nejsme ani o schod níže… Jsme o 3 patra níž a schodiště je sakra prudké.

Petr taky neprotestoval a zaujal polohu tak, že jsem měl lopatky na jeho lýtkách a jeho zadek přímo nad svým obličejem. Naopak Petr se opřel o lokty až za mými stehny, já zvedl kolena a měl tak zadek pod jeho obličejem. V podstatě taková rafinovaná poloha 69. Akorát jsme neměli u pusy své ptáky, ale hleděli jsme na své vyholené růžové zadní dírky.

„Čauves, Kevin,“ svojí mozolnatou rukou mi dlaň stisknul borec v mym věku, ale daleko ramenatější, ve volezenejch kraťasech, zelenym triku, jehož rukávy mu byly trochu těsný kolem pokérovanejch bicepsů, a s dlouhejma špinavě blond dredama spakovanejma do velkýho rozcuchanýho drdolu. „Už jsi někdy lez’?“

Nejraději by si ho vyfotil jak Pokemona, ale zas tak na hlavu padlý nebyl. I když je pravda, že včera k tomu moc nechybělo. Kluk si dal ruce do kapes, látka kalhot se napnula a on tak nechtíc vystavil své zbraně. Tedy, nechtíc… Jeho a klukovy oči se setkaly a Karlovi bylo nad slunce jasnější, že ho boreček provokuje. Karlova hlava byla rázem jak neobydlená planeta, zato dole bylo boží dopuštění…

„Opravdu? A teď si přestav, že ti je opravdu odpustím. A ty budeš navždy vědět, že jsi nedokončil trest za svůj prohřešek. Budeš vědět, že jsi nedodržel slovo, kterým ses uvolil k 50 bolestivým ranám pro svého pinďoura. Budeš vědět, že nejsi zdaleka takový chlap jako nabíječ tvojí kámošky, a hlavně budeš vědět, že jsem ti mohl ještě jednou v životě pokouřit péro, aby se ti zase postavil. Opravdu ti mám těch 10 posledních ran odpustit?“

Zatímco já jsem hned pocítil šimravé vzrušní v podbřišku, bráchovi se rozšířily oči zděšením. „To ne, já jeho ptáka do pusy nevezmu!“ Postavil jsem se, stále vzrušený jako nadržený kanec, péro mně stálo jako olšový kůl, koule mě bolely přetlakem, a nechápavě na Petra hleděl. „Není to tak hrozné a tobě se to přece líbilo, ne?“ „To jo,“ odpověděl, „ale to já nedám.“ Paní Klára přišla k nám se slovy: „Tak bratříčkovi trochu pomůžeme.“

"Jak si můžete dovolit přijít ke mně neoholení, zlobiví chlapci?" řekla a otevřenými dlaněmi nás praštila přes koule takovou silou, že jsme se oba zlomili v pase, chytli se za rozkrok a padli na kolena a se zavřenýma očima tiše úpěli. Klečeli jsme těsně vedle sebe a najednou se ozval zvláštní kovový luskavý zvuk a na zápěstí nám přistála pouta. Mně na pravé ruce a Pavlovi na levé.

"Ahoj," začal kluk nesměle. "Ahoj," odpověděl jsem. "Pořádám tento pátek oslavu narozenin, přijdeš?" pokračoval kluk. Bleskově jsem souhlasil a zjistil, kde přesně bydlí. Kluk byl zase na odchodu. "Počkej ještě, jak se jmenuješ?" zeptal jsem se spěšně. "Martin," odvětil kluk a odešel. Martin. Krásné jméno. Za pět dnů konečně poznám toho tajemného kluka. Martina.

V té době jsme už oba dva měli pořádné boule v trenýrkách, čehož jsme si oba brzo všimli. Jako první však zareagoval Petr, který po nějaké době začal jazykem sjíždět níž a níž, až byl celým svým obličejem u mého rozkroku. Podíval se na mě a já jen přikývl. Hned mi bylo totiž jasné, co má v plánu. Chytil si moje péro přes trenýrky a začal ho olizovat. Zavřel jsem oči a vychutnával si každý slastný okamžik Petrových dotyků. Po chvíli jsem byl už tak tvrdý, že jsem Petra od sebe odstrčil.

Jmenuji se Michal, je mi 23 let a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Se svým přítelem Honzou jsme spolu už rok a je to vztah plný lásky. Ale přeci jen to nebylo úplně ono, hlavně tedy v oblasti sexu. Jeho výbava nebyla úplně to, co jsem si představoval. Dlouho mi to stačilo, ale postupem času jsem byl spokojený méně a méně. Nenapadlo mě tedy jednoho dne, kdy jsem byl sám doma, nic „lepšího“, než napsat svému bývalému příteli Adamovi.

Dneska se měl zase stavit Honzík. Ale pěkně popořádku… Chodím už nějaký čas s partou stejně teplých kamarádů a kamarádek do jedné nejmenované čajovny. Týden co týden, každé úterý. Dáme čaj, zasmějem se, poklábosíme o věcech všedních i nevšedních. Nebudu lhát – na pár kluků jsem si tam myslel.

Stalo se to letos v lednu. Bylo mi tehdy ještě 21 let a zatím jsem neměl žádnou sexuální zkušenost s klukem (pokud nepočítám líbání). Všichni moji vrstevníci v mém okolí už nějakou holku nebo kluka měli, a já pořád nic. Už jsem si z toho hledání začínal připadat jak Google…