„Já si ve své vlastní firmě můžu dělat, co chci. Nahrál jsem si všechny účastníky pohovorů. Snadno je pak můžu usvědčit ze lži.“ Zbledl jsem jako stěna. Nahrávka pokračovala: „Řekněte něco španělsky. Cokoliv. Bez přípravy. Hned… Mi nombre es Adam, soy veinte ańos de edad y tiene hermosas manos, el pescado frío.“ Udělalo se mi špatně od žaludku.
Když jsem byl u kolen a klečel jsem v kroužku mezi nimi na kolenou, vztyčila se kolem mé hlavy trojice nadržených ptáků. Na toho, co byl nejblíže, jsem se vesele podíval a silně na něj fouknul, až se rozkolíbal ze strany na stranu. Bezdomovci se stále usmívali a koukali na mě s úžasem, jak si počínám. Rozhoupaný pták mě pleskl přes tvář. Vzal jsem ho do ruky a dělal, jako že se na něj zlobím. Pak jsem si ho ale už vzal do své pusy a pomalu ho začal dráždit rty.
Otevřel jsem je a stanul tak tváří v tvář rozzuřenému dobrmanovi. Měl ostnatý obojek a výhružně na mě vrčel. Pavel Derner, kterého jsem si ani nestačil pořádně prohlédnout, jen seděl za svým skleněným stolem a nezúčastněně scénu pozoroval.
Ozval se první tlumený vzdech. Marek se rozhlížel a snažil se určit, který z nich to byl, od kterého to může čekat nejdřív. Jenže všechna péra byla z tohohle úhlu pohledu stejná: velký naběhlý žalud, za ním ruka, co pumpuje po celé jeho zbývající délce. Ozvalo se další slastné vzdechnutí a další dvě. V Markovi začala stoupat nervozita, otáčel se a s obavou odhadoval, jak je který daleko.
Zdvihol mi nohy a položil si ich na ramená. Začal pomaly prirážať a ja som mu radšej položil ruku na hruď, nech ho viem zastaviť, ak by som to nevedel vydržať. Po pár sekundách však ten pocit tesnosti odišiel a začal som si to len užívať. Cítil som, ako mi jeho pýcha masíruje vnútro a spôsobuje slasť.
- Ehm, jak to myslíš, Shoshanu? - zeptal se rozpačitě Avram.I když se k tomu otec odmítl vyjádřit, občas mu ke sluchu zalétla nejedna narážka na důvěrný vztah mezi Samsonem a Josefem a na to, že ti dva k sobě mají blíž, než zdrávo.
Pusa skončila tak náhle a prudko, až ma to zaskočilo. Jack ma jedným rýchlym pohybom otočil k sebe chrbtom a tlak jeho ruky na mojom chrbte ma prinútil sa oprieť oboma rukami o stenu. Uvedomil som si, o čo mu ide, až keď ma chytil za boky a ucítil som jemný tlak malého Jacka na svojom zadočku.
Právě ze sebe splachuji mýdlo, když zaslechnu nějaký hluk z obýváku. Rychle mi dojde, že to je chrastění řetězu. Bleskově se osuším, natáhnu si tepláky a letím k psovi.Je vyděšený a krčí se v rohu. Oči plné slz, ale strach mu nedovoluje brečet nahlas nebo vydat jiný zvuk. Když přijdu blíž, všimnu si, jak se celý klepe. Ještě víc se natlačí do rohu, jak se k němu přiblížím, a kdyby mohl, splyne se zdí jako chameleon.
Pochopil som, čo sa odo mňa očakáva, ale nejako som sa nevedel prinútiť. Obával som sa pachu, ale to, čo môj nos zachytil, ma len viac zrušovalo. Opatrne a neskúsene som ho si ho vložil do úst a začal kývať hlavou. Cítil som, ako mi v ústach ešte rastie, a na chvíľu som zneistel.
- Pane, nechtěl byste se oženit? - zeptal se Josef, když osaměli.- Velmi rád. Jen se obávám, že nás dva by žádný rabín nesezdal, - zasmál se Samson.- Myslel jsem se Shoshanou. -
Musel poctivě uznat, že to vypadá divně. Přesto, když mu látka obepínala nahé tělo, líbilo se mu to. Šaty se napnuly v místě, kde to u žádné ženy nehrozí. Uhladil si látku rukou, ale bylo to ještě horší. Chtěl sárí ze sebe zase stáhnout, když uslyšel zvuk otevírajích se dveří.
„Co tu děláš?“ ozvalo se zezadu.„Co by tady dělal? Očumuje,“ odpověděl mu druhý hlas.Stáli tam ti dva, co měli být přece úplně jinde. Stáli tam, oba úplně nazí a po jejich těle ještě stékala voda.
Oči bratra Dominika jaksi posmutněly. - Co rozum nevyřeší, to mnohdy vyřeší čas, - řekl Samson. Bylo až s podivem, že na skoro každou situaci nalézal v Talmudu nějaký citát. A s ještě větším podivem bylo, že si je dokázal pamatovat, i přes jejich nepřeberné množství. - Odňat může být trest, vina však trvá, - namítl tiše bratr Dominik.
"Musíš lízat. Pořádně! Hodnej, pěkný. Jo, až támhle, pořádně. Jo, takhle…," naváděl mu hlavu a popoháněl ho s pílí, jako by to byl jeho vlastní rozkrok. Záleželo mu na tom, aby z toho vydoloval maximum slasti, co se dá. Nějak mu to teď přišlo hrozně důležitý. A sám si všiml, že…
Měl pocit, jako by se jejich propojená těla vznášela jako pták. Kroužili v teptém vzdušném víru a stoupali výš a výš… Ne, pomyslel si Samson, taková láska, navíc oboustranná a opětovaná, to není, to nemůže být hřích…
- Hledáte něco? - - Ano. Odpověď na to, čím jsem si tě zasloužil. - - To bych se mohl ptát spíš já. - Samson ho začal laskat, slovy i rukama. Pomalu se dostal až ke klínu. Sklonil se a rty laskaly dál, i když už beze slov. Nahé tělo se prohnulo a mladý muž tiše zasténal.
Když se Samson probudil, teprve začínalo svítat. První, na co pomyslel, byl Josef spící v jeho náruči s čelem opřeným o jeho nahou hruď. Trochu se odsunul, aby na něj lépe viděl. Aby Josefa nevzbudil, políbil ho na čelo spíš jen teplým dechem než rty. A tiše zašeptal:- Světlo mého života… -
Rozhostilo se ticho. Kluci usilovně přemýšleli, proč vlastně tenhle kopec má takovou pověst, proč neradi chodí i jenom do okrajových částí. Hledali odpověď na otázku tak svědomitě, že si nikdo z nich nevšiml, že ten děsivý zvuk se protáhl strání znovu."Báchorky a povídačky o strašidlech a bubácích – toho se ještě ve svym věku bojíte, jo? Sorry, ale s dětma žádný Hole nedobiju. Buď se vzchopíte, nebo končíme. Ale to si dobře uvědomte, co to bude znamenat."
„Neboj, to není můj styl zatahovat stopaře do lesa. Už jenom to bodavé jehličí není moc příjemné a já mám rád pohodlí,“ reaguji přímo na jasnou provokaci. Moje péro jeho pohled očividně magnetizuje a to na něj reaguje jak na vyvolávače hadů. Napraný v džínách v tomhle stavu nevydrží moc dlouho. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset ale beze srandy za chvíli někde zastavit.
Čas plynul pevným neměnným tempem. Roky se slévaly jeden za druhým a zdálo se, že vše je a bude v nejlepším pořádku. Samson měl pocit, že nic a nikdo nemůže narušit jeho tiché, skromné štěstí.
- Copak tě potkalo tak příjemného, bratře? - zeptal se proto. - To jen má duše byla uzdravena. - - A která? - udělal Hubert narážku na to, že Židé věří, že člověk má tři duše – Nefeš, Ruach a Nešama. - Inu, asi všechny tři, - zasmál se Samson. - No, řekl bych, že ani tělo nestrádalo… -
Kosťovi se pod stolem otevřela zajímavá scenérie. Přejel pohledem nohy nahoru a skončil u penisu, jenž se jako maják v rozbouřeném moři tyčil z boxerek. Věděl, že nemá moc času na to, aby se pohledem kochal, a tak popolezl blíže a položil ruce Tomovi na kolena. Prohlédnul si tu krásu před sebou a olíznul ji. Potom ji na chvíli vzal do pusy a párkrát si Tomovu chloubu pořádně potáhnul. Jeho vzrušení v tu dobu bylo také na maximu a i jeho pták málem vylézal z boxerek.
"Sakra, čuměl na nás z vokýnka a udělal se u toho. To je to tak důležitý?" "A pak?" nevěřil Ježek, že to takhle jednoduše skončilo. Dan se začal červenat. Bylo vidět, že je mu to trapné, snad ještě trapnější než celá epizoda s Honzou. "Takže pak se vrátil dovnitř, měl přece ty slipy, ne?" odhadoval teď Ježek další dění nahlas. "Jo, měl." "To ti je ale jen tak nevrátil, ne? Chtěli s Honzou druhý kolo, co?" "Ne, Honza šel pryč a Venca pak…"
Při vstupu do ložnice padlo měkké světlo svíce na spícího Josefa. Byl krásný jak Adonis. Stejně bez chyby, stejně beze studu. Spal, pokrývku odhozenou, nahé tělo zrovna jako by Samsona zvalo, aby si je vzal.
- Pane, milostivý pane…, - vytrhl ho ze vzpomínek vrátný, celý udýchaný. - Copak? Co se stalo? - - Milostivý pane, pan Hubert přijel a s ním… - Víc Samson neslyšel. Vyskočil z křesla jako mladík a běžel ven. Tam bezeslova padl do náručí zarostlému obrovi a samým dojetím a radostí mu do očí hrkly slzy. - Můj bratře, tak ses přece jen vrátil… Můj drahý příteli… - Josef stál u okna a díval se na to vřelé přivítání. A v jeho duši se poprvé za deset let zachvěl podivný neklid…
Strana 95 z 101
