Filtr povídek

Jako smyslů zbavený vyskakuji z postele. Asi i protože se mi mozek zatím ještě nedokrvil zpět a můj klacek stále stojí, nepřemýšlím a v bláhové naději, že za dveřmi bude Richard, je otevírám. "Ahoj! … Já jsem Daniel a bydlím vedle tebe. A i když ty zvuky, který se do teď od tebe šířily i do mýho bytu, byly slastný, já tam mám návštěvu a probíráme něco důležitýho a ani jeden už jsme přes to tvoje vzdychání nebyli schopni se na to soustředit, tak bych tě chtěl moc poprosit, aby ses krotil, nebo si aspoň příště zavři okno!"

Neuběhl den, aniž bych nemyslel na příběh, který mi vyprávěla má babička o mém strýčku, který zažil tu nejkrásnější romanci, jakou jsem kdy slyšel. Uběhla už pěkná řádka let, co mi ji vyprávěla, a pořád mi to připadá jako včera, když jsem seděl u ní doma a jako malý kluk jsem to slyšel poprvé.

„Seš si tím fakt jistej, Karle?" ozval se Kuba, pochybující o jeho dalším postupu. „Jasně, tohle je plán B a plány B vždycky fungujou, když nefungujou plány A, ne?" „Tak hlavně, abys nemusel vymýšlet plán C," procedil Kuba, ale dál už se do toho nemíchal a znovu se pohroužil do intenzivního přemýšlení o mohyle, o nadrženosti a celém tomhle podivném létě. Karel jeho připomínku ignoroval a už se nemohl dočkat, až si vyzkouší svou novou výslechovou techniku.

Dean byl změnou, která se odehrála s Tyrem, velmi překvapený. Přesto nemínil propást ten okamžik, kdy mu mohl ukázat, že se není třeba bát. Je přece i jiná možnost, než se zmocnit toho druhého, jako by byl jen tělo poskytující tělesnou slast a nikoliv další z dvojice. Položil se vedle něj a jemně hladil jeho perleťově bílé tělo. Tyr se na něj díval a neříkal nic. Vypadal postrašeně i toužebně zároveň. Sám netušil, co se to s ním děje. Měl svého nového pána velmi rád, líbil se mu, ale přesto se bál té bolesti, která nepochybně provázela případné spojení. Ale teď mu to náhle nevadilo. Toužil po tom, co zatím jen tušil.

- Hej, ty, pojď sem! - Vylekaně zvedl hlavu. Ne… pro všechno na světě… ne… Kuplíř ho bez okolků popadl za ruku a táhl ho za sebou. Rozmyslel si to snad ten muž a vrátil se, aby si vzal to, kvůli čemu sem původně přišel? Nebo už je tu ten druhý? Kdyby si musel pod trestem smrti vybrat, tak raději toho prvního. - Tady je, Vznešený. Hned mu dám něco na sebe. - Muž houkl cosi na jednoho z postávajících a ten se po chvilce vrátil se suknicí, která se uvazovala okolo boků.

Stál před Deanem nahý a bezmocný. Třásl se po celém těle a plakal jak malé dítě. Deana veškerá touha přešla. Ulehnout s otrokem, který ví co a jak, to bylo něco jiného. Ale znásilnit tohoto vyděšeného kluka? I když bude sebeopatrnější, bude to bolet a pro chlapce to bude děsuplný zážitek. Zvláště proto, že se hned se začátku bude bránit. O to víc ho to bude bolet. - Co si myslíš, a jak to mají ti ostatní. Taky je to někdo naučil. Odkřičeli si svoje a pak si zvykli,- řekl Dean v duchu sám sobě. - Tyre, pojď sem. No pojď. Tady se polož. -

Ranní slunce padlo do místnosti. Na posteli ležel nahý mladý muž a spal. Ale když na jeho tvář dopadly sluneční paprsky, obrátil se a pomalu se začal budit. Začal si vybavovat sen, který se mu nad ránem zdál. Usmál se a pomalu se posadil na lůžku. Náhle se zarazil a rychle si sáhl mezi nohy a zároveň tam sklouzly i jeho oči. Vykřikl překvapením. Pohlaví měl uvězněné v opasku cudnosti…

Zvedli se a šli za profesorem. Zavedl je na pokoj, kde v dětské postýlce ležel klon. Byl už omytý a oblečený. Vypadal, hlavně díky bledé pokožce, jako každé jiné nemocné děcko. Možná až moc. Alexandr měl náhle pocit jakéhosi déjà vu…

Býval len 30 km odo mňa. Boli sme od seba tak blízko a zároveň tak ďaleko. Celou cestou som myslel na to, ak ho objímem, pobozkám… Dorazil som na miesto a zrazu som dostal strach, že ma odmietne. Veď takú dlhú dobu sme boli bez seba. Cíti ešte ku mne to, čo cítim ja k nemu? Milujem ma tak, ako ja milujem jeho? Teraz už nemôžem cúvnuť, pomyslel som si. Ak odídem, stratím ho navždy. A to by som asi neprežil.

Nechcelo sa mi žiť. Ako to mám zvládnuť? Žiť so ženou, ku ktorej nič necítim. Prečo som to dovolil? Prečo to muselo byť takto? Prečo… V tom zazvonil telefón a ja som sa vrátil späť do reality. To je Jakub, napadlo ma ako prvé. Na moje veľké sklamanie to bola Simona.

„No, vieš, Lukáško, chytila sa za brucho, pamätáš sa na tú párty u Filipa?“
„Áno, zviedla si ma! Využila si, že som mal vypité a stiahla si ma do postele.“
„No, no, no! Veľmi ťa nebolo treba ťahať. No a vieš, že sme nemali žiadnu ochranu?“ Pomaly mi to začalo dochádzať.

V tej tme som skoro nič nevidel, a tak som išiel po pamäti na miesto, kde by sa mohli sviečky nachádzať. V tom som narazil do niečoho, teda lepšie povedané do niekoho. Rukami som zašmátral a nechtiac som chytil Jakuba za penis. Chvíľu som mačkal, až som si uvedomil, čo to oblapkávam. „Sorry, preboha, prepáč, ja…, ja…“

Museli jsme pryč, někam kde bychom mohli tasit kordy a vyválčit bitvu, kde nebývá poražených. Jenže žádný park v dohledu, žádná opuštěná stavba, žádné auto k dispozici, nic. Totální chtíč se nepříznivými okolnostmi ještě umocňoval. Jako zvířata a bez rozmyslu jsme se na sebe vrhali na chodníku, u stěn domů, pod lampami, cestou k našemu bojišti. Už hrozilo, že mu ho vytáhnu a vykouřím uprostřed silnice, když mě osvítilo v hodině dvanácté. Teda obrazně řečeno, jinak bylo už dost nad ránem.