Jaryn: Co bych dělal touhle dobou. Onanuju...Matt: fakt jo honis si pero?Jaryn: Teď už ne, přemejšlim, kdo jsi.Matt: když já nevim chtěl bych se s tebou sejít ale bojim se prozradit aby se všechno nepoto
Už jsem si přivyknul na jeho tloušťku, délku, dominanci i silné rytmické pulzování. A teď už mé smysly neotupuje bolest, ale nepopsatelná rozkoš a slast vycházející z Markusova mrdajícího ohonu, který do mě pouští masivní dávky předmrdky. Cítím to a maximálně mě to vzrušuje, proto i můj žalud, masírující se o Markusovo břicho, pouští dávky vlhké touhy.
Jack je jako pírko, tak si ho odnáším pověšeného kolem krku a lehce nasedajícího na můj ztopořený ohon až k posteli, kde ho v nepřerušeném objetí pokládám na matraci. Přiklekám k němu a jeho vyšpulený anál, natlačený na mé zocelené nářadí a částečně promazaný mými výtoky, se nebrání tomu, abych do něho zajel až po koule. Jack se prohýbá a chvíli vstřebává bolest, která projela jeho mladým tělem. Kňučí jako štěně, které rádo trpí pod dominancí alfasamce, a ani se neodvažuje protestovat.
Byl jednou jeden otec a ten měl dva syny, dvojčata. Chlapci se jmenovali Jan a Marian. Už jako malí byli oba tak roztomilí, že jim nikdo neřekl jinak než Jéňa a Mařena. Matka s nimi již nežila. Bydlela v domově pro choromyslné, kam se dostala poté, co nachytala svého muže v lese, když mu dřevorubec ze sousedství dělal to, co on jí v ložnici dělal tak málokdy. Mysl nebohé ženy to nedokázala unést a nadosmrti ochořela.
Dojeli jsme do podzemní garáže velkého obchodního centra, kde jsme vystoupili a já jako pejsek následoval své pány. Šli jsme snad pět minut, až jsme vstoupili na místní veřejné záchody. Pavel mi ukázal na jednu kabinku, vstoupil se mnou do ní a já čekal, co se bude dít. „Svlíkni se do naha a dělej!“ poručil Pavel a já dneska už podruhé se začal svlíkat v kabince na WC.
I uchopil svůj úd do své ruky a počal jej mnout, stále se rozhlížeje, zdali některý cizinec se neblíží, a takto vstoje, nahý na břehu mořském, přivedl se k ejakulaci. Jeho jinošské mlíčí v několika dlouhých gejzírech skončilo až v oné laguně, kde ho pohltila voda a rozpustila mořská sůl.
"Sakra Paule, co je s tebou!" slyším Richardův hlas, který se tlačí do otevírajících se dveří. Chvíli je hrobové ticho a Richard na mě zírá s pootevřenou pusou. Za chvíli je ale poznat, že mu došlo, která bije. Začíná se neskutečně a neovladatelně smát: "Já ti říkal, že je s nima ohromná legrace, a tohle je fakt vtipné!" "Mně to tak nepřipadá! … Pomůžeš mi?!" jsem rozlobený z toho, že mě tam ti dva takhle nechali, a tak trochu si to vybíjím na šéfovi.
„No doprdele! Já sem takovej kokot!“ docela nahlas pronesl Marek a otočil se na mě. „Ondro? Je mi to blbý, ale nepučil bys mi trenky? Sem si je zapomněl sbalit.“ Koukl jsem na něj a řekl mu, že to není problém jen, že mám jenom slipy. „No co se dá dělat, hlavně že tu nebudu nahej.“ Ze skříně jsem vyndal svoje čisté slipy a podal jsem je Markovi. Ten poděkoval a odešel se do koupelny oblíknout.
Na chodbě se ozývají přibližující se hlasy, které zesilují a prorazují, že někdo míří do mého pokoje. Jack pohotově přiskakuje ke dveřím a odendává židli stojící jim pořád v cestě. Já se snažím během toho nacpat svůj upatlaný ohon do poklepce a ten zapnout. Po chvíli se mi to daří a stíhám to jen pár milisekund před otevřením dveří. V nich se objevuje Danny a huláká: "Končíme hrdličky! … Mansikovi to stihli dřív, tak dem!"
Najednou se Pavel zeptal, kolik mi je. Když jsem to řekl, obrátil se na Jardu a zeptal se: "Můžeš mi říct, proč to děláš?" "Co jako?" "Mohl by to být tvůj syn. Až ti za nějakých pět let uteče, utrápíš se. Vždycky jsem říkal, že jsi hodný, ale se sklony k sebe destrukci." "Třeba jsem našel někoho ještě hodnějšího."
„Ty vole, co to…" „Chceš je?" „Vrať…" „Chceš svoje slipy?" Šmírovi se nahrnula do hlavy krev a úplně zrudnul, ohnal se po Ledečákovi tak prudce, že když ten uhnul, Šmíra sám sebe strhnul do vody, až se mu nad hladinou objevil holý zadek. Ať se tvářili, jak chtěli, bylo jasné, že to všechny kluky zaujalo – dokonce i Lůďu.
"Děde…" "Ano?" "Děde, já…, já…" "Uklidni se, jistě bys nechodil s nikým, kdo by za to nestál. Takže v čem je problém? Je dvakrát rozvedená a má tři děti?" "Děde, já chodím s…" Oči černé jak onyx se na mne upřely. "Předpokládám, že problém tkví v tom, že to děvče je chlapec." "Ano," řekl jsem šťastný, že už je to venku.
Já jsem dál zíral s otevřenou pusou. David měl na sobě oblečenou černou mikinu a černé slim džíny, ve kterých se rýsovala jeho chlouba. Vypadal neuvěřitelně sexy a já jsem na něj dostal obrovskou chuť. Můj kamarád natěsnaný v červených trenkách to dal jasně najevo. David se mi podíval mezi nohy, rukou přejel po svém rozkroku, usmál se a začal mě líbat.
Bubny v hlavě se mi opět ozývají. Chytám se za uši a skláním se do podřepu snad v naději, že tím to nepříjemné dunění utlumím, ale nepomáhá to! Jen si opět uvědomuji to, že celá ta scéna, ta krásná kuřba, kterou jsem před chvíli shlédnul, se odehrála bez jediného zvuku a to, že jsem neslyšel ani ten slastný výkřik toho svalnatého borce, když ládoval mrdku do klukovy pusy. Všechno kolem je stále černobílé a němé a mě teprve teď napadá, že možná i hluché a slepé.
"Zastav, ty bastarde!" křičel na něj. "Ty nečistej zmetku, jen počkej," mumlal si pro sebe, když ho už pomalu doháněl. Jakmile ho dohnal a běžel s koněm vedle něj, sáhl po něm a stáhl Petra dolů z koně, který uháněl dál do lesů. "Tak co? Nejsi zas tak dobrý, jak se Anna chvástala," vysmíval se mu Filip, když nad ním kroužil s koněm. Pak seskočil z koně a vytasil svůj meč. "Tak vstaň, ty zmetku, a ukaž co umíš," mečem mu kynul, aby se zvedl.
„Na Vánoce by měla být splněna všechna přání,“ ozvalo se za ním. Berwald ucítil jemnou ruku na svém rameni. Pomalu pootočil hlavu. Santa se na něho usmíval stejně jako předtím. Švéda pohltila atmosféra Vánoc a pocit zamilovanosti. Nevěděl, co je to za emoce, které ho ovládají, avšak nechal se jimi unášet. Sklonil opět svou hlavu a políbil Tina znovu. Tentokrát trval polibek déle.
Najednou mi přišlo líto, že jsem, jaký jsem. Kdybych se snažil sbalit holku, bylo by to normální. Když se ovšem mladý kluk pokusí pozvat na něco jinýho chlapa, je každýmu jasno, o co tu kráčí. "Nechceš zajít chvilku ke mně? Mám doma moc dobré syrové kuře. Nebo si potom můžeme zajít na oběd." Myslel jsem, že mne šálí sluch. Opravdu to řekl? Potom si zajdem na oběd. Po čem, po "tom"? No "potom", to je jasný.
Oni ale nejsou ani překvapení, ani neschopní akce, jako my dva s Lexem. Oba jsou úplně nazí a vzušení. Jejich držení těla nezapře aktivní borce a úspěšné lovící dravce, a tak se ten první hbitě dostává k nám na postel, ten druhý zavírá a zamyká dveře pokoje a pomalu se také přibližuje. Ani já, ani Lex nejsme schopní se pohnout. Lex je oba zná a očividně ví, že v tomhle rozpoložení jsou nezvladatelní a možná i nebezpeční. Já to jen tuším, a tak trochu po tom i toužím.
"Tak ukazuj!" Povoluji ve svém sevření, Jack se pomalu otáčí na břicho a já na jeho zádech, těsně nad prdelkou, vidím další podobný papírek nalepený na jeho těle stejným způsobem. Jack tlačí obličej do polštáře a neskutečně se řehtá. Odtrhávám papírek a rozbaluji ho, a protože tuším nějakou rošťárnu, povídám: "Jestli je to nějaká blbárna, tak ti ho fakt ukousnu!"
Chtěl jsem ho jen zastavit, protože jeho blízkost byla v poslední době tím nejpříjemnějším, co jsem prožil, ať to zní, jak chce divně. Neměl jsem původně v plánu něco rozpoutat, ale pak jsem slyšel slova vycházející proti mé vůli z mých vlastních úst. „Co je špatného na ztrátě kontroly?“ zeptal jsem se navzdory otevřené provokaci nevinně. Všiml jsem si jeho přivřených očí a téměř až úlevného vydechnutí. Až příliš mi ten výdech připomínal sten.
Nemám ale čas rozklíčovávat myšlenkové pochody mého ohonu a znovu pouštím vodu, abych jejím proudem Robertovi zchladil nohy. Jeho slipy se nacucávají vodou a v jejich bavlně se objevují obrysy perfektně tvarovaného velkého penisu přeloženého přes obrovská varlata. Moje cukání v tříslech se opět hlásí o slovo, stejně tak jako Rob, který na mě křičí, abych tu vodu už zastavil, že už to stačí. Vodu zastavuji, ale můj zrak je pořád přitahován jako magnetem k nářadí v jeho rozkroku.
"Ty krásně voníš," jediná slova, která během toho vypouští z úst, a po nich už je zase zaměstnává olizováním a ochutnáváním mé kůže na podbřišku, tříslech, koulích a ocas si nechává jako největší lahůdku nakonec. Jeho tlusté prsty už se mezi tím vydaly zezadu na průzkum mého zadku a jejich špičky se nedočkavě dobývají dovnitř.
Danny náš pohyb zaregistroval a hned mu je jasné, o co jde, a tak to dává se svou vrozenou heteráckou neurvalostí najevo: "Já tam trpěl jak zvíře, při životě mě udržel jen pohled tady na sestřičku a ty se tady muchluješ…, že se nestydíš, ty čuně! … Vždyť je to ještě dítě!" směje se, ale kvůli obvázanému nosu mu to moc nejde. Já se směju také, protože jsem na tyhle jeho vtípky a veřejné popichování už zvyklý, jen Jack kouká rychle zmizet z dohledu.
Říká se, že když si šukaný kluk ani jednou za mrdání v duchu neřekne, že raději neměl před tímhle týpkem sundávat kalhoty, tak ho mrdá málo nebo špatně. A tenhle mrdal opravdu dobře. Úplně jsem už cítil, jak díra vzdala všechny pokusy a naprosto se mu poddala. Slastně péro obepínala, nabízela blaho a přijímala všechny přírazy, jakkoli prudké a nelítostné.
Kdyby nechal svítit, uviděl by jeho oči a strach v nich a poznal by to. Takhle to poznal taky, ale už byl tak daleko, že nedokázal přestat… Bylo to už tak dlouho, co nikoho neměl… Tlumené světlo malé lampičky ozářilo mladíkův obličej. Zrychleně oddychoval, jako by se pokoušel tu bolest vydýchat. Oči měl zavřené a na řasách se třpytily slzy.
Strana 92 z 101
