Povídky

Snažil jsem se zaměřit, o koho jde, jelikož jsem si nejdříve myslel, že jde o někoho z místních. Zpod kapuce na mě koukaly dvě ustrašené oči a tvář mladšího kluka kolem pětadvaceti let, zpod kapuce bylo ještě vidět několik pramínků vlasů, ze kterých crčí voda. Bundu měl sice do přírody, ale neuzpůsobenou na déšť, respektive ne na takovouhle plískanici. Bunda byla úplně promočená a stejně tak kalhoty. Turistické boty měl bytelné, tak snad alespoň nohy měl v suchu.

Tak tohle jeho partner mohl. Chlapcovy rty shrnovaly nalepené sladkosti, zuby jemně svíraly na hraně žaludu, aby uvolnily místo jazyku. Tohle sladké kouření si oba užívali. Samozřejmě i s konečnou odměnou. To už si Bořek rovněž připravil svého hocha jako lízátko. Neochudil ani kulky v hebkém šourku, které tak rád cumlal. Ještě chvíli si potom dopřáli děvětašedesátky.

Obhlížel jsem si zrovna klece, když ke mně přišel Mark s Normem a o něčem se bavili. Přinesli s sebou krabici plnou hraček a kůže. Co jsem zahlédl, tak šlo o kožený oblek, pouta, obojek, plug ve tvaru psího ocasu a ještě další věci.

Do Honzovej náruče som zapadol, ako keby som do nej naveky patril. S ním všetko zapadalo na svoje miesto. Dokonca aj moje myšlienky pri ňom zrazu dávali zmysel. Záhadne z nich mizli všetky obavy a všetky pochybnosti. V jeho prítomnosti bol svet oveľa farebnejší. Nebol len biely a čierny. Nemal len farbu klaviatúry. Bolo v ňom niečo viac. Na okamih som si spomenul na naše zoznámenie. Vtedy som neveril, že ho dokážem vôbec akceptovať, a zrazu pre mňa znamenal celý svet.

Ten posledně zmíněný stál na kraji svahu a díval se do krajiny. V jedný ruce měl plechovku s gulášem, v druhé držel lžíci a rohlík. Byl zády ke mně a já si uvědomil, že má fakt dobrou postavu a hlavně pěknej zadek. "Tam bych si to dokázal představit" říkám si v hlavě a představoval jsem si Josefa ze zadu jak mu zapichuju svoje péro mezi ty dvě krásný kulaťoučký půlky. Přesto ale mě víc, než eroticky zajímal Josef jako člověk. Přitahovala mě na něm ta jeho záhadnost.

Ta chvíle s Julim v učebně byla jedna z nejromantičtějších věcí, které jsem kdy zažil. Na střední škole jsem to byl vždycky spíš já, co se snažil svůj objekt zájmu něčím překvapit a okouzlit, no a Lukáš, ten můj učitel z vysoké, si už vůbec na takováhle gesta nepotrpěl. S ním byl ten vztah o úplně jiných věcech než zrovna o nějaké romantice. Julián ale zahrál na tuhle mou romantickou strunu, a to doslova, a já vnímal, jak se ve mně tahle dosud potlačovaná část mého já zase probouzí k životu.

Odložili osušky a chlapce odnesli na lože. Všichni už byli viditelně vzrušeni. Lorenzovo tělo bylo jak z bílého mramoru. Ricardo pociťoval stejnou neukojitelnou touhu jako poprvé s Josephem. Líbali se. Jeho ruce se zmocňovaly těla, jako když sochař si vychutnává všech tvarů, co vykouzlil z kamene. Jenže zde cítí bijící a milující srdce. Pomalu ho otočili na břicho a masírovali. Růžová štěrbina byla zatím sevřená a odolávala jazyku i prstům.

Už nad ním jenom mávnu rukou a během snídaně si hraju na nafučenýho a on na blahosklonně mlčenlivýho, ale když pak vyrazíme naboso, jenom v plavkách a s Matesovým batohem, ve kterým máme ručníky a lahve s pitím, podél pobřeží na sever, postupem času se zase rozkecáme. „Ty, hele,“ nevydrží Mates neokomentovat, když v průběhu půlhodiny míjíme už asi tak padesátýho nahatýho turistu, „zpátky půjdeme taky jenom tak, co?“ „A proč až zpátky?“ zašklebím se na něj. „Jestli tě něco takovýho láká, tak si klidně svlíkni plavky hned! Mrkej, takhle se to dělá!“ ukážu na jednoho týpka, co šel celou cestu asi padesát metrů před náma, pak se na chvilku ztratil kdesi za útesem – a najednou si to taky vykračuje s nahým zadkem.

Joseph vystoupil na stupínky u kádě. Jeho mužství se právě probouzelo. Ricardo se poněkud sehnul a začal líbat zvedající se penis. Léta nahromaděná touha se drala jako horská řeka. Chlapcovo sotva znatelné úpění ho rozdráždilo. Cítil jeho ruce na svých zádech. Zintenzívnil pohyby svých úst. Objal pevný zadek a přirážel si ho ještě víc.

Sakra, ten mi hnul žlučí, soptím v duchu, zatímco sbíhám schody na pláž. Na nádhernou pláž mimochodem, to se musí nechat! Oceán se šustivě, lísavě vlní, převaluje průzračnou vodu tam a zpátky, odráží se v něm dopolední sluníčko… a celá ta scenerie mě vyloženě zve k vykoupání, jenže to bych se musel vrátit na pokoj pro plavky. A to se mi nechce, a tak se chvilku jen tak rozhlížím kolem dokola, lámu si hlavu nad tím, proč se v té čisťounké a na omak teplé vodě vůbec nikdo necachtá… A pak se vydám jen tak nazdařbůh líným tempem doprava. Courám se podél vody, často teda přímo i vodou, užívám si, jak na mě nikdo nemluví a jak nemusím s nikým mluvit já a jak tu nikde neslyším češtinu… A zároveň mě to vnitřně všechno strašně užírá. Že tu na mě nikdo nemluví, že nemám s kým mluvit já.

Prešiel do spálne a otvoril zásuvku na komode, v ktorej mal schovaný svoj prsteň. Bol to elegantný zlatý prsteň so zafírom, ktorý kúpil pred časom, keď si bol istý, že Filip je ten pravý. Hlavne si pamätal okamih, keď ho pre Filipa vybral – s túžbou, aby ho daroval láske svojho života. Marek sa vrátil do obývačky, kde Filip spoznal v Marekovej ruke dobre známu krabičku z komody, stál s úsmevom na tvári, očividne dojatý. Marek sa priblížil a nežne vzal Filipovu ruku. „Teraz je na mne, aby som ti ukázal, ako veľmi ťa milujem,“ a prsteň mu natiahol na prostredník.

Bolo mi tak trápne, že mi začínalo byť trápne aj z toho, ako mi je trápne, a tak sa z toho stal jeden nekonečný kolotoč. Zobudil som sa už pred hodinou, ale dlho mi trvalo, kým som nazbieral odvahu, aby som vyšiel z izby. Keď som z nej konečne vyšiel, tak som počul Honzov rozhovor s babičkou a to mi začalo byť pre zmenu… ešte trápnejšie. Nevedel som si predstaviť, že sa mám ukázať na oči jemu, a nieto ešte ďalšiemu členovi jeho rodiny. Čo si už len musela pomyslieť, keď jej povedal, že má doma študenta, ktorý to prehnal s alkoholom?