Gay povídky

Takže jsem se zhluboka nadechl, pomyslel si něco o první části pokání za všechny mé domnělé i skutečné hříchy a vstoupil do dveří, které mi s pomstychtivým úsměvem držel otevřené před nosem. Celé to sice na poměry tehdejšího a stále i dnešního českého zdravotnictví proběhlo docela rychle, ale bylo to ještě nepříjemnější, než jsem si představoval. Možná by se z toho dal udělat i krátký instruktážní film na téma, co vás čeká, když neudržíte zapnutý poklopec.

Lehli jsme si vedle sebe, takže jsme byli na té malé posteli nalepení jeden na druhého, obličeji k sobě. Začal mě pod trenkama pomalu honit, občas přejel prsty po žaludu, pak mi ruku zavedl pod kraťasy na svoji kládu. Nahmatat ji znovu – tvrdou, žilnatou a horkou – ve mně probudilo tu samou touhu jako tehdy v jeho pokojíčku. Nesměle jsme si je honili navzájem. Zvolna jsme přibližovali obličeje a cítili svůj dech čím dál blíž. Pak mě David poprvé políbil na rty.

„Já tě nechci, ale ty mě chceš, dovolím ti, abys mě udělal.“ Spaloval mě pevným pohledem a ve tváři se mu zračil výraz, že dostane to, co chce. Přistoupil blíž a já jsem vzal do ruky jeho naběhlýho čuráka. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Mohl bych si myslet, že se oddával slasti, ale spíš se na mě nechtěl dívat.

Už pěkných pár minut jsem za dveřma toho svýho apartmánu slyšel, že je vzhůru. Natáhl jsem si trenky, na podlaze si střihnul dvacet sklapovaček, k tomu dvakrát dvacet kliků a vyrazil ze dveří přímou trasou do koupelny, jednak abych se trochu vydejchal a pak jsem si taky potřeboval upravit fasádu. Jediný zhodnotitelný kapitál, který jsem zrovna měl, bylo tělo dvacetiletého atleta, tak ať to při prodeji vypadá alespoň jako výhodná investiční příležitost a ne jako špatnej vtip.

Držel mě za hlavu a tlačil mi ji níž. Pomalu jsem ho jazykem olizoval v okolí pupíku, lízal jsem ho a líbal až do pubického ochlupení. Krásně voněl a mě to hrozně vzrušovalo. Dostal jsem se až k jeho penisu a podržel jsem si ten skvost před obličejem. Byl rovný jako pravítko, hodně žilnatý s velkým pevným žaludem pokrytým jemnou předkožkou. Jemně jsem rty za ni zatáhl a pak ji pustil zpět. Krásně se přetáhla přes nalitý žalud a ten z ní vykukoval ven. Nalízl jsem jeho špičku a nasál tu vůni. Byla slaná a silná.

Když se překlopila druhá polovina ledna, Robinovi zazvonil telefon, byla to jeho máma. Byla plná nadšení a naděje. Volala mu kvůli tomu, že táta vyslovil přání, že by se chtěl vidět s ním i Evou a promluvit si s nimi a že jestli by k nám mohli někdy přijet. Robin o tom nejdříve nechtěl slyšet, ale jelikož cítil máminu radost, přislíbil jí, že to s Evou probere, a taky s mými rodiči, zda to po poslední scéně vůbec dovolí. Máma Robinovi přislíbila, že táta nebude křičet, a kdyby začal, že ho můžou ihned vypoklonkovat.

Přestože je už tma a máme rozsvícenou jen lampičku, zatmívá se mi před očima, přestávám vnímat a v břiše mám neskutečný pocit, že se asi zblázním. A pak to najednou přijde. Nevím co, ale je to úžasné, a kdybych stál, tak se mi podlomí kolena. Nejraději bych do sebe Roba nasál celého.

Lehce jsem ho dráždil jazykem dole na uzdičce a pak se pokusil ho dát celého do pusy. Měl jsem ho plnou hubu a statečně jsem sál a jezdil mu jazykem i v močové dírce. On zaklonil hlavu dozadu a nechal se unášet tím pocitem. Střídavě jsem ho kouřil a honil, až najednou vykřikl: "Pozor, už budu." Rychle jsem ho vyndal z pusy, on celou dávku vyklopil na zem a moje stehno. Dost mě to nabudilo, tak jsem si stoupnul a rychle začal honit tu moji zvlhlou kládu. Za chvíli jsem ohodil parádním střikem stěnu boudy.

Marcelovi neušlo, jak se Petr zaškaredil. Zato na plavovlasého číšníka se usmál. Tím v chlapcově pozornosti klesl na třetí místo. Fiat, plavovlásek a pak teprve on. Pousmál se. Paní šéfová se zvedla, že se večer uvidí. Ujala se jich zřejmě učenka, vypadající velmi mladě. Zašla s nimi k chatce. Zapjala u dveří jistič.

Znovu si sadnem ku klavíru, ale ešte kým začnem hrať, zazvoní mi mobil. Usmejem sa a vezmem ho do ruky. Nevolá mi Adam, ale jeho babička. Mám jej číslo uložené ešte z doby, keď Adamovi u mňa dohadovala lekcie. Nepríjemná predtucha mi zovrie žalúdok, a tak mi chvíľu trvá, kým hovor prijmem, ale nakoniec to urobím. „Dobrý deň,“ pozdravím. „Och, ahoj, Viktor,“ povie a už podľa tónu jej hlasu spoznám, že sa niečo stalo. „Volám ti, aby si vedel, že Adam dnes nepríde. Prepáč, že som si na teba spomenula až teraz, ale mala som toho veľa a som stále v šoku, tak ma nenapadlo, že by som ti mala dať vedieť, keď spolu mávate tie lekcie klavíra.“

Rozlehlý park na setmělém náměstí mě popravdě nezajímal ani trochu. Z průzkumu terénu, který jsem si udělal už měsíc před tím, jsem však věděl, že nedaleko je noční klub, o který jsem měl naopak zájem mnohem výraznější. Vyzkoušel jsem ho už tehdy. Dědovi jsem se vymluvil na seznamovací večírek budoucích spolužáků a domů pak jel až hodně nočním, nebo spíše časně ranním vlakem. To, že momentálně od toho místa bydlím vzdálen pouhé jedno náměstí a pár ulic, jsem vnímal jako znamení. Nevyužít toho by byl skoro hřích. Byl jsem sice skutečně plný nových dojmů, ale ze všeho nejvíc jsem byl nadržený jako mladý kozel a potřeboval si ulevit.

Kdyby pohled mohl zabíjet… Ano, v té chvíli už by ten nevítaný tmavovlasý parchant byl mrtvý. Jenže pohled není zbraň, přestože by o tom pár lidí, se kterými měl nějaký spor, dokázalo dlouho polemizovat. Jedno bylo jisté, ani mladý muž, který bez pozvání vkročil na jeho pozemek, se na něj nedíval s láskou a úctou. Musel znát i Damiana a nejspíš znal i jejich příběh. Samozřejmě ten z Petiškovy strany. Protkaný hustou pavučinou lží a polopravd. Kdo to sakra je?

Šli jsme tak, aby na nás nebylo vidět, Robin si mě opřel o strom, ze kterého zhruba ve dvou metrech trčela větev. Nalepil se na mě a začal mě líbat, až jsme se oba ocitli bez trička. Cítil jsem jeho horkou, lehce opocenou kůži na mé a zároveň jsem v podbřišku cítil tlak tvrdého Robinova rozkroku. Pak si mě přesunul pod tu větev, z batohu vyndal pouta.