Gay povídky

Tri aplikácie a dve zoznamky a aj tak som nedokázal zohnať dosť chlapov pre jeho vysnívaný grupák. Ale na druhú stranu, to, čo sa mi podarilo na poslednú chvíľu, tiež nebolo na zahodenie. Ozvali sa štyria chalani, z ktorých iba jeden nebol istý na sto percent. Ten nakoniec ani nedošiel. Ostatní traja prišli načas.

Hľadám 5-6 aktívov pre svojho nového spolubývajúceho. 27/75/186, hnedé vlasy, hnedé oči. Vy od 20 do 45 rokov, nie obézni.

„Drž hubu! Neječ, kurvo, když ti chci udělat dobře,“ a narval mi do pusy moje slipy a zastrčil je dost hluboko. Blbě se mi dejchalo, ta strašná bolest, slipy v puse mi dráždily kořen jazyka, takže se mi dělalo blbě a najednou jsem cejtil, jak mi zvratky jedou do krku. Rukou jsem chtěl vytáhnout slipy z pusy. Strhnul mi ji: „Co to děláš, zmrde?!“

Nechtěl jsem s ním mluvit, ne teď. Nechtěl jsem, aby věděl, že jsem tady byl celou dobu. Nevím proč. Lidé se pomalu trousí ven, povídají si a přejí si pěkné Vánoce. Sedím a ještě chvíli čekám, co kdyby na mě čekal venku. Vím, že nečeká, určitě hned utekl domů. Zůstal jsem tu poslední.

„Napadlo mě, že by se ti v léčbě hodily nějaký proteiny,“ usmíval se. –– Co tím myslí? Došlo mi to, když si rozepnul kalhoty. „Tak kuř, kurvo! A dneska polykáš!“ Jak řek, tak i bylo. Teda ne že by se mi to nakonec tak úplně nelíbilo. „Ale! Ty vypadáš nakonec i spokojeně. Hele, ty nemáš bejt co šťastnej…“

Ráno na Štědrý den jsme vstali, tradici s půstem jsem stejně nikdy nedodržoval, takže jsme se nasnídali a pak jsme vzali dovnitř stromek, který děda koupil od hajného. Pěkný hustý, nepříliš velký smrček. Připevnili jsme ho na starý dřevěný stojan a začali zdobit. Skleněnou špičku na stromek děda neměl, místo ní měl na špičku stromku hvězdu z korálků. Rozvěsili jsme ozdoby, připevnili držáčky se svíčkami. Hezký, starodávně vypadající stromek. Tak a můžeme čekat na Ježíška.

Hoří mi tváře, chci pocuchat ty jeho blonďaté lokny a topit se svým pohledem v jeho očích, odráží se v nich plamínky zapálených svíček. Jen bych vzal jeho hlavu do svých dlaní a hluboce se do nich zahleděl. Ne, to bych nevydržel. Vincent se směje s ostatními, rozhodí rukama a začne něco vyprávět. Jen ho tiše pozoruju, v uších mi hučí a hovor jakoby byl na kilometry vzdálený. Obraz mi splývá v jednu velkou skvrnu.

Místo pozdravu jsem mu vrazil jednu takovou, že druhou chytil o plechový dvířka. Zmrdík se ani moc nedivil. Čuměl na mě jak pes, ne zpráskanej, prostě pes, kterýmu je jedno, že mu nařežete. Ten pohled: Klidně si bouchni, pane, když tě to potěší. Prosím pane, jsem tady. K službám.

Hleděli si do očí, beze slov, v tichu lesa. Sebastian se jemně dotýkal Levanovy tváře, hladil mohutnou šíji, hrudník. Prsty opisoval stvoly tetování na Levanově těle. Hřejivé ruce hladily jeho záda, rty vypalovaly horké polibky do kůže na upírově krku a hrudi. Nemluvili, oblékli se a znovu splynuli v objetí. Každé pohlazení, políbení, bylo víc než jakákoliv slova. Souznění bylo úplné. Cítili emoce toho druhého, každý zachvěv těla i duše.

U branky (vlastně tam žádná neni, jenom takovej kamennej voblouk porostlej psim vínem) stojí bajker zablácenej vod hlavy až k patě. Vedle něj jeho stejně zadělanej horskej bajk. „Čau, nemáš tu nejtovačku? Hodil jsem držku a urval řetěz,“ kejvne na mě bez vokolků a usměje se, takže vycení svý bílý zuby. Docela kontrastujou s tim ksichtem umouněnym černou lesní hlínou a zaschlou krví. Prohlížim si ho trošku pobaveně. Týpek max. vo pár let starší než já, ale na rozdíl vod mý skoro rachitický postavy fest udělanej a asi ještě vo pár čísel vyšší. Vyšlápne si asi kdovíco, pokud je možný vodhadovat podle stupnice zabahněnosti, a na tváři se mu šklebí pořádnej krvavej sekanec.

Když řekl „dobrá kurva jako ty“, tak to vlastně znamená, že se mu to se mnou líbí, jinak by neřekl „dobrá“. A kurva? On má prostě takovej drsnější slovník, on to tak nemyslí… On je prostě takovej, takovej dravej, živočišnej, nespoutanej…

- Kam vlastně jdeme? - - Ke mně. Domů. A nekoukej, já se na tebe nevrhnu. - I když já bych zlatíčko teda věděl, co s tebou, pomyslel si Milan v duchu.

Konečne som sa odhodlal vziať si dovolenku a vypadnúť niekde, kde si prevetrám kancelárskou byrokraciou zapratanú hlavu. K narodeninám som ešte v lete dostal zimný poukaz do jedného zapadnutého vidieckeho penziónu v rakúskych Alpách, niekde v okolí Achensee. Cez internet som si zarezervoval izbu a tešil som sa na mrazivé zimné večery strávené v hoteli, sediac s rozčítanou knihou a s horúcou šálkou čerstvého čaju za oknami, kde počuť kvíliaci plač silného vetra hrajúci sa so snehovými vločkami padajúcimi na kalamitnú nádielku čerstvého snehu.