Gay povídky

Měl bych se bránit, na tohle přeci nemá právo ani nárok. Určitě to bude nějaká trojka nebo maximálně čtyřka, ale můj ohon říká něco jiného. Pro něj je tenhle nádherný černý hřebec jasná desítka a dává to jasně najevo svým postojem v pozoru. Do něho se dostal hned v okamžiku, kdy se ten samec přehoupnul ke mně dozadu. Celé tělo mi pulzuje vzrušením a já s napětím očekávám, co přijde. Jeho mohutné ruce pomalu rozepínají zip mých kalhot, a vysvobozují tím z jejich sevření můj ztopořený ohon.

Blonďáček prošel kolem mne, a protože mezi barovými stoličkami a protější zdí není moc místa, jeho ruka se lehce dotkla mého stehna vytočeného do uličky jeho směrem. Chloupky na celém těle se mi v tom okamžiku zježily, klacek mi houpnul a já se musel cudně stočit k baru tak, aby to nebylo vidět. Ten rošťák můj hladový pyj vycítil a jasně mi mrknutím oka dal najevo, že můj hlad chce ještě zvětšit. Ale já bych rád, aby ho ukojil, jenže automaticky už počítám s tím, že ukájet se budu zase sám nahoře v pokoji.

Ve dvou místnostech před dvěma webkami jsou dva nazí mladíci. Ten heterák teď klečí na všech čtyřech (vlastně třech) a otočený zadkem ke kameře se poctivě vymrdává banánem a ten druhý si ho rozvalen na židli poctivě honí. Občas mu poradí, jak se má natočit, aby ho líp viděl („hele, trochu doleva se zadkem, chci vidět ze strany, jak ti tam zajíždí“ nebo „měl bys přirážet i zadkem a vystřídej si rukou, v tý druhý máš víc síly“ anebo „jsi dobrej, tohle bude fakt ten nejšťastnější banán v Las Vegas“).

Během jeho vášnivých polibků mi dal nejdřív jednu a potom druhou ruku za hlavu. CVAK. Najednou jsem ucítil, jak má zápěstí objímá něco chladného. Pouta. Ten milý hezký kluk, se kterým se tak dobře povídalo, mě právě připoutal ke své posteli.

Plynulý ťah a ponáram sa do horúcej vody. Je to vlastne príjemný pocit. Moje posledné myšlienky patria tebe. Asi sa nikdy nedozvieš, že toto celé je len kvôli tebe. Ale nevadí mi to. Tak veľmi ťa milujem, želám ti, aby si bol v živote šťastný. Šťastný tak, ako som bol ja, keď si mi prvý krát povedal, čo ku mne cítiš. Moje telo opúšťajú sily a prichádza príjemná únava. Oťažievajú mi viečka a s mojím posledným výdychom zaznie posledné slovo – zbohom.

„Alexi, vstávej! Nestihneš bus a já tě do školy nepovezu,“ zkusil mě probudit Riki. Nedokázal jsem se ani pohnout. Hlava mi třeštila, jako by ji někdo provrtával 20 mm vrtákem. Říkal jsem si, že smrt by byla v tu chvíli vysvobozením. Brácha se za pár minut vrátil. „OK. Máš, co jsi chtěl,“ sáhl pod mou deku a za nohu mě vytáhl z postele, takže jsem se ocitl na zemi. Richard stál nade mnou a nevypadal spokojeně. Sebral jsem všechny své síly a postavil se naproti němu. I tak byl pořád o hlavu vyšší než já.

Chytl jsem ho za obě ruce a dal mu je nad hlavu. Zarazil se. "Co to dě… dě… děláš?" začal koktat. "Jen se tomu poddej!" řekl jsem mu a pomalu jsem si klekal na kolena. Když jsem tu jeho chloubu zasunul do své pusy, začal vzdychat a to se mi líbilo. Přitvrďoval jsem a čím rychleji jsem ho dělal, tím hlasitější jeho vzdychy byly.

Potom mi došlo, že když opravdu půjdu bydlet se svými přáteli, nebudu takový smutný pořád. Když jsem skončil v práci, zavolal jsem Karolíně, že tu její nabídku přijímám. "No Tome, ale nevím, jestli budeš chtít i po tom, co ti teď řeknu," začala být opravdu vážná, "on s námi v domě bude bydlet i Marek." Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale sranda to rozhodně nebyla, a i když mi moje mysl říkala ne, tak jsem i přesto řekl, že to beru.

"Chyběl si mi, byla to ta největší chyba v životě. Miluju tě a nechci tě ztratit." Pustil mě a podíval se na mě, kdežto já jsem se mu do očí nedokázal podívat, a tak jsem se celou dobu díval do země. Opět někdo zazvonil, a tak Markéta, jako můj vrátný, šla otevřít. Mezitím jsem Markovi dělal kávu a Marek se posadil a pořád na mě koukal. Opět přiběhla Markéta a vypadala ještě vyplašenější než před tím.

Šel jsem tedy omámený spánkem otevřít a ihned jsem se probudil, jelikož za dveřmi stál Michal. Pozval jsem ho dál a posadil ho do kuchyně. Udělal jsem mu pití a sedl jsem si k němu. "Tak proč si přišel?" zeptal jsem se zvědavě. "Přišel jsem, protože jsem se ti snažil celý měsíc vyhýbat. Ta noc, kterou jsme spolu strávili, mi změnila život. Snažil jsem se s tím bojovat, ale nejde to."

Rychle jsem se rozloučil s rodiči a společně s Karolínou a Markétou jsme jeli na letiště až do Prahy. Snažil jsem se nějak zjistit, v kolik odlétají, jestli už náhodou neodletěli. Volal jsem Katce, která mi nakonec řekla, že odlétají v půl osmé večer. Bylo něco před pátou, když jsme vyrazili, a cesta do Prahy autem trvá přibližně třičtvrtě hodinky. Jeli jsme a já byl nervózní tak, že jsem si okousal nehty. Markéta za volantem jela jako o život.

Celý večer jsem se Markovi snažil dovolat, ale nezvedal mobil, na zprávy mi neodpovídal. Prostě se zdálo, že je konec, když v tom zazvonil zvonek. Markéta šla otevřít dveře a oběma nám spadla huba. Ve dveřích se objevil Markův otec.

Sklonil se k mému uchu a pošeptal do něj: "Dneska si se mnou dělej co chceš, jsem jenom tvůj." Nemusel to říkat dvakrát. Chtěl sice ještě něco říct, ale já jsem mu položil ukazováček na rty a on pochopil, že už nic víc říkat nemusí. Rozvázal jsem mu župan a pomalu jsem ho stahoval dolů, až nakonec spadl na zem.