Gay povídky

Tolik se mi stýská! Nikdy bych nečekal, že mě něco takového tak sebere! Nemůžu tu zůstat, nemůžu se s ním potkávat, jeden jeho přezíravý pohled by mi vyrval srdce z těla. Zkusím si najít něco jiného. Úplně se od něj odpoutat, už nikdy ho nevidět a časem… časem tohle všechno možná přebolí a já začnu nový život. Během těch čtyř měsíců, kdy mi on platil nekřesťanské prachy, si klidně můžu dovolit vzít nějakou hůř placenou práci, takže se hned teď seberu a půjdu ji hledat. Ovšem tuto skutečnost bych mu měl sdělit. Po mailu to bude stačit.

Prvním kusem byla složitě barevným dřevem vykládaná lenoška. Zvládal jsem základní truhlářské a řezbářské techniky, ale intarzie, navíc tak komplikovaná, mezi ně nepatřila. Po vykuchání původního čalounění se nábytek rozpadl a shnilé dřevo rozdrolilo. Vykládané čelo naštěstí zůstalo, a to ostatní se dodělá. Když jsem to Alexovi zavolal a oznámil mu, že se renovace prodlouží a prodraží, nijak se necukal. Naopak to přijal jako informaci srovnatelnou s faktem, že ten týden byly banány v akci.

„Kurva dýchej pravidelně, ať mi tu neomdlíš,“ houkl jsem na něj a zvedl jsem ruce v rukavicích. Sledoval jsem, jak se pomalu zase začíná uvolňovat a po tváři se mu rozlívá blažený úsměv. „Mám pokračovat?“ zeptal jsem se opatrně a on rozhodně kývnul. Lehce se posunul v křesle, aby našel o chlup pohodlnější pozici a opět položil hlavu. Při zabodávání další jehly už ani nesykl bolestí.

„Jsi z bohaté rodiny? Proč by nechtěli platit?“ Neodpověděl mu, Mateo čekal. Sklopená hlava a ticho mu bylo odpovědí. Chtěl na něj přitlačit, ale než se nadechl, začaly na palubu dopadat slzy. Všichni námořníci byli mimo loď. Muž si chlapce přitáhl k sobě, sevřel ve svém medvědím objetí chvějící se tělo. Tlapou, která rozdrtila nespočet kostí i lebek, jemně pohladil světlé vlasy, padající na mladíkův krk. „Co se děje? No tak,“ konejšil ho. „Co se mnou uděláte, když moje rodina nebude chtít dát výkupné?“

U dveří se na chviličku zarazil a vzrušeně se na Bena, který klečel uprostřed pokoje zády k němu, zahleděl. S těma rukama za zády, sklopenou hlavou a pruhem látky přes oči vypadá jako nějakej můj zajatec. Jako malí jsme si na to s klukama hráli… a už tenkrát jsem si užíval, když jsem nebyl ten zajatej, ale naopak ten, kdo to měl celý na povel. Se vsadím, že Ben to měl přesně naopak. Škoda, že jsme se neznali už tenkrát, haha… No, ale na tohle stálo za to si ty roky počkat! Hlavně mu teď můžu přikazovat úúúplně jiný věci, než jaký mě napadaly tenkrát, že…

Vyrazím za ním a přesně v ten moment si všimnu vyššího blondýna, co si to k nám šine. Rozhodně není od nás ze třídy. Kde já jsem ho jen viděl? „Jonatane!“ zvolá kluk. A následuje sled událostí. Upřímně, dost podivných událostí. Jonatan se otočí ke mně, což nečekám, takže do něj regulérně napálím. „Co to…,“ inu domluvit nestačím, neb mě chytí za ruku a rozeběhne se pryč.

Když jsem ho vzal do pusy a zasunul si ho pomalu do krku, zalapal po dechu a začal přirážet. Sám si určil tempo, ale bylo pěkně rychlý. Intenzivní přírazy co nejhloubš, jak jsem měl rád. Nezdržoval to, neokřiknul mě, že si to chce ještě užít. Už se taky potřeboval vystříkat, a tak jsem jenom držel a rty a jazykem mu pomáhal, co to šlo. Cejtil jsem, jak mi v krku tvrdne a zvětšuje se ještě víc.

„Stál přede mnou dokonalý chlap, skvěle upravený, v drahém, skvěle padnoucím obleku, ale bez úsměvu. Poté si dal tu práci a udělal čistky i se zaměstnanci a stal se z něj nekompromisní tvrdý chlap, který neodpustí žádnou chybu. Tak, jak ho teď znáš. Lidi, které si k sobě aspoň trochu pustil, ty si stokrát proklepl, měl detektivy, kteří mu sháněli informace o právnících, manažerech i ochrance. Myslím, že i o tobě ví úplně všechno, tím myslím úplně všechno, třeba i to kolikrát denně si vyhoníš nebo jestli chodíš pravidelně na velkou. Byl po tomhle strašně paranoidní, nedůvěřivý a myslím, že se tím ani moc netajil.“

Ve dveřích pokoje stál Honza a tvářil se omluvně: „Ty trenky byly hrozně zpocený, nechal jsem je tam zatím uschnout, nevadí?“ Všichni tři kluci s málem otevřenou pusou koukali, jak z jeho vlasů padají kapky vody na jeho svalnatý hrudník, odkud stékají po vypracovaných břišácích a ztrácejí se pod ručníkem, který jediný zakrýval, co se ani nesnažili domýšlet.

Umyl jsem talíře a postavil je na rošt odkapávače. Utřel jsem si ruce, otočil se a opřel o linku a sbíral odvahu. Bert mě s lehce nakloněnou hlavou pozoroval. Vidí do mě. Ví, že něco chci. Čeká, co ze mě vypadne. Baví se tím. Tak do toho. „Berte? Jak to letos uděláme s dovolenou?“ „S dovolenou?“ zahrané překvapení. „S jakou dovolenou? Ty ji tu vlastně máš pořád, ne?“

Od počátku je sledoval Sertum, s pootevřenou pusou, několikrát zalapal po dechu. Když se milenci sesunuli na zem a mladší z nich se schoulil do náruče válečníka, potichu ustoupil. V hlavě se mu rodil plán, ani obava, jak zareaguje Litor, až na to přijde, ho nedokázala zadržet.

Bylo jasné, že čeká jak a kdy začne nějaká bolest, a já ho o ni nechtěl připravit. Sáhl jsem tedy na stolek vedle sebe, vytáhl jsem kožené důtky a jednou ranou jsem mu je obtiskl na břicho. Hekl, jak jsem z něj vyrazil trochu vzduchu, překvapením nad zvoleným místem i nad nečekanou bolestí. Nedal jsem mu možnost jakkoliv se projevit a v rychlém sledu na stejné místo následovalo dalších šest ran.

Naneštěstí se můj osud vzpamatoval. Ano začal jsem tomu, co se dělo v létě, říkat osudová setkání. Po celých čtrnáct dní jsem měl od Jonatana skutečně klid. Ani jednou jedinkrát jsem ho nepotkal. Horší bylo, jak často jsem si na něj vzpomněl. Děsilo mě to. Samozřejmě, vždycky jsem na něj myslel pouze jako na blbečka. Hezkého blbečka. Blbečka, ze kterého mi buší srdce.