Gay povídky

„Já jen pevně doufám, že tu nohu budeš zítra cítit, když ses tak upsal tomu jít na svatbu. Nepočítej s tím, že tě před lidmi budu nosit jako princeznu," hučel Olivier, když se krokem ploužili po pastvinách. Kdyby neměl tolik práce, asi by si tu pomalou projížďku i užil, stejně jako Šimon, který vypadal zase jako dítě. Spokojeně seděl na Lady a usmíval se jako sluníčko.

Marek se pomalu zasnil u písničky, kterou zpíval potemnělé hale. Vnímal klidné tempo skladby, jež korespondovalo s pomalým tempem plavby, které se účastnil. Začínala to pro něj být v jistém smyslu rutina, kterou si ovšem neskutečně užíval. Calamares kroužila už potřetí a tentokrát i naposledy kolem Malých Antil, čas návratu do Evropy se blížil.

Rychle jsem se svlékl a natáhl si štulpny. Vsunul jsem do sebe anální kolík a zkusil jsem, jestli funguje. Už při nejslabším nastavení jsem cítil, jak vibruje. Zase jsem ho vypnul, na něj ještě bude čas. Dal jsem věci na stranu a nachystal jsem si provazy. Svázal jsem si nohy u kotníků, pak nad a pod koleny. Kratším provazem jsem připevnil pouta k mým svázaným nohám a uzel udělal co nejdále. Pak jsem si lehl na břicho, nasadil si kuklu a dal ruce do pout. Chvíli jsem váhal, pak jsem zacvakl jednu ruku. Martin se ještě sprchoval, tak jsem zacvakl i druhou a zkusmo se vzepřel v poutech. Držela, jak měla, a stejně tak i provazy. Tak už je to zase tady, pomyslel jsem si. A tentokrát dokonce dobrovolně. Ležel jsem tam takhle oslepený a spoutaný v kozelci a poslouchal jsem.

A kdyby mi nebylo blbé se tak šťouravě vyptávat, zasypával bych ho dalšími otázkami, dokud bych nezjistil, jakou barvu mají jeho spodky. A jestli je radši, když mu je sundává holka, nebo kluk. Tak se zase hezky uklidníme. "A dostal ses rovnou do tý nejlepší společnosti, Vildo," drcl jsem do něj ramenem. "To doufám, nic jinýho než vybranou společnost bych ani neočekával. Jsem na úrovni, že jo," zakřenil se. Jo, tenhle kluk k nám zapadne jak nic. "No bez nás jsi na úrovni rozhodně nebyl," oplatil jsem mu.

Otevřel jsem láhev a nalil, přiťukli jsme si. Napil se a díval se na mě přimhouřenýma očima. Trochu mě to znervózňovalo. Kdysi na mně poznal, že mě holky neberou, a rovnou se zeptal. Vyvedl mě tenkrát dost z míry, ale řekl, že to prostě chce vědět a že se jinak nic neděje. A teď jsem měl najednou chvilku pocit, že mě vlastně balí. Flašku jsme vytáhli, ani jsme nevěděli jak.

Otočil jsem k němu hlavu a upřel na něj svůj pohled. Kdybych se prostě sebral a odešel, bylo by to nejjednodušší. Už nikdy bych ho nemusel vidět, jelikož od následujícího týdne jsem měl beztak nastoupit na novou pobočku. Jenže pohled na něj mě vábil. Chtěl jsem mu být blíž. Jeho nádherné, jasně modré oči se na mě zaměřily a mně se usadil knedlík v krku. "Takže…," začal jsem opatrně, "co pro tebe jsem?" Srdce mi bušilo až v krku a připadalo mi, že se každou chvíli pozvracím.

Cítím na sobě jeho zvědavej pohled. „Znám spoustu doučovacích metod, abys věděl,“ pronáším dostatečně nahlas, zatímco se v tý skříni chvíli přehrabuju. „Některá na tebe zabere určitě. Teď ji jenom musíme najít…“

Oba mladíci leželi na louce nad chaloupkou a okouzleně hleděli na nebe plné hvězd. Ani Oliviera to nikdy nepřestalo fascinovat a vždycky na to nebeské divadlo hleděl s až posvátnou úctou. Nekonečný vesmír, a oni viděli jen zrníčko, jen malinkatý kousek, a přesto hvězd zářilo nepočítaně. Mléčná dráha měla opravdu své příhodné jméno, vypadala, jako by impresionistický malíř tahem štětce kus oblohy zabílil.

Calamares mířila s cestujícími z Miami do Nassau a on stále pod vedením Declana trénoval svoje hlasivky. Ne všechno se mu podařilo naučit ještě před vyplutím, takže si to teď vyžíral pod taktovkou toho irskýho spratka, který mu lezl svojí nadřazeností pekelně na nervy. Opřít, furt opřít, no jo. Tak ať mu to ukáže, trouba jeden zrzavý! Kdyby mohl, hned teď vytře věčně ulepenou podlahu u lodního baru a tím mokrým hadrem ho flákne přes ksicht!

Zpovzdálí si toho Sam moc nevšiml, ale teď měl na muže dobrý výhled a v hlavě mu něco vybouchlo tak, že ani připomínka toho, proč tam vlastně jsou, ten výbuch neutišila. Se zaujetím si bratra jejich oběti prohlížel a to, že mezitím je stačil Petr představit, mu skoro uniklo. Nemohl od Romana odtrhnout oči.

Nesnášel vlasy za ušima, ale kdyby tohle hnědovlásek dělal každý den, úplně klidně by chodil po dědině jako debil. Ten pohyb byl tak překvapivý, že stihl jen pootevřít pusu a udiveně zamrkat. Věděl, že si z něj Šimon tropí žerty, přesto tohle gesto bylo tak něžné, že se mu po těle rozprostřel krásný pocit. Stále cítil na spánku jeho prsty, které se ho dotkly jen letmo, ale přesto to místo hřálo, a Olivier si přál, aby to udělal znovu.

Hlasy, výkřiky, lidi v cestě, nic mě nezastaví. Běžím, dokud plnou silou nerozrazím dveře bazénu, nestihnu se ani pomodlit, aby tam byl. Prolítnu dveřmi a teprve potom se zastavím. Zoufale přejedu pohledem celý prostor, než zakotvím na tom, co jsem hledal.

Marek scházel po schodech se svazkem dokumentů ke kapitánově kanceláři v mezipalubí. Měl radost, že dneska má po úklidu čítárny volno, a těšil se, že se na chvíli projde po přístavní čtvrti. Calamares v Charlestonu kotvila už druhý den a on zatím neměl čas vystrčit paty z lodi. Zaklepal na dveře a po melodickém „Vstupte“ vešel do místnosti. Kapitán seděl za stolem, vypisoval nějaké hlášení a požádal při tom Marka, aby mu lejstra založil do pořadače.