Gay povídky

Tak nějak napůl dojdeme, napůl se navzájem odtáhneme a dostrkáme ke mně do pokoje… a tam přijde na řadu další tajná řeč, a sice řeč našich těl. Naposledy spolu měly cosi jako rozhovor přesně před tejdnem, takže mám trochu dojem, že teď, po tý šíleně dlouhý pauze, si docela dost skáčou do řeči a dost možná vynechávají celý věty i odstavce, aby už konečně, konečně došly k pointě…

Tohle je kniha knih, nesmím prozradit, kdo mi ji dal, ale funguje. Stačí vložit něco z majetku vašeho objektu, nebo třeba vlas, a on přijde a splní každou vaši tělesnou touhu. Ale pamatujte: jen třikrát a dost! Pak musíte knihu položit tak, aby ji někdo našel. Nesmíte ji půjčit, nesmíte ji darovat, nesmíte ji položit tak, aby ji našel někdo určitý, jinak zničíte její kouzlo…

„Určitě se chci dívat, dost mě to zajímá z té vizuální stránky,“ odvětil jsem. Vzal mi kůžičku nad varlaty, celkem hodně ji napnul k sobě a v místě, kde se kůže napojovala na tělo mého penisu, se vytvořil pomyslný trojúhelník. Přiložil hrot jehly a pomalu začal vyvíjet tlak. Ucítil jsem nepatrné píchnutí, pak přišel moment, kdy mi projela jehla skrze kůžičku, já zatnul snad všechny svaly a zhluboka jsem vydechnul.

Jemný dotek prstů na jeho zadním vstupu a nesmlouvavý příkaz, aby se uvolnil. Zachvěl se v předtuše věcí příštích a povolil, co nejvíc to šlo. Cítil, jak se do něj neodbytně dobývá jeden kluzký prst, a poddal se tomu. Druhý následoval vzápětí. Několik minut se v něm oba pohybovaly a roztahovaly ho. A pak už na své nedočkavé růžici cítil špičku dilda. Zatlačil trochu proti, aby dobyvateli cestu usnadnil. Ze rtů mu utekl hlasitý vzdech, ani ne tak kvůli tomu, co se mu dělo fyzicky, ale spíš kvůli tomu, že dobře věděl, kdo se nad ním v tu chvíli se zaujetím sklání.

„Pojď…“ To bylo všechno, co jsem ze sebe dostal, a sledoval, jak se mu ten usměvavý výraz změnil nejdřív na údiv a pak na touhu. Vzal jsem jeho obličej do dlaní a dlouze ho políbil. Za ruku jsem si ho vedl za sebou. Podařilo se mi cestou do ložnice všechny nepříjemné myšlenky a otázky odsunout do úplně nejzazšího koutku mysli. Natáhl jsem se na postel. Damián se nerozhodně zastavil hned u dveří.

Pokud bych byl s ním, pořád bych se díval přes rameno. Nikdy by to neskončilo. A nejhorší je, že bych pan nemohl říkat: no to víte, zkrátka se to tak nějak přihodilo, ani nevím jak. Vždyť bych si ho utrhl sám jako jablko ze stromu! A že shnilý? To už nikoho nezajímá, jak je ti po něm blbě. Nemáš to přece žrát blbečku. Ne? Jednoduchý. Já nechci. Miluju Sáru.

Sotva se stihnu napít, zabliká studiový telefon. Zmáčknu tlačítko, rutinně se ohlásím: „Noční Jízda Top rádia, kdo se dovolal do studia…?“ Na druhé straně zní povědomý hlas jednoho ze stálých posluchačů. „Ahoj, tady Michal.“ „Ahoj Michale, dlouho jsem tě neslyšel. Jak se máš…?“ prohodím ležérně. „Kubo, moc dobře ne. Měl jsem teď hodně těžké období. Ale poslouchal jsem skoro každý den.“ Vzpomněl jsem si, že Michal volá většinou o zkouškovém, když se učí. Je říjen. Mívá moc krásný a veselý hlas. Dnes je to jiné.

„Tak vidíš,“ začal ho Kamil po té zčervenalé kůži na zadku hladit. „Na mluvení jsi měl plno času přes den. Teď už je pozdě.“ Ben se akorát nesouhlasně ošil, ale Kamil si z toho nic nedělal. Ostatně, to Benovo neustálé vrtění, které cítil přímo na svých stehnech, se mu moc líbilo… A to se ještě nemá důvod moc vrtět! Za chvilku si zacvičí mnohem intenzivnějc…

Jednou jsem ve sprchách právě na tomto místě potkal jakéhosi pána v plavkách, kterak kráčí směrem k záchodům. Nezajímavý zjev. Jen zašel, kráčí stejným směrem jiný pán v plavkách, také nic pozoruhodného. A přesto v okamžiku, kdy šel kolem mě, mi můj šestý nesmysl rozsvítil v hlavě vykřičník s otazníkem.

Mám chalupu v jižních Čechách, jezdím tam celý život, tedy 40 let, a mám to tam moc rád. Jakékoli roční období je pro mě něčím kouzelné. To, co se však odehrálo minulé léto, je to, co jsem si vždycky vysnil, ale nikdy bych nevěřil, že to nebude jen součást mých nadržených představ a mokrých snů.

Princ tedy šel a hledal někoho k sobě. Zařídil se podle otcovy rady a po světě putoval v utajení jako potulný bard. Začal ve vedlejším království, kde žila pěkná princezna, ale jemu srdci blízká nebyla. Zkusil to v dalším a dalším, čím dál tím víc se tak vzdaloval od domova. Někde se zdržel déle, ale stále neměl úspěch. Až po velmi dlouhém putování dorazil do vzdálené země. Neměl v plánu se tam dlouho zdržovat. Nežila zde žádná princezna, a tak si chtěl jenom odpočinout. Seděl před hospodou, kde dnes přespal, když šla okolo partička rozjařených mladíků.

Ještě chvilku. Hlavně nepřestávat. Soustředit se jen na pohyby ve stále stejném tempu. Sledovat jeho rytmicky se vlnící dokonalý zadek a hlavně vydržet. Neodpadnout, protože vrchol je blízko. Zhluboka dýchat, aby srdce nevyskočilo z hrudníku. Svaly nechat pracovat na maximum. Už jenom chviličku. Nevzdat to, abych se před ním neshodil.

Kdykoliv jsem vzal do ruky telefon a začal smolit zprávu. Kdykoliv jsem vzal do ruky papír a zkusil si napsat, co všechno bych mu chtěl sdělit. Vždycky to ztroskotalo na tom jediném: miluji tě.