Gay povídky

Naprázdno polkl. Dobře, Michalovi se do ničeho nechce, to je jasný. A čeká, že to prostě všechno asi mávnutím kouzelného proutku zmizí, on si sbalí svůj nadřazený výraz, půjde domů a nechá se obdivovat studentkami nižších ročníků. Tak to teda ne! Nebude tu sedět zbůhdarma s tupcem, co si o sobě myslí, že vypadá jak antická socha, a stejně blbě se i chová.

Tak nejdříve zavést tu velkou, chlupatou krásu do mého zadku. Proniká řádně hluboko a navíc má přesně ten tvar i velikost, že bez cizí pomoci se ze mne v žádném případě nedostane. K ocasu je potřeba připevnit moje koule, aby se mi vše zatáhlo pořádně dozadu. Ještě nasadit masku – a před Pánem sedí nadržená fena vlčáka vrtící ocasem, který jí dosahuje skoro až k hlavě.

„Aha, já už si myslel, že bůhvíco…“ „To mi budeš muset vysvětlit, co bůhvíco máš na mysli,“ škádlil jsem ho a on se rozpačitě usmál. Rozhlédl jsem se a opatrně ho pohladil po hřbetu dlaně. Blázínka mého, žárlivého…

„V pohodě. Gratuluji!“ usměji se. Skrývat emoce není tak těžké, jak se na první pohled může zdát. Mám strach z toho, co všechno se mi vždycky odehrává uvnitř. Tolik různých pocitů. Jsou těžké jako kámen. Nechci se jimi zabývat, ale daří se jim mě v nestřežených chvílích táhnout ke dnu. „Díky,“ hupsne ke mně na postel, a než se stačím nadechnout, už mi vrazí jazyk do pusy.

Zvedl hlavu. Klusem se k němu blížil obrovský černý kůň s očima jak řežavé uhlíky, z nozder mu při odfrknutí vycházel kouř. Na koni seděla žena s plavými copy, s hrudním plátem, který, kdyby se rozpůlil, tak mohl sloužit jako kotle na vaření pro dvě slušné rodiny. Ale v ruce měla oštěp, kterým právě mířila na Björna. Chtěl se překulit, ale nestíhal. Žena vrazila oštěp mezi jeho tělo a opasek a obloukem ho zvedla do výše, jako by nic nevážil, a pak ho hodila před sebe na koňský hřbet.

Rovnako gule má už plné a stvrdnuté. So sťahovaním predkožky sa nijako neponáhľam. Radšej vymením ukazovák za palec, trochu zvýšim tlak a pokračujem ešte minútu-dve v pomalých, malých, krúživých pohyboch. Na špičke Matejovho penisu, ktorá je asi do 3 mm odkrytá, sa zaleskne prvá kvapka číreho predejakulačného sekrétu. "To je úžasné," ozve sa Matej. "Ako to robíš?"

„Tak tobě to nestačilo?“ pověděl s úsměvem po chvíli, aniž vzhlédl. „Baví tě mě takhle pomalu dráždit?“ otočil se na mě a dal mi pusu. S šibalským úsměvem jsem pokýval hlavou. Dal mi pusu a zatlačil mi na ramena. Klekl jsem si, vzal jeho péro do pusy a začal ho kouřit. Bylo už pěkně naběhlé a po chvíli byl blízko výstřiku. Zrychleně dýchal a rukama mi přirážel hlavu. Se zasténáním se mi udělal do pusy, až jsem ji měl plnou jeho semene.

Po deseti minutách slyším kliku a dva mužské hlasy. Povídají si, zřejmě o hokeji, pokud správně chápu kontext. Odešli do kuchyně, asi si dát něco k jídlu. Tam bohužel moje ucho nedoslechne, a tak dále čekám. Po zhruba půl hodině je opět slyším. Vycházejí z kuchyně a jdou do koupelny. Zdá se že oba. Pouští sprchu, já si rychle zaběhnu do kuchyně pro kus čokolády. V předsíni jasně cítím neznámý chlapský silný parfém. Zabíhám ale rychle zpátky k sobě a modlím se, že se pak konečně přesunou tátovi do pokoje. Jenže sprcha stále běží, už dobrých dvacet minut. Začínám propadat panice, že za chvíli vylezou z koupelny, on řekne měj se a táta půjde spát.

Zatímco mě Petr poučoval, Míra postupoval podle jeho pokynů. Roztažené nohy krásně zpřístupnily jeho anál, který si již po dokončení instalace houpačky důkladně promázl kosmetickou vaselinou. Rukama se pevně držel popruhů a Petr k němu přistoupil se ztopořeným penisem v levé ruce. Trochu pokrčil kolena, nasadil žalud na okraj análu, pravou rukou si přidržel pravý popruh a prudce penis zarazil.

Vykukující koleno a nahá záda zakončená dvěma rozkošnými důlky. Dál mi výhled naneštěstí halila peřina. To se ovšem dalo velice snadno napravit. Opatrně jsem ji stahoval níž. Trochu se zavrtěl, ale nevzbudil se. Jen ještě víc přitáhl koleno k tělu.

Zatímco se Jony věnoval něčemu v telefonu (asi psal Monice, co se právě přihodilo za děsně komickou situaci), tak já se poprvé od doby, co jsem tu věc vytáhl, začal pídit po tom, kam se vlastně strkají baterky. Zjistil jsem, že nikam. Nabíjí se to v nabíječce jako telefon. Vše ve velmi moderním černém vzhledu, nechyběla ani šňůrka, což je logický u tak malinkaté věci, o jejíchž velkých schopnostech jsem ani trochu nepochyboval.

Nechápal, jak se mu to povedlo, ale při stěhování zpátky do tátova bytu omylem dovezl i krabici s věcmi svého exboyfrienda, o kterou už půl druhého týdne zakopává. Je to otravné, a kdyby s Patrikem byl schopný mluvit, asi by mu zavolal a nebo mu ji rovnou přivezl. Ale on s ním nemluví. Kontakt s idioty ho deprimuje a tohle je kolosální idiot.

„Nire, na ostrově jsem byl šťastný jedině proto, že jsem byl s tebou. Mema se za nás postavila, bránila nás a dala všanc svou existenci. Mořský král ji vyhnal a tehdy už jsme přece tušili, jak jsme spolu svázaní – krví. Při souhlasu s cestou zpět sem, na místa, která jsem snad před mnoha lety znal, jsem věděl jediné, nejsem vládce. Mema ano. Jsem šťastný, nepotřebuju k tomu trůn a královské povinnosti, já potřebuju tebe.“ Nireho pohled plný něhy Kirema objal a nepouštěl.