Gay povídky

Začínaly prázdniny a já s Tobim jsme se chystali na chatu. Oba jsme měli úspěšně za sebou maturitu i přijímačky na stejnou školu. Ještě chybělo zařídit kolej, ale to nás čekalo až koncem léta. Co se ovšem v našich životech zásadně změnilo od Velikonoc bylo, že se Tobi i s tetičkou nastěhoval k nám. Rodiče nakonec na tu chatu přeci jenom přijeli a vynutili si rodinnou poradu. V rámci ní jsme se dozvěděli, že o našem vztahu vědí a nevadí jim. Také při té příležitosti vyzvali Tobiho, aby se s tetičkou nastěhoval k nám.

"Za chvilku budu zamykat a kódovat, tak se do té doby sbal a běž do chodby," houkl na mě zezadu. Udělal jsem těch pár kroků k šatně, jen co jsem do ní ale nakoukl, pohledem jsem ihned uhnul stranou. Dobře, musel jsem uznat, že ten parchant měl zatraceně pěkné tělo, jen co jsem díky té rozepnuté košili stihl vypozorovat. A vlastně to ani není parchant. Nebo možná jo, protože ten hrudník a břicho samy o sobě stojí za hřích, což mě děsně štve. A o svým šéfovi bych takhle fakt uvažovat neměl.

„Danieli, cos… provedl?!“ Strčil jsem ruku do kapsy a vytáhl klíče od auta. Nik k nim sklopil oči a pak se na mě znovu podíval podezřívavým pohledem.

„Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex, byla by to blbost. Protože prakticky každej má rád sex. Kdybych se zeptal, jestli máte rád sex s klukama nebo s holkama nebo obojí, to už by bylo lepší, ne? Jenomže na to se ptát nemůžu. Bylo by to docela dotěrný, co? A hlavně, já už o vás určitou představu stejně mám. Taky máte svou představu o… o mých… dejme tomu… erotických zálibách? Jestli teď řeknete, že jste o tom nepřemejšlel, a budete se při tom rozpačitě dívat na řeku, tak vás odvezu zpátky, zdvořile se rozloučím a víckrát se neuvidíme. Ale jestli řeknete, že také tušíte, o co mi jde, když tady s vámi courám po lese, tak…“

„Teší ma,“ zamrmlal som a potriasol mu rukou. Ničoho ďalšieho som nebol schopný. Musím sa spamätať, pretože mi takmer tiekli sliny. Predo mnou stál najkrajší chlap, akého som kedy videl. „Aj mňa teší,“ usmial sa na mňa a so svojím úsmevom by sa pokojne mohol stať modelom. Na to, aký som bol hladný, som ani nevnímal, čo som vlastne obedoval. Nemohol som zo Šimona odtrhnúť oči.

Pak jeho pozornost přitahují prsty, ty dlouhé a bílé prsty, kterými mu Sid vjíždí pod tričko a hladí mu kůži na zádech. Potom mu tričko stahuje přes hlavu a háže na zem. Svými rty se přitiskne Arnymu na ústa a opatrně ho líbá, jemně jazykem olizuje jeho chvějící se rty a pak pomalu vjíždí mezi ně dovnitř. Arny mu to vrací, zprvu váhavě a nejistě, ale pak čím dál prudčeji a odvážněji. Sidovy dlaně ho hladí po zádech, po břichu, prsty si hrají s jeho bradavkami, až Arny lapá po dechu. A potom…

„Mám si nechat radit od někoho, jako jsi ty? To myslíš vážně? Nebudu tě prosit a nebudu tě poslouchat! Řídím firmu, vydělávám peníze. Slyšel jsi o něčem takovém někdy?! Co vlastně děláš? Čím se člověk jako ty živí? Ach, já zapomněl. Paseš ovce. To je hodně náročné na mozek. Jo, a taky rozdáváš rady lidem kolem. Hele, kašlu na tebe, o tvoje rady a tvou pomoc nestojím. Ale jednu dám já tobě – běž si zase hlídat ovce…"

Odtáhnu ho k posteli a povalím na ni. Jen s vytaženým ptákem tam leží a kouká na mě, co se bude dít, vždy byl spíš subka a k tomu taková ukňučená, když se mu to nelíbilo, tak jen kňučel, že nechce. Razantní ne nikdy neuměl. Nasednu mu na hrudník a vytahuji to své nadržené péro a hned mu ho strkám do pusy.

Rychle jsem přitakal a můj pohled na moment sklouzl k jeho prstům, které se hbitě pohybovaly po klávesnici. A asi jsem u něj stál déle, než bylo potřeba, protože když ke mně znovu otočil hlavu, jeho pohled velmi jasně vyjadřoval, že bych měl velmi rychle vycouvat z jeho osobního prostoru. Zrudl jsem jako rajče a s kvapným rozloučením jsem se vytratil zpět dozadu. Přísahal bych, že tak nepříjemného idiota jsem musel přivolat silou vůle. Rozhodně.

„Nevím. Nepamatuju si, co se mi zdálo,“ posmutněl a sklopil hlavu. Věděl jsem, že lže. Měl to napsané v očích. Prstem jsem mu za bradu zvedl hlavu tak, aby se na mě podíval: „Danieli, prosím, nelži mi. Vidím, že nejsi úplně v pohodě. Řekni mi, co se děje? Bojím se o tebe.“ Sotva jsem to dořekl, v očích se mu objevil vztek.

Jednání byla dlouhá, ne však nezajímavá. Získal rozhovory, fotky, mohl by to být opravdu dobrý článek. S tou myšlenkou se Deritus zastavil u baru. Ne zrovna příjemný muž na něho zkusil několik dost otřepaných balících taktik, které odpálkoval. Vypil si svůj drink, těšil se na koupel a spánek. Neušel snad ani deset metrů, když se mu trochu rozostřilo vidění, nohy ztěžkly, musel se opřít o zeď. „Neboj, hezounku, pomůžu ti. Bude se ti to líbit, uvidíš,“ poznal hlas muže z baru.

Každá story má ňákej okamžik, ve kterým začíná. Může to bejt den narození, den, kdy jdete poprvý do školy, nebo když poznáte svoji osudovou lásku. U mě by to byl den, kdy jsem v prváku se školou na exkurzi políbil jednoho kluka. Jenže to nebyla žádná osudová láska, dokonce jsem ho neznal víc jak pár hodin, byl z druhýho konce Států, takže jsem ho už ani nikdy neviděl.