Gay povídky

Libor vytáhne olej a klidně se jím začne patlat. Letos se ještě vůbec nestihl opálit. Ovšem teď má čtrnáct dní volno. Bude u vody den co den. Idir ho s rozšířenýma očima pozoruje. To už není normální, to už je nebezpečné. Cítí, že v něm roste vzrušení. Ještě dobře, že má tuniku, jinak by se ztrapnil. „Namažeš mi záda? Nechci se spálit.“ „Aha.“ Tak konečně ví, co to dělá. „Vy se sluníte? Proč?“ „Proč? Netuším, asi že je to módní, zdravé, ale hlavně to vypadá moc dobře. Sexy.“ „Zřejmě tady celý život podřizujete jenom sexu.“

Jindra vyběhl schody. U oběda se Kryštof zmínil, ve kterém patře bydlí. Překvapil ho svým pozváním a on to rozhodně nepromarní. Ani náhodou. Kryštof se mu líbil na první pohled. Černé, neposedné vlasy a modré oči. Žádný namakaný svalovec, ale krásně pevné, pružné tělo. Dnes taky zjistil, jakej je to milej kluk. Zastavil se u dveří, chvilku se zklidňoval. Nezadýchal se při běhu do schodů, ale musel trochu vychladnout. Pozval ho na večeři, tak to nesmí pokazit a spěchat. Jenže když zaklepal, otevřel mu Kryštof oblečený jen do volných domácích kalhot.

Jeho bytelnej tvrdej ocas do mě zajel až po kořen na jeden ladnej příraz. Jen jsem heknul a Górdan spokojeně zamručel. Sevřel můj k palbě připravenej klacek a začal si mě dlouhejma a rychlejma přírazama podávat jako hlavní chod snídaně. Vždycky když viděl, že už jsem skoro na vrcholu, zpomalil a zůstal až na doraz ve mně. Kroutil bokama a jeho ocas se ve mně vlnil s ním. Málem jsem z toho zešedivěl. Dlaní mě přitom zlehka, pomalejma tahama ho honil. Ne, takhle se neudělám. Takhle mě udrží na hraně, až z toho zešílím. Svíjel jsem se, nabodnutej na jeho grilovací rožeň, a tiše prosil o vystříkání.

Odpoutal se od sladkých rtů, nevěřícně se díval na mladíka ve své náruči. Odstoupil, pohladil linii tváře, teď byl on ten, kdo couvl. Došel k velkému křeslu, sesul se do něho, se zavřenýma očima vstřebával své pocity. Nebyl v tom sám.

V pondělí je to ve škole strašný. Moje jediný štěstí, že jsem si ho celou neděli honil, a tak se můžu aspoň trochu soustředit. Wik se tváří jakoby nic. Pořád mi k němu ujížděj oči. Při velký přestávce už to nevydržim. Dojdu k němu a sednu si na lavici.

Rozhodl jsem se vydat se tam. Hned za dveřmi u skříně ležela pohozená uniforma, na ní kalhoty, na nich košile a na košili bílé boxerky a černé ponožky. Voda z koupelny byla bezpečně slyšet natolik, že jsem si mohl dovolit menší průzkum. Klekl jsem si na zem, přiblížil se k hromadě oblečení a do ruky vzal nejprve bílé boxerky. Byly lehce zavlhlé a v oblasti koulí už celkem vytahané. Cítil jsem z nich nádhernou vůni chlapa a trochu moči. Poté jsem si vzal do ruky ponožky. Ty byly cítit po kožených botách. Čichám k jejich vnitřku se zavřenýma očima a myslím na to, že v nich měl David celý den svoje chodidla. Nutno dodat, že se nepovažuji za žádného fetišistu, ale v tuto chvíli a v kombinaci s „mým“ Davidem v koupelně jsem se dostal do jakési extáze.

Rukama šátral kolem sebe, konečně nahmatal kmen stromu. Nebyla to úplně úleva, alespoň trochu přestal tápat. Vůbec to tu nepoznal, nevěděl, kde je ani kam jde. Jen, že musí jít. Znovu se dal do pohybu, ztuhl, neslyšel, vůbec nic neslyšel. Došlápl do listí, věděl to, cítil jeho pohyb pod nohama, žádný zvuk. Zíral do neproniknutelné tmy, obklopen absolutním tichem. Náhle byl něčím sražen, nebo spíš někým. Byl natlačený na strom před sebou. Cítil váhu těla, byl o dost větší než on, objal ho pevně rukou kolem pasu, druhou mu sevřel krk. Ticho zmizelo.

Zrovna jsem v klidu přemýšlel nad tím, jaké to mám štěstí, když mi zazvonil telefon. „Prosim.“ „Luky, Matěj spadnul z koně, jsme v nemocnici…“ „Jedu tam,“ skočím mu do řeči. Nemá cenu cokoliv vyzvídat, za pět minut tam dojedu a uvidím, mám neskutečný strach. Zamknu obchod, nasednu do auta a co nejrychleji vyrazím k nemocnici.

„Buď zticha!“ zopakoval Kamil. „A místo toho mě poslouchej. Já se teď na pár vteřin zvednu. Pro něco si zajdu. A ty se zatím ani nehneš. Ani se nehneš, jasný? Už jsme se přesvědčili, že tě přeperu kdykoliv, natož když máš svázaný ruce. Takže mě nechtěj nasrat tím, že budeš něco zkoušet. Zůstaneš tu pěkně potichu ležet, dokud se sem nevrátím, jasný?“

Levan se řítil chodbami, míjel překvapené obyvatele vládcova sídla. Nezpomaloval, dveře místnosti, kde cítil Sebastianovu přítomnost, otevřel prudčeji, než bylo nutné. Spatřil Sebastiana a srdce se mu sevřelo. „Jsi zpátky,“ usmál se a vykročil mu vstříc. Lykan se na něho vrhnul, prudce ho přirazil ke zdi. Upír se stihl rukama zapřít o zeď, před rty se mu objevilo Levanovo zápěstí.

„Podmaním si tvé tělo i duši tak, že nebudeš vědět, jestli umíráš bolestí nebo touhou. Svážu tě tak, že nepohneš ani prsty u nohou. Ty znáš ten černý lněný provaz, viděl jsi jej už dnes… Věz, že tohle bude tvůj nejlepší kamarád. Jím ti znehybním končetiny, budu ho obmotávat okolo tvého těla, tak že jej na sobě budeš cítit ještě druhý den. Bezmocný a mně vydaný na milost tak moc, že se touhou po tom, abych tě ojel, nebudeš moci ani nadechnout,“ můj šeptavý hlas přímo u jeho ucha mu způsoboval husí kůži.

V ocasu mi škubalo a sliny z něj tekly proudem. Panebože, jak já bych šukal. Nebylo to často, kdy mi Górdan podržel, ale o to sladší ta jeho pevná a krásná prdel byla. Zrychlil jsem pohyb prstama, ale to mě hned okřikl, že si to chce užít, a ne se udělat za pět minut. Zpomalil jsem a přidal krouživej pohyb v jeho díře. K tomu jsem ho ve stejným rytmu kouřil co nejhloubš. Zavřel jsem oči a vžil se do jeho pocitů. Zhluboka vdechoval jeho úžasnou vůni, poslouchal zrychlenej dech. Reagoval na každej jeho přiraz, kterým si určoval tempo i hloubku. A tiše u toho trpěl s nažhaveným pérem a plnejma koulema.