Gay povídky

V taxíku jsme ani jeden nemluvili. Nepřemýšlel jsem nad ničím konkrétním. Místo toho jsem sám se sebou hrál hru – počítal jsem, kolik mineme na pravé straně aut. Říkal jsem si, že v jednu ráno nebude takovej provoz, ale dost jsem se spletl. Taxikář si totiž vzal Radkova slova – co nejrychleji na xxx adresu – k srdci a my jsme svištěli Prahou, jak kdyby nás honili fízlové. Nutno podotknout, že jsem opravdu jen čekal, kdy se nám za zády ozvou houkačky a rozblikají světla. S počítáním jsem skončil někde u šedesátky, poté jsem se vzdal.

„Polkni to, ty zmrde!“ procedil mezi zuby a zle se na mě podíval. Měl jsem strach, že mě udusí, a tak jsem začal poslušně polykat. Šlo to ztěžka, ohryzek mi neochotně proklouzával mezi uzlem kravaty nahoru a dolů. On ještě nelenil a všechny cákance, které mi vytekly z úst, mi prstem stáhl zpět a donutil mě onen prst očistit. „Máš tady lubrikant?“ zeptal se mě zhrublým hlasem a odvázal mi uzel kravaty z krku. Konečně jsem se mohl pořádně nadechnout. Ruce mi však nechal ještě pevně svázané za zády.

Muž ho neposlechl, držel ho pevně. Chlapec s ním bojoval, neměl nejmenší šanci. Pak napřáhl ruku a Issa to spatřil, náramek byl v pohybu. Povolil sevření a padl na kolena. Tvář skryl do dlaní. Co to udělal, oni zemřou oba, Mirim i Tadeáš, kvůli němu. Jen pro jeho hloupost, zaklínadla, která neměl nikdy vyslovit.

Netrvalo dlouho a přinutil mě kleknout si do slámy v boxu. Na první zásun jsem měl jeho ocas až v krku. Nedal mi ani šanci se nadechnout. Chvíli mě nechal kouřit a pak mi zase ukázal, ať dokončím sedlání. Když jsem byl hotovej, vyhodil mě do sedla a připnul si koně na lonži. Pobídl jsem koně do kroku, a připadal si víc než divně, nahej v sedle, vydanej Górdanovi napospas, protože to bude on, kdo bude určovat krok a rychlost koně, a s tím i týrání mý díry kolíkem.

V kase seděl kluk, asi tak stejně starej. Hnědý vlnitý vlasy přes ramena, hnědozelený oči, štíhlej a nejspíš i vysokej. Ten jemnej obličej byl skoro dívčí. Usmál se na mě a začal markovat. Nějak mě to přinutilo roztáhnout hubu taky do úsměvu. Prostě tak nějak působil, že vyvolával dobrou náladu. Domarkoval a řekl sumu a zase se usmál. Čučel jsem na něj a chvíli mi trvalo, než jsem zareagoval, vytáhnul prachy a zaplatil. Poděkoval s úsměvem. Teda na něj se musej lepit holky jak mouchy na mucholapku.

„Špatná odpověď,“ reagoval na jeho žádost Míša, načež Ondrovi vrazil pořádnou facku a chytil ho pod krkem. „Nemyslíš si snad, že se já budu starat o tvoje péro, že ne?“ Ondra se pokusil odpovědět, ale Míša mu k tomu nedal příležitost. Místo toho ještě silněji stiskl jeho krk, až se začal Ondra dusit a lapat po dechu. „Líbíš se mi, to nepopírám, ale nezapomínej, že ty seš tu pro moje potěšení, ne já pro tvoje. Rozumíš?“ Ondra přikývnul na souhlas, načež ho Míša konečně pustil.

Stál jsem opřený zadkem o zábradlí na autobusovém nádraží, ruce v kapsách černé kožené bundy, kotníky překřížený, tváře neoholený a sluneční brýle ve stylu masařky zaražený v blond kštici s přirozeným melírem, která volala po zastřihnutí jako čivava mojí sousedky v paneláku, která chudák měla tak dlouhý chlupy, že jsme nemuseli od pátého patra až do přízemí uklízet, protože tenhle šedivý štěkající smeták za nás plnil službu víc než dokonale.

Nire se pomalu srovnával s tak upřímnou zpovědí. Nečekanou a pro něho silnou. Kirem ho opatrně sledoval, skoro se strachem, jak bude reagovat. Muž ovinul ruce kolem chlapcova pasu, podržel ho v náruči. „Nejradši bych se sebral a našel ty, co ti způsobili všechnu tvou bolest a utrpení. Ale raději se pokusím dostat tě daleko a postarat se, abys byl v bezpečí.“

Moc dobře ví, že část zdejšího osazenstva potřebuje nutně zasunout. Zapíchat si. Zmrdat hezkého chlapa až do bezvědomí, protože jenom honění nebo kouření nestačí uspokojit naše vysoce potentní libida ani zkrotit vrozené zvířecí pudy. Proto na dnešní pozdní odpoledne připravil další lahůdkovou skupinovou zkoušku, která by měla utužit náš kolektiv, posílit vzájemné vztahy i schopnost překonat spolu i v těch nejhorších podmínkách ty nejobtížnější nástrahy.

Rozhodl jsem se, že půjdu dřív spát. Zalezl jsem do koupelny, pustil si sprchu. Nechal jsem si padat vodu na obličej a mydlil jsem se se zavřenýma očima. V duchu jsem zase viděl Patrika, jeho zrzavý vlasy stažený do culíku, modrý oči, úsměv… Namydlená ruka mi jela automaticky po zadku k análu a začal jsem se dráždit. Prst pomalu dovnitř… jaký to asi bude, až se Patrik vrátí a budem spolu… Druhou rukou jsem si začal honit péro…

Tvrdě přirážel a já se musel zapřít rukama, abych se neodíral o stěnu. Bylo v tom něco zvířecího, v tom chtíči, ve kterým si mě bral vlastně násilím. Na mou erekci kašlal, ale jeho hlasitý hekání mi napovídalo, že na sebe nedá dlouho čekat. Zrychlil přírazy a ještě přitvrdil a já mu vycházel vystrčením zadku vstříc.

Druhý muž pobaveně sledoval jeho počínání, a když viděl, jaký pozitivní vliv na erekci jeho kolegy měl zasunutý banán, rychle ho napodobil. Na mladíkovi bylo vidět, že ho jednání pánů také vzrušuje a penis mu již hodnou dobu stál. Jenže zapojit se asi sám bez vyzvání nemohl. Odtrhl jsem na chvíli oči od té vzrušující podívané. Odložil jsem dalekohled a ucítil jsem na sobě upřený pohled našeho průvodce.

Lehce mě líbá, hladí mě po zádech konečky prstů, mým tělem projíždí záchvěvy, péro se mi staví. Svými rty se přesune na mou hruď. Chvíli mi dráždí bradavku a potom pokračuje níž. Schválně se zastaví u podbřišku a nechce ho vzít do pusy.