Povídky

Zápasy v kopané se odehrávaly na hřišti nedaleko školy. Asi půl kilometru od nejzápadnější budovy ústavu se shromažďovaly týmy gymnázia a elektrotechnické průmyslovky. Pohledy každého bojovníka probodávaly pohledy členů jiného týmu, nastoupeni za sebou, hrdě a triumfálně hledíce na tribuny rozjásaných davů učitelů a nedůležitých městských představitelů mysleli na taktiky, finty, způsoby hry, šance vlastní a nevlastní a jiné soutěživé pošetilosti. Já ty pohledy znám… Ale jen z fotografií. Toho dne jsem seděl se dvěma dalšími vyvrhely v opuštěné šatně a díval se do blba. Čas se vlekl a s trpělivostí zlatokopa, který dennodenně sedává u řeky a hledá zrnka v pánvi plné jílu a písku, mě doháněl k šílenství. Přibližně po čtyřiceti minutách přiběhl do šatny spolužák Tomáš.

Zapomeň na to, všímej si panenek a své sny o milování nech na pokoji. Nejhorší je, že si dovede představit je dva v posteli. Prohlíží si panenky, diskutují o nich, dívají se na ně a plánují, která půjde na výstavu a která ne. Richard si uvědomí, že začíná být uvolněnější, ale taky i napjatější. Připomíná mu minulost, ale taky se s ním cítí hezky. Možná kdyby ho potkal před páry léty, dal by si říct. Opět myslím na sex, pomyslí si znechuceně. Měl by to už vzdát.

Erik po něm pokukuje. „Nemusíte tak spěchat,“ podotkne tiše. Rád by ho nechal na pokoji, ale to prostě nejde. Ty panenky musí svět vidět. Prudce dýchající Richard se zastaví. „Běžte pryč. Zmizte z mého života.“ „Nemohu.“ „Proč sakra ne? Najděte si někoho jiného pro ty svoje kejkle.“ „Já chci vás.“ Richarda bodne u srdce. Chci vás. Sakra, myslel, že už má chuť po sexu za sebou. Zřejmě není úplně mrtvý.

„Halo!“ zařve nespokojeně, když ho nikde nevidí. Má tu čekat? „Dobrý den! Jmenuji se Erik Reček.“ Muž mu podává se širokým úsměvem ruku. „A co má být?“ řekne nevrle. Cizí lidi nemá rád. Když se mu rozsvítí. „Oh bože, omlouvám se, ale nepoznal jsem vás hned. To jste vy! Děkuji za pomoc. Co potřebujete?“ „Jsem rád, že jsem vás našel. Jak jsem řekl, jmenuji se Erik Reček a mám v Praze malou galerii Noční stíny. Rád bych vystavoval vaše panenky.“ V duchu zaúpí, když vycítí nesouhlasnou vlnu. Tohle bude těžký oříšek.

Od malička jsem měl rád koně. Zdáli se mi jako nejkrásnější zvířata na zemi. Hodiny jsem se vydržel dívat, jak běhají v ohradách. A tak, když jsem dostal příležitost vypomáhat na jednom malém statku, neváhal jsem ani chvilku. Byla tam dost fluktuace zaměstnanců, protože kůň, to je dřina a starost. To krásné je až na konci. Snad to bude znít jako klišé, ale opravdu je pohled z koňského hřbetu nejkrásnější.

„Jmenuji se Erik Reček. Mám v Praze malou galerii Noční stíny. Vystavuji všechno možný. Letos jsem náhodou u známých zahlédl jednu fotografii a zaujaly mě panenky. Dalo mi slušnou práci zjistit, že by to místo mohlo být tady. Tady to vystavoval!“ Na stole přistanou tři fotografie. Milan si jednu přitáhne a zkoumá. Nejsou nic moc, usoudí a potom mu to dojde. „To je Richard!“

Večer vášnivý milování. Nic takovýho jsem nikdy před tím nezažil. Jsem z toho totálně vedle, hormony naprosto splašený, nepřetržitá euforie. Pak si povídáme. Válíme se nazí po posteli a pořád si povídáme. Vydržíme takhle celou noc, spát vůbec nepotřebujeme. Za den padnou dvě krabky cigaret, ale mně je to jedno. Je mi totiž všechno jedno. Jsem zabouchnutej jako ještě nikdy.

MŮJ INZERÁT:
Osobní trenér pro začínající ve fitness zdarma!
Podmínky: Věk do 45 let, potřeba vybudování svalstva nebo získání kondice (nikoli snížení tělesné hmotnosti), čistotnost, spolehlivost, poslušnost, odměna za trénink protislužbou. Volba posilovny dle vlastního výběru.

Henry a Lee ztuhli. Henry se chvíli díval k obřadišti a pak řekl: „Jo takhle je to, Matt chce mít zase něco extra, nejhezčí péra, nejtěsnější díry, vždycky všechno voprcat jako první! Tak to teda ne! Lee, mrkni se, u toho oltáře mají čmoudi někde ten svůj zázračnej nápoj. Než se dostaví náš princ na bílým koni, trochu si tady s mladým pohrajeme!“

Stáhl ze mě ten ručník a olízl si ret. Oddechl si a usmál se na mě. Nalil si na ruce masážní olej a pomalu se dotýkal mého nářadí. Nejdřív prohrábnul koule, pak se vrhnul na ptáka. Uchopil ho do ruky tak, jak kdyby ho měl rozbít, kdyby s ním zacházel hrubě. Stáhl kůžičku dolů a zazubil se na můj vystouplý, natlakovaný a červený žalud. Pomalinku ho osahával bříšky prstů. Začal jsem oddechovat.

Nalil jsem jí punč a připili jsme si na nejlepší maškarádu v našem krátkém českém životě. Zničehonic vstala, hodila hlavou (její vlasy mě švihly po hlavě) a beze slov odešla. Pousmál jsem se a pod maskou jsem hledal všude možně Adriana. Nikde nebyl nebo jsem byl spíš asi slepej. Seděl jsem tam a nalejval do sebe pořád ten punč. Najednou si ke mně sedl Tyler.

Jsem zvyklý poslouchat, tak jsem si ho vzal pořádně. Poctivě jsem se s ním mazlil jazykem, zasouval co nejhlouběji a vychutnával si nezřízenou mužskou sílu, kterou jeho pevný, vybuzený úd plný šťávy představoval. Byl jsem jím úplně omámený, ovládly mě pudy a instinkty. Už nikdy jsem ho nechtěl vyndat z pusy ven, už nikdy jsem nechtěl být bez něho. Navždycky jsem ho toužil držet, tvrdého a nekompromisního, plného živočišné síly.