Povídky

Nabízím lekci, pravidelnou i jednorázovou, pod vedením zkušeného doma s vlastním zázemím, za finanční kompenzaci. Na oplátku poskytuju jistotu a garanci spokojenosti. Praktiky a další věci třeba domluvit předem. Žádný sex z mojí strany! Na mém profilu naleznete fotky postavy, vyplněný dotazník ohledně praktik, které provozuji, a také pozitivní recenze od klientů. 21 let, sportovní typ.

Neubráním se poťouchlýmu úsměvu, prostě ať se snaží sebevíc, z jeho pusy ty výhružky ani náhodou nemůžu brát vážně. Když vím, že stačí přitáhnout ho k sobě, trochu si ho povodit a bude pode mnou vzrušeně sténat během pár vteřin. A i když jsem z něj šíleně nadrbanej a vím, že těch následujících pár hodin se uvolnění zjevně nedočkám, tak mě tahle přetahovaná s ním pořád baví.

Za chvíli mi už byla dlouhá chvíle. Je zajímavé, jak když o podobných situacích člověk přemýšlí nebo sní, představuje si je jen na chvíli. Sexy kluk v uniformě, kanadách a pérem zamčeným v kleci připoutaný ke zdi, umlčený vlastní ponožkou a oslepený kuklou, naprosto bezmocný a nechaný o samotě – zní to parádně, to každý musí uznat. Ale pak tu ten kluk stojí, čas plyne a on neví, jak dlouho tu je, jak dlouho tu ještě bude a co bude dál. Nemůže se ani pohnout a ví, že je vydaný na milost tomu druhému, protože se z toho sám nemůže dostat. Že bych se konečně přiblížil té skutečné bondage?

Damien ho chytí za sánku a natočí k sebe. „Neprovokuj ma, ak nechceš mať na zadku odtlačok ruky," povie a vyslúži tým prišpendlenie ku kachličkám. „Ty ma provokuješ nonstop. Mám ti za to tiež dávať nejaké tresty?" „Mmm, znie to rajcovne, ale po prvom dni by ti kvôli všetkým trestom došli nápady." „Došli nápady," zopakuje po ňom zmyselným hlasom, „stále ma podceňuješ. Ja ich mám totižto dosť."

Zábava se rychle rozproudila, ovšem z větší části na jeho účet. Obzvláště si ho vychutnávala pánská část srazu, ta dámská brzy zjistila, že se s ním dá bavit o ledasčem ženském, ve většině případů i fundovaněji než s leckterou ženskou. Přesto, nebo možná právě proto ho to po pár hodinách přestalo bavit a chtěl odjet domů. Nemusel se obávat problémů, neboť nepil, ale zjistil, že nemá klíče od auta. Po chvíli hledání a kapánku vyšilování se k němu přitočil On.

Ano. Já! Zrovna já mám to štěstí, že si mě Lukas už dávno vybral za pomocníka, nebo chcete-li spíš sparing partnera ke zdejší královské sportovní disciplíně, v níž vyhrává již několikátou sezónu. Mnohonásobný vítěz atletického výstřiku do dálky s asistencí. Neporazitelný mistr. Ano! Přesně! Já mám tu čest. Já jediný jsem poctěn. Jenom já, já a zase pouze já jsem mohl být již nesčetněkrát přímo u zdroje, v těsné blízkosti těch nejimpozantnějších cákanců, jaké kdy Ostrov viděl.

Všetko vidí v spomalenom zábere. Náraz, tekutinu prelievajúcu sa cez pohár a vsakujúcu do Damienovej tmavej mikiny s kaktusom a nápisom: hug me and die. Jeho prekvapený a naštvaný výraz, keď pohárom tresne o stôl a otočí sa na osobu, ktorá za to môže. „No to si robíš srandu…“ Vyzerá to, že sa na mieste roztrhajú ako dva psy, a Bren naozaj netuší, na koho siahnuť v prípade núdze skôr. Druhý zrejme zvládne narobiť viac škody, ale Damien… Pri ňom si človek nikdy nie je istý.

Rozhlédl se po pokoji, byl sám. Pak mu padl zrak na místo tak metr od jeho postele. To, co spatřil, mu skoro zastavilo srdce. Nebyly to stopy, jen zvláštní stíny, ale on věděl, že to znamená jediné. Někdo tam před okamžikem stál. Nechal lampičku svítit, do rána už neusnul.

Navíc teda Marek vůbec nevypadá, že by to zpátky brát chtěl. V podstatě jsme se vrátili tam, kde jsme byli před těma X měsíci, než mě ten hajzlík zkoušel vydírat. Do vzájemný ignorace prolomený sem tam hádkou při tréninku. No bezvadný. Říkám si, že se to třeba částečně zlomí vo víkendu, protože to máme pro změnu týmový soustředění a je mi jasný, že tam se fakt budeme přehlížet jen těžko.

Vzal ho za ruku a zvedl mu ji. Jenda se malinko vzepřel. Ale jen malinko. Nechal Ctibora, aby si jeho ochablými prsty jezdil po penisu a přes varlata. „Ode dneška už si palec cucat nebudu…,“ pomyslel si.

Přistihl jsem se, že stojím před zrcadlem a prohlížím, jak mi nová výbavička sluší. Pouta, obojek, kukla i ocásek. Po chvilce sprchování koulí vlažnou vodou se povedlo nasadit i to závaží. Dá se to snést. Je to něco, o čem pořád víš. Nemůžeš se ani na chvilku odprostit od toho tlaku. Na to, že jsi takhle ocejchovanej, musíš myslet prostě pořád.

V životě se dějí podivné věci za zvláštních situací na nečekaných místech a láska je z nich to nejzázračnější i nejmocnější, co může člověka potkat.