Stáli jsme před zrcadlem jen v trenýrkách a čistili si společně zuby. Markovy svaly na paži a na prsou pracovaly a jeho chlupatý pupík krásně zdobil Markovu téměř nahou postavu. Začalo se mi při pohledu na Marka zvedat péro v kalhotách. Na Markových trenýrkách se také rýsovala boule, která se vzpírala o umyvadlo.
Čas utíkal, ani jsem nepoznal jak rychle. Drbny zmizely, počet lidí prořídnul. Už jsem pomalu chtěl Bertovi navrhnout, že bysme mohli domů, když se objevil rozesmátej Josef a plácnul Berta do ramene: „Někdo ti tam přikrmuje ryby, rybáři!“ „Co?“ „Na břehu někdo fest bleje…“
Nechal jsem se opřít o Patrikova záda a zavřel jsem oči, přesně jak po mně chtěl. Mezi mým a jeho tělem byly jen mé svázané ruce. Otočil jsem hlavu na stranu, až jsem se nosem otřel o jeho čelist a do nosu mě praštila jeho vůně. Na moment jsem se celý uvolnil, více se na něj položil a se zavrněním se mu rty otřel o krk, to už mě ale chytil pevně za čelist a znovu mě narovnal.
Za chvíli mi už byla dlouhá chvíle. Je zajímavé, jak když o podobných situacích člověk přemýšlí nebo sní, představuje si je jen na chvíli. Sexy kluk v uniformě, kanadách a pérem zamčeným v kleci připoutaný ke zdi, umlčený vlastní ponožkou a oslepený kuklou, naprosto bezmocný a nechaný o samotě – zní to parádně, to každý musí uznat. Ale pak tu ten kluk stojí, čas plyne a on neví, jak dlouho tu je, jak dlouho tu ještě bude a co bude dál. Nemůže se ani pohnout a ví, že je vydaný na milost tomu druhému, protože se z toho sám nemůže dostat. Že bych se konečně přiblížil té skutečné bondage?
Velice záhy jsem ztratil přehled, zda o mne pečuje andělský ďábel či ďábelský anděl, rozhodně však to byl na první pohled anděl s ďáblem v těle. Každý člověk potřebuje někoho, kdo se o něj bude starat s láskou, ale taky někoho, komu tuto péči může opětovat. Tak nechť každý má svého anděla.
Tón jeho hlasu při vzrušení mě pokaždé rozechvěl. Temný, mollový, měkký, podbarvený touhou. Tenhle kluk se milovat doopravdy chtěl, věděl bych to, i kdybych ho nelíbal a zároveň s tím nevzal do dlaně jeho penis.
Damien ho chytí za sánku a natočí k sebe. „Neprovokuj ma, ak nechceš mať na zadku odtlačok ruky," povie a vyslúži tým prišpendlenie ku kachličkám. „Ty ma provokuješ nonstop. Mám ti za to tiež dávať nejaké tresty?" „Mmm, znie to rajcovne, ale po prvom dni by ti kvôli všetkým trestom došli nápady." „Došli nápady," zopakuje po ňom zmyselným hlasom, „stále ma podceňuješ. Ja ich mám totižto dosť."
Probudil jsem se. Ještě jsem dospával se zavřenýma očima a vzpomínal na včerejší večer při svíčkách. Marek… Leží teď přitisknutý k mým zádům, svůj ztopořený penis má zasunutý mezi moje stehna, ruku má položenou přese mě a drží mě ve spánku za péro. Zatetelil jsem se v jeho náruči. Marek…
Teprve když Lex dosedl na koberec, doneslo se mi k uším, jak dlouze vydechl. „Ježiš! To bylo… ehm…,“ potřeboval se se mnou podělit o svý dojmy, ale nějak mu došly slova. Jenom jsem se sám pro sebe usmál. Mohl bych totiž ty slova zkusit doplnit místo něj. Bylo to nečekaný. Rychlý. Efektivní. Vzrušující. Podle mě to bylo všechno najednou.
Tahle hra se totiž dá hrát tolika různejma způsobama! A i když čtyřiadvacet hodin se jeví jako dlouhá doba, tak pro mě a mý nápady je to krátký. A je mi jasný, že hned tak se mi nedostane příležitost si to zopakovat, jestli vůbec kdy. Takže si z toho chci užít každou minutu – ale zároveň chci, aby si to užil taky. V rámci možností samozřejmě, ale užil. Aby mi prostě příště otráveně neřekl, že už se mnou do žádný sázky nejde.
Zábava se rychle rozproudila, ovšem z větší části na jeho účet. Obzvláště si ho vychutnávala pánská část srazu, ta dámská brzy zjistila, že se s ním dá bavit o ledasčem ženském, ve většině případů i fundovaněji než s leckterou ženskou. Přesto, nebo možná právě proto ho to po pár hodinách přestalo bavit a chtěl odjet domů. Nemusel se obávat problémů, neboť nepil, ale zjistil, že nemá klíče od auta. Po chvíli hledání a kapánku vyšilování se k němu přitočil On.
Kdybych se schválně nedíval, možná bych si toho lehounkého zčervenání jeho tváří ani nevšiml. Ale já se díval, čekal to a těšil se na to. Pořád v něm ten stud byl, i když se za ruku vzít nechal. A já ho do ničeho víc tlačit ani nechtěl.
Tmavé obočie má stiahnuté sústredením a v mieste, kde klenba čela prechádza na nos, má jemne vyvýšenú kosť. Celej tvári tak dodá akúsi pečať neprístupnej dôležitosti, ktorú nezjemnia ani pootvorené pery s vrchnou, o čosi užšou ako spodnou. Jeden kútik nadvihne smerom hore, keď osoba vo filme čosi urobí. Sexi. Damien nemá ani najmenšie tušenie čo, pretože má práve iné priority. Pohľadom prejde cez ohyb sánky až na krk, tenké tetovanie tiahnúce sa od konca vlasov, vystúpený ohryzok, lem trička…
Položil jsem skleničku na stolek a Marek mi zajel svýma horkýma rukama pod triko. Pomalu vyhrnoval látku nahoru a dlaněmi mě přitom hladil po těle. Zvedl jsem ruce nad hlavu a Markovy ruce mi pomalinku přejely přes chloupky mého podpaží. Marek mi přetáhl triko přes hlavu.
Voda nám dosahovala po ramena a zakrývala Patrikovo tělo dostatečně na to, abych jím nebyl rozptylovaný. Mohl jsem se soustředit jen na jeho oči, jejichž barva připomínala kávu s kapkou smetany. A na rty, na nichž ulpěla kapka vody. Dostal jsem neodolatelnou chuť ji z nich slíbat. Naklonil jsem se k němu, Patrik se však odrazil ode dna a pozadu odplaval na takovou vzdálenost, abych na něj už nedosáhl.
Ano. Já! Zrovna já mám to štěstí, že si mě Lukas už dávno vybral za pomocníka, nebo chcete-li spíš sparing partnera ke zdejší královské sportovní disciplíně, v níž vyhrává již několikátou sezónu. Mnohonásobný vítěz atletického výstřiku do dálky s asistencí. Neporazitelný mistr. Ano! Přesně! Já mám tu čest. Já jediný jsem poctěn. Jenom já, já a zase pouze já jsem mohl být již nesčetněkrát přímo u zdroje, v těsné blízkosti těch nejimpozantnějších cákanců, jaké kdy Ostrov viděl.
Byl jsem za Ádu v to pondělí až neskutečně nervózní! Pořád jsem na něj myslel a vyčítal jsem si, že jsem ho nenechal ten předchozí týden učit víc. Jenže zpátky jsem to samozřejmě vzít nemohl. Hrozně jsem si přál rozběhnout se za ním do školy, abych ho tam podpořil, anebo aspoň před školu, abych mu mohl dát pusu a říct hned potom, jakej je skvělej a úžasnej, že to zvládl, ale věděl jsem, že nesmím.
Všetko vidí v spomalenom zábere. Náraz, tekutinu prelievajúcu sa cez pohár a vsakujúcu do Damienovej tmavej mikiny s kaktusom a nápisom: hug me and die. Jeho prekvapený a naštvaný výraz, keď pohárom tresne o stôl a otočí sa na osobu, ktorá za to môže. „No to si robíš srandu…“ Vyzerá to, že sa na mieste roztrhajú ako dva psy, a Bren naozaj netuší, na koho siahnuť v prípade núdze skôr. Druhý zrejme zvládne narobiť viac škody, ale Damien… Pri ňom si človek nikdy nie je istý.
Po víkendu stráveném v penzionu jsme spali opět úplně nazí. Zvykl jsem si na to. Ne, že by mě Markovo nahé tělo nevzrušovalo, právě naopak, ale vnímat na své kůži dotek teplého Markova těla ve mně vzbuzovalo obrovský pocit klidu a bezpečí.
Tento společný týden strávený na nám milém místě snad přinese tu potřebnou špetku klidu do našeho vztahu. Původně jsme uvažovali o tom báječném resortu snů, taky padl nápad na chatu, ale nakonec jsme se rozhodli zajet tam, kde to všechno začalo. Je to všechno tak dávno, a přitom není. Naše životy to změnilo teda zásadně. Třeba i tak, že jsem si udělal řidičák a řídil jsem naše auto na To místo já.
„Jo, využil bych tě k takovýmu hraní moc rád,“ přiznal jsem mu potichu, zatímco jsem mu dlaní začal hladivě přejíždět přes tričko po břiše. „Ale zároveň bych nechtěl, abys to bral, jako že tě využívám, chápeš? Muselo by to být oboustranný. Já to chci – ty to chceš. Já dávám a dostávám – ty dáváš a dostáváš. Víš?“ Upřeně jsem se mu díval do očí a dlaní jsem zabloudil o kousek výš, na jeho hrudník, kde jsem mu občas jenom tak ledabyle přejel přes bradavky. Přes výmluvně ztvrdlý bradavky.
Rozhlédl se po pokoji, byl sám. Pak mu padl zrak na místo tak metr od jeho postele. To, co spatřil, mu skoro zastavilo srdce. Nebyly to stopy, jen zvláštní stíny, ale on věděl, že to znamená jediné. Někdo tam před okamžikem stál. Nechal lampičku svítit, do rána už neusnul.
„Už jsi dospělý mladý muž, hodně hezký." „Mám být po kom," skočil jsem mu do řeči. „Tak by mne zajímalo, jestli máš vyhlédnutou nějakou dívku. Za chvíli budeš mít po maturitě, tak by se v tom už dalo něco podniknout!"
Navíc teda Marek vůbec nevypadá, že by to zpátky brát chtěl. V podstatě jsme se vrátili tam, kde jsme byli před těma X měsíci, než mě ten hajzlík zkoušel vydírat. Do vzájemný ignorace prolomený sem tam hádkou při tréninku. No bezvadný. Říkám si, že se to třeba částečně zlomí vo víkendu, protože to máme pro změnu týmový soustředění a je mi jasný, že tam se fakt budeme přehlížet jen těžko.
Vzbudil jsem se dřív a bylo krásné na Sama koukat. Leželi jsme na široké posteli a já pozoroval to tělo nádherného chlapce, co se vylouplo z ošoupaných džínů. Jak byl krásný nahý a bosý, měl v sobě křehkost dítěte i sex-appeal mladíka.
Strana 34 z 100
