Filtr povídek

“Nekňourej, brouku, mne to už chytlo. Koukni jako šilhám rukama,” začne Andrej parodovať Fredyho v češtine. “Šilhá se očima vole, né?” zakosím aj ja do češtiny. “Možno máš pravdu, to je asi žmurkať,” uvedomuje si Andrej chybu. “Myslím, že žmurkať je mrkat, ale šilhat, to je…,” neviem si teraz ja spomenúť na správny slovenský výraz, ale priblížim obe zrenice k nosu a názorne mu to ukazujem. “Ahá, máš pravdu, to je škúliť,” napadne Andrejovi ten správny preklad.

Raptor sa mu prisal na ústa. Vrazil mu jazyk do úst. Náhle sa prudko odtiahol. Vrazil mu päsťou do žalúdka. Gleb sa bolestivo prehol, dostal facku a letel k zemi. “Kto ti dovolil umyť si zuby!” precedil nasrato Gerasim. “Ja som si len ústa vypláchol,” ospravedlňoval sa Gleb. “Ja sa nepýtam, čo si urobil, ja sa pýtam, kto ti to dovolil? Mal si si vypláchnuť len riť!” pokračoval Gerasim. Podal mu ruku a pomohol sa mu postaviť. “Izvini cypľjonok. Ešte jeden?”

„Můj drahý Šimone, ještě než přistoupíš k nezvratné akci, projeď si diář. Myslel jsem, že s tím výletem dnes počítáš, když už jsme ho třikrát, kvůli tvému sexuálnímu apetitu, odložili. Počtvrté bude po mém! Nevytáhl jsem paty z Karlovic už měsíc, pořád pracuju, tak mi nekaz radost a nechej mě pro jednou relaxovat jen tak v přírodě… Potřebuju si dobít baterky. A večer, jak budeme příjemně unavení procházkou, tak…,“ pokrčil rameny, sladce se pousmál a pohladil jej po tváři.

„Nechceš fajku za päťdesiat?“ Koukám na kluka asi stejně starého jako já, stojícího ve dveřích nádražní haly směrem k stanovišti taxi. „Co prosím?“ „Či nechceš vyfajčiť za päťdesiat.“ „Ne, děkuji.“ „Potrebujem si zarobiť nejaké peniaze na vlak a tiež som dva dni nejedol.“ „Pojď, najíš se a řekneš mi, jak ses dostal do takové situace, že musíš dělat to, co jsi mi nabízel.“

Natiahol som ruku do skrinky a zobral ten kus látky. Boli ešte stále vlhké, nasiaknuté potom. Predsa len, mal ich na sebe celý tréning. Priložil som si ich k nosu. Tá vôňa bola veľmi výrazná, po celom dni a posilke dostali boxerky zabrať. Naskočili mi zimomriavky z celej situácie, ale aj z toho, čo som držal v rukách. Veľakrát som fantazíroval o Lukášovi, nikdy sa mi však nenaskytla podobná príležitosť.

Povolil uzel na kravatě a sundal si ji. Stejně tak košili. Rozepnul pásek, kalhoty sklouzly k zemi. Stáhl si slipy. Poodstoupil od stolu. Zahřmělo a rozsvítila se žárovka. Stál tam jako socha. Na levém předloktí měl velkou tmavou skvrnu. Zřejmě mateřské znaménko. Od pupíku dolů roztroušené chomáčky tmavých chloupků až k pomalu topořícímu a zvedajícímu se penisu.

Přejedu mu automaticky konečky prstů i přes krk a obličej, ale ten pohled na to, jak, snad z reflexu, otevře pusu a ten můj prst olízne, se mnou málem praští. Jo, nemůžu si pomoct, děsně mě láká se ho dotýkat, líbí se mi ty jeho neohrané reakce, jak všechno naplno prožívá, ale teprve z tohohle mi v rozkroku zacuká tak, že je to skoro konečná.

Cítim, ako sa jeho bradavky menia na kamienky. Neuveriteľné, aké sú obe naše telá na seba vnímavé. Ďalšie miesto, kde pociťujem elektrizovanie, je môj pupok. Andrej mi ho láska jazykom. Naše vianočné stromčeky už túžobne stoja a chceli by vypustiť svoj salónkový fondán vášne. My v objavovaní jeden druhého pokračujeme. Andrej si na mňa líha celým telom. Mám strach, že sa napichne na môj stožiar. Cítime, ako nás naše stromčeky otláčajú. Andrej mi vsunie svoj stromček medzi stehná a robí prírazy. Ja ho hladkám a hryziem do ucha tak, ako mi to robí aj on.

Rytmus sa začal zrýchľovať. Tichým ranným lesom sa niesli ich zvieracie zvuky. Asi 20 metrov od nich vyšli dva mladé 4 ročné jelene desatoráky. Zastali a pozerali na milujúcu sa dvojicu, ktorá sa dostala k vrcholu. Paľo v zášklboch plnil Petrovo vnútro teplým semenom. Striekať začal aj Peter. Jelene zastali, stále na nich hľadeli. Peter otvoril oči, drgol do Paľa. Oči chlapcov sa stretli s očami krásnych budúcich kráľov lesa. Chvíľu na seba pozerali. “No čo, kamoši, chcete sa pridať?” oslovil ich Peter. Až na Petrov hlas sa jelene prebrali z údivu a z toho, čo videli. Rozbehli sa po zasneženej pláni.

Do své postele pouštěl kohokoliv mnohem ochotněji než k psacímu stolu. A tam už taky přišla i jeho chvíle, přestože ani tentokrát nespěchal. Dlouho dráždil pružnou mladou dírku jazykem, než si s ohledem na toho kluka vzal kondom, potřel ho gelem a pronikl do něho. Jeho vlastní orgasmus byl jako silný záchvěv dvou o sebe třoucích se tektonických desek, a když viděl, že jeho milenec má znovu nabito, přivedl ho rukou k orgasmu podruhé.

Pak jsem se začal natírat opalovacím krémem. Tom se mi sám nabídl, jestli nechci natřít záda. To jsem ani nečekal, lehl jsem si na břicho na lehátko, zavřel oči a čekal, co bude. Začal mi mazat záda a bylo vidět, že nikam nespěchá. To už se mi ten můj pod plavkami začal zvedat. Tom se mě zeptal, jestli ho taky namažu. Nemohl jsem odmítnout, ale se situací v mých plavkách jsem si nevěděl vůbec rady. Doufal jsem, že si ničeho nevšimne. Začal jsem ho natírat, erekce mi neopadávala, spíše naopak, a navíc bylo vidět mokré kolečko, jak jsem tekl. Byl jsem šťastný, že se dotýkám jeho těla, krásně hladce holého.

A práve myšlienky naň boli minútu po minúte horšie a horšie, vedel, čo sa stane, keď mu prezradí svoj pôvod, a napriek tomu, musel to urobiť! Už v tom čase mu toľko chýbal, túžil ho mať vedľa seba, vodiť za ruku hradom a usmievať sa na neho, pre neho, len pre neho, dotýkať sa ho a snáď aj pobozkať tie dokonalé plné pery. Prial si nasadiť mu na hlavu korunu a rozpustilo sa usmievať, až sa mu pokloní a Henrich sa bude tváriť, ako by sa zbláznil. Prial si, aby všetko bolo ako vtedy na zámku. Lenže sa tak šialene bál…

Když scházel z pavlače vedoucí k ložnicím hostů, potkal Johana. Ten ho vzal za ruku a zavedl kousek od schodů, do malé komory. Ještě nezapadla závlačka na petlici a už strhávali ze sebe oblečení. Jejich těla přilnula k sobě, jako by k tomu byla stvořena. Jazyky vzájemně vnikaly do úst, těla slepená potem vydávala mlaskavé zvuky. Jejich vyvrcholení hraničilo se ztrátou vědomí. Než vyšli ven, otřeli se vlhkým plátnem.