Povídky

„Co se to, do háje, děje? Co děláš? Přestaň!“ Jako kdybych fakt na chvíli uvěřil tomu, že za to může von a ten jeho, teda vlastně můj, vovladač. „Nevyšiluj, vždyť jsem ti říkal, co dělám. Jo a doporučuju ti pustit ty trenky, stejně je za chvíli neudržíš.“ Kouknu se na svoje ruce a leknu se. Jsou najednou voproti těm trenkám nějaký malý. Pustím je a trenky spadnou vokamžitě na zem k mejm nohám. Sakra, uvědomím si, že teď jsem před Maxem úplně nahej, a navíc stále se stojícím pérem, který ještě nestihlo zareagovat na tuhle podivnou situaci. Anebo naopak stihlo? Než si to ale stihnu celý srovnat v hlavě, uvědomím si, že už sedícímu Maxovi nevidím ani do vobličeje, ani na jeho vosvalenej hrudník a břicho, ale celej můj vobzor zabírají jeho chlupatý nohy a hlavně chodidla.

Snažím se to nevnímat, všechny ty hlasy a myšlenky. Najednou mě něco zaujme. Někdo na mě myslí. Představuje si, jak prozkoumává moje tělo. Jeho jazyk teď bloudí od čelisti, přes krk až k mým bradavkám.

Postavy sa dvíhajú a odchádzajú. Jedna však zostala stáť a pozerá na mňa. Bez slova sa otáčam a vystrkujem zadok smerom k nej. Postava ma chytí za boky a vstupuje do mňa. Som veľký, ale on je väčší. Kong sa do mňa oprie, celého svojho veľkého vtáka mi natlačí do diery. Driape ma ako zviera. Na všetky možné spôsoby. Pichá geniálne, až sa cítim ako handrová bábika. Semeno na mojej hrudi už dávno zaschlo. S hlasným stonaním na mňa vystrekne ďalšiu dávku a ja ho nasledujem. Obrovský chlap. Vstáva, vtisne mi na pery bozk a odchádza. Ležím tam a premýšľam, či to bol sen. Dúfam, že nie.

Snažil se sehnat si slušnou práci jakýmkoliv způsobem, dokonce i chodil na pracák. Jediný výsledek byl, že se potkal s postarším, pohledným referentem, který mu dával najevo svoji náklonnost a za trochu opětované přízně by se pak i práce našla. Eržik však tenhle jeho přístup nechtěl akceptovat.

Magnus se už těšil na teplo a něco horkého k pití, alkohol zakázán, to mu nikdo nenabídne. Jakmile obyvatel kupole vstoupil, následoval ho. Přiložil svou dlaň, vstup se otevřel. Paráda, jeho data jsou v systému. Byl uvnitř, rychle shazoval vrstvy oblečení. Nestihl to. Ten, kterého sledoval, ho bez varování hodil ke zdi, trefil. Magnus ucítil chuť své krve v ústech, na zátylku něco kovového. „Kdo jsi?“

O Jindřichovu budoucnost, co člena armády, jsme se s Vilémem počali strachovati. Snaha jeho vyhnouti se trestu přislíbenému v nitru jeho neuvěřitelné schopnosti zvěda probudila. O mladém Baronu Oldřichu z Branné nám toliko zpráv během několika málo dnů nanosil, že podezření z loupeže spisů v archivu Generálově se v nás usídlilo. Ujištěni jsme byli, že Generál o akci této ani zbla povědomí nemá. Vnitřně zapochyboval jsem o tom, neb Generál dle názoru mého o každém pohybu, ba i slově, ve zdech těchto jest zpraven.

Peter mne obdařil shovívavým úsměvem a Jarda to zazdil hláškou, že: „Bocian vravel, že čučoriedkový olovrant je maškrta.“ Koukal jsem na něj, jako kdyby promluvil klingonsky, a všichni okolo se královsky bavili.

Pomalu došli skoro až k zadním vrátkům, kde pod košatou třešní Petr postavil jednoduchou lavičku z opracovaného dřeva. Posadili se. Tom mu položil hlavu na rameno a jen se kochal pohledem. Miloval tyhle tiché chvilky jejich souznění, kdy nebylo potřeba cokoliv říkat. Tady byli ve svém vlastním světě.

Byli skoro stejně vysocí, světlé vlasy měli oba až po ramena. Oba měli tu nejkrásnější bílou kůži, jakou kdy viděl. Jeden měl bradavky úplně růžové, druhý malinko tmavší. Prostě oba vypadali jako andílci.

Cítili na tvářích vzájemně svůj dech. Dotkli se nosy a pak rty. Na chvilku se odtrhli. Dívali se vzájemně do očí. Objali se. Rty se spojily v horečnaté křeči. Jejich líbání nabývalo na intenzitě. Ruce rozpínaly bílé košile a začaly zběsilou pouť po jejich polonahých tělech. „Chceš to, co já?“ „Chci všechno, co si můžeme vzájemně dát.“

Dano opatrne sťahuje Benove slipy, ktoré sú úplne premočené. Ben je v strede oboch chlapov. Adam mu opatrne stiahne predkožku a roztiera priesvitnú sťavu po Benovom žaludi. Občas jemne pohoní, občas i tvrdšie. Z Benovho zrýchleného dychu súdim, že už to dlho nepotrvá.

Tomáš si uložil pár svých věcí a zatopil v kamnech. Postavil na ně hrnek s vodou, kam nakrájel jablko, hrušku, přidal pár švestek. Když se topilo, měl rád večer horký kompot z ovoce. Krásně zahřál, provoněl celou místnost a zahnal i žízeň. Někdy i hlad, když se peníze určené na skromnou večeři utratily jinak. Jablka a hrušky se daly posbírat padané v sadech, někdy i jiné ovoce. Doma mívali přes zimu na stole vždy ošatku s křížalami a ořechy. Bylo dobré občas si zpříjemnit chuť něčím tak dobrým i zdravým.

Prechádzam sa opatrne po byte. Míňam kúpeľňu, kúsok ďalej je Tomášova izba. Dvere otvorené. Leží na bruchu a prudko chrápe. Jeho krásny zadok mám pred očami. Po špičkách vstupujem do jeho izby, pohľad upretý na zadok. Opatrne prejdem prstom po hladkej pokožke. Chrápanie razom prestane. Stojím tam, hladķám si tvrdý penis a pozorujem tohoto dokonalého chlapa, ktorého nikdy nedostanem. Opatrne vycúvam. Zamierim k terase. Prechádzam popri otvorených dverách. Na posteli zazriem mohutnú siluetu neznámeho Tomášovho milenca. Vstupujem na terasu. Horúca noc. Jemný vánok ma hladí ako nežné prsty.