Povídky

Chvilku do sebe zůstaneme zaklesnutí pohledem, a teprve když se takhle bezhlesně utvrdíme v tom, že víme, co se v následujících chvílích bude dít, a že jsme s tím v pohodě, přeruší Leo náš oční kontakt a začne putovat zrakem po mým těle. Po mým úplně nahým těle.

Erny ležel nahý na zádech na posteli a vydýchával ten parádní sex, který právě skončil. Toby je úžasný, znělo mu v hlavě. Milý a krásný kluk s neskutečným hlasem a vnímavým tělem, kterému se navíc líbí moje hudba. Jsem rád, že za mnou přišel. Moc rád.

Dívám se mu skrz neprůstřelný hledí do očí, srdce v hrudníku mi buší jako splašený, po zádech mi tečou čůrky potu… a cítím se… děsně rozpolceně. Tahle situace je jednoduše bizarní. Znám ji, zažil jsem ji už mockrát! Ale pokaždý z druhý strany. Vždycky jsem byl ten, kdo na území Aliance mířil zbraní na nepřátelskýho agenta. To za prvý. A za druhý – vždycky jsem někde hluboko uvnitř věděl, že je to celý jenom jako. Že je to hra. Kdežto teď? Kdyby se mnou ti vojáci ztratili trpělivost a z těch svých zbraní vystřelili, neobjeví se přede mnou nápis Mission Failed, nesundám si helmu a neodhodím ji vztekle na postel. Ne. Kdyby se mnou ti vojáci ztratili trpělivost, s největší pravděpodobností přímo teď a tady umřu.

Byla to záhada a on ji chtěl rozluštit. Náhodou se dnes probudil a v okně spatřil siluetu. Díval se na Daniela. Odhadoval, že mu je tak třicet, třicet pět. Býčí šíje, široká ramena, rozložitý, zarostlý hrudník. Lačně sjel pohledem přes houštinu chlupů k okraji trenek, což byl Danielův jediný oděv. I na svalnatých nohou byl hustý porost. Kdyby ho potkal v dávných časech, byl by určitě válečník, námořník, možná i pirát. Vzbuzoval by respekt a hrůzu. V dnešních časech respekt asi ano, ale jinak byl hlavně zatraceně sexy.

Otočil jsem se k lednici, že si vezmu mléko do kafe, a zaregistroval jsem siluetu za oknem. V kuchyni nemám záclony, večer a při prudkém slunci stačí žaluzie, které jsem měl teď vytažené. Přes okno na mě koukal mužský v triku bez rukávů, zpod přilby se mu draly blonďaté kudrnaté vlasy. Přeměřil si mě očima a usmál se.

„Tome, musím ti něco říct,“ řekl mu tedy pod vlivem tohoto poznání – možná za to mohlo malinko i to víno – a přitáhl si ho k sobě.

Několikrát jsem se před výronem (tak tomu říkáte vy, otcové? Já už tušil, že nepůjde o výron, ale o výstřik, ne-li gejzír) semene zastavil, počkal jsem a znovu jsem se rozonanoval, čímž se mé libé až omamující pocity stále znásobovaly! Krátce před tím, než na mne přišlo Vřídlo, mne částečně zkropilo cizí Vřídlo. To mne ještě víc vyrajcovalo, pánev jsem vzepjal, ptáka jsem namířil mírně za sebe a svůj horký pramen jsem na oplátku poslal směrem tam, na kolonádu, dříve Gagarinovu, dnes Vřídelní.

Šlapal urputně do pedálů, nechal si Dana opřeného o svoje tělo a měl co dělat, aby nezvonil jako blázen a na celé kolo nekřičel: „Hej, čumte! Vezu si kavku, vezu si hejla – JÁÁÁÁÁ jsem si ho ulovil, tak mi uhněte z cesty!“ Hormony s ním mávaly na všechny strany, a kdyby nebylo kolem tolik lidí, zcela beze studu by zastavil a dal průchod svým představám.

Jistou dobu jsme se pak pokoušeli o prevenci erekce tím, že jsme se snažili mluvit o všem možném. Ovšem přiopilý Asiat se neustále vracel k nepřístojným otázkám ohledně onanie. Jak často si to děláme, kde si to děláme, jak často se nám postaví a takové ty věci. Výsledkem bylo, že nám všem stál, ale dělali jsme, že „nedíváme“.

Přesunuli jsme se dovnitř, v kuchyni stáli proti ani ne dva metry od sebe a klábosili o nesmyslech. Najednou nám jaksi došla řeč a jen jsme tak stáli proti sobě a hleděli si přímo do očí. Ač jsem si řekl, že bych se měl dívat někam jinam, nedokázal jsem odvrátit zrak. Dostal jsem strach, že se aktivuje ta moje věčně nadržená část těla a párkrát skoro hlasitě polkl to množství slin, které se mi začalo hromadit v puse. Dan mě stále upřeně sledoval a velmi pozvolně si otočil svou kšiltovku kšiltem dozadu a pečlivě ji urovnal.

Černochovi bys měl rozhodně vysvětlit, že ani před ním, ani před tebou nebude vystavovat svůj ocas čouhající z trenek! Jak si vůbec dovoluješ mu říct, že ti to nevadí, když ti to vadí!? A ten Japonec, tomu to vadí rovněž, jen mu jeho slušnost nedovoluje to říct nahlas! To jsou zcela irelevantní argumenty! Ihned mu nařiď, že v mezinárodním společenství musí nosit vhodné domácí prádlo! Jaképak copak? Fujtajbl!

Ten jeho vzrušením zastřenej hlas mi teda dává! A ty jeho dotyky, ach… Děsně se to ve mně mele, jasně, že bych mu chtěl vyhovět, protože nejsem žádnej tyran, i když mi do něj tak často nadává. Ale na druhou stranu, úplně stejně často ze mě má srandu, že jsem měkkej. A pokud si mám vybrat z těchto dvou možností, tak beru toho tyrana, haha.

Držel jsem jej pevně a nemínil si ho nechat utéct a on po chvíli zvládal jen něco mumlat do polibku, nakonec se poddal úplně. Samozřejmě předtím vykulenýma očima zkontroloval, jestli nikdo v okolí není. Nebyl, pro mé štěstí. Jen jedna z hus, ochočená a zvyklá na lidskou blízkost, si nás zvědavě prohlížela. Viděl jsem na Persym, že na chvíli pod jejím pohledem znejistěl, ale pak nejspíš pochopil, že husa z toho nemá rozum a odsuzovat nás nebude.