Povídky

„Opatrne,“ zašepkal Erik a pritiahol si Adama do náručia. Erik si sadol na vaňu a Adama si o seba oprel. Adam sa párkrát zhlboka nadýchol. Závrat ho prešiel. V polosede na Erikovom stehne sa hlavou opieral o jeho hlavu a ruku mal prehodenú okolo jeho krku. V tej chvíli pocítil neskutočné vzrušenie. Na svojim stehne cítil, že nie je sám, čo je vzrušený. Erik ho začal jednou rukou jemne hladiť po chrbte a druhou zašiel rukou pod Adamove tričko.

„Ano, já osobně, kámo. Když jsi mě tak solidárně přizval k tak milému setkání. Moc rád vás zase vidím, pane profesore. Vypadáte skvěle,“ usmívám se jako král všech bazilišků a bezostyšně si před ním hladím péro. Tady není co tajit, všichni tři víme, o co tady jde. „Nenechte se rušit, pánové. Dám si tady sprchu a potom se pokusím nabídnout vám svou společnost.“

Alex sa vymanil z Nikovho objatia, chytil ho za ruku a ťahal ho za sebou do ďalšej miestnosti. Niko sa nebránil, obaja vedeli, čo chcú… Niko chcel Alexa, mladého muža, ktorý srší slobodou, voľnosťou. Alex chcel Nika, poriadneho chlapa, v ktorého prítomnosti sa cíti v bezpečí, chlapa, z ktorého vyžaruje mužnosť a sila.

Byla noc, Felix ležel ve své posteli, nemohl spát, do mysli se mu vkradl obraz jejich setkání v otcově kabinetu. Vysoukal se z peřiny, na svém stole vzal husí brk a vykradl se z pokoje. Věděl, kde jsou komnaty určené váženému hostu, zamířil tam. Přede dveřmi se zastavil, ale neváhal, zaklepal. Muž zjevně nespal, otevřel téměř hned, jakmile chlapce spatřil, rychle ho vtáhl dovnitř, kde ho ihned opřel o dveře.

Znovu zavázal uzel, který jsem tak pracně rozvázal a položil mě na postel. Vzal další provaz a svázal mi nohy u kotníků. Nakonec mi je zase přitáhl k rukám a svázal mě tak do kozelce. Tentokrát je přitáhl dost blízko, takže jsem neměl moc prostoru na manipulaci s rukama. „Tak se snaž!“ řekl vyzývavě, když skončil. Tentokrát to bylo fakt prohrané. Chvíli jsem zkoušel nahmatat nějaké uzly nebo konce provazů, ale nic jsem nenašel, tak jsem po chvíli už jen tak ležel.

Alarm řval, až mu brněla hlava. Musí to trochu poštelovat, kvůli nějaké lišce nebo medvědovi si zase nevyvolá záchvat migrény. Dlouhá chodba se stočila doleva, automaticky sáhl po zbrani, jistota je jistota. Vypnul alarm, rychle si navlékl kabát, prošel prvními dveřmi, přibouchl je, zasekl bezpečnostní západku a stanul u druhých. Chlad jím prostupoval, rychle se naklonil k okénku z dvacet centimetrů tlustého speciálního skla. Neprůstřelné, s extrémní odolností mrazu. Očima pátral po zvířeti, které slibovalo zpestřit jídelníček masem. Ztuhl. Na sněhu ležel člověk, byl si jist, přestože lidskou bytost neviděl už sedm let. Přesně od tátovy smrti. Za celou dobu, co byli spolu, se nikdo neukázal, ani náznak, že o jejich základně, o nich, někdo ví.

V tu chvíli jsem v zrcadle za mnou uviděl borce, který se evidentně bavil tím, že mě nachytal, jak slastně okukuji vlastní tělo. Otočil jsem se a začal nepokrytě okukovat nově příchozího. Málem jsem z něj samovolně vystříkl. Borcovo vyrýsované svalnaté tělo a perfektně padnoucí červené speedo plavky, zakrývající parádní dělo a pevný zadek, ručník frajersky přehozený přes rameno. Jeho postava byla pevná a pružná, bez jediného zbytečného gramu tuku a s přirozeně širokými zády. Borec se usmál, mrkl na mě a chvatně odešel do sprch. No ty vole, pěkně mi z tebe cuká péro v adidaskách, pomyslel jsem si.

Od toho dne byl mladík stále přítomen v jeho životě, v každém dnu. Nosil si jeho obraz v sobě. Zima odešla, jaro probudilo spící zeleň, léto spalovalo všechny a podzim přinesl vítané ochlazení. Přišla nová zima a s ní… Rao seděl v tichu a tmě, myšlenky bolestně svíraly jeho srdce. Ticho i klid protnul pruh jasného světla, do domu vstoupil muž s loučí v ruce.

Seděl ve vlaku a četl si. Neučil se, i když by se to od něj dalo čekat. Jen tak hltal písmenka nějakého literáráního braku a místy se neubránil úsměvu. Najednou měl pocit, že ho někdo sleduje. Zvedl oči od textu a rozhlédl se kolem. Nemusel pátrat dlouho, aby zjistil, že ho pobaveně pozorují oči kluka v kožené bundě, který seděl o několik sedadel dál. Ruce měl v kapsách a vyloženě se bavil nad tím, jak pozoruje jeho při četbě.

Markovy hadry na mě trochu plandají, ale snad to nebude zas až tak nápadné. S veškerou drzostí a sebedůvěrou se proto vlamuju do oněch lítaček. První, co mě bije do očí, je silně osvětlené podiu. Na něm tři svalnatí borci v maskách znásilňují menšího, který je za ruce i nohy napnutý v jakési popruhové konstrukci. Pomalu se rozkoukávám. Je to tu jako v nějakém pornokině. Zbytek malého sálu zabírají diskrétně oddělená sezení, v nichž jsou díky všudypřítomné potemnělosti rozpoznat jenom obrysy hlav.

Přetočil mě na bok, přimáčkl se k mým zádům a objal mě. Chvíli si rukou hrál s mým zamčeným pérem a pak toho nechal, slyšel jsem akorát pravidelné oddychování. Nemohl jsem usnout a hlavou se mi honily různé myšlenky. Byl jsem hrozně vzrušený: byl jsem v moci sexy kluka, o jakém jsem snil, ležel s ním spoutaný a oslepený v posteli a on měl klíč k mému obojku a pásu cudnosti.

„Tak tobě nestačilo jebat celý víkend, kurvo, a ještě bys chtěla? Hele, já vím, že jsem tu byl na záskok, ale čubka to chce furt, a to se mi líbí. Myslíš, že bych tu mohl zůstat a mrdali ji společně každý den?“ „Jsi můj kamarád, a když chceš, tak se s tebou o ni podělím.“ To už byl nahý a oba se na mne vrhli si užívat. Od toho dne jsem sloužil dvěma stále nadrženým, hodně obdarovaným mladým černochům.

Donesl Martina do postele, zabalil do pokrývek. Chtěl ho nechat odpočívat, ale chlapec Dana zadržel. „Zůstaň, přece mne tu teď nenecháš takhle.“ Dan ztuhl, bylo mu úplně jasné, co mu naznačuje. Pomalu se nasoukal k němu, Martin ho okamžitě objal. „Ještě nejsi úpl…“ Hladové rty se přitiskly k jeho, podvolil se útoku, jak by mohl odolat. Byli spolu sami po tak dlouhé době a Martin se nesmlouvavě dožadoval jeho pozornosti. Odtáhl se, podíval se mladíkovi do šedomodrých očí, položil ho na lůžko. „Ještě nejsi úplně v pořádku, jen mi důvěřuj.“