Povídky

Hlavou mu běhala spousta otázek. Co má teď dělat? Nebylo by lepší se před Martinem schovat v kabině a nevylézat, dokud nepřistanou? V duchu nad tím zakroutil hlavou a otočil se k němu.

Pak jsem objevil v největší místnosti něco jako ring, ale bylo tam docela bahno. Ještě chvíli a už to začalo. Ukázalo se, že se jedná o určitý druh wrestlingu. Těch pár rozdílů se ovšem našlo. Kromě zmíněného bahna šlo především o sex. Oba bojovníci nebyli moc oblečení, ale prvním úkolem bylo svléknout soupeře úplně do naha a při tom své vlastní oblečení uhájit. Kdo měl protivníka nahého, měl právo mu ho uzamknout a třeba ho i znásilnit. Samozřejmě dotyčný se tomu všemu usilovně bránil a snažil se přejít do protiútoku. Zápas skončil jen a pouze v případě, že se jeden z nich vzdal anebo byl uzamčen a jakýmkoliv způsobem znásilněn. Klíč vítěz poté hodil do obecenstva, a kdo ho chytil, mohl si s uzamčeným dělat, cokoliv se mu zachtělo, teda v rámci zákona.

Jonáš sebou trhl, když ho to heslo uhodilo do očí. Zmateně zamžikal a ohlédl se, aby tu reklamu zahlédl ještě jednou, dřív než od ní ujede příliš daleko… Live – or die. Pravděpodobně název koncertního turné nějaké kapely, nebo možná divadelního představení? Výstavy? Nestihl si to přečíst celé, ale bylo mu to stejně jedno. Šlo mu o to upozornění jako takové. O ten vzkaz.

Filip blaženě vydechl. Páni, to bylo přece něco, takhle být uprostřed. Podíval se na Dana. Oči mu svítily vzrušením, dýchal otevřenou pusou a tiše sténal. Začal zrychlovat. Dan se okolo něho stáhl. Pán se snažil zasunovat ve Filipově rytmu. Pokojem ostře zavonělo sperma…

Míchají se ve mně obě ty možnosti, který mi předestřel. Buď – anebo. Nic mezi tím. Žádný „pojďme si o tom celým ještě jednou promluvit“, což bych teď uvítal ze všeho nejvíc. Na druhou stranu – tohle je Bruno. Přísnej, nesmiřitelnej, panovačnej, nekompromisní. A přesně tohle mě k němu táhne.

Zadkem mu projel křečovitý stah, vystřelil do koulí, smáčkl je a další stahy ho následovaly a mačkaly mu koule jako citron. A on stříkal skoro stejně. Škubal sebou a lapal po dechu. Ale kdesi v poslední prokrvené části mozku se ozvalo: „Co to ten chlap se mnou dělá?“

Pustil vodítko na zem a začal šťouchat nosem do rozkroku staršího, okusovat ho, olizovat a mňoukat. Přes látku šlo viděl, že se jeho dožadování pozornosti daří a že daddyho přirození na takovéhle vymáhání pozornosti reaguje milou odezvou. Mladší zasténal, aby svého daddyho donutil se na něj podívat. Koukal mu mlsně do očí a olízl si ret, po té skousl tu bouli v jeho modrých džínech, kterou omluvně olízl. Daddy propletl svoje prsty v delších vlasech mladšího. Mladší zavrněl a zavřel spokojeně oči.

Dan zalapal po dechu. Nová dávka gelu, nové zásuny, kterými se Pán dostával do rozdrážděné močové trubice, nová bolest a nepříjemný tlak. A Danovo stále silnější naříkání. Začal znovu kopat nohama a prohnul se do oblouku.

„Řeknu ti totiž tajemství, Brennere," šeptne. Liamův výraz je plný chladu a částečné zloby, což Alexe uklidňuje a těší zároveň. „Já z tebe strach nemám."

Recepty. Ale ne recepty na bábovku nebo na svíčkovou. Lektvary a masti. Zbyněk tím překvapeně listoval a usmál se, když na okraji našel vepsané poznámky, zřejmě tetou Hedvou. „Nefunguje to,“ byla poznámka u údajného lektvaru lásky. A udiveně povytáhl obočí u poznámky k masti pro létání – byla u ní poznámka „dobrá“. Teta překvapovala…

Ještě chvíli mě takhle mačkal svým tělem s jednou rukou zaklesnutou v mejch vlasech a druhou téměř drtící mý zápěstí, než mě náhle chytil za pas a rychle přetočil tváří k dřevěný desce. Jal se rozepínat si kalhoty, a tak jsem mu pomohl a ty svoje sesunul kamsi ke kolenům dřív, než bych řekl zatracený nebe. Protože tohle bylo v tu chvíli nebe a tohle slovní spojení tomu mezi náma sedělo naprosto dokonale.

Pár hodin jsem byl rozhodnutej se na všecko vykašlat, dalších pár hodin jsem se zase přikláněl k tomu, že tu jeho nabídku „Takže se mi ozvi, když budeš mít zájem“ využiju… Až v posledních dnech se to ve mně začalo tak jaksi ustalovat. A klonit se spíš k tomu druhýmu. K tomu, že to teda prostě zkusíme. No tak co, co nejhoršího se může stát? Že se sejdeme, nebude to ono – a tak už si žádnej další pokus nedomluvíme. Ale aspoň to budu vědět jistě. Že to není ono. A nebude se mi pořád honit hlavou to věčný co by, kdyby.

Sobotní rána jsem vždycky miloval, ten klid a pohodu, kdy se můžu dosyta vyspat. Nemuset vstávat a až do oběda se jen tak klidně v županu courat bytem. Nebo se válet, nebo si číst. Proto jsem vcelku dost nelibě nesl, když mi v půl sedmé zapípal mobil. Zpráva v aplikaci: „Dost válení, koukej padat do sprchy. A dej si na sobě záležet.“