Povídky

Blbý svátky. Blbý trhy. Blbej zvon, blbá výzdoba, blbej sníh, blbá zima, blbý všecko! Vztekle popadl provaz a cinkl do toho melodického kusu kovu. Nechce žádný štěstí, nechce žádný zdraví, nechce prachy a nechce se zabývat vůbec žádným chlapem. Tak. A celý ty slavný Vánoce bude trávit o samotě, navzdory a natruc všemu tomu pitomýmu kýči okolo. Sežere rybu, sežere salát, zapne telku a hotovo.

“Môj krásny, ty si slepý?” prekvapene povedal Dragan. “To si si všimol až teraz?” zosmutnel Teo. “Až teraz, môj krásny, čo si posmutnel?” pýtal sa ho Dragan. “Teraz, keď to vieš, tak ma opustíš,” zo slepých očí začali vytekať slzy. “Môj krásny, prečo by som to robil?” nerozumel jeho reakcii. “A kto by chcel slepého cigána?”

Při této činnosti pozoroval pohybující se objekt na obloze. Bylo to to nejvýraznější, co kdy viděl i o čem slyšel za svůj dlouhý život. Takhle nějak si vždycky představoval hvězdu, která ohlašovala příchod Spasitele. Jemu už nebylo pomoci, tak snad přinese něco dobrého ostatním lidem a světu.

“Vydrž, nech to na starším bráškovi,” usmál se na něj, začal ho líbat na krku. Tolik nových pocitů, že Simui cítil mokro v trenkách. Kenji do nich zajel, ale penisu se vyhnul, lehce mačkal a hladil koule, pak po nich přejel až k dírce a zase zpět. “Kenji, já jsem se asi udělal,” řekl smutně mladší z bratrů. “Ale ne, neboj, to bys poznal, jestli myslíš toto mokro,” přejel dvěma prsty po celé délce penisu, vyndal ruku a dva tyto dva prsty ulepené od jeho mlíčí mu strčil do pootevřené sotva dýchající pusy, “to je jenom taková šťávička, co ti z něho teče, když jsi hodně nadržený.”

Když saju žalud, cítím silnou hořkoslanou chuť a jak se mi pusa plní. Zároveň vší silou zatlačí ptáka hluboko do krku. Tohle je pro mě úplně něco nového. Mysl se vzpouzí myšlence, že mi týpek chčije do huby a sune se až do krku. Že mě nutí to rovnou polykat. Zapřu přední o sedačku a podvědomě se vysmeknu ze sevření. Měl jsem strach, že by mě to třeba nakoplo. Nečekal to. Uvolnil jsem se až moc snadno. Než proud moči zastavil, pokropil mě celého. Vzhlédnul jsem k němu. Kdybych mu mohl vidět do očí, poznal bych, co vzápětí udělá. Jen zachrčel. Přestal močit a prudce vstal. Ztratil jsem rovnováhu a svalil jsem se na bok.

Mladý pán, ten povýšený kluk, kterého nenáviděl a trošku se ho bál, seděl na posteli a před ním klečel na podlaze v rukou drže jeho koule zrzavý mírně podsaditější kluk s rezavou čupřinou, který kmital hlavou v jeho rozkroku. Simui chtě nechtě sáhl do kalhot a začal si mnout svůj úd, když viděl, jak zrzkovi neúprosně drží hlavu nadoraz až se nosem dotýkal jeho břicha, ty dávivé zvuky, a když viděl, jak se tomu klučíkovi valí koutky úst jeho vlastní sliny, cítil až nečekané vzrušení.

Druhej den docela natěšenej, co se bude večer dít (nebo možná nadšenej, že se bude něco dít). Začal jsem na Bertovi vyzvídat: „Hele, jaký jsi vlastně říkal Mikulášovi básničky, když jsi byl malej?“ „Žádný. Já i jako malej byl velkej.“ Vyprsknul jsem: „Tak jo, jaký jsi říkal básničky?“

Strašně jsem chtěl vidět, jak vypadá jeho nahé tělo a zejména rozkrok. Nepochyboval jsem, že bude stát za to. Sundal jsem mu košili a nadšením vydechl. Hruď měl porostlou hustými světlými chlupy, z kterých trčely růžové bradavky. Prohrábl jsem rukou ten nádherný mužský porost a olízl špičky tuhých bradavek, ale pak už mě zajímal jen poklopec jeho kalhot. Rychle jsem rozepnul zip a sáhl dovnitř.

Tento príbeh sa stal dosť dávno. Vtedy po oblohe ešte lietali draci a po krajinách kočoval slobodný národ – cigáni. Ale nestal sa až tak dávno, aby naň ľudská pamäť zabudla. Je to príbeh dvoch chlapcov. Dragana a Tea.

A ještě plno dalších věcí se mi na něm líbí. Třeba to, jak je to pro něj všechno… nový. I proto mě ten sexting s ním baví mnohem víc než s jinýma klukama. Oni už totiž vědí, co a jak. Jde jim rovnou o to jedno. Nebo třeba i o to druhý, ale vždycky přesně vědí, o co jim jde. On neví nic. Je nádherně nezkušenej – a mě baví mu to všechno ukazovat. Vést ho. Učit ho. A baví mě být svědkem toho, co to s ním dělá.

Zase jsme se vrátili k posteli, kam jsme vzápětí padli, pořád nalepení jeden na druhého. Ležel jsem na něm a cítil, jak proti mému rozkroku lehce přiráží. Celým tělem dával najevo vzrušení a touhu. Po chvíli jsem se od něho odtáhl na bok a znovu jsem si ho prohlížel. Krásné mladé tělo oblečené pouze v nepatrných slipech, které jen taktak zakrývaly jeho plnou erekci. 

„Doufám, že jsi nehonil." Sleduje mě přísným pohledem, který předpokládá poslušnost. „Dnes ráno, při sprše a přípravě zadečku pro tvůj dokonalý úd, jsem se rozvášnil a bezmyšlenkovitě si vyhonil. Svou mrdku jsem samozřejmě slízal a spolykal." Jeho pohled se změnil, byl po mém přiznání doslova nasraný. Vstal z postele, od které zamířil ke skříni, z níž vyndal důtku a malou klec.

Věnováno všem jakýmkoliv menšinám, kterým se kdekoliv děje bezpráví. Zvláště pak věnováno slovenské komunitě, kterou zasáhly tragické události v Bratislavě. V neposlední řadě pak samotným obětem a jejich blízkým. Musím se současně omluvit za pozdní zveřejnění tohoto příspěvku. Musel jsem své pocity nechat usadit, abych byl schopen je převést do slov, a získání některých informací též netrvalo chvilku. Další omluva směřuje ke všem Slovákům. Vím, to, co jsem napsal, by mělo být napsáno v jejich mateřštině, ale ač slovensky umím, není to na takové úrovni, která je potřebná k napsání něčeho takového. Upřímnou soustrast všem.