Povídky

Návrh ukázkové hodiny v rámci tělesné výchovy ve 3. ročníku na středních školách. „Výchova k tělesnosti“ bohužel zatím nenašla u ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporu. Přitom výchova k tělesnosti mládeže by měla být nedílnou součástí školství. Budeme i nadále zkoušet výchovu k tělesnosti prosadit.

„Stoupni si.“ Stoupnul si a já si kleknul k němu. Totiž přímo před něj. „Víš, potřeboval bych tě změřit přesně tam, kde teď máš pas těch tepláků. Mohl by sis je malilinko stáhnout?“ Vašek z toho byl asi nervózní, jak jsem měl hlavu v tak těsné blízkosti jeho rozkroku, ani mu moc nestál… Ale trochu se to tam vzdouvalo.

Ten týpek na mě dost vostře vyjel a olizoval ze mě, co na mě před chvílí nacákal – a kupodivu to nebyla mrdka. Ne že by mě to nebralo – péro se mi pěkně zvedalo – ale stejně jsem se nemohl dočkat, co má Luigi za lubem. Paul mezi tím sjížděl níž a níž, až jeho hlava zase úplně zmizela pod stolem, přičemž jsem ale jeho jazyk stále ještě cítil na svém těle, tentokrát přes látku svých trenek.

Držel jsem se za okraje postele a jeho jazyk jezdil po mých břišácích. Jazykem sjížděl níž a níž, až dojel k mým boxerkám. Tolik vzrušení a adrenalinu jsem necítil ani s holkou. Pomalu mi stahoval boxerky dolů. Stáhl je ke kolenům a před ním stála moje chlouba. Nejdříve si ji jen prohlížel a posahal. Pak stáhl kůžičku dolů a žalud mi pomazal voňavým olejíčkem. Rozmazával ho po něm pečlivě a nakonec ho i obkroužil jazykem.

Brzy přišli naši čtyři němečtí přátelé. Karsten kroutil hlavou nad přítomností těch kluků, svlíknul plavky a vypravil se k nim. Postavil se k nim tak, aby se mu ocas bimbal přímo před očima, a zdálo se mi, že u toho schválně podupuje nohou, aby se mu ten ocas co nejvíc kýval. Chvíli se o něčem dohadovali, Karsten pak pokrčil rameny a vrátil se ke své krasavici.

Všichni ochotně začali svlíkat ten zbytek, co měli na sobě, a podávali mi svoje šortky. „Díky za sedm nových šortek, snad mi některý budou. Ale vy teď nemáte nic. No, nedá se nic dělat. Jedem!“ Hodil jsem všechny ty šortky do svého batůžku v autě a všichni jsme, teď už úplně nazí, nastoupili do auta a vyrazili jsme.

Mačkal mi hrudník, a i přesto, že to šíleně bolelo, jsem se mu smál. Napřáhl pěst a myslel, že ten úsměv zmizí, ale naopak. Smál jsem se ještě víc. "No tak… Udělej to!" pobízel jsem ho. Dostal jsem nehoráznou ránu přímo úsměvu. Rozsekl mi nejspíš ret, jelikož mi začala téct krev. Naštěstí zuby zůstaly nedotčené.

Chlapec na ně zíral v těch teplákách a Jarda ho okomentoval: „No, je vidět, že ti zase stojí. Jestli ti stojí z nás, tak to by sis rozuměl tady s Oliverem. On ti ho rád vykouří. Jinak já jsem Jarda,“ vstal, podal klukovi ruku, a ještě než se otočil, poznamenal: „Jsem ten, co ho tu má nejdelšího,“ a provokativně s ním mávnul tak, aby mu brnknul o ten stan v teplákách.

„Ty vole, sorry,“ zamumlal trochu přiopile. „Si tu honíš péro, nebo co? Musím se vychcat…“ – „Už jdu, klidně se jdi vychcat,“ odpověděl jsem mu a šel jsem na pokoj. Schválně jsem poslouchal za dveřma, co bude dál. Jarda se vychcal, umyl, vrátil se na pokoj a ani za sebou pořádně nezavřel dveře. „Ty vole, ten Oliver, von si tam honil čuráka!“ řekl ostatním.

„Ahoj marode! Jak je?“ huláká na mě už ode dveří soused Dan. Má klíče od mého bytu, a to od doby, kdy mi sem nastěhoval kondiční stroj, a povolení k volnému vstupu, které jsem mu udělili já sám. K tomu ho opravňuje jeho velký ohon a neukojitelná touha po sexu se mnou. Od chvíle, co mi slízal mou čerstvou sladkou mrdku z břicha, nemluví skoro o ničem jiném.

Polkl jsem a se strachem v hlase jsem odepřel svou ruku od jeho dlaní se slovy: "Budu to respektovat, ale nečekej ode mě, že mezi námi někdy k něčemu dojde." Potom jsem se otočil a odešel jsem domů. Lehl jsem si na postel a pořád si přehrával tu jedinou scénu.

„Tak co Matěji, já věděl že si dneska vrznem. Sice buzny, ale k čemu jinýmu jsou.“ „Pěkný, Dane,“ pochválil ho Matěj. Já jsem nevěřil svým uším. První z nás se vzpamatoval David a skoro vykřikl: „Nechte nás bejt, my už jdem!“ „Omyl, zmrde,“ obořil se na něj Dan, „napřed tě tu čeká menší prácička. Ale neboj se, děláš to rád, buzno.“

Už jsem si přivyknul na jeho tloušťku, délku, dominanci i silné rytmické pulzování. A teď už mé smysly neotupuje bolest, ale nepopsatelná rozkoš a slast vycházející z Markusova mrdajícího ohonu, který do mě pouští masivní dávky předmrdky. Cítím to a maximálně mě to vzrušuje, proto i můj žalud, masírující se o Markusovo břicho, pouští dávky vlhké touhy.