Gay povídky

„Moc se na tebe těšíme.“ Nenápadně jsem jej pohladil pomalým pohybem od kolena po vnitřní straně stehna k rozkroku, ale jen asi do půlky stehna. Romanem to pořádně zacloumalo. Periferně jsem viděl, jak žárlivě na nás kouká Ondra. Cha, uškrnul jsem se, Ondra už jej měl pod kůží, jen aby si to ten tvrdohlavý zabedněnec připustil. Tušil jsem, že Ondra bude tvrdý oříšek, dlouhá léta byl uzavřen, zabedněn. Těžko se bude loučit se svým uzavřeným světem. Teď si promyslet, jak na něj, pomalu, nebo zhurta? Nechtěl jsem jej vyplašit, aby se neuzavřel ještě více.

Mlčky stál nad postelí a sledoval spícího cikána. Byl přikrytý jen zčásti, přesto ho nepřekvapilo, že spí nahý. Vždyť kolikrát ho navštívil pod rouškou noci v pokoji pro hosty? Bezpočtukrát. I on sám byl pod županem, co měl na sobě, nahý.

Chlapci vzali magnetofon. Viktor nasadil pásek s jemnou uklidňující hudbou. Loutny, bambusové flétny, bubny taiko, nezaměnitelná tibetská mísa. Pomalu mě zbavovali oděvu. Pak vzájemně svých trikotů. Vždycky jsem okouzlený krásou mladých těl. Sergejova prdelka se nabízela sama. Ještě si mě sám domáčknul. To už jsem cítil slastné pronikání Viktora a má ústa zaplnil Abram – Popeláček, jak jsem si ho nazval. Popel je pépel, málčik iz pépla. Pépelčik? Čert to vem. Je to hodně velká pralinka. A chutná úžasně. Chlapci mi skočili pro rajskou šťávu, na které jsem začínal být závislý.

Karel si vzal láhev minerálky a šel do knihovny. Vybral si Mahlerovu Pátou symfonii. Seděl v křesle a hlavou mu probíhaly události posledních dnů. Začal vnímat Jiřího. Snad od třetí věty se sólovou hornou už nic jiného před sebou neviděl. Všechny nástroje se přeměnily v miniaturní štětce malující portrét bytosti, zcela si podmaňující jeho srdce. Nanášené barvy se měnily, překrývaly, prorůstaly jemně i široce rozmáchle, aby se slily v obraz ikony, milované, zbožňované i nedostupně vzdálené. Dozněly poslední tóny. Karel si sedl ke klavíru. Adagietto se rodilo v bolesti.

“Mirko, teraz ťa musím pripraviť, ak ti bude čokoľvek nepríjemné alebo ťa to bude bolieť, okamžite povedz.” Ja len súhlasne zahmkám. “Rozumel si? Nechcem ti nejako ublížiť. Prvý raz to dosť bolí.” “Navadí,” chcem byť odvážny, ale popravde, moja tréma a obavy stále rastú. Andrej otvára zásuvku na nočnom stolíku. Vyberá indulonu. Natiera mi ružicu okolo konečníka. “Najprv ťa trochu vyprstím,” oznámi mi. “Čo ma?”

Oproti nim išla Alica s veľkým zväzkom balónov. Paľo aj Peter jej dali ružu zo strelnice. Ona im dala balóny. Paľovi čierny a Petrovi biely. Chalani prišli ku kráľovstvu krivých zrkadiel. Paľo si čierny balón strčil pod nočnú košeľu, Peter pod tričko. Robili pupkáčov alebo tehotných. Smiali sa na sebe, ako ich krivé zrkadlá deformovali. Chalani boli na retiazkovom kolotoči. Rukami sa snažili chytiť. Pustili balóny a tie stúpali k slnku. Chalanom sa podarilo chytiť sa za ruky. Pritiahli sa k sebe. Balóny zmizli na oblohe ako malé bodky. Po chvíli vystupovali zo sedačiek retiazkového kolotoča, keď sa prestali točiť okolo vlastnej osi, lebo boli navzájom zatočení. Paľovi sa zakrútila hlava. Peter ho pohotovo chytil, aby nespadol.

Len čo vyšli von, zastali. Marek sa pozrel na Andreja s otázkou, čo ďalej? „Prejdeme sa ku mne,“ povedal Andrej a vyrazili spolu večerným mestom kráčajúc mlčky vedľa seba, akoby scéna v kaviarni sa neodohrala. Ani jeden nechcel začať, lebo obaja vedeli, že to medzi nimi visí ako obrovské závažie a možno to bude aj bolestivé. „Prečo?“ nakoniec sa spýtal Marek potočiac hlavu k Andrejovi.

„Ja to pre teba vydržím, vyplať mi trest,“ řekl a podával mi rákosku. „Mýlíš se, to není pro mne, ale pro tebe, já jsem pravidla neporušil. Dobře, zajdi do koupelny a dones si velkou osušku, ať to tady všechno pak nepočůráš.“ Pokorně šel do koupelny pro osušku. Vzal jsem ji a přeložil zezadu přes opěradlo pohovky. Přikázal jsem mu, aby se přehnul a vystrčil zadek. Poslechl mě. „Řekl jsem na holou, nebo ne?“ vyřkl jsem to dost hlasitě a přísně. Lekl se a rozklepal, třásl se jako osika, pomalu si stahoval kalhoty spolu s boxerkami.

"Ale, ale," zasmál se. "Já myslel, že jsi jenom krotkej a hodnej."  "Necítí z tebe tu dominantní auru, tak si dovoluje víc než obvykle," poznamenal Oliver. Jonáš si s ním vyměnil rychlý pohled, než svou pozornost přesunul zpět ke mně. "Dobře, možná nejsem zrovna velkej dominant, ale víš, co jsem?" Naklonil se ke mně blíž a hravě na mě mrkl. Sice se nedalo popřít, že byl neskutečný sympaťák, v ten moment mě ale trochu děsil. Nevěděl jsem, co čekat. "Celkem pořádnej sadista, když je to potřeba."

Mé prsty vnikly mezi jeho na nohách. Sevřel jsem je. Otíral tváře o kotníky a lýtka. Nakonec došlo na mokré chloupky stehen. Jako by jazyk chtěl spočítat všechny vodou učesané vlásky malých bytostí uschovaných v kůži. Černé husté kudrlinky klína, jen nepatrně ochlupený váček, zcela zaplněný oválnými koulemi. Pulsující penis, jako indiánský totem plodnosti.

“Otoč se,” požádal mě, a jakmile jsem to udělal, začal mi masírovat ramena. U krku našel zatvrdlé místo a prsty se snažil ho uvolnit. Nechtěně mi unikl povzdech. Zavřel jsem oči a poddal se mu, cítil jsem, že nervozita mizí. “Je to lepší, ne?” zeptal se a já jsem souhlasně vzdychl.

“Elektrizuješ!” tvrdí, že na vine som ja. Znova sa pokúsime o dotyk. Puk, ďalší úder. “Je to suchý vzduch.” Ide do kúpeľne, pustí si na ruky vodu, vlhkými rukami si prejde po nohaviciach. “K tomu krepsilonky, sme ako malé elektrárne,” pobozká ma. Idem si aj ja zvlhčiť ruky. “Tak vieš, prečo má Pinokio nervy, keď ide okolo zápalkárne?” figliarsky sa usmieva.

“Palino, ja by som to prvý raz chcela zažiť s tebou,” pošepla mu. Paľo sklopil oči. “Alis nie, to ja nedám,” priznal. “Stalo sa niečo?” “Myslel som si, že je to za mnou, že to zvládnem,” hovoril pomaly. “Stále ho miluješ?” položila mu otázku. Paľo prikývol a začali mu padať z očí slzy. “Chceš byť sám?” dotkla sa rukou jeho tváre. Paľo sa postavil a začal sa obliekať.