Letní vzpomínka

Další znuděně horké pondělní odpoledne v práci neustále dráždí moje představy o prožitém večeru s nějakým pořádným mužem, kterého si vychutnám do posledního místa na jeho těle. Bohužel je pouze v mé fantazii a bez konkrétního obrazu jeho obličeje. Je to čím dál tím víc skličující nevědět, kde takového muže nalézt co nejrychleji a splnit si uspokojení mého vtíravého chtíče, který ve mně roste a s ním i moje nadržené mužství, ve kterém tepe a pulzuje jako nějakému gymnazistovi ve snu. Jelikož už mám něco za sebou, maturant jsem byl již před dvaceti lety, tak moje mužství již dost dobře znám na to, že budu co nejdříve, nejlépe dnes večer, potřebovat, aby se mi o ně někdo postaral a zároveň mi dovolil uspokojit i jeho touhy. 

Neustále se mi začínají vybavovat pěkně pikantní obrazy chlupatých svalnatých zadků skutečně zralých chlapů, kteří třeba právě teď, stejně jako já, míří představivost do stejných koutů mužských těl.

***

A už je to opět tady. Ta myšlenka, která mě vždy vrátí k jednomu muži mého života, k mému kamarádovi z minulosti, se kterým jsme se kdysi coby pětadvacetiletí vcelku často vídali v naší partě přátel. Byli jsme již tehdy oba dva zadaní. Naše přítelkyně si rozuměly, stýkaly se i bez nás, my dva jsme si občas vyšli na pivo a několikrát jsme jeli i na společné jednodenní výlety do přírody autem. Měli jsme totiž jednu zálibu a to road výlety bez konkrétních cílů. Bavilo nás jen tak jet a užívat si jízdu a situace, které na cestách vznikaly. Občas jsme snili i o delším výletu do Spojených států nebo Austrálie, kde bychom jezdili dlouhé vzdálenosti téměř neosídlenými kraji jenom my sami dva, a mohli si tak splnit naše nejniternější fantazie.

Jednou nám vycházela cesta na celé dva dny s tím, že někde přespíme, ale nebudeme nic plánovat, pojedeme bez cíle, řekli jsme si jen, že to vezmeme směrem na jih. Takto bezcílně jsme dojeli až do Německa, severně od Mnichova, kde nás již přepadla drobná únava a také uhrančivá tamější krajina.

A kdo byl tedy ten muž?

Jmenoval se Lukáš. Nikdy jsme si nemuseli říct, že je nám spolu dobře, cítili jsme to. Měli jsme náš vlastní styl humoru, velmi podobný pohled na svět a cítili jsme se spolu tak nějak bezpečně. Znali jsme i některá svá tajemství, která nikdo jiný neznal.

Tento výlet nás utvrdil v jednom, že mezi námi je něco víc než jen přátelství dvou tehdy ještě mladých mužů, kteří se pomalu usazují a začínají snít o rodinném životě a nad to si mohou dovolit stále ještě mít pocit, že za každým rohem na ně čeká nová příležitost, výzva, vzrušující událost a že jim leží vlastně celý svět u nohou.

Lukáš byl tehdy velmi ucházející kluk, vlasy hnědé, oči světle hnědé, tělem byl normálně urostlý, žádné přemrštěně a křečovitě vypracované svaly, jen přirozeně nabyté svaly, vládnul přirozenou štíhlostí a hlavně intelektem. Měl vždy krásný pohled, někdy skoro i lišácký, jindy velmi pohodový, čišel z něj klid. A když se usmál, smáli se všichni. Já byl tmavovlasý kluk s hnědýma očima, s vousy. Jednou se mi Lukáš svěřil, že si chce také nechat zarůst tváře na můj způsob, že se mu to líbí. Co se týče štíhlosti, byli jsme na tom stejně. Jinak jsem byl zarostlejšího vzhledu, hlavně na hrudi, podbřišku, předloktí, nohou. U žen jsem měl většinou úspěch, vypadal jsem díky tomu vyspěleji a snad i mužněji. Lukáš byl zarostlý tak přiměřeně, přirozeně, mimo jiné jsem na něm obdivoval krásnou cestičku od pupku k podbřišku (známou z našich společných eskapád u vody) a jeho přirozeně vzhlížející ruce. Další věc, nad kterou jsem se občas skoro až zarážel, že mi krásně voněl přirozenou vůní protknutou jeho oblíbeným parfémem. Jeho vůně byla hřejivá v zimě, v létě také a moje testosterony byly většinou v nejvyšším stupni pohotovosti, když jsme se setkali v teplých letních dnech.

Nyní se ještě nabízí vysvětlení – než zamířím k tomu hlavnímu – jak je možné, že jsem začal inklinovat k muži až po 25 letech svého života? Sám nevím, ale v mých představách dospívajícího muže nějaké náznaky, že se mi líbí spíše zástupci mého pohlaví, byly, ale nikdy jsem o tom do hloubky neuvažoval, jelikož jsem se vztahově věnoval ženám a měl jsem i jiné životní starosti. Samozřejmě v dospívání na některé experimenty s "muži" došlo, ovšem považoval jsem to spíše jako momentální zábavu než hlavní náplň mého intimního života.

Vraťme se k tomu dni, kdy jsme se s Lukášem ocitli v Německu. Chci vyjádřit, že šlo o nádherný letní den, kdy jsou noci krátké a teplé, který nás zastihl na místě, kde nebyl téměř nikdo, jelikož to byly pracovní dny a ještě před začátkem prázdnin.

V bavorské vesnici nebyl problém najít ubytování na jednu noc. Jeden klasický penzion v zástavbě s milými majiteli a psem (který už asi nežije, ať je to, jak je). Rozhodli jsme se ještě dojít k nedaleké vodě – rybník, jezírko – odkud se nám naskytly nádherné výhledy do okolní krajiny plné listnatých stromů a krásného podvečerního světla. Seděli jsme vedle sebe a povídali si o dojmech z toho místa, kde bych chtěl zůstat v tu chvíli navždy. Lukáš se natáhl na bok, hlavu podepřenou rukou, tak aby viděl na mě a do krajiny, a zopakoval v podstatě to samé a já si v rámci vtipu lehl k němu a opřel jsem si hlavu o jeho klín a hleděl jsem stejným směrem do krajiny jako on. Pod hlavu jsem si dal svetr pro lepší pohodlí. Když jsem ve smíchu řekl, že by to stačilo, stalo se možná to, co nám změnilo na několik let život, nebo spíše spojilo. Lukáš mi řekl, ať zůstanu, ať si nechám hlavu tam, kde ji mám, jestli mi je to pohodlné. Náhle jsem ucítil jeho ruku, jak mi víská vlasy. Myslel jsem, že je to pokračování mého započatého vtipu. Nic jsem nedělal, nic jsem neřekl, Lukáš pokračoval ve vískání mých vlasů. Nevím, jak dlouho ta neskutečná věčnost mohla trvat, minutu, dvě, prostě nevím, když se mě Lukáš zeptal:

"Nevadí ti to, Fili?" (Ano, mé jméno jest Filip, pro kamarády a blízké Fili)

Chvíli mi trvalo poskládat si v hlavě nějakou rozumnou odpověď, kterou bych ho neodbyl. Tak ze mě nakonec vlivem rozrušení vyšlo stručné:

"Ne." A zavrtění hlavou. Nikdy předtím jsem nepoznal něco tak něžného a hlavně pocit, aby to, co dělal, hlavně nikdy neskončilo.

Avšak nedalo mi to a otočil jsem se hlavou na něj, a jako kdyby to bylo včera, vidím ten jeho nádherný úsměv. Nevydržel jsem to a natáhl jsem se k němu, položil jsem jej a zůstal jsem nad ním tváří v tvář a hledal jsem odpovědi v jeho očích na nepoložené otázky. Vnímal jsem všechno, jeho dech, ticho kolem nás, jeho teplo a vůni. Chtěl jsem se ho dotýkat, chtěl jsem s ním splynout v jednu osobnost. Nejdříve jsem se nosem dotkl jeho, usmívali jsme se a to už bylo znamení, abych pokračoval, zapřený o jednu ruku jsem se přiblížil k jeho rtům a začali jsme se líbat tak hluboce, jak to bylo možné, cítil jsem jeho dech, naše jazyky se dotýkaly, druhou rukou jsem mu pročesával vlasy a hladil po spánku tak jemně, jako by to měl být přízrak, který se mi co chvíli rozplyne a zmizí. Nezmizel.

Naše těla hořela, skončili jsme v sevření a nepřestávali se střídavě líbat a usmívat se a hledět si do očí. Nemohli jsme se nabažit naší mužné vůně, která se začala spojovat v jednu. Naše těla začala reagovat fyzicky, vzrušení v podbřišku vyvolávalo v našich ocasech napětí, tepalo v nich a pulzovalo, vyvolávalo to v nás kopulační pohyby, spíše ve mně, když jsem byl nad ním a třel jsem se mým rozkrokem o jeho. To už mě opět hladil ve vlasech a přitahoval si mě k sobě, hladil a masíroval mi záda, chtěl mě víc a víc…

Lukáš v opojení mi jeho sebejistým hlasem pošeptal do ucha:

"Je mi s tebou neskutečně krásně, Fili, chtěl bych tě, teď mě nepouštěj."

"Nepustím tě, jsem šťastný, že tě mám celého jen pro sebe."

"Vrátíme se?" řekl Lukáš.

"Ano," odpověděl jsem téměř s obavou.

Ještě jsme se dvakrát políbili a začali se zvedat. Vzrušení ovšem neustupovalo. Cestou zpět do vesnice jsme se drželi u sebe, letmo jsme se dotýkali rameny, občas jsme se setkali pohledy, neprohodili jsme ani slovo.

Sotva jsme zavřeli dveře od našeho pokoje, strhla se mezi námi bouře. Střídavě jsme jeden druhého zuřivě líbali, jednou jsem Lukáše tlačil ke stěně já, po chvíli zase Lukáš mě. Ruce jsme měli všude, tímto způsobem jsme cestovali směrem k posteli, kdy za námi zůstávala spoušť v podobě spadlého obrazu ze zdi, posunutého křesla a komody, náhodně vyzuté boty, Lukášova košile letěla vzduchem někam do prostoru. Naše těla voněla po celém dni neúprosně sladce, což prohlubovalo naši vášeň, v jejímž objetí jsme padali do postele. Oba dva jsme se zmohli pouze na hlasité funivé vzdechy a občasné zasténání.

Těšili jsme se z pohodlí, kterého se nám dostávalo, divoce jsme ze sebe sundávali oblečení. Já seděl obkročmo nad Lukášem, naše rozkroky se dotýkaly a zůstali jsme pouze v našich trenkách, které vyhlížely jako stany na skautském táboře. Sklonil jsem se nad něj, přitisknul se k němu a již jsme se plně věnovali líbání. Už jsem to nemohl vydržet a vydal jsem se na průzkumnou expedici Lukášova těla. Líbal jsem ho na krku, vychutnával jsem si jeho hruď včetně jeho ztvrdlých bradavek, lemovaných jemným chmýřím, které zapříčinily Lukášovo sténání a prohýbání se, kdykoliv jsem je objížděl jazykem nebo jemně mnul mezi palcem a ukazováčkem. Lukáš mě hladil po zádech, cuchal mi vlasy, cítil jsem, že se mi chce odevzdat. Pokračoval jsem dál v průzkumu. Na znamení toho, že k sobě v tu chvíli patříme, jsem mu zvedl paži a prozkoumal jsem nosem a jazykem jeho zatraceně sexy podpaží, které přímo vyzařovalo proudy testosteronu, který mě již dostával do stavu mimo všechny gravitační síly a pole Země. Posunul jsem se dál na jeho břicho, které jsem zahrnoval snad stovkou polibků, snažil jsem se přitom zapamatovat jeho mužnou stopu. Blížil jsem se k podbřišku, kde houstlo jeho přirozené ochlupení, on sám se trochu povytáhnul a opřel se o polštář, protože tušil a chtěl vidět, co se bude dít dál. Začal jsem ho hladit přes látku jeho boxerek a cítil jsem sílu jeho vzpínajícího se kolíku, jak se přetlačoval s mou rukou. Lukáš se na mě díval tak vzrušeně a roztouženě, že jsem mu chtěl splnit každé jeho přání. Musel jsem jej opět chvíli líbat, abych ho ujistil, že jsme v tu chvíli jenom my dva a pro sebe. Pomalu jsem se vrátil k jeho rozkroku, kdy jsem se na něj tázavě podíval, že nadešel čas odkrýt první z našich tajemství. Stáhnul jsem dolů jeho trenýrky a dostalo se mi hned několik pekelně vzrušujících impulsů. Jeho pták se mi neskutečně zamlouval jeho vzhledem, u kořene byl tlustý, z napůl stáhnuté předkožky vystupoval z poloviny krásný naběhlý žalud, s poměrně velkým vstupem do močové trubice, na kterém se blýskala kapka průzračné předmrdky. Jeho pytel byl dost prostorný a pohmatem jsem musel určit velikost jeho koulí, které byly dostatečně velké, a co jsem nějak intuitivně poznal dle vlastních zkušeností, jejich stupeň tvrdosti sliboval, že jsou plné a že dlouho nebyly vyprázdněny. Jeho nástroj byl zasazený v krásném ochlupení, nevěřil jsem, že se mi to bude tak zamlouvat a že budu cítit tak silné vzrušení, při kterém jsem myslel, že se vycákám do trenek jak nadrženej dělník. Nezbylo mi nic jiného, než se pustit do práce, a začal jsem nejdříve nosem vnímat jeho tvrdé přirození. Nemohl jsem se nabažit té zvláštní omamné vůně, ve které byl zakódovaný celý, poměrně horký letní den smíšený s nespočetným množstvím vyroněných kapek touhy za poslední hodinu. Stáhl jsem drze předkožku a nasál další odér, který se skrýval pod žaludem. To už mi instinkt velel, že musím začít ochutnávat, což mi doslova Lukáš nabízel a chtěl to. Byl celý rozechvělý, když jsem začal kouřit jeho kládu, chvění přešlo ve vzdychání nadrženého muže, který byl v mé moci. Dával jsem si záležet, abych mu splnil vše, po čem v tu chvíli pásl. Při kouření jsem se také rukou plně věnoval jeho plným koulím, pěkně jsem si dával záležet na důkladném protahování jeho sametového šourku.

Myslím si, že jsme tehdy nevěděli, kde jsme, a neexistovalo nic než my dva. Vzal jsem si jazykem do parády také oblast pod Lukášovým pytlem a to se zdálo, že jej zřejmě odrovná, reagoval na to značně hlasitými vzdechy. Krčil pudově nohy v kolenou, což se chytlo i na můj pud sebezáchovy, nohy jsem mu nadzvednul a už jsem ochutnával okolí jeho análu. To se setkalo s velmi intenzivním sténáním Lukáše. Když jsem k tomu přidal honění jeho ocasu, začalo se zdát, že se již schyluje k velkému finále. Začal jsem cítit, že jeho péro tvrdne na maximum, jeho žalud je nalitý k prasknutí a v oblasti jeho prostaty začínám vnímat cukání, když nepolevuji v jazykové práci na jeho perfektní hořkosladké díře. Nikdy jsem neslyšel Lukáše vydávat takové zvuky, kterými mě naprosto odzbrojil a dodal mému ptákovi nadrženost na nejvyšší možný stupeň, když se z Lukáše začalo proudem drát sperma, které mi stékalo po honící ruce. Ještě jsem chvíli pokračoval, dokud jsem necítil, že je již z jeho strany vše dokonáno.

Přitáhl jsem si ho pod sebe a opět jsme splynuli v objetí a záplavě polibků. Byl jsem maximálně vzrušený, cítil jsem jeho probouzející se ocas pod mým rozkrokem. Lukáš se začal zvedat a přetočil se na mě a byl tentokrát v dominantní pozici nade mnou a ukázal mi tím, že i on dokáže zastat roli muže. Děkoval mi za tu krásu, kterou jsem mu před chvílí dal, a nyní je prý řada na něm, aby se mi odvděčil. Byl neúprosný v tom, jak mě celého hladil, líbal, tisknul se ke mně, jazykem mě uváděl do stavu beztíže, když jím zkoumal mé podpaží, moje bradavky. Sundal mi trenýrky a začal mi v rozkroku dlaní masírovat moje péro, které čekalo, že brzy exploduje. Začal mě kouřit, napínal mi přitom uzdičku, mnul mi koule a přitom si slastně vydával zvuky spokojeného samce. Po chvíli se přesunul obkročmo nade mne, jeho ocas byl opět v pozoru, přiklonil jsem se k němu a ochutnal jsem jeho žalud. Lukáš si po chvíli chlapsky plivnul do dlaně a naslinil můj žalud a jeho díru a dal mi najevo, že mě chce cítit uvnitř. Netrvalo to ani pár sekund a už se snažil nasednout na můj klacek, udivilo mne, jak snadno to dokázal. Prohnul se se vzrušeným nádechem a slastí přivřených očí a s náznakem spokojeného úsměvu. V mém podbřišku to vřelo, on se pohyboval pomalu a plynule nahoru a dolů, občas se naklonil, já mu objímal záda a současně jsme se líbali. Když se narovnal a zapřel se o má ramena, zatímco jsem byl v něm a on zrychloval tempo, honil jsem jej a vypadalo to, že dojde brzy k dalšímu stříkajícímu představení jeho spermatu. Já byl již na na hraně, chytl jsem ho za boky začal jsem přirážet proti jeho přírazům, on se pohodářsky vzepřel, začal se honit, a když vše naznačovalo, že začne stříkat, můj ocas do něj začal dávkovat proudy horkého semene. V tu chvíli začal stříkat i Lukáš, střídavě se tázavě a vážně díval na svůj stříkající ocas a mně do očí, jako by tomu nevěřil. Zhroutil se na mne jak voják po vyhrané bitvě, drželi jsme se a jen jsme těžce oddechovali a vnímali jenom naši přítomnost a fyzickou sílu a teplo našich těl…

To, co proběhlo ještě tu noc, na to by již teď nestačila slova. Velmi živě si pamatuji, jak nám trvalo téměř celý den dostat se z postele a přemluvit se, že se musíme vrátit zpět do reality. A byla to velmi těžká zkouška, hlavy se nám točily a zřejmě jsme úplně ztratili naše identity.

***

Nemohu to vydržet, tato vzpomínka mi zatmívá rozum, jdu do mého ručně psaného adresáře najít jeho číslo a zavolám mu. Uběhlo už několik let, co jsme naše jiskrná setkávání utnuli kvůli našim rodinám. Dozvídáme se o sobě střípky z našich životů pouze z doslechu. Ovšem pokaždé, když si na Lukáše vzpomenu, je mi tak nějak úzko u srdce a přitom krásně a zároveň mě okupují příjemné pocity v rozkroku.

Číslo jsem našel, úhledněji napsané než všechny ostatní kontakty. Vytáčím číslo, funguje ještě? Zvedne to? V telefonu se ozval standardní zvuk přijmutí hovoru, neváhám ani vteřinu a sice se zatajeným dechem, s určitým strachem a dobře mně povědomým vzrušením promluvím:

"Ahoj Luke, tady Fili…"