Gay povídky

V tom počul zvonček. Natiahol si na pančucháče krátke texasky a zišiel dole. Stlačil dorozumievanie s bránkou pred domom. “Prosím?” ozval sa Peter. “Robíme odpočet plynu,” ozval sa zachrípnutý mužský hlas. “Poďte ďalej!” V tom si uvedomil, že Paľo mu kládol na srdce, že nemá otvárať dvere, ale už to urobil. Však to bola len hra, alebo…?

V duchu jsem si připravoval, co mu řeknu. Když on se k ničemu neměl, budu muset začít já. Povím mu, jak moc mě naštval a co všechno mi vadí, ale že ho miluju a mrzí mě, jak jsem na něj vyletěl.

Po noci strávené s Michalisem nad lahví ouza nás ráno kupodivu ani nebolela hlava, ale zato jsme dlouho vyspávali. Však jsme se také vrátili na pokoj až někdy ve tři hodiny nad ránem. V deset hodin ale zapípal Markovi budík na mobilu. „Mmmm…,“ začal se Marek protahovat. Pak se ke mně hned přitulil, zasunul si svůj velký penis mezi má stehna a obejmul mě do své náruče.

Držel ho blízko a měl velkou chuť zajít dál. Stačilo jen víc zatlačit a položil by ho na lehátko. Nic ale neudělal. Prostě stál a užíval si momentální pobláznění smyslů.

„Já je ale nestřídám jako spodní prádlo…, v tvém případě možná i víc jak to," ohradil jsem se trochu uraženě, že nás dva vůbec srovnává. Já s nikým nedělal nic, co by překračovalo hranice přátelství. Jeho úšklebek se najednou ještě zvětšil a v jeho očích něco nebezpečně zablesklo. Nevědomky jsem se nad tím trochu přikrčil a couvl o dva kroky, když se on o tři přiblížil. Kvůli tomu jsem byl ještě víc zatlačen do slepé uličky, a když se naklonil ke mně, až jsem cítil jeho dech na své tváři, došlo mi, že je na tohle expert. Je si nebezpečně vědom, co dokáže a jak člověka vyvést z míry. Spiklenecky se na mě podíval, hned vedle mého obličeje, než se stočil k mému uchu. „Nenosím spodní prádlo,"

Byl zkrátka tak blízko, že Daniel cítil, jak mu voní vlasy po kokosu. Zavřel oči a málem se říznul. Zbožňoval vůni kokosu a podezříval Lucase, že mu to dělá schválně. Že to věděl a chtěl ho teď tou exotickou vůní spolu s rusým rozcuchem jen vyprovokovat… Zamrkal, když si uvědomil, nad čím přemýšlí. Musel se opravdu zbláznit! Proč by ho měl Lucas provokovat? Svými útěky? Tím, jak kolikrát působil chladně a dával mu najevo, že by s ním nejraději neměl vůbec nic společného? Do prdele! Taky by rád neměl, ale to by nesměl stát hned vedle něj a vonět jak egyptský bůh!

“Dobre, vstanem, ale mohli by ste láskavo…,” rukami naznačoval, aby opustili jeho priestor. “Ty máš pred nami tajomstvá?” prekvapene sa opýtala mama. “Mami, žiadne, ale pochop, adolescent mal mládeži neprístupné sny, tak sa mu búria hormóny a cítil by sa trápne pred rodičmi so stoporeným pohlavným údom,” priamo povedal rodičom, prečo by chcel byť teraz sám. “Chápaví rodičia adolescenta vždy dôsledne rešpektujú jeho nárok na súkromie,” s úsmevom vyvádzala mama z Paľovej izby aj otca.

Od té doby, kdy u nás bydleli kluci, jsem do své bývalé pracovny nevkročil. Stala se z ní jejich ložnice, jejich soukromý prostor, tak co bych tam dělal. Jenže tentokrát jsem musel, kdyby náhodou.

Věř, že mě to mrzí daleko víc než tebe… Dokázal si Daniel vůbec představit, že už podobná slova slyšel i od vlastní rodiny? Že je četl v jejich očích? Nedokázal. Nemohl tušit, jaké to všechno bylo. Jak Luka poničili a jak nešetrně mu tím zatočil nožem v srdci. Jakým právem mu tedy teď říkal, že na tom vlastně byl dobře? Že jeho samého to mrzelo víc, bolelo víc? Jakým právem hodnotil jeho utrpení? A přesto, pomohl mu a zrzek mu mohl být jen vděčný. Svým způsobem ho zachránil. Ať už mu jej bylo líto, nebo měl jen černé svědomí, k čemuž se vlastně i přiznal, tohle rozhodně nebylo jeho povinností. A Lucas mu asi i vděčný byl, to nepochybně…

“Mali by sme sa pozrieť na matematiku, alebo…,” čakal Petrovu odpoveď. “Radšej ešte jedno alebo a potom matika,” navrhol Peter. Paľo sa k nemu pritisol a dlaňou ho chytil za zadok, ktorý obopínal elastický úplet hladkých červených pančucháčov, pod nimi cítil jeho krásny pevný zadok. “Teraz by si to mohol skúsiť urobiť ty mne,” navrhol mu Paľo, rád by zistil, aký je to pocit, keď mu do tela vnikne pevný Petrov penis.

Teda, to je první den v práci jak vyšitej, kroutím hlavou, zatímco se na chodbě snažím dohnat Štěpánovu vzdalující se postavu. Jsem z toho všeho zmatenej a… jo, asi i rozhozenej. Doufal jsem, že můj nástup do novýho zaměstnání bude trochu… uspořádanější! Jenže paní Karolína, personalistka, která na pohovoru a pak i při podpisu pracovní smlouvy působila sympaticky a především schopně, mi včera volala s omluvou, že tu dnes u mýho nástupu nebude, ale že prý se nemusím bát, protože se o mě postará sám pan ředitel osobně. No, a pan ředitel to postarání se pojal, mírně řečeno, docela nesystematicky.

Byl to úplně obyčejný kluk, nijak zvláštní, a přesto mu jeho svalnaté ruce, šikovné prsty a oči zelené jako jarní tráva nedávaly spát. Zavřel oči a nechal plynout vzpomínky na to, jak mu rozčesával jeho kudrny. Cítil jeho dlaně, jak mu hnětou bolavá záda. Najednou si uvědomil, že se mu začíná klacek plnit krví. Zatnul zuby a chtěl ty představy vyhnat, ale držely se ho jako klíště. Síla vůle tady neznamenala nic, a tak to vzdal, vytáhl ho ze šortek a začal pomalu třít.