• Alianor
Styltvrďárna
Datum publikace9. 5. 2020
Počet zobrazení1462×
Hodnocení4.62
Počet komentářů10

Než jsme přijeli domů, nejen on už byl nedočkavý. Jak jsem si celou cestu domů hrál s jeho přirozením uvězněným v riflích, i mě napadaly různé věci a opravdu jsem měl na každé benzínce a odpočívadle chuť zastavit a vyšukat z něj duši hned v autě. Ale protože jsem zodpovědný a umím se ovládat, potlačil jsem svou touhu aspoň natolik, že jsme se nikde nevybourali a ve zdraví dojeli k hotelu.

V rychlosti jsme oba vlítli do sprchy, kde jsem mu opatrně sundal kroužek i tu pekelnou věc, která ho tak trápila. Nemohl jsem si nevšimnout úlevného oddechnutí.

„Byl jsi hodný chlapeček, takže teď si tě umyju a ty pak půjdeš do pokoje a uděláš ze sebe zajíčka, kterého sis koupil, cítíš se na to?“ stál jsem za ním, natisknutý na jeho tělo a šeptal mu do ucha.

„Jistě, pane profesore,“ zazářily mu očka.

„Prima,“ hladil jsem jej po břiše namydlenou rukou, občas jsem se jen tak mimochodem otřel o jeho stojící chloubu, tvrdou jako bachař v lochu, „a opovaž se sám se udělat, to bych se tě pak už nedotknul, víš to, že ano?“

„Ano, pane!“

Hned jak jsem jej propustil, pelášil do ložnice vybalit si svůj nákup a připravit se na hru, která bude bavit nás oba.

Po povzbuzující sprše jsem se ploužil do ložnice a tetelil se blahem už dopředu z toho, jaký pohled mě tam čeká.

Nezklamal!

Seděl na posteli, vlásky rozevláté a v nich nasazena dokonalá, dlouhá, bílá králičí ouška, oči mu zářily jako vánoční stromek a jeho tváře zdobila červeň, za kterou by se nemuselo stydět ani zapadající sluníčko. Zrychleně dýchal, snad tím, jak se těšil na nadcházející minuty, nebo jej jen rozpálil plug, který už dlel v jeho citlivém zadečku.

Byl nádherný, roztomilý, jako králíček vypadal snad ještě mladší, až jsem se na vteřinku zarazil, že teď budu ošukávat dítě. Oh, nevítanou myšlenku jsem poslal kdesi do zapomnění. Tomu spratkovi je pětadvacet, tak není třeba mít výčitky z možného pedofilství.

Jakmile mě uviděl, zatajil dech a rozšířil oči. Hleděl jsem teď do dvou obrovských oceánů, které mi byly naprosto oddány, a ten pohled mi málem podlomil kolena. Je to dokonalé, on je dokonalý. Pro mě!

Celý jsem se vnitřně rozklepal touhou, to se mi ještě snad nikdy nestalo. Na povrchu jsem ovšem stále vypadal jako ten tvrdý profesor, kterého nikdo a nic nerozhodí.

Krokem šelmy, která si právě vybrala svou oběť, jsem se přiblížil k posteli a nechal z beder sklouznout ručník, který už není potřeba. On mě beze slova pozoroval a téměř zálibně se podíval na mou chloubu, která nyní čněla v celé své kráse.

Lehce, skoro až jemně jsem jej položil na záda a trochu mu podsadil zadek a nadzdvihl nohy, abych měl pěkný výhled na ocásek, který se chvěl tím, jak on byl vnitřně roztřesený. Položil jsem své studené ruce na vypracované břicho a pomalu se přibližoval k bradavkám, které jsem pevně zaklesl do palce a ukazováčku a zatahal. Z jeho úst vyšel sten a ocásek i celé tělo se otřáslo slastí. Jednu z nich jsem vzal do úst a bolestivě ji okusoval, přičemž on se nerozpakoval a ukazoval, jak moc se mu to líbí. Měl jsem chuť vzít svorky a pořádně jeho bradavky potrápit, ale rozhodl jsem se, že ještě ne, tuhle kratochvíli necháme na později. I svými prsty a zuby dokážu citlivé bradavky potrápit natolik, aby byl Alier spokojený. Kroutil se a vzdychal, ale pak dal své ruce kolem mého těla. Strnul jsem! Je to už dlouho, kdy se mě někdo takto dotýkal! Tahle výsada je moje. Strhl jsem jeho ruce z mých boků a přirazil je ke kovové pelesti postele. Na co jsem čekal? Vždyť mám krásná pouta, proč je nevyužít.

Připoutal jsem mu ruce k čelu postele a on se uvolnil a otevřel oči, ve kterých se odrážel z části strach a z části touha. Mé oči se zúžily a ty jeho pod mým pohledem zase rozšířily.

„Nedotýkej se mě!“ zavrčel jsem, „ne, dokud ti to nedovolím!“

„Promiňte, pane!“ fňukl, ale jeho oči dál slídily po mém těle a očekávaly další akci. Vzal jsem hedvábný šátek a zvědavé oči mu zavázal. Za jeho drzost jej teď trochu potrápím.

Zvedl jsem se z postele a hlučně jsem odcházel a zavřel dveře. Neodešel jsem z pokoje, kdepak, ale on si to myslel. Teď jej budu pozorovat, jak se vypořádá se samotou, absencí zraku i dotyků.

Připoutaný a slepý s pokrčenýma nohama, mezi kterými mu koukal kulatý ocásek a s králičími oušky.

Sedl jsem si potichoučku do křesla a upřel své oči na jeho dokonalé tělo. Byl to pohled pro bohy, nemohl jsem se jej nabažit.

Chvíli se nic nedělo a on jen čekal a smiřoval se s tím, že nic nevidí a vůbec netuší, jak dlouho bude muset čekat, než se vrátím.

Všichni víme, že když na něco čekáme, čas se neskutečně vleče, a tak i on se velmi brzy začal nervózně ošívat.

Byl jsem bosý a huňatý koberec mi dovolil se k němu neslyšně přiblížit. Nestihl ani vydechnout a já už měl jeho stojící klacek v ústech a svými zkušenými ústy jsem mu vytvářel takovou slast, až se celý začal třást. Povadlý klacek se mu postavil jako svíčka a můj obratný jazyk se činil hned u jeho žaludu, kde jsem si hrál s uzdičkou a dírkou na žaludu, hned na to jsem ústa našpulil a vtáhl jeho pevný klacek až po kořen a jazykem laskal jeho spodní část. Do rukou jsem vzal jeho koule a chvíli je hnětl, natahoval a sem tam hrubě zmáčknul, poté jsem sjel ještě trochu níž a lehce masíroval jeho hráz.

On jen tlumil vdechy a stále se třásl. Já vím, že jsem dobrý a taky jsem lakomý, tohle jen tak nikomu nedopřeju, vlastně je teprve druhý. Ten první byl můj Master, který mě tohle umění naučil, kdysi před léty. Alier je první můj sub, který tohle zažívá, ale já mám dojem, že si to za dnešek zasloužil. On je dokonalý a já chci, aby na mě v dobrém vzpomínal.

Cítil jsem, že už je na pokraji, a tak jsem přestal, nemůže se na mě zlobit, ale já si svá ústa rozhodně nenechám vybílit jeho zcela jistě skvělým produktem. Tak moc velcí kamarádi zase nejsme.

Jakmile jsem oddálil svá ústa i ruce a on zjistil, že nemíním pokračovat, frustrovaně vzdychl. Trhnul rukama, jako by se chtěl dodělat sám, ale smůla. Potřebuji ho ještě napjatého, natěšeného a ta trocha frustrace tomu nevadí.

Zase jsem se oddálil a pozoroval jeho nádherné tělo, které se mi celé oddává. Jeho ústa byla pootevřená a rudé rty se ještě chvíli třásly neukojením. Hrudník se mu rychle zdvihal, jak zrychleně dýchal a očekával další překvapení, které si na něj vymyslím.

 

ALIER

Ucítil jsem jeho horké dlaně na svém hrudníku – bylo to, jako by mě zasáhl elektrický proud. Vůně jeho parfému se mísila s vůní bylin a já pocítil na své kůži, kterak jeho jemné prsty roztírají masážní olej, původce té vůně, která mě dostávala do výšin. Jako droga mě omámily dokonalé tahy jeho rukou i opojné aroma, které se rozlilo celou místností. Cítil jsem každou buňkou svého těla, jak se uvolňuji. Jednou za čas zabloudil k mým bradavkám a hrubě je stiskl, ale nikdy tak, aby to bylo bolestivé, přesto je ale bezpečně motivoval k tomu, aby byly stále citlivější. Jakmile se nabažil mé přední části těla. Odpoutal mě a otočil na břicho, nicméně mé oči zůstaly zakryty i nadále šátkem. S neskutečnou opatrností mi vytáhl ze zadečku ocásek a sundal ouška. V hlavě jsem měl zmatek a nechápal jsem jeho chování. Je mi jasné, že on je sadistický dominant, který nikdy nejde pro ránu daleko a své ‚oběti‘ nešetří. Ale že dokáže změnit na jemného a vnímavého jedince…

Nebudu si tím ale trápit hlavu, je prostě jiný, výjimečný a já nepochybuji o tom, že to dneska neskončí jen lehkých dotyků a vanilkového milování. Tak naivní zase nejsem a rozhodně to není mé toužebné přání. Ale tohle – tohle je úžasné!

Zavřel jsem oči, i když za páskou stejně vidím jen tmu, a uvolněný jsem vnímal, kterak nachází na mých zádech zatvrdlé části, které s uměním thajských masérů rozmasíroval a rozmazloval. Nejednou zatlačil tak, až to bolelo, po chvíli zas jen jemně bloudil.

Najednou jeho ruce byly pryč a já svým zostřeným sluchem poslouchal, jak jeho bosé nohy našlapují po měkkém koberci.

Pojednou jsem ucítil na svém těle cosi studeného, co ve svém putování vyměnilo jeho ruce. Mírně jsem se zatřásl, protože jsem ten materiál nedokázal identifikovat, a i přesto, že jsem chtěl, aby mi nařezal, tak bych byl rád alespoň nějak upozorněn, než důtky nebo rákoska poprvé dopadne na má záda či zadnici. Nicméně on stále mlčel a dál mě laskal, jako by chtěl, abych se s tím, co se nyní jemně, jako největší kamarád, dotýká mé kůže, seznámil.

Začal jsem mít opravdu strach, co po této něžné části chystá, a zachvátil mě nekontrolovaný třes.

„Neboj se, neudělám nic, co by se ti nelíbilo,“ ozval se po dlouhé době jeho svůdný baryton a jen z toho hlasu se můj třas ještě zvýšil, tentokrát, ale již nebyl naplněný strachem, ale žádostí.

„Je to jen lněný provaz, nemusíš se bát, tohle není určeno jako trest, je to na bondage,“ pokračoval.

Provaz stále zkoumal má zákoutí a druhou rukou vzal do rukou mé koule a jemně si s nimi pohrával, mačkal a natahoval, občas sjel k mé stále roztažené díře a krouživými pohyby ukazováku masíroval rozetu a palcem přejížděl po citlivé hrázi. I když můj ocas úplně ignoroval, všechny tyhle dotyky byly tak vzrušující, že se mi po chvíli klacek až bolestně bořil do měkké matrace.

Ve chvíli, kdy už jsem ho chtěl poprosit o uvolnění, přestal se věnovat mým nejcitlivějším částem těla a posadil si mě do sedu. Začal se plně soustředit na úvazy.

Pomalu a s lehkostí omotával provazy jeden vedle druhého kolem předloktí za zády a vždy úvaz přitáhl tak, abych musel víc narovnat záda a ramena a propnout hruď. Když usoudil, že tuhle práci splnil, pohladil mě po napnutém hrudníku a opět prohnětl bradavky tak, aby se postavily. Dále provaz táhl přes celý hrudník kolem dokola těsně nad a poté těsně pod mými citlivými bradavkami, které tímto úkonem ještě více ztvrdly. Má horní část těla byla téměř znehybněna, ale nevyvolávalo to ve mně žádnou paniku. Jeho prsty byly jemné a zkušené, přesně věděl, jak může provaz utáhnout, aby nezpůsobil odliv krve u oné části, ale zase tak pevně, abych se nemohl ani hnout. Byl to neuvěřitelně silný pocit a mé tělo si onu bezmoc neskutečně užívalo a bylo to vidět i na mé velmi tvrdé erekci.

Dál už mám všechno v jemném oparu nevědomí. Ovíjel provazy kolem mých nohou, upravoval uzly, pomalu mě ukládal a poté zase zvedal do sedu podle toho, jak potřeboval provazy protáhnout. Netuším, jak dlouho tahle procedura trvala, ale ani on, ani já jsme neprohodili ani slovo. On se plně soustředil na svou práci a já na slastné pocity, které doprovázely postupné dokonalé znehybnění do velmi bolestivé, avšak neuvěřitelně vzrušující polohy. Ve finále ještě kontroloval svou práci, někde trochu povolil uzly, jinde je zase přitáhl a upravoval všechny úvazy tak, aby to bylo dokonalé. Vím, že je perfekcionista, a tomto bude nejspíš dvojnásob.

„Kdybych měl čas, nakreslil bych si tě…,“ hlesl zastřeným hlasem, ve kterém na konci nezakryl nadšení ze své práce.

„Vyfoťte mě, pane, chtěl bych to vidět!“ poprosil jsem.

„Jistě!“ nyní už jeho nadšení bylo patrné a tušil jsem, že se usmívá.

Poté jsem již slyšel jen jeho kočičí našlapování a cvakání foťáku.

Vzrušovalo mě to jako ještě nikdy nic, ta poloha, vyšpulený zadeček, že to snad ani víc nejde, ta bezmoc, to, jak se provazy zadíraly do mé kůže, jak kolem mě tiše našlapuje a fotí, jako bych byl drahý prsten, Mona Lisa, David od Michelangela…

Opravdu jsem si v tu chvíli připadal jako umělecké dílo. A to všechno mi s mým nevycákaným ptákem dělalo úžasné divy.

Odložil foťák a vzal do ruky mé pevné plné koule a zmáčkl je. Nečekal jsem to a prudce se napjal a z mých úst vyšel sten. Jestli tohle bude dělat ještě chvíli, nevydržím to.

„Prosím, pane, nevydržím to!“

„Ale vydržíš!“

Sundal mi pásku z očí a já chvíli rozmrkával a nechal panenky, ať se uklidní. Poté jsem pohlédl na jeho dokonalé tělo a nejen, že mi málem vyklouzla slina, ale v klacku mi cuklo a teklo z něj proudem. Rychle jsem zabrousil na jeho tvář. Jeho pohled byl stále ledový a já měl pocit, že kam se podívá, utvoří se jinovatka. Oči jako ledová kra na nejsevernější části pólu. Jako by četl mé myšlenky, zvedl se a odešel do kuchyně, aby odtamtud donesl plnou mísu kostek ledu. Vzal do každé ruky jednu a začal mi jimi kroužit kolem bradavek. Okamžitě mi vyskočila husí kůže a bradavky ztvrdly na kámen. Dotyk ledové kostky s mou rozpálenou pokožkou mě totálně dostával do jiné dimenze. Celou dobu se mi však díval do očí svými zelenými jehlami a já jen protáčel oči slastí, kterou mi tahle paradox přinášel. Ledové bradavky vzal do svých rukou a palcem a ukazováčkem je první lehce zmáčkl a vyloudil ze mě slastný sten. Zpracovával si je a mačkal, moje koule už byly vážně připraveny na výstřel. Ještě sekundu a budu. V té chvíli přestal a já jen vydechl nevolí a zkřivil tvář.

„Copak, něco se ti nelíbí?“ břitký hlas mě opět postavil na zem.

„Ne, jen bych už moc chtěl… už potřebuju!“ měl jsem opravdu dojem, že pokud se do půl hodiny nevystříkám, koule mi nejspíš vybuchnou.

„Říkal jsem, že ještě ne! Buď rád, že jsem to tak utnul a tys to nestihnul. Dobře víš, že by následoval trest. Až ti to dovolím! Teď je ještě brzy!“ výčitky podbarvené touhou, která už prosakovala do jeho hlasu, mi skoro nedovolovaly dýchat, ale přesto jsem kývl: „Dobře, pane!“

Znovu začal mnou bradavku a poté ji vložil do úst, vsál a bolestivě skousl, ještě než jsem stačil vykřiknout, stejně tak obdařil svými ústy i tu druhou. Poté jemně zatahal a nasadil na ni kovový skřipec. Ach můj bože! Nikdy jsem tak intenzivní slastnou bolest nepocítil. Stejnou procedurou si prošla i druhá a já u toho dýchal jako děda při výstupu na Mont Blanc. Nedokázal jsem už poručit tělu nic. Intenzivní vlny bolestoslasti, kterou způsobovaly skřipce, mě doháněly opět k výšinám. On si toho všimnul a drsně mě chytil u kořene a procedil mezi zuby: „Ještě ne!!! Tohle bys měl trénovat, každý jiný Dominant už by tě za tohle zřezal do fialova, uvědomuješ si to?!“ otočil se a vytáhl z šuplíku hodně úzký erekční kroužek s výstupky a zručně mi ho nasadil ke kořeni. Ten ho pevně sevřel a další vlna touhy se vystříkat mi projela celým tělem. Teď však měl jistotu, že toužit mohu já, můj mozek, moje koule, ale umožněno mi to nebude.

Zase! Jak já to nesnáším, řekl jsem si v duchu, ale on zaregistroval můj odmítavý výraz a vysloužil jsem si dvě rychlé štiplavé rány na zadnici. Nečekal jsem to a překvapeně zaúpěl.

„Zasloužil sis to sám, tak si nestěžuj, neumíš se ovládat, tak ti musím pomoct!“

„Ale já jsem nic neříkal,“ fňuknul jsem.

„Ale řeč tvého těla a tvůj výraz mluví za vše! Až se budeš dokonale ovládat a já nebudu muset co pět minut přerušit svou práci, aby ses mi tu nevycákal, pak tě tohoto ušetřím, ale zatím je to nutné, tak si zvykni a neksichti se mi tady! Taky jsem tě za ten tvůj nadšený výraz mohl pořádně zřezat!“ vyčítavý hlas se mi zabodl do mozku a já už raději přitakal: Ano, děkuji za shovívavost, pane!“

Vzal do ruky pár provazů a lehkými rychlými pohyby je rozvázal tak, abych se mohl natáhnout na záda. Ruce i nohy mi ovšem zůstaly znehybněny. Položil mě na postel a já si mohl po dlouhé době trochu protáhnout už ztuhlá záda.

Vzal do rukou další roztápějící se kostky ledu a začal mi jimi jezdit po těle. Začal na rudé tváři, kolem ucha táhl mokrou ledovou cestičku dolů přes klíční kosti, opět ledem polaskal trpící bradavky a pokračoval k pupíku, kde nechal onen ten téměř již neexistující led proměnit ve vodu.

Dalšími kostkami projížděl mé tělo z podpaží dolů po bocích, kde zahnul na třísla a dále níž ke koulím, které jimi laskal tak dlouho, dokud se opět led neproměnil horkostí na vodu. Celé mé tělo se chvělo chladem a přitom žhnulo jako pouštní slunce. Husí kůže nebyla na mém těle jen v důsledku ledových cestiček, ale hlavně zvláštním pocitem, které tyhle protiklady tvořily. Dotek ledu a horké kůže bylo něco nového, rajcovního, nepoznaného. Cukalo mi v penisu, ale už věděl, že nic nezmůžu, jen třas těla ukazoval, jak moc jsem vzrušený. Dotknul se mého citlivého žaludu a já vykřikl a jen dál trhaně dýchal. Tohle je mučení! Hrozně dlouhé a krásné mučení.

Nadzvedl mé nohy a polaskal novou kostkou mou díru, načež jsem opět vykřikl. Nevšímal si mých výlevů a soustředil se na svou práci. Jakmile usoudil, že můj vstup už je připravený a pořádně zchlazený, vzal posledních pár kostek a začal mi je jednu po druhé sunout do mých útrob. Tělo dál žhnulo, ale uvnitř mě bylo jako v mrazáku. Ledové korálky jeden za druhým si tvořily cestičku a já už sotva dýchal.

„Jsi v pořádku? Dýchej!!!“ zarazil svou činnost a kontroloval mě, jestli nekolabuju.

„Ne, ne, všechno je f-fajn, jen… je to strašně intenzivní!“ šeptal jsem, neboť na to, abych zapojil hlasivky, jsem už prostě neměl sílu.

„Dobře,“ jeho hlas podbarvila touha a zatahal za svorky připevněné na bradavkách. Protočil jsem oči a ani si nevšiml, že už je na posteli nade mnou a pomalu svůj klacek přikládá k mému ledovému vstupu. Byl jsem roztažený a umrtvený ledem, ale hořící kláda, která jedním přiražením do mě vstoupila až po kořen, mě dostala. Hořel jsem uvnitř. Jestliže na povrchu těla bylo tohle intenzivní, uvnitř to bylo smrtící. Prohnul jsem se a cítil, jak jeho zásunem jdou již značně zmenšené kostky níž do mých útrob, kde se pomalu ztrácí. Intenzivní, nepoznané, hecující, sexy. Třásl jsem se pocitem, že to ze mě nemůže ven. Už to nevydržím! Musím mu to říct!

„Sundejte mi to, pane! Prosím! Já už se vážně potřebuju vystříkat!“

„Ještě ne, ještě chvíli vydrž!“

„Do prdele, Richarde, sundej mi to a nechej mě vystříkat, nebo chcípnu!“

Podíval jsem se mu do očí a viděl jsem svou smrt, teď mi došlo, že tohle jsem přepískl! To není dobré! Vyjel ze mě a stoupl si nade mě jako šelma nad bezmocnou kořistí, kterou jsem vlastně byl. Z jeho očí šlehaly blesky, a kdyby pohled zabíjel, jsem už mrtvý.

„Tak tos přehnal, co si to dovoluješ? Takhle se mnou nebudeš mluvit, je to jasné!!!“

Začal jsem se třepat strachem.

„P-promiňte, já jsem nechtěl být drzý, vyklouzlo mi to, nechtěl jsem, prosím, odpusťte mi to. Prosím!!!“

„Dneska to není poprvé, kdy jsi byl drzý. Kolikrát ti ještě tvou drzost mám odpustit. A tohle už je přes čáru a ty to víš! Zasloužíš trest, dělám to nerad, ale jinak to nejde, takhle bys mi přerostl přes hlavu!“ přivřené oči ukazovaly, že se opravdu zlobí, ale jeho hlas zůstával klidný a studený jako kostky ledu, které se již úplně roztopily, a vlažná voda mi vytékala z díry přes koule a lechtala mě na hrázi. Mně to ale v tuto chvíli bylo úplně jedno a soustředil jsem se jen na jeho pohled a na to, co si na mě vymyslí.

Zručnými prsty mě rozvázal z toho uměleckého díla, nechal svázané jen ruce, které přivázal k čelu postele a nohy na druhou stranu. Byl jsem natažený jak na skřipci, ležel na břichu a jen se třásl jako ratlík.

„Dostaneš deset ran rákoskou, budeš počítat a za každou poděkuješ, rozumíš?“ sladký hlas vůbec nekorespondoval s tím, že mi právě řekl, že mi zmaluje zadek jak Da Vinci.

„Ano pane, rozumím!“ hlesl jsem a pevně zavřel oči, očekávaje první ránu.

První rána přistála na mé horké zadnici s neuvěřitelnou razancí. Do očí mi vstoupily slzy a já málem zapomněl, že mám počítat.

„Jedna, děkuji, pane,“ fňukl jsem.

Druhá na sebe nenechala dlouho čekat.

„Jaú, dvě, děkuji, pane!“

Třetí čtvrtá pátá, rychle za sebou, že jsem ani nestihl počítat a děkovat. Zadnice mi žhnula, ale protože na chvíli přestal, bolest odcházela a já zjistil, že se to mému klacku líbí. Otevřel se přede mnou netušený obzor slastné bolesti, která mi napínala už tak týraný klacek. Další přemýšlení mi uťala další rána.

„Pět, děkuji, pane!“

V tu chvíli ode mě odstoupil a já už byl natěšený, že mi trest třeba zkrátil. Jenže mě vyvedl z omylu jeho hlas: „Dodělal jsi úspěšně školu?“

Zmateně jsem se na něj podíval a přes clonu slz, které se mi neustále draly do očí, jsem viděl, že se pobaveně usmívá.

„Ano,“ hlesl jsem a vůbec netušil, proč se mě na to teď ptá, zvlášť když to dobře ví.

„Takže bys mohl vědět, které číslo následuje po pětce,“ řekl přísně, jeho hlas byl jak ledová kra.

„Šestka?“ odpověděl jsem, stále zmatený.

„To se mě ptáš, nebo konstatuješ?“ přisedl si ke mně na postel a hladil mi přitom zrasovanou prdel.

V té chvíli mi to došlo, byla to už šestá rána a já se v mých sladkobolných představách, co se mnou provádí, prostě spletl.

„Byla to šestá rána, promiňte, pane, já si to neuvědomil,“ prosil jsem ho.

„Dobrá, tak aby sis to nadále uvědomoval, trochu si okořeníme,“ řekl sladce a já si ani neuvědomil, že do díry zasouvá poměrně velkou kouli. Nebolelo to, ale byl jsem tím úkonem mírně překvapen. Nespěchal a hrál si s ní v mém nitru a soukal ji přesně na to místo, aby se otírala o mou prostatu. Vydechl jsem slastí a ztýraný a neukojený pták se opět bolestivě napnul a zacukal. Ještě na ni jednou zatlačil, jako by se chtěl ujistit, že je na správném místě, a poté ze mě prsty vytáhl. Zatmívalo se mi před očima neukojenou slastí a bál jsem se pohnout, byť jen o milimetr, aby mě ta kulička uvnitř víc nedráždila.

Dýchal jsem plytce, když najednou na mou zadnici přiletěl další švihanec a koule ve mně se v tu chvíli rozvibrovala.

Ach můj bože!!! Nevěděl jsem, co mám vnímat dřív. Vibrace lehce rozechvívaly mé místo slasti a já jsem už dokázal jen brečet a vzdychat. Sotva jsem se dokázal držet u vědomí a opravdu jsem si gratuloval, že jsem do těch deseti dokázal napočítat. Po poslední ráně mi hbitě stáhl kroužek z ptáka a já jsem vybuchnul. Svět se mi ztratil na hodně dlouho a já odešel do ráje. Cítil jsem, že stříkám neuvěřitelné množství mrdky, před očima jsem viděl mléčnou dráhu a všechny anděly strážné. Mé tělo se napjalo jako luk a třes dlouho neustával. Nikdy v životě jsem nic tak intenzivního nezažil.

Když jsem se vrátil do jeho pokoje, viděl jsem jeho přísnou tvář se dvěma vráskami mezi očima.

„Jsem rád, že jsi zpět, ale otázka zní, kdo ti to dovolil?“

Vyděsil jsem se a málem si k té kaluži bělma ještě ucvrknul. Do očí se mi vyvalily slzy. Ach můj bože, snad nečekal, že po tomto to ještě dál vydržím.

Stále se mi přísně díval do očí, které horko těžko zadržovaly slzy. Čas se vlekl a já slyšel pouze tikání hodin a tlukot svého srdce. Další trest už nezvládnu, vím to. Dlouho jsem s nikým nebyl, byl to vlastně jen on, s kým jsem tohle zažíval, a to už je nějaký ten pátek.

„Kdo ti dovolil se vystříkat?“ z jeho hlasu jako by odkapávala ledová tříšť a já jsem se otřásl a celé tělo mi pokryla husí kůže.

„Promiňte, nedokázal jsem to, omlouvám se,“ fňukal jsem a stále se třásl, tentokrát chladem. Kdy se tady tak hrozně ochladilo? Anebo tak na mě působí ten jeho hlas?

„Dobrá, chápu tě, dál bys to už nezvládl,“ řekl smířlivě a rozvázal mě, „vytlač to ze sebe.“

„Cože?“ zmateně jsem se na něj podíval a otřel si slzy.

„To vibrační vajíčko, máš ho pořád v sobě!“

Prokrista! Já jsem si to ani neuvědomil, dokonce ani nevím, kdy mi ho vypnul.

Vyšpulil jsem svou zmalovanou prdelku a po krátkém zatlačení, vypadlo vejce do jeho ruky.

„Počkej tady a odpočívej, za chvilku za tebou přijdu,“ řekl lehce a vzdálil se. Byl jsem strašně unavený, ale bál jsem se usnout, ačkoliv mi dovolil odpočívat, myslím, že by nebyl rád, kdybych usnul.

Po chvíli přišel, beze slova mě vzal do náručí a někam nesl. Uslyšel jsem tekoucí vodu a v další chvíli už jsem se nechal hladit horkou vodou plnou vonného oleje, která mě probouzela a zároveň uklidňovala. Pod vlivem horké vody jsem ucítil rány na zadnici, ale kupodivu to nebylo tak hrozné, jak bych čekal. Nejspíš mě nesešlehal tak moc, jak jsem cítil v té chvíli. Musím se na ni doma podívat a taky mám dojem, že si nějakou dobu pohodlně nesednu. Anebo si musím vzít do práce polštářek. To bude ostuda.

Opět jsem si představil jeho hebké ruce na mém těle, černé vlasy padající mu v pramíncích do zelených jiskřících očí. Jeho baryton, který rozeznívá každou mou buňku v těle. Srdce se mi rozbušilo a pták se opět postavil do pozoru. Už jsem si ho chtěl projet pravačkou, ale jeho hlas mi opět málem přivodil infarkt.

„Ty stále nemáš dost? Neustále nadržený, Aliere!“ vložil ruku do vody a párkrát mi ho pohonil. Ztvrdl ještě víc a já upřel své oči na něj a opět z nich sálala žádost.

Celou dobu jsem byl tak ponořený do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že celou dobu stojí nahý vedle mé vany a kouká na mě, jak si užívám lázně.

Když jsem uviděl jeho tělo, zastavilo se mi srdce a tepová frekvence se naopak zdvojnásobila. On ovšem neviděl anebo ignoroval, že jsem na pokraji infarktu, a lehce vklouzl za mě do vany. Začal jsem znovu dýchat a nechal jeho ruce si mě přitáhnout do náručí. Jakmile se jeho tělo přitisklo na to mé, srdce se mi opět zběsile rozbušilo, jako by chtělo dohnat to, co zameškalo před chvílí. V té chvíli jsem se začal uvolňovat a užívat si nádherné chvíle, kdy se jeho tělo třelo o to mé.

Ucítil jsem na svém zadečku tlak. V té chvíli jsem si uvědomil, že já jsem sice ukojený, ale on ještě ne. To poznání mi vehnalo ještě více krve do tak již vztyčeného klacku a zasténal jsem.

„Jsi můj dokonalý chlapeček, víš to?“ šeptnul mi do ucha a vzal do ruky můj stoják. Opět jsem vypustil zasténání.

„Tak dokonalý a stále nadržený, kdybych mohl, zůstal bych v New Yorku!“

Nadzvedl si mě a přiložil svou tepající erekci k mému vstupu a spustil dolů. Jeho chlouba do mě zajela jako nůž do másla a ihned našla mou ztýranou prostatu. Zakřičel jsem, jak celým mým tělem projel neuvěřitelný pocit slasti, a před očima jsem viděl barevné hvězdičky. Je to tak moc jiné, když je ve mně on. Jakmile jsem prodýchal prvotní pocit naplnění, začal jsem se na něm hýbat. Byl jsem nadnášený vodou, a tak to ani nebyla dřina a já se na něm projížděl. Nechával mi udávat rychlost i svobodnou vůli celého tohoto aktu, byl jsem v sedmém nebi a pomalu či rychleji jsem na něj dosedával vždy až po kořen. Cítil jsem jeho vůni i to, že za chvíli už skončí v orgasmickém ráji, a to mi potvrdil i tím, že vzal můj klacek do ruky a začal jej v rytmu přírazů honit. Posledních pár zasunutí už si řídil sám, a nakonec se s drobným vzdechnutím vypjal v zádech a já cítil jeho cukající se klacek, kterak vypouští svou nadílku do mého nitra, i přesto však nepřestával honit mou maličkost, stáhl jsem se a vypjal stejně jako on a už jsem stříkal jako fontána Bellagio ve velkých obloucích, které dopadaly před nás do vody. Po chvíli se uvolnil, ale svůj klacek nechával ve mně a vydýchával se, stejně jako já. Nečekal jsem, že i druhý orgasmus po tak krátké chvíli může být tak intenzivní, ale s ním už mě asi nepřekvapí nic. Je dokonalý! Vyklouzl ze mě, obrátil si mě k sobě čelem a přisál se mi na hrubě na ústa. Líbal mě divoce a živočišně, nestíhal jsem ani dýchat a jen opět žasl. Ještě před sekundou jsem si říkal, že mě nic nepřekvapí, ale tohle byla nejkrásnější a nejsladší tečka večera. Po chvíli se téměř neochotně odtrhl od mých úst a opět beze slov mě začal umývat a masírovat. Osprchovali jsme se a on mě zase jako princeznu odnesl do postele, kterou stačil – bůhví kdy, převléct do čistého povlečení.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (31 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (28 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (29 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (34 hlasů)

Komentáře  

+3 #10 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaZamčenej 2020-05-22 14:55
Cituji Alianor:
[quote name="Zamčenej"
Jj a mohl by být Julien už seznámen i s pás cudnosti;-)


Myslím, že nemusíš mít obavy, bude! Jen ne tak hned, první bude muset koloušek důvěřovat, prověřovat a potom trochu zlobit a pak za zásluhy bude patřičně oceněn a odměněn klecí. :lol: ;-)
Tak to je perfektní vize...už teď mi z toho stojí! ;-)Teším se a moc :-)
Citovat
+3 #9 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaAlianor 2020-05-22 13:51
[quote name="Zamčenej"
Jj a mohl by být Julien už seznámen i s pás cudnosti;-)

Myslím, že nemusíš mít obavy, bude! Jen ne tak hned, první bude muset koloušek důvěřovat, prověřovat a potom trochu zlobit a pak za zásluhy bude patřičně oceněn a odměněn klecí. :lol: ;-)
Citovat
+2 #8 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaZamčenej 2020-05-22 12:48
Cituji Zmrdík:
Nedočkavě očekávám co Julien a jeho “výcvik”
od profesora a Erwina

Jj a mohl by být Julien už seznámen i s pás cudnosti;-)
Citovat
+1 #7 díkyAlianor 2020-05-22 11:47
Děkuji všem za odezvu, sic zase pozdě, ale přece. V příští kapitole slibuji, že už se konečně podíváme, co na tohle všechno Julien. Ještě jednou díky
Cituji gayděvka:
Tak to je sila, moc krásné. Je vidět, že víš o čem píšeš. Stále platí co jsem o tobě již řekl dříve. Jen tak dál, již se nemůžu dočkat dalších dílů

K tomuto se mohu přiznat, že jsou to pouze mé fantazie a nikdy jsem nic takového nezažil, nejsem si jistý, jestli bych se dokázal chovat jako dominant a z druhé strany je to úplně vyloučeno. Zkrátka vanilkový kluk s fantazií, kterou notně rozdmýchal Ron :lol:
Cituji Zmrdík:
Nedočkavě očekávám co Julien a jeho “výcvik”
od profesora a Erwina

Myslím, že do 14 dní bych něco moh' sesmolit. ;-) 8)
Citovat
+3 #6 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaZmrdík 2020-05-21 17:13
Nedočkavě očekávám co Julien a jeho “výcvik”
od profesora a Erwina
Citovat
+3 #5 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaZmrdík 2020-05-21 17:12
Úžasně napsané!...jsem nadšený.
Citovat
+6 #4 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodagayděvka 2020-05-11 23:35
Tak to je sila, moc krásné. Je vidět, že víš o čem píšeš. Stále platí co jsem o tobě již řekl dříve. Jen tak dál, již se nemůžu dočkat dalších dílů
Citovat
+4 #3 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaRon 2020-05-11 23:03
Já jsem si čtení i zajíčka moc užil. ;-)
Citovat
+3 #2 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaAlianor 2020-05-11 16:56
Díky Tome za podporu. Máš pravdu, v příštím díle se vrátíme k Julienovi, uvidíme, jak se k tomu všemu postaví. ;-)
Citovat
+5 #1 Odp.: Profesorův mazánek: 9. Stejná řeka - jiná vodaTomáš98 2020-05-10 22:40
Jsem tak rád, že je další díl. Příběh se začíná dobře vyvíjet. Už víme, co úžasného si prožil profesor v New Yorku, ale nevíme co Julien. Tak snad se to dozvíme v příštím díle. ;-)
Citovat