• Kev1000
Stylklasika
Datum publikace18. 8. 2018
Počet zobrazení2063×
Hodnocení4.46
Počet komentářů17

A kudy teď? Do hajzlu, vždyť jsem tudy přece šel sotva před pár hodinama, no ne? No jo, jenže za světla. Zapínám čelovku, ale v ostrým světle ledek je to snad ještě horší – kolem přesvícenýho bílýho kužele, kterej se pár metrů přede mnou zrcadlí v zácloně drobnýho mžení, se rozlejvá už úplně neproniknutelnej inkoust. Vztekle nakopnu kámen, až mi zatrne v palci. Sem já to ale pako. Od rána dělám samý hovadiny.

Chtěl bych ho zas mít vedle sebe, zasteskne se mi a něco mě hryzne v břiše. Někdy mám pocit, že i když z nás dvou by to měl logicky bejt spíš on, kdo bude toho druhýho potřebovat, energii dodával kolikrát spíš von mně. Já mám nohy, von drajv. Měli bysme to zas propojit, vodtušim si pro sebe.

Ze tmy se blíží zlověstný burácení hromu. Na nějaký pitomý úvahy teď vopravdu neni čas. V bouřce bejt připoutanej ke kovovýmu rámu kriplkáry fakt nechceš. Musim přidat. Ať sme v tom aspoň voba spolu.

Stoupák střídá padák, mám pocit, jako bych urazil už nevim kolik kiláků, ale hory v tomhle vždycky pěkně kecaj. Jsem zavázanej svýmu vylitýmu adrenalinu, že necejtim utrmácený chodidla a promáčený voblečení a nevnímám voblohu křižovanou bílejma pavučinama blesků. Pomalu se už musim přibližovat k místům, kde jsme se ráno tak pěkně rafli. Můj tep roste s každou zatáčkou, s každou nová naděje a nový zklamání. Hmouřim voči do temnoty, mám do ní zkusit houknout? Porušit to posvátný horský ticho? Tak jo, řvu jeho jméno až do vochraptění, ale vrací se mi jen zkomolená ozvěna, postupně tonoucí v hučení větru.

Srdce v hrudníku nedočkavě poskočí… Zhasínám svý světlo a poulim voči do tmy. Uvažuju, jestli se mi to jenom zdálo, nebo tam fakt mihla něčí baterka. Yes! Musí to bejt člověk s čelovkou! Zrychluju skoro do klusu. Bílá skrvna prorážející tmu se postupně zvěšuje, lehce se pohubuje nahoru a dolů. Což znamená… že ten člověk jde. Veškerý nadšení najednou vyšumí pryč, jako když votevřeš naklepanou plechovku se sodou. Teď už je jasný i to, že světlo se drží ve vejšce stojící postavy. Setinka vteřiny nesmyslný naděje, když už zblízka zahlídnu střapec dlouhejch vlasů – jenže na ženský postavě.

„Ahoj,“ vychrlim na mladou, sportovně založenou a na lehko spakovanou holku s promáčenejma vlasama. Bůhví, proč se courá takhle pozdě a v bouřce, ale nevypadá, že by se čímkoli znepokojovala.

„Nepotkalas tu cestou někoho?“ ptám se debilně nepřesně. Kdybych se zeptal, jestli tady teď nenarazila na kluka na kriplkáře, asi by usoudila, že jsem v patnácti stovkách chyt‘ vejškovou nemoc.

„Milión lidí,“ směje se překvapeně, „mám pocit, že nápad vyrazit tudy dostal dneska snad každej.“

„Chtěl jsem říct – teď navečer,“ vykoktávám a červenám se. Ještě, že to v tý tmě neni vidět.

„Tebe,“ rošťácky se zaculí. Normálně bych jí žral. Kdybych neměl plnou hlavu jinýho ksichtu. Trochu fousatýho. Klučičího.

„… a jinak už asi tři hodiny nikoho. Každej chtěl bejt na chatě, než dorazí todle.“ Jako přitakání shůry pozdraví vobloha zemi dalšim elektrickym výbojem. „Předtim partu dvou mladejch kluků s jednou holkou a pak…“ Jo, vybavuju si ty skupinky. Ale o Kevinovi nic. Sakra.

„Hledáš někoho konkrétního? Jak vypadá?“ bystře mě probodává zkoumavejma, kakaovejma vočima.

„Jo – měl bych tu někde narazit na parťáka,“ připouštim nejistě.

„Dlouhý světlý vlasy, dredy, víšco. A… jeho by sis fakt všimla.“ To hlavní poznávací znamení furt záměrně vypouštim.

„Jo, takovýho borce bych si všimla,“ (no to si piš, že jo), směje se, ale hned zvážní.

„Už se docela smráklo. A v týhle buřině to vodsaď vopravdu chce co nejrychlejš vypadnout. Já teda docela metelim.“ Vytuší znepokojení v mym pohledu. „Heele – je fakt všecko v pořádku? Ztratil se?“

Vim já? „Fakt, všechno v cajku,“ pokusim se vo úsměv. Myslim, že mi moc nevěří. Shazuje krosnu na zem, kouká na mě a nedůvěřivě hmouří vobočí.

„Fakt.“ Tvářim se rezolutně.

„Tak teda good luck. A dávej bacha, ty mokrý šutry tu fakt nehezky kloužou. Před chvílí jsem málem sjela někam do háje. Doufám, že máte voba hory trochu nachozený. V tomhle psim počasí to tady chce fakt jistý nohy a pevnej krok.“

„Jistý nohy a pevnej krok.“ Hřbetem mi mimoděk projede mrazivá vlnka.

Do hajzlu, měla pravdu, řikám si o pár kiláků dál. Uhlazený kamenný plotny, přes který jsem ve dne přeletěl skoro bez povšimnutí, se teď ve tmě a ve slejváku tvářej jako pekelně votravný místo. Mokrej vápenec s rozčvachtanym bahýnkem, to je prostě parádní kluziště, kérling hadr. Vopatrně našlapuju na slizkou kamennou plochu, která se svažuje šikmo doleva, kde někde ve tmě tušim zlom. Ne, nepřipouštim si, že by se Kevin dohrabal až sem, protože jestli jo… Najednou mě popadá vztek i na něj, na ten jeho bezstarostnej přístup „ňák to klapne“. Může bejt takovej kretén, že bysi lajsnul zkusit projet i tudy? Chci věřit tomu, že má dost soudnosti, ale známe se…

Skousávám rty a pokračuju dál, co na tom, že jsem evidentně zas sešel mimo cestu, protože místo uchozený šotoliny se začínám prodírat klečovou houštinou. Aspoň že jsem pryč z tý posraný skalní klouzačky. Vzdálenej hrom nepřestává burácet, tu a tam se blejskne… blejskne! Jo – nebo spíš se vod něčeho vodrazilo světlo z čelovky. Pomalu se otáčím zpátky – a pár metrů vode mě, tam, kde se temeno hřebínku začíná lámat do svahu, trčí, jak člun vyvrženej na mělčinu, nepřirozěně šikmo nakloněnej invalidní vozejk. Prázdnej.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (21 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (24 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (23 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (26 hlasů)

Komentáře  

+2 #17 Odp.: Dredař na treku 6Kev1000 2018-10-22 18:28
Cituji zmetek:
Cituji Kev1000:
Nebi, kušl:
Vynoří se možná už za pár dní. Zrovna byl vodpinknutej sem na stránky :-*


Těším se! :-)

A mě těší, že se těšíš! :lol:
Fakt. :-) Díky.
Citovat
+3 #16 Odp.: Dredař na treku 6zmetek 2018-10-22 17:49
Cituji Kev1000:
Nebi, kušl:
Vynoří se možná už za pár dní. Zrovna byl vodpinknutej sem na stránky :-*


Těším se! :-)
Citovat
+4 #15 Díky za zvědavost, vomluva za zdržovačku!Kev1000 2018-10-22 14:00
Nebi, kušl:
Vynoří se možná už za pár dní. Zrovna byl vodpinknutej sem na stránky :-*
Citovat
+2 #14 Dredař na treku 6nebi 2018-10-21 16:15
Cituji kuscheltyp:
Tak co, Keve, kde je Kevin? Nějak furt čekám, kde se vynoří... :)


Kuscheltyp nečeká sám, prosím, už jsou to dva měsíce. Neplánuješ zase čtyři :sad:
Citovat
+5 #13 Odp.: Dredař na treku 6kuscheltyp 2018-10-19 02:36
Tak co, Keve, kde je Kevin? Nějak furt čekám, kde se vynoří... :)
Citovat
+3 #12 Dredař na treku 6nebi 2018-10-16 17:53
Přečetla dnes (zase) od začátku. Jak říká Pavla, připadám si jak na skřipci. Dokážeš člověka napínat ;-)
Jen chci říct, že nedočkavě vyhlížím pokračování.
Citovat
+6 #11 Odp.: Dredař na treku 6Kev1000 2018-08-24 17:50
kikiris53, zmetek, detail:
Jop, je to někdy anbilívebl, co a jak hnusně si si dva lidi řeknou, když bouchnou saze. A pak se to těžko bere zpátky. Tady vypravěč toho začal litovat, hned jak to vypustil z huby, a stejně se to takhle posralo.Snad se dozvíme, jak se teď na to kouká Kevin. Teď bude anyway to hlavní vůbec dostat příležitost si to vyříkat.

Každopádně, v tom jak se ty dva poštěkali hodně zapracovala ponorka. Za běžný situace se by to asi takhle neproběhlo. Ale po špatný noci, náhlý změně počasí, bez snídaně, čtvrtej den trekování. Když vezmem v úvahu, že Kev jako vozmen má dost svejch specifickejch potřeb, který dávaj voběma zabrat. A rvát si to po horách a šotolinovejch cestách s vozejkem, s třetinou těla jako mrtvou zátěží, to je taky vo něčem jinym, než jít to na lehko. I ten energetickej výdej je jinde. Pro voba. Tak snad to na kluky hází aspoň trochu jiný světlo. :-) I když je to nevomlouvá :-)
Citovat
+6 #10 Odp.: Dredař na treku 6detail 2018-08-20 22:26
Konečně, tak kluci do toho. Dejte si po hubě, usmiřte nebo klidně se zase porafejte, jen se nerozcházejte takhle v horách. To bych se zase bál o vás oba.
Citovat
+6 #9 Odp.: Dredař na treku 6zmetek 2018-08-20 21:32
Cituji kikiris53:
Zajímavé. Co doláže udělat jedna malá rozepře. Stát se to mojí maličkosti, asi bych neopustil přítele, nebo se pro něho velice rychle vrátil.

Máš pravdu. Asi bych to neudělal taky, ale emoce dělají hodně a jiní uvažují jinak. Nevím, já bych možná spíš chcípnul, ale tohle je jiný příběh, tohle nejsem já a jiní uvažují jinak, aˇse opakuju. Mně se ten příběh moc líbí. Doopravdy moc. :-)
Citovat
+6 #8 Dredař na treku 6kikiris53 2018-08-20 21:24
Zajímavé. Co doláže udělat jedna malá rozepře. Stát se to mojí maličkosti, asi bych neopustil přítele, nebo se pro něho velice rychle vrátil.
Citovat
+7 #7 Odp.: Dredař na treku 6zmetek 2018-08-18 23:09
Všem je nám jasný, že konec nejni, jen se těšíme: Jo, já moc!
Citovat
+6 #6 Odp.: Dredař na treku 6Kev1000 2018-08-18 23:01
A všem velký díky za komenty! Tak snad by to příště tu vycpávkovou vatu mělo připomínat míň...
Čimž teda bezděčně prozrazuju, že tohle ještě konec neni, ale tim jsem asi nikomu žádnej velkej šok nezpůsobil :lol:
Citovat
+5 #5 Odp.: Dredař na treku 6Kev1000 2018-08-18 22:40
kuscheltyp:
Teda ale řeknu ti, nechtěl bych bejt jako sir Arthur nucenej po deseti letech vymejšlet, jak se Kevin moh' dostat vod Reichenbašskejch vodopádů bez vozejku :))
Citovat
+6 #4 Odp.: Dredař na treku 6Thor 2018-08-18 18:21
Kdyby to byl TV seriál, tak bych řekl, že jsme viděli vycpávkový díl. :) Doufám, že ten další už takový nebude, což závěr tohoto slibuje.
Citovat
+6 #3 Odp.: Dredař na treku 6pavla 2018-08-18 18:19
Už jsem se bala žes to vzdal a tetˇ si připadam jak na skřipci.
Díky.
Citovat
+6 #2 Odp.: Dredař na treku 6zmetek 2018-08-18 12:35
Díky. Teda to bylo čekání, doufám, že další díl bude dříve! :-)
Citovat
+10 #1 Odp.: Dredař na treku 6kuscheltyp 2018-08-18 11:50
Jo, to je dobře dramaticky zařízlý. Něco jako Sherlock Holmes po rvačce na vodopádech. Ale my už víme, že takhle to samozřejmě skončit nemůže, to by nebylo naplněný čtenářský očekávání, jak se ti dva do sebe zahryznou, až se zas konečně najdou :-D
Citovat