Gay povídky

„Na Vánoce by měla být splněna všechna přání,“ ozvalo se za ním. Berwald ucítil jemnou ruku na svém rameni. Pomalu pootočil hlavu. Santa se na něho usmíval stejně jako předtím. Švéda pohltila atmosféra Vánoc a pocit zamilovanosti. Nevěděl, co je to za emoce, které ho ovládají, avšak nechal se jimi unášet. Sklonil opět svou hlavu a políbil Tina znovu. Tentokrát trval polibek déle.

Oni ale nejsou ani překvapení, ani neschopní akce, jako my dva s Lexem. Oba jsou úplně nazí a vzušení. Jejich držení těla nezapře aktivní borce a úspěšné lovící dravce, a tak se ten první hbitě dostává k nám na postel, ten druhý zavírá a zamyká dveře pokoje a pomalu se také přibližuje. Ani já, ani Lex nejsme schopní se pohnout. Lex je oba zná a očividně ví, že v tomhle rozpoložení jsou nezvladatelní a možná i nebezpeční. Já to jen tuším, a tak trochu po tom i toužím.

Chtěl jsem ho jen zastavit, protože jeho blízkost byla v poslední době tím nejpříjemnějším, co jsem prožil, ať to zní, jak chce divně. Neměl jsem původně v plánu něco rozpoutat, ale pak jsem slyšel slova vycházející proti mé vůli z mých vlastních úst. „Co je špatného na ztrátě kontroly?“ zeptal jsem se navzdory otevřené provokaci nevinně. Všiml jsem si jeho přivřených očí a téměř až úlevného vydechnutí. Až příliš mi ten výdech připomínal sten.

"Ty krásně voníš," jediná slova, která během toho vypouští z úst, a po nich už je zase zaměstnává olizováním a ochutnáváním mé kůže na podbřišku, tříslech, koulích a ocas si nechává jako největší lahůdku nakonec. Jeho tlusté prsty už se mezi tím vydaly zezadu na průzkum mého zadku a jejich špičky se nedočkavě dobývají dovnitř.

Říká se, že když si šukaný kluk ani jednou za mrdání v duchu neřekne, že raději neměl před tímhle týpkem sundávat kalhoty, tak ho mrdá málo nebo špatně. A tenhle mrdal opravdu dobře. Úplně jsem už cítil, jak díra vzdala všechny pokusy a naprosto se mu poddala. Slastně péro obepínala, nabízela blaho a přijímala všechny přírazy, jakkoli prudké a nelítostné.

Jako smyslů zbavený vyskakuji z postele. Asi i protože se mi mozek zatím ještě nedokrvil zpět a můj klacek stále stojí, nepřemýšlím a v bláhové naději, že za dveřmi bude Richard, je otevírám. "Ahoj! … Já jsem Daniel a bydlím vedle tebe. A i když ty zvuky, který se do teď od tebe šířily i do mýho bytu, byly slastný, já tam mám návštěvu a probíráme něco důležitýho a ani jeden už jsme přes to tvoje vzdychání nebyli schopni se na to soustředit, tak bych tě chtěl moc poprosit, aby ses krotil, nebo si aspoň příště zavři okno!"

Neuběhl den, aniž bych nemyslel na příběh, který mi vyprávěla má babička o mém strýčku, který zažil tu nejkrásnější romanci, jakou jsem kdy slyšel. Uběhla už pěkná řádka let, co mi ji vyprávěla, a pořád mi to připadá jako včera, když jsem seděl u ní doma a jako malý kluk jsem to slyšel poprvé.

„Seš si tím fakt jistej, Karle?" ozval se Kuba, pochybující o jeho dalším postupu. „Jasně, tohle je plán B a plány B vždycky fungujou, když nefungujou plány A, ne?" „Tak hlavně, abys nemusel vymýšlet plán C," procedil Kuba, ale dál už se do toho nemíchal a znovu se pohroužil do intenzivního přemýšlení o mohyle, o nadrženosti a celém tomhle podivném létě. Karel jeho připomínku ignoroval a už se nemohl dočkat, až si vyzkouší svou novou výslechovou techniku.

Dean byl změnou, která se odehrála s Tyrem, velmi překvapený. Přesto nemínil propást ten okamžik, kdy mu mohl ukázat, že se není třeba bát. Je přece i jiná možnost, než se zmocnit toho druhého, jako by byl jen tělo poskytující tělesnou slast a nikoliv další z dvojice. Položil se vedle něj a jemně hladil jeho perleťově bílé tělo. Tyr se na něj díval a neříkal nic. Vypadal postrašeně i toužebně zároveň. Sám netušil, co se to s ním děje. Měl svého nového pána velmi rád, líbil se mu, ale přesto se bál té bolesti, která nepochybně provázela případné spojení. Ale teď mu to náhle nevadilo. Toužil po tom, co zatím jen tušil.

- Hej, ty, pojď sem! - Vylekaně zvedl hlavu. Ne… pro všechno na světě… ne… Kuplíř ho bez okolků popadl za ruku a táhl ho za sebou. Rozmyslel si to snad ten muž a vrátil se, aby si vzal to, kvůli čemu sem původně přišel? Nebo už je tu ten druhý? Kdyby si musel pod trestem smrti vybrat, tak raději toho prvního. - Tady je, Vznešený. Hned mu dám něco na sebe. - Muž houkl cosi na jednoho z postávajících a ten se po chvilce vrátil se suknicí, která se uvazovala okolo boků.

Stál před Deanem nahý a bezmocný. Třásl se po celém těle a plakal jak malé dítě. Deana veškerá touha přešla. Ulehnout s otrokem, který ví co a jak, to bylo něco jiného. Ale znásilnit tohoto vyděšeného kluka? I když bude sebeopatrnější, bude to bolet a pro chlapce to bude děsuplný zážitek. Zvláště proto, že se hned se začátku bude bránit. O to víc ho to bude bolet. - Co si myslíš, a jak to mají ti ostatní. Taky je to někdo naučil. Odkřičeli si svoje a pak si zvykli,- řekl Dean v duchu sám sobě. - Tyre, pojď sem. No pojď. Tady se polož. -

Ranní slunce padlo do místnosti. Na posteli ležel nahý mladý muž a spal. Ale když na jeho tvář dopadly sluneční paprsky, obrátil se a pomalu se začal budit. Začal si vybavovat sen, který se mu nad ránem zdál. Usmál se a pomalu se posadil na lůžku. Náhle se zarazil a rychle si sáhl mezi nohy a zároveň tam sklouzly i jeho oči. Vykřikl překvapením. Pohlaví měl uvězněné v opasku cudnosti…

Zvedli se a šli za profesorem. Zavedl je na pokoj, kde v dětské postýlce ležel klon. Byl už omytý a oblečený. Vypadal, hlavně díky bledé pokožce, jako každé jiné nemocné děcko. Možná až moc. Alexandr měl náhle pocit jakéhosi déjà vu…