Gay povídky

Po snídani jsem vyrazil na pláž, kde jsem se namazal hodně vysokým faktorem, protože mám světlou a citlivou kůži. Někomu to možná přijde sexy, pro mě to znamená popáleniny prvního stupně. Zalezl jsem si na lehátko a užíval si slunce. Musel jsem si asi zdřímnout, protože jsem se probral asi o dvě hodiny déle. Vzal jsem mobil a napsal jsem sms pro Markuse. Odpověděl během vteřiny a během druhé už tu byl.

„Ty fotky jsou nádherné, Kierane! Jsou božské, a i když jsem třeba u té s jehlami trpěl, tak jsem se u nich stejně málem udělal. Měl jsem opravdu problém, jenže teď ho budeš mít ty,“ dodal. Pak si mne posadil tak, že jsem měl roztažené nohy přehozené přes opěrky křesla a seděl vlastně ve vzduchu. Přitom mi pořád rukou dráždil můj žalud. Svíral ho třemi prsty a masíroval, takže mi tělem probíhaly doslova elektrické šoky. Sykavě jsem se nadechoval a přál si, aby nepřestával. Byla to taková přijatelná forma trestu.

Nešetří mě. Švihá mě přes břicho i stehna, a nakonec svisle přes rozkrok a vystrčenou prdel. Zapletený řemínky zasahujou všechny citlivý místa, ocas, koule i vyšpulenou díru. Snažím se neřvat, ale po chvíli to vzdávám a rozeřvu se na celý kolo. Bolest je příšerná a Dino je ve svým sadistickým živlu.

Doteď přesně nevím, co mě k tomu vedlo – snad jenom snaha o další podnět k fantazírování, snad jenom kvůli té představě, ale přispěl jsem ve skupinovém chatu svou troškou do mlýna. "Nechce někdo vykouřit? Brno!" Mobil jsem odložil a snažil se soustředit jen a jen na cestu. Nečekal jsem žádnou odpověď.

„Uděláme tu fotku s tím kolíkem?“ zeptal se mne, jestli chci a jestli se na to cítím. „Klidně,“ odpověděl jsem mu a on mi ukázal docela malý anální kolík se stejnou základnou, jakou měl ten veliký macek. V duchu jsem se usmál nad jeho ohleduplností. On mezitím kolík natřel gelem a pak se mě zeptal, jestli může on, anebo si ho zasunu sám. Nechal jsem to na něm a docela si to užil a nebyl jsem sám. Všiml jsem si, že i Jason má zničehonic problém v kalhotách. Byl ale profesionál, a tak to vcelku rychle rozchodil.

Pravou rukou ho zkušeně uchopil. Ano, v tomhle měl opravdu bohatou praxi. Palcem rozmazal kapičku nedočkavě se chvějící na špičce žaludu a pustil se do práce. Už nechtěl nic zdržovat. Rychle kmital zápěstím a snažil se si představovat své oblíbené pornoherečky, ale neustále mu myslí probleskovalo štíhlé tělo s dlouhými hladkými svaly. Jo, tělo toho pitomýho kluka. Při představě jeho hladkého hebkého štíhlého penisu ve své dlani se Richard udělal.

„Viděl sem to, tak mi laskavě nelži.“ Tvrdost Zdenkových slov ho ranila. Nic neprovedl, proč se má obhajovat a proč mu jeho přítel nevěří? „Já ti nelžu,“ řekl ostře. Zdenek se rozmáchnul a ubalil mu facku. Radek upadl.

„Ricku, ty hajzle, jestli ho uděláš, tak si mě nepřej!“ ozval se Lewis, stále týraný mými čtyřmi prsty. „Chci, aby mě tou svou kládou VO-PÍ-CHAL!“ „Dočkáš se,“ odpověděl jsem mu a pořádně ho zatáhl za koule. „Ale až já budu chtít,“ doplnil jsem a stále měl situaci zcela pod kontrolou, kdežto ostatním už dávno sebekontrola unikala mezi prsty. Jimmy už jen tiše naříkal a v tu chvíli mi ho sice bylo líto, ale vůbec nebyl důležitý, Lewis mi vyhrožoval všemi morovými ranami, jestli ho okamžitě nevobtáhnu, a Rick sebemrskačsky obdělával moji kládu s výrazem posvátné úcty.

Už od začátku března jsme, když jsme vařili něco z vajec, vajíčka ze skořápek vyfukovali. Bylo jich docela dost. Přemýšlel jsem, jestli je mám nějak obarvit, ale pak jsem si řekl, že je nechám normálně hnědá a bílá. Přivázal jsem je na barevné mašličky a na Modré pondělí jsem je navěšel na jablůňku, kterou máme před vchodem na statek.

Polibek mu zamkl ústa. Danovy ruce byly víc než všetečné. Zrychlený dech, skoro slyšitelný tlukot srdce. Radkovi se líbilo, jak ho Dan líbá, skoro něžně a přece majetnicky, vášnivě. Po dlouhém polibku se znovu Radka zeptal: „Půjdeme?“

Skončili jsme v pohodlí jeho postele a já poprvé zažíval opačnou roli. Vždycky jsem byl já tím, koho šukali do zadku, a mne ani nenapadlo, že by to někdy mohlo být jinak. Jenže Górdan se mi sám nabídl a já nemohl odmítnout. Vzal jsem si lahvičku s lubrikantem, který byl připravený na nočním stolku. Byl si tedy jistý, že budu souhlasit, napadlo mne a sám pro sebe jsem se usmál. Tak mu tedy ukážu, co umím.

Konečně padla zelená. V polovině přechodu Marek sundal brýle. Nevnímám zatím detaily, na ty bude čas vzápětí. Usmívám se, protože je všechno v pořádku. Co mi to teda ten jeden mizernej ničema před obědem psal. Napřáhl jsem ruku a naše 'čtyři vteřiny' se odvíjejí. "Čau Marku!" "Kubo!" třese se Markovi brada a můj mozek teprve zpracovává vjem jeho úplně do ruda prokrvených očí. "Promiň," a než vůbec stačím cokoliv, Marek mě objal. Ne milenecky, ale pevně. Jako by se vrhl sevřít kandelábr. Krátký pevný stisk. A hlesl: "Chtěl jsem přijít."

„Zrychli, to už se nedá vydržet,“ skučím mezi vzdechy, jenže Marc to vidí jinak. Zase mi trochu pohoní ocas, ale přiráží furt pomalu. Mučí mě a já zatínám prsty do těch nažehlenejch srdíček. Snažím se ho přirážením donutit k tvrdýmu rychlýmu finiši, ale on se nenechá vyvést z klidu. Nemám představu, jak dlouho si se mnou takhle hraje, ale připadá mi to jako věčnost. Pomalu dovnitř, chvilku počká a stejně pomalu ven, že ho skoro vytáhne.