Gay povídky

"Seš ten nejnetrpělivější člověk, jakého jsem kdy poznal," zamručel, ale navzdory svým slovům si mě za pas přitáhl blíž. "Nemám ten pocit," zamumlal jsem mu do rtů. "Čekal jsem dost dlouho." "Máš se o trpělivosti ještě hodně co učit," odvětil a jedním rychlým chvatem si mě přetočil na záda pod sebe. Chytil mi obě ruce a přišpendlil je jednou rukou nad mou hlavou. V tu chvíli jsem pocítil horkost a začalo mi mravenčit v podbřišku.

„Hele, ty můj Ježíšku. Ty právě teď dostaneš jedinej dárek, a to letenku přímo do postele,“ chytil jsem Nika za ramena, otočil ho k sobě zády a násilím tlačil do ložnice. Jo, to si s bráchou vyřídím. Opít mi přítele na Štědrý den. To se dělá?

Před očima se Šimonovi opět objevil výraz, který po něm černovlasý hodil, když slyšel, kdo je. Tak překvapený, zároveň ale možná krapet bolestný… A to v Šimonovi budilo něco zvláštního a rozhodně ne požadovaného. Strach. Možná šlo o nějaký přirozený ochranitelský pud, brunet pak ale rozhodně nechápal, proč se mu to dělo zrovna v přítomnosti toho nesnesitelného muže. A přesto stačil jeden pohled plný bolesti a v Šimonovi se naráz spustily laviny otázek. A co bylo nejděsivější, část jeho samého si přála vstát, jít do té prokleté koupelny a přesvědčit se, že je majitel domku v pořádku.

Již uplynulo několik dní z druhé půlky našich prázdnin, když jsme definitivně učinili zásadní rozhodnutí. Vezmeme se se vší parádou, abychom studovali už jako manželé. Samozřejmě, že nebudeme přebývat na kolejích, ale seženeme si podnájem. Po tomto rozhodnutí jsme tuto informaci zavolali našim.

Nečekaný zvuk, který doprovázel vpád neznámého návštěvníka, ho rychle přivolal do bdění. Když otevřel oči, spatřil na své podlaze malého kluka, ruce a nohy do krve sedřené pouty, v obličeji čerstvé rány. Než se vůbec pohnul, zaslechl stařec z ulice hlasy. Tvář se mu stáhla hněvem. Ihned věděl, kterému obchodníkovi utekl otrok a také proč. Vyděšené oči zlatohnědé barvy, v jejichž koutcích se třpytily slzičky, ho sledovaly s obavou a lehkou odevzdaností.

„To si jako stěžuješ?“ přimhouřil na něj Kamil oči. „To bych si nedovolil,“ zlobil Ben. „Mně to tak ale trochu zní… Každopádně, to si vyřídíme zítra! Nebo nejpozdějc ve středu, kdybych to zítra nestihl!“ Nebo si to s tebou vyřídím v rámci toho narozeninovýho překvápka, počkej jenom!

Měl bych zvolnit, připomenul si jako už několikrát. Tom si jinak čas uspořádat nemůže, ale on by mohl. Ale dneska, dneska budou celý večer a celou noc spolu. A ráno se vzbudí a nebude muset odcházet.

"Můžu ti nějak pomoct?" sjel mě nedůvěřivě pohledem. "Já…," vydechl jsem. Těch pár vteřin prodlevy stačilo k tomu, abych opět znejistěl. Hudba skrz zavřené dveře duněla, ale cítil jsem se tak podivně odříznutý od všeho opravdového, že jsem si dovolil udělat dva kroky blíže k němu. "Jsi v pohodě?" zeptal se pobaveně. "Zdá se mi, že jsi trochu… přebral." "Jo, to asi jo," uchechtl jsem se sám nad sebou. Opilý, po jednom jediném snu zoufale chtivý po vlastním šéfovi, kterého znám sotva pár týdnů… Neměl jsem být na co pyšný.

„No, sice jsem si jen protahoval ztuhlé svaly, ale pokud mě tady nechceš…,“ hodil jsem rameny a chtěl se odtáhnout. Všiml jsem si, jak Daniel znejistěl a chtěl mě zastavit.

Zamrkal ve snaze odehnat tuto představu pryč, a to se mu, bohudík, i povedlo, pořád ale stál jako solný sloup, neschopen se vzpamatovat. Co jen to právě viděl? Nad čím to přemýšlel?! Copak mu opravdu začínal tenhle kus země lézt na mozek? Nemohl mu připadat krásný a nemohl ho považovat za anděla, byl to nevychovaný bača! A přesto to viděl, přesto nad tím přemýšlel, a moc dobře si to uvědomoval.

Proč by si nemohl připustit svou přízeň k mužům? Měl by si konečně přiznat své touhy, které jinému nikdy neprozradil, a s touto bytostí ochutnat všechno, o čem celá léta přemýšlel, a o čemž věděl, že se nikdy nesplní. Ale Lucius byl přece z jiného světa, z jiné dimenze, z Jinde, už teď Lawlien soudil, že by ho nikdy nezradil tak, že by šel do hospody a vyžvanil to, co má být skryto a neprozrazeno.

„Odpočívej, naber sil, promluvíme si později.“ Promluvíme si, Inar se nevěřícně díval na vzdalujícího se muže. Před pár dny byl míň než nic, nyní leží ve vládcových komnatách a pán celé říše si s ním chce promluvit o jeho budoucím osudu. Znavený vším, co se stalo, usnul. Aniž to věděl, když se probudil, byl už někým jiným.

Očima skenuju jeho obličej. Tváří se tak přísně a odhodlaně, že je mi jasný, že s ním nic nezmůžu. Ne po dobrým. A na nějakou další lest dneska nejsem přichystanej, achjo. Navíc se stejně každou chvíli vrátí naši... Poraženecky si povzdychnu. „Tak dobře. Ale beru tě za slovo. Že až to doděláme, bude zábava,“ mrknu na něj.